Pedruska01 Pedruska01 komentáře u knih

☰ menu

Jeho zákusek Jeho zákusek Penelope Bloom

Další kniha v této sérii má až neuvěřitelnou čtivost, což je vzhledem ke zbytku naprosto nepochopitelné a taky jedinou relativně hezkou věc vůbec, a to obálku. Tím klady končí. Bohužel. Nemám ponětí, na čem jela autorka, když to psala, nemám ponětí, zda to myslela vážně anebo to má být nějaký vtip. Pokud však vtip, tak rozhodně spolu nesdílíme stejný humor, ani omylem.
Hlavní hrdinka Emily se mi ze začátku zdála v pohodě, přesto občas měla nějaký slabší okamžik. Byla to postava, se kterou jsem si nedokázala vypěstovat nějaký vztah natož aspoň vlažné sympatie. Byla to postava, kterou jsem jen sledovala. Nic víc.
Druhý hlavní hrdina Ryan na tom byl lépe, alespoň v tom, že jsem si ho dokázala v rámci možností oblíbit. Byla to jediná postava, která dokázala přemýšlet a chovat se normálně, o to víc jsem si ho vážila. Samozřejmě nic netrvá věčně a i Ryan měl trochu ke konci slabší chvilku, ale vzhledem ke všemu to nemám problém odpustit.
Každopádně ti dva byly za poslední dobu pro mě snad nejhůř vykreslený romantický pár vůbec. Žádná chemie. Absolutně, ani smítko, ani kapka - nic. Vůbec to nešlo do kupy. Nevěřila jsem jim to, bylo to ploché, vlastně prázdné. Moje romantické já je z téhle knihy celkově frustrované. Jako dokážu se přizpůsobit a snesu hodně, ale tohle bylo totálně o ničem, škoda papíru, škoda času všech, co přispěli ke vzniku té knize a výsledných čtenářů. Tahle série nezačala vyloženě skvěle, ale pořád se dala. Jenže díl od dílu je to jen horší a horší.
Děj? Když pominu to, že to bylo jak z rychlíku, což sice chápu díky počtu stránek celkem, ale ve výsledku je to neuvěřitelné, tak by se to i dalo (taková ta hrubá kostra). Některé scény i dialogy byli vážně mimo. Nevhodné, trapné. Možná to mělo být vtipné - především ty velké akce jako přepadení a výtah, ale nebylo. V žádném případě. Jistě, každý má tu stránku humoru nastavenou jinak, beru to, ale nesetkala jsem se dlouho s takovou katastrofou. Křivdila bych, kdybych tomu neuznala pár lehce úsměvných momentů, které vám jen nadzdvihnou koutek úst. Bylo to protkané metry a metry klišé a nelogickými momenty. Bylo to bohužel vážně strašné. Neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit.
Chci se zmínit ještě k vedlejším postavám. To, že se tam objevoval hlavní pár z prvního i druhého dílu bylo fajn - taková ta provázanost. Kamarádi hlavních hrdinů, no, taky to šlo. Ale William? Zdálo se mi to, nebo jsem si nevšimla v jeho knize, že se z něho stal snad ještě větší mentál? Hloupý nápady, hloupý řeči, infantilní chování. V třešničkách byl divnej, ale brala jsem ho tak, že je svůj. Tady? Hrůza. Trapný pitomec, slušně řečeno. Otravoval mě. A babička? Byla místy přes čáru už předchozí knize, tady to jen pokračovalo, až na to, že ani už ona nebyla vtipná. Bylo to nevhodné.
Výsledek je o ničem, zbytečně kombinovaný, zbytečné výmysly, aby mohla být nějaká ubohá zápletka, špatný dojem, žádná romantika, nevěřila jsem tomu, nebylo to vtipné, spíše naopak, natož chytré, nijaké hlavní postavy, bez troška chemie mezi nimi a katastrofální vedlejší postavy. Nijak zvlášť se mi to nelíbilo, o zábavě nemůže být řeč. Takže jak jsem uvedla na začátku, pochválit mohu jen tu obálku a uznat čtivost, ale to je celé. Plus je možná i malý počet stran. Je to mizérie a je to škoda. Nedoporučuji, nejhorší z dosavadní série, hodnocení musím oproti předchozím srazit. Každopádně zvědavost mi nedá, a tak uvidíme, jaký bude balík.

18.10.2021 2 z 5


Zrádná říše Zrádná říše Julie Johnson

Na závěr téhle série jsem byla hodně zvědavá. Těšila jsem se hlavně proto, jak předchozí díl skončil, proto jsem hned, jak byla ta možnost, vzala knihu do rukou. Ten styl a velká čtivost zůstala a přešlo to k lepšímu, respektive, že to bylo zajímavější než předchozí díl. Trochu ten prohřešek autorka napravila.
Hlavní hrdinka Emilia, která se přizpůsobila v předchozím díle koruně velmi rychle a ochotně, tak tady to bylo ještě víc. Stala se z ní hlava státu, se všemi těmi povinnostmi. Ačkoliv se tvářila, jak jí to obtěžuje a je to těžké a náročné, tak dle mého se v tom cítila jak ryba ve vodě už od samého začátku. Samozřejmě to přiznala až na konci, že to je vlastně úplně pro ni - herečka. Emilia se věnovala jen té "práci" a zábava žádná. Tady se můj vztah trochu přiblížil k bodu jen akceptovatelnosti, ale nic hřejivějšího, bohužel. Pokud nedělala trochu machry v rámci monarcie, tak brečela - hodně a často. Byly to také dvě její nejčastější nálady/obrazy. Celkem mě to mrzelo, když si vzpomenu na naše první setkání. Ohromná změna, ne zrovna k lepšímu. Někdy, kdy měla nějaké proslovy z patra, tak mluvila jak padesátiletá zkušená žena a ne vůbec na svůj věk, ty výrazy, které použila by nikdo jako ona nevyslovil. Bylo to zvláštní. Její kamarád Owen, u kterého jsem doufala, že se ho tady dočkám ve větší míře, mě opět zklamal, ne on, ale autorka, co s ním udělala. Byl tam pouze jednou jedinkrát na samém začátku s jedním proslovem a konec. Co to sakra...?! Zklamání. Taky jsem čekala nějakou větší škádlecí akci mezi jejími strážci Galiziovou a Riggsem - téměř nic, vlastně to ani nestojí za řeč, takže další zklamání.
Hlavní hrdina Carter, který to měl u mě pořád stejně dobré a kterého jsem měla moc ráda, měl zase o něco méně prostoru než by bylo vhodné. Bylo to zase něco jako nepřítel/přítel a pak jen přítel chci ho/nemůžu ho mít. Tak nějak dokola. Hrozně mě překvapilo, vzhledem k tomu, co se stalo na konci minulého dílu a jakou si pak dali "pauzu", že se o tom nepobavili, že na to prostě nepřišla vůbec řeč a najednou všechno dobrý. Prostě... cože?! Carter každopádně překvapil, díky bohu, že mile. Jeho sestru Chloe jsem měla zase o něco radši. Držela jsem jí palce a byla hrozně fajn.
V tomhle díle se toho stalo tolik, proto snad i tomu, kupodivu, odpovídal počet stránek, který byl oproti předchozím knihám tak neobvyklý. Převažovali situace společné s politikou, které mě prostě nebrali, nebavili i nezajímali, bohužel jich bylo až zatraceně moc. Ty situace s nějakou rádoby zábavou a romantikou byly upozaděny anebo malé. Škoda, škoda. Postavu Aldena jsem měla ráda, neměla jsem proti němu nic. Bylo to možná lehce pochybné, ale i tak, zdálo se to čisté. Jenže pak mě teda dostal a šokoval. Nejvíc asi tím orientačním přiznáním (proč mám pocit, že to je teď opravdu v každé knize? a pokud to v nějaké není, tak je to už špatné a mimo?). To samé s postavou Henryho - překvapení, zajímavé, ale prostě vážně? Další?! Nemohla v tom být jiná zápletka?!
Musím přiznat, ač se zdá, že je to klasika klasik, tak nejvíc se mi líbil asi ten epilog. Jako fakt. Tam moje romantická duše byla nejspokojenější, líbil se mi. Zbytek knihy pokulhával. Nic moc žádné emoce to ve mě nevyvolalo, moc se toho zajímavého, co by mě bavilo a po čem bych toužila, se nedělo. Vycpáno záležitostmi politickými a královskými, co jsem brala trochu jako nutné zlo.
Když bych to shrnula. Všechno dopadlo dobře, ba přímo pohádkově, zlo bylo potrestáno, vše vyřešeno a opět nastalo dobro. A dokud neumřeli, žijí v Germanii dodnes. Jako jo, bylo to zajímavé, místy se mi to líbilo a bavilo mě, pohádky mám ráda. Však hodně bych toho vynechala anebo vymyslela jinak, ale to je už jen můj vjem. Tenhle díl byl ale přeci i přesto všechno o chlup lepší, protože jsem neměla nutkání knihu odložit anebo prohlásit, že je to doslova o ničem s hluchými celými částmi jako v předchozím díle, kdy to bylo kapku horší.
Závěr téhle série nebyla úplná hitparáda, respektive celá série, trochu to šlo z kopce, ačkoliv na samém začátku měla vážně hodně dobře a slibně našlápnuto. Je to škoda, ale zase, není to úplná tragédie. Takže tak i tak mohu doporučit a co se týče hodnocení no, hodně ušmudlané 4*. :)

13.10.2021 4 z 5


Okamžik pravdy Okamžik pravdy Kasie West

Na další, novou Westovku jsem se těšila, a to moc. Vím, co od autorky očekávat - milou, romantickou, pohodovou oddechovku s nádechem vážna - a to mě moc baví. Její knihy jsou skvělé, a to bez ohledu na to, pro jakou věkovku píše a kolik je ve skutečnosti čtenáři. Četlo se to hrozně dobře a rychle, sfoukla jsem to za pár hodin a teď, když není to řešit mi to je až líto, hrozně se mi to líbilo.
Hlavní hrdinka Hadley byla fajn a měla jsem jí ráda. Byla to holka, co hrozně dřela. Vypadalo to, že pro sebe především, ale žila v sebeklamu. To mě ve výsledku hrozně mrzelo - to soutěžení, co jím vlastně ani být nemohlo. Nebylo to fér a bylo mi jí líto. Bylo hrozně smutné, že si to rodiče neuvědomili dřív, že se muselo stát takové "pozdvižení" - a za to smekám, že na to měla - než jim to seplo. Jasně, mohla se Hadley taky ozvat, ale ruku na srdce v jejím věku a situaci? Ne. Prostě se snažila dřít víc než aby se vzepřela a dohadovala. To bylo to, co celý život dělala. Rozuměla jsem ji - ať už to bylo dobře nebo ne. Samozřejmě chápu, že to co se stalo té rodině byla tragédie a velká, ale oni to vyzvedli na novou úroveň, která už za ty roky tak vysoká být rozhodně neměla a hlavně to bylo přehnané. Hlavně s její matkou bych nejraději zatřásla. Pak musím ještě zmínit hrdinčinu nejlepší kamarádku Amelii, kterou jsem si taky dost oblíbila a bavila mě.
Hlavní hrdina Jackson byl totální střelec a školní vtipálek, který se zdál být všude a přikláněl se ke všemu. Získal si mě velmi brzy a zcela. Každou další jeho scénou jsem si ho zamilovala víc a víc. Byl skvělý a pak jsem jen čekala, kdy na něj zase narazím. Dost jsem si ho užívala. Společně se mi hodně líbili - to jejich věčné narážení na sebe, dialogy, úplatky, sbližování, odhalování. Tahle jemňoučká a nevinná romantika mi pohladila duši a vykouzlila úsměv na tváři.
Tajemství okolo Heatha Halla bylo vážně překvapení. Byla jsem na tom úplně stejně jako Hadley, která podezírala každou chvíli někoho, na dost lidí to sedělo, pak se to zase vyvrátilo. Byla jsem v koncích - kdo sakra ten chlap je?,zvědavost mě doháněla k šílenství a jen taktak jsem se držela, abych si to už sakra nenalistovala a nezjistila to. To, co přišlo jsem absolutně nečekala. Sakra, jako vůbec. Autorka mě tak zmátla, že jsem jela na stejné vlně a neměla jsem páru, že vlastně můžu přestoupit. Za mě se tohle vyvrcholení zápletky povedlo a navíc to nese moc pěknou a zajímavou myšlenku.
Jedná se o další moc povedenou knihu od již dávno oblíbené autorky. Ačkoliv hrdinové jsou mladší ročníky, nese se v těch příbězích vždycky něco velkého, vážného, dospělého. Není to jen milá romantická oddechovka. Je to vždycky něco víc. Bavilo mě to a líbilo se. Nemám co vytknout, skvělé postavy, čtivost, děj. Slupla jsem to na posezení. Rozhodně musím doporučit a hodnotit všemi hvězdami, zaslouží si to. A samozřejmě se těším na další setkání s Westovkou, a to dost. :)

13.10.2021 5 z 5


Milovaný soused Milovaný soused Penelope Ward

Na autorčinu lehounce navazující knihu po Milovaném nevlastním bratrovi jsem se celkem těšila, především kvůli postavě, která v té knize nedopadla šťastně a taky, že jsem si ji hodně oblíbila a samozřejmě i kvůli té anotaci. Autorku už z mnoha jejích knížek znám, takže její styl vyprávění mi dost sedí. Čte se to neuvěřitelně rychle a dobře, kniha dokáže pohltit, takže jsem neměla problém na posezení slupnout přes 200 stránek, aniž bych mrkla.
Hlavní hrdinka Chelsia, která se právě objevila v předchozí knize a kterou jsem si moc oblíbila, jsem měla moc ráda i nadále. Byla to fajn holka, která měla jen hrozně zlomené srdce a ztratila naději. Jenže nic netrvá věčně a přeci jen se na ní štěstí usmálo, ačkoliv to ze začátku nevypadalo, když se objevil "zlý umělec". Přála jsem jí to, neměla jsem proti ní nic, jen možná v jedné situaci jsem se musela pozastavit nad jejím chováním. Ta holka si to "dobro" i zasloužila. Líbil se mi vztah, jaký měla se svou sestrou Jade, jak si byly blízké.
Druhý hlavní hrdina Damien si mě získal hned. Svým způsobem to byl takový ten klasický hrdina, ale přesto neměl tu fasádu. Líbil se mi, jak uměl prakticky fungovat, že byl umělec, že měl svoje mouchy, i to, jaký nechtěl být sobec na úkor sebe i druhých. Mrzelo mě, co ho potkalo a ačkoliv bylo jasné, jak to dopadne, musela jsem fandit. Bavil mě jeho bratr Tyler.
Ti dva spolu fungovali moc dobře. Bavili mě ve všech směrech, především ta první divočí část kočkování, sbližování a oddalování, žárlení, vyvádění byla skvělá. Tyhle příběhy prostě mají už danou šablonku a je vždycky jen otázka, čím budou okrášleny. Tohle se za mě povedlo. Nebylo to vyloženě nic originálního, ale já jsem s tím byla spokojená. Musím ale i zmínit, že jsem tam našla jednu část, která byla dějově "už v pořádku, romantická a idylická". Jsem romantická duše, ale toto pro mě byla část, takové té nudy, kdy se opravdu nic nedělo, kdy to bylo vymalováno sytě růžovou a upřímně jsem čekala, kdy už se tohle přežene. Příběh je protkán hodně klišé prvky, ale uznávám, že to zase není nic otravného, naopak, čeká se to a když to přijde, tak je pak čtenář smířený s úsměvem na tváři. Svým způsobem mě překvapuje, jak se v takových knihách vždycky píše o tak mladých hlavních hrdinech, co během "chvíle" mají všechno to, co někteří nestihnou anebo nikdy mít nebudou jiní lidé za celý svůj život. Jasně, je to romantická pohádka pro velké holky a asi se u toho nesmí přemýšlet, ale stejnak... Člověk snad až závidí. :D Taky ti dva mohli vymyslet originálnější jméno a ty jejich čoklíky jsem si hrozně oblíbila.
Kdybych to měla nějak zakončit, je to romantická, oddychová i úsměvná kniha, která se povedla. Dobře se četla, bavila mě a líbilo se mi to. Dokonce bych uvítala samostatnou knihu dalšího jasně potencionálního páru, který byl v této knize nastíněn, a to sourozence Ch a D., i když o nich je nějaká jen povídka. Objevilo se tam pár věcí, které byly unáhlené anebo přitažené za vlasy, i když v jejich situaci by se to možná dalo chápat, přesto to tam být asi nemuselo, aby to zas nevypadalo kýčovitě. Každopádně nemám vyloženě nic závažného, co bych musela vytýkat, takže toto ráda doporučím a ohledně hodnocení musím dát 4,5* za maličkosti, kterých jsem si všimla a neštymovali mi. :)

07.10.2021 5 z 5


Dívka, had, trn Dívka, had, trn Melissa Bashardoust

Kniha mě v první řadě uhranula tou svou skvostnou obálkou, která je opravdu nádherná a v té druhé samozřejmě svou anotací, která zněla velmi dobře a pohádkově. Potom, co jsem si zvykla na styl vyprávění se to četlo dobře a pěkně to ubíhalo. Autorka napsala něco, co se inspirovalo orientem, bylo opravdu hodně originální, nevýdané, jen těžko bych hledala něco podobného a zároveň skvělého. Na to, že by tohle měla být druhá autorčina kniha, tak musím smeknout. Hodně povedené.
Hlavní hrdinka Sorája byla už od počátku k politování. Bylo smutné, co se jí stalo, vlastně trpěla cizí "vinou". Přijala jsem ji a byla celkem fajn. Nemůžu říct, že bych si ji vyloženě zamilovala, ale dokázala jsem ji v pohodě akceptovat. Sledovala jsem její kroky a činy, fandila ji a přála ji tu šanci na normálnost. Vyloženě jsem proti ní neměla nic, alespoň do téměř konce, kdy získala jisté sebevědomí a určitou moc, což to trošek zkazilo. Byla náhle jiná až cizí. Dokázala bych to pochopit, kdyby to šlo pomalu, ale mě se to zdálo rychlé, takže pak to bylo zvláštní a možná nešťastné. Taky si neodpustím tu romantickou linku, která pro mě byla premiérou především v tom, že se jednalo o sympatie stejného pohlaví. Já nevím, ať mi každý odpustí, ale přišlo mi to obecně zvláštní. Taky proto, že Sorája to svým způsobem táhla na obě strany, takže by mi víc seděla ta linka s tím chlapem, ke kterému se vzápětí dostanu, a taky jim to šlo lépe. A když už tam něco takového bylo, čekala bych toho víc než náhlou pusu a šmytec. Obecně, romantika v tomhle příběhu neměla místo a to, co jo, tak to bylo trochu chabé. Kdyby tam nebyly ty zmatky kolem orientace, tak by mi to snad kupodivu ani nevadilo. To okolo mi to celkem vynahradilo.
Druhý hlavní a mužský hrdina, který byl vyobrazen jako záporák, si mě na plné čáře získal neskutečným stylem. Byl 2v1 a ani s jednou verzí jsem vyloženě neměla problém, naopak jsem si jeho první já snad i zamilovala. Byla pravda, že mě dokázal překvapit, mnoha směry a přesto všechno jsem mu snad i držela palce. A to hlavně v té romantické lince se Sorájou, téměř do konce než mi bylo jasné, že sama vůbec asi neví a vypadalo to jako by ho tahala za nos. Mrzelo mě, jak dopadl, ale bylo to zase logické. A jisté pravidla pohádek se musí dodržovat. Přesto ale, to byl hrdina na černé listině záporáků a já ho měla moc ráda.
Tahle kniha byla něco nového a zvláštního, jedinečného a hezkého, co mě bavilo a líbilo se mi to, v příběhu samotném nevidím chybu - zajímavý nový svět, moderní přesto starověká fantasy pohádka. Dokáže to pohltit, zaujmout, oslovit, bylo to velmi nepředvídatelné a překvapující. Přesto se pro mě objevilo pár drobností, a to především na straně hlavní hrdinky, díky kterým tu knihu nevidím na samotném vrcholu. Je to trochu škoda, protože nakročeno měla vážně solidně a já z toho mám jinak skvělý pocit. Musím se přiznat, a to je taky škoda, že konec byl na vlně fofru. Každopádně rozhodně mohu doporučit a co se týče hodnocení, tak krásné 4* má jisté. :)

04.10.2021 4 z 5


Polibek Polibek Anna Todd

Chystala jsem se dávno na knihu/sérii ještě v době, kdy na světlo světa nezaútočilo jako obří boom filmové ztvárnění, jenže ačkoliv jsem to všemožně odkládala, stejnak mě to dohnalo. Četlo se to dobře a rychle, vyhovovaly mi kratší kapitoly, styl mi seděl a bylo to psáno z pohledu jen hlavní hrdinky. Vyprávění je protkané logicky nespisovnou mluvou/textem, což je v pořádku v rámci prostředí a věku postav, ale bylo to pro mě dost neobvyklé to skutečně vidět jako např. "řek, protos". A zároveň některé výrazy, které by člověk i čekal prasácky napsané, tak naopak byly spisovně tak moc, anebo se vyskytovaly jiné perličky až zrak přecházel. Neberu to jako výtku samotného příběhu, spíš takovou nejspíš překladatelskou anomálii. Jinak autorka má svým způsobem můj obdiv, a to z mnoha důvodů.
Hlavní hrdinka Tessa... no, jak se k ní vyjádřit. Tu holku jsem si dokázala oblíbit, nebyla zlá ani protivná, jen nechutně naivní dívenka, co celý život žila tak v cca 18. století a najednou se příchodem na vysokou propadla portálem a vyfluslo jí to v dnešní "drsný" době. Jako ať se na mě nikdo nezlobí, ale vážně holka, která fakt nebyla zavřená od předškolního věku ve sklepě, ale normálně fungovala, může mít názor, že sex až po svatbě a se svým letitým přítelem mají dotyky jen přes oblečení a na veřejnosti se k sobě nijak citově/fyzicky nechovají?! Vážně?! Tessa mě dokázala většinu knihy štvát - právě díky naivnímu chování a myšlení. Takže tuhle stránku osobnosti bych hodnotila tak, že ta holka je vážně pacoš hadr. Každopádně dokázala se teda nakonec mentálně dostat do 21. století a tak i fungovat, jenže to zase podnikala až moc uspěchané kroky. A to nemluvím o těch jejích skvělých myšlenkách. Jsem romantická duše, ale i já bych v těch projevech a činech chodila obří brzdu. Kdo se po tejdnu zamilovává do morku kostí a konce života a po měsíci se k sobě stěhují?! Na to, kolik stránek to mělo, tak tohle jelo rychlíkem. Ačkoliv to v Tessině případě (obří uvozovky) "chápu", tak svoje vztahy neměla nijak vyrovnané - pořád jen Hardin, neexistovalo nic jiného, smrdělo to až posedlostí, ale nějaké pořádné kamarády vlastně vůbec neměla. Nechovala se standardně, slušně řečeno. Každopádně mrzel mě vztah s její mámou - ta se mi příčila fakt strašně moc, ale ani Tessa kupodivu nebyla svatá v rámci jednání. A co už se mi vůbec nelíbilo, tak to, jak se zachovala k Noahovi. Sama vyžadovala okamžité a pravdivé informace, tak proč to samé nedokázala dát i tomu chudákovi? Zachovala se hnusně, byla to krapet blbka. Však měla i dobrou stránku, líbilo se mi, jak zafungovala v Hardinově rodině, dokonce jsem byla ráda, když získala stáž. Nikdy se pořádně nepsalo, že by se učila, protože prostě vždycky něco měla, ale i tak jsme se dozvěděli, že je s učivem tak týden dopředu, takže vlastně v cajku. Nevím proč, ale za tohle bych jí kopla. Přesto mi Tessy bylo zatraceně líto na samotném konci knihy. Tohle je brutální prasáckej hnus.
Hardin, druhý hlavní hrdina je klasický zatracený bad boy. Nádherný, temný, opředený tajemstvími, problémy nejen s disfunkční rodinou. Noční můry, zuřivost, žárlivost, rvačky, nenávist, kamarádi, párty a taky, když už tak silné lásky a knížky. Jo, nebudu zapírat, získal si mě hned a bavil mě. Byl neskutečně náladový a stačilo lusknout prsty, nevypočitatelný, což bylo taky na palici. Každopádně dokázal mě mnoha činy i řečmi okouzlit, přesně jako Tessu. Měla jsem z něho radost, cítila jsem zmatek a vztek. Pořád tam bylo něco, co jsem toužila zjistit (což Tessu nijak výrazně netankovalo), hráli v tom velkou roli i ti jeho kámoši, a povedlo se to až na samém konci, což cením, protože se napětí stupňovalo. Na konci mi spadla brada, zamrzelo mě to a zároveň naštvalo. Jsem ve fázi, že nevím, zda mu to přát nebo ho litovat nebo co vůbec je možný cítit.
Kniha měla neskutečně moc stránek, a to jenom proto, že měla pasáže, které se tam téměř do nekonečna opakovaly. Jen jak se příběh posouval, tak se lehce měnilo "prostředí" smyčky. Hádky, usmiřování, neskutečně rychlé odpouštění a pak i sex. Pořád dokola. Kdyby se to osekalo, tak celkový příběh je hrozně fajn a víc než zajímavý. Nemůžu říct, že by mi to vyloženě vadilo až bych knihu musela vyhodit, to ne, ale zase si říkám, proč číst stále o tom samém na víc jak pětiset stránkách? Kapku škoda.
Musím každopádně přiznat, že mě to bavilo a líbilo se mi to. Film jsem neviděla, takže nejsem tou verzí ovlivněná, za což jsem ráda, jediné co, měla jsem díky hlavním filmovým protagonistům jasně dané tváře Tessy a Hardina. Krom nestabilní a podivné osobnosti hlavní hrdinky, která mi tam z těch "nedostatků" vadila nejvíc, nemám žádnou zásadní výtku, takže rozhodně mohu doporučit. Navíc to skončilo tak neskutečně šíleně, že to chce hned pokračování, na které se teda fakt těším, takže hodnotím krásnými 4*. :)

28.09.2021 4 z 5


Dům soli a smutku Dům soli a smutku Erin A. Craig

Kniha mě zaujala svou krásnou obálkou a i anotací. Dlouho jsem po ní pokukovala, až jsem podlehla. Vypadalo to zajímavě, originálně, pohádkově a tragicky. Takže proč ne?! Všechno to splňovalo a ještě dalece víc. Styl byl v pořádku, vypravěčkou byla jedna ze sester, psáno v první osobě - ideální. Forma nebyla špatná, však pociťovala jsem u toho "něco", co ani za boha nemůžu pojmenovat, co mi tam chybělo. Takže jsem z toho měla lehce zvláštní pocit, ale nebylo to nic, co by mi bytostně vadilo, naopak číst se to dalo. Musím autorce přiznat velkou originalitu a fantasii, protože napsala něco, co se hodí do několika žánrů naráz a dokázalo to ve mě vzbudit tolik protichůdných pocitů. Bylo to nevšední, neskutečné, ale velmi dobré.
Jediná pořádná hlavní hrdinka Annaleigh, jedna z dvanácti sester a obyvatelka panství Highmooru byla fajn. Neměla jsem s ní problém, dokázala jsem s ní cítit a prožívat téměř vše co zažila - a že toho bylo požehnaně. Držela jsem jí palce a sledovala její kroky. Ta rodina měla fakt zatracený pech, jinak se to vyjádřit ani nedá. Stalo se jim toho neuvěřitelně moc, a to jenom v tom horším smyslu, bohužel. Když už si člověk myslel, že by to už stačilo, tak to byl pěkně velký omyl - vždycky až do samotného konce. Tragédie za šíleností a šílenost za tragédií. Autorka je nenechala vydechnout, nešetřila je. Některé z jejích sester jsem si oblíbila víc, jiné jsem jen akceptovala, však v dobrém. Jejich otec byl kapku náladový, takže někdy v pořádku a někdy mi místy zase dost neseděl, a jejich nevlastní matka? Upřímně jsem čekala, že to bude taková ta klasická zlá macecha jako v mnoha jiných příbězích. Od začátku do konce a viditelně, ačkoliv jí teče med od pusy. Překvapila mě, všemi směry. Nejsem si jistá, zda na ní být naštvaná a přát jí, co se jí stalo anebo jí litovat. Fisher mi padl do oka a bylo mi ho víc než jednou líto, ale vzhledem k situaci, těžko soudit postavu, kterou neznáme, že?! To byla síla a fakt mě to dostalo. Úplně jsem se zasekla... a cože?! Tenhle pocit jsem měla tolikrát. Cassius si mě získal hned a zase mě překvapil kým byl a ke konci jsem vážně váhala, zda to není jen klam. Nedivila bych se, vzhledem k tomu, co autorka dokázala vytvořit. Přestože jsem s jejich romantickým koncem byla relativně spokojená, tak mi přišel zvláštní, nemůžu si pomoci.
Ten příběh je natřískaný drsnými, smutnými a vážně šílenými událostmi. Zdá se to jako pohádka, ve které bohaté a urozené sestry touží po šatech, botách a špercích, chodí na plesy a vybírají si potencionální ženichy, jenže tomu tak rozhodně není. Nikdy není jisté, zda je to "realita" nebo noční můra. Ta nejistota čtenáře v jisté míře doprovází celým příběhem. Je to napínavé, zvrácené, tajemné, zvláštní, kouzelné. Nutilo mě to číst pořád dál chtít konečně znát ten střed toho zamotaného klubka. A nestačila jsem se divit. Rozhodně se nejedná o nic předvídatelného. Nebyly žádná nudná a hluchá místa, věčně se něco dělo a řešilo. Povedený a originální výtvor, který akorát silně překvapí a vyvolá hromadu emocí kolem. Dlouho jsem se s ničím podobným nesetkala, zda vůbec někdy. Musím před autorkou svým způsobem smeknout. Konec mě trošek zaskočil, asi to bylo tím, že jsem byla zvyklá na samá neštěstí, ale po té tragédii to náhle skončilo a najednou vše ok a konec. Hm.
Určitě musím doporučit, protože tohle se jen tak nevidí/nečte, je to rozhodně zajímavý zážitek. A i přesto jsem hodnocení musela lehce srazit dolů kvůli tomu "něčemu", ale je to osobní pocit, s příběhem to vlastně nemá nic moc společného. Jinak jsem si to užila. :)

19.09.2021 4 z 5


Žhavé léto: Hříšné povídky Žhavé léto: Hříšné povídky * antologie

Rozmary osudu - šestá povídka se mi líbila a je to znovu něco, u čeho mi je líto, že není delší, daleko delší. Chytlo mě to a bavilo. Byla to taková ta klasika, co obsahovala vše pro holky. Nebylo to tak otřepané a úplně profláknuté, právě naopak, zdálo se mi to originální. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři, bylo to milé a co si budem, většina žen by něco takového chtěla - "ten osud", konečně. Hlavní hrdinka měla dost pech, ale zase jsem ráda, že měla tuhle příležitost, člověk jí musel držet palce. Mužského hrdinu jsem si oblíbila hned. Nemám žádnou výtku. Bylo to hezké, oddechové, šmrnclé romantikou. Dobrá kombinace. Hodnocení: 5*
Splněné sny - sedmá povídka nebyla vůbec špatná, jen už ale dojela na to, že to téma tady už bylo a četla jsem ho po několikáté. Nebylo to otravné, jen jsem tu zápletku už prostě znala a to je škoda. Základ neoriginální, to kolem zajímavé. Styl mi vyhovoval, líbilo se mi střídání pohledů, i když to nebylo tak vyvážené, jak mohlo a mělo to čtivost. Ze začátku mě zmátlo, kolik potencionálních amantů by tam bylo, ale s finálním hlavním hrdinou jsem neměla problém. Klasická šablona. Hrdinka byla taky fajn, i když občas bylo něco, co se mi nepozdávalo. Tohle byla poněkud dlouhá povídka a místy bych ji zkrátila, každopádně vyloženě stěžovat si nemůžu. Hodnocení: 4*
Oceán vzpomínek - osmá povídka byla prostě krásná. Originální a opět lituji, že neměla víc prostoru, myslím, že by si to zasloužila. Četlo se to velmi dobře, styl mi seděl a bylo to protkáno emocemi. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila a prostě jim musela držet palce. Ukázka toho, jak život může být rozmanitý a pěkně krutý, nevyzpytatelný. Nikdo nikdy nesmí brát to co má jako samozřejmost, protože stačí hrozně málo a nemusí mu zůstat vůbec nic. Bylo to reálné, smutné, i když konec romanticky sladký a šťastný. Přála jsem jim to. Nemám nic proti. Tohle bylo hodně dobré a povedené. Dobrá práce. Hodnocení: 5*
Bláznivý last minute - devátá povídka byla naprosto bezkonkurenčně skvělá! Chci víc! Proč to nebylo delší? Rozhodně si to zaslouží svůj prostor. Stálo by to za samostatnou knihu. Bože, tohle bylo fakt úžasné. Skvěle napsané, úžasné tempo a čtivost, střídání pohledů postav. Hlavní hrdiny jsem si zamilovala, byli mi hrozně blízcí, skvěle vykresleny, charakter - ta chemie mezi nimi. Bylo to vtipné, čtivé a originální. Naprosto jsem si to užila. Nemám výtek ani slov. Ten nápad i ostatní postavy se mi líbili, zajímali mě. Moje romantická duše je potěšena a já měla celou dobu úsměv na tváři. Tohle se hrozně povedlo, jsem nadšená, skvělá práce! Hodnocení: 5*
Inspirace - desátá a poslední povídka patřila autorce, která hrála to největší lákadlo z celé knihy. Celkem rafinované, ale stálo to za to "čekání". Poznala jsem ten její standard, který byl naprosto úžasný a kterým je proslulá. Bylo to vtipné, akční, erotické. Hrozně mě to bavilo a užila jsem si to. Hlavní hrdinka, taková malá držka mi neskutečně padla do noty a její protějšek? Ou, no ten samozřejmě taky. Hrozně rychle se to přečetlo a lituju, že o té dvojici není napsáno víc. Neskutečně se k sobě hodili - jeden byl oheň a druhý olej, co se tam přilíval. Skvělá forma, střídání pohledů, styl, čtivost. Nemám nač bych si stěžovala. Báječná tvorba. Hodnocení 5*

13.09.2021 4 z 5


Žhavé léto: Hříšné povídky Žhavé léto: Hříšné povídky * antologie

Turistka - jedná se o první povídku a za mě se teda nepovedla, vůbec! Hlavní hrdinka mi místy byla nesympatická, neměla jsem nijak pořádně šanci se do ní vcítit. Byla jedna nebo dvě věci, které jsem jí přála a u jedné věci jsem jí i rozuměla, protože na to měla nárok vzhledem k tomu, jaký život vedla, ale jinak si mě absolutně nezískala, respektive mě nezajímala. Měla si ten život nějak uspořádat. Ukázka zoufalého a nešťastného člověka, co se smířil se špatně rozdanými kartami. Celkově to podání/vyprávění bylo těžkopádné, krkolomné a nešťastné. Vadil mi ten styl, podání a popisy, dokázala jsem se v tom i ztratit. Dost informací zbytečných. Zkazilo mi to chuť jít na další příběhy. Závěr byl pro mě překvapením, bohužel však nemilým. Hodnocení: 1*
Moje velké řecké dobrodružství - druhá povídka byla naprosto báječná, úplně mě pozitivně nakopla vůči té knize, po prvotním zklamání. Hlavní hrdinku jsem si hned oblíbila, byla skvělá, kapku střelená a držka, ale super. Neměla jsem výhradu. Druhého hlavního hrdinu Damiana jsem si zamilovala, prostě romantický chlap snů, kterého chce fakt každá. Příběh měl už od samého začátku pěkný švih a tempo, snad až unáhlené díky délce, a to je škoda. Byla to taková slaďoučká pohádka pro větší holky se super koncem, ale moc jsem si ji užila. Mou romantickou duši to dostalo a náramně zahřálo, musela jsem se stále usmívat. Celkem škoda, že to nebylo delší, protože mě to nehorázně chytlo. Skvělá práce. Hodnocení: 5*
Neúplní - třetí povídka byla opět nádherná. Bylo to takové nevinné až kouzelné, romantická pohádka, která se oproti předchozím neodehrávala u moře v čase dovolené. Četlo se to samo a rychle, musím říct, že mi to v mnohém připomnělo Monu Kasten, chytlo mě to a bavilo. Znovu lituju, že tenhle příběh nebyl delší, protože by si to zasloužil. Hlavní hrdinka mi padla do oka, oblíbila jsem si ji a neměla s ní problém, naopak jsem se s ní dokázala sžít, a to hned. Hlavního hrdinu Tymona jsem si zamilovala, od pohledu trochu bad boy, ale uvnitř měl srdce na správném místě - takový, kterou si získá srdce každé ženy. Vážně byl zlatý. Mrzelo mě, že to trvalo šest let! - co proboha dělal?, a byla jsem překvapená až šokovaná a pak šťastná, že to dopadlo, tak jak to dopadlo. Jsem naprosto spokojená, perfektní a originální příběh. Hodnocení: 5*
Jenom ty - čtvrtá povídka byl zase pád dolů. Ten styl je dost neobvyklý a zvláštní, ale dalo se na to zvyknout a kupodivu i číst. Musím říct, že mě nijak neoslovila a už vůbec nechytla za srdce. Bylo to takové vyprávění, které smrdělo jistou posedlostí a zoufalstvím. Bylo to krátké a sešité horkou jehlou, sice možná lehce realistické, ale tak nějak o ničem. Snad až depresivní, i vůči tomu konci. K hlavním hrdinům jsem si nevytvořila žádný vztah, byla jsem jen pozorovatel. Rozhodně nic moc, tohle by v tom souboru (knize) nemělo co dělat. Není to letní ani žhavé a už vůbec ne romantické. Hodnoceni: 2*
Stanice touha - pátá povídka byla na takovém tom středu všeho. Dobrý styl i čtivost. Prvky, které pomalu přerůstají v téma byly to, co už jsme milionkrát viděli a četli. Takové ty Odstíny, co to všechno propustily ven a taky už i to, co jsem jednou četla v téhle knize. Vážně nic nového. Hodná a "tuctová" hlavní hrdinka zjišťuje, že uvnitř touží po něčem odvážném a sprostém. Krásný a bohatý hlavní hrdina zatouží právě po ní. S hrdiny jsem neměla problém. Čekala jsem, že to dopadne - klasicky a to hned, ale byla jsem kapku překvapena. Dostali jsme tam možnost a pak taky i to, aby si čtenářova fantazie domyslela, co potřebuje - palec nahoru, přesto, že závěr je každému jasný. Hodnocení: 3*

13.09.2021 4 z 5


Vévoda a já Vévoda a já Julia Quinn

Tuhle knihu/sérii jsem měla v merku roky a vzpomněla jsem si na ní zase až po tom, co se objevil na scéně seriál, který jsem neviděla - takže jsem neměla zkreslené dojmy, za což jsem moc ráda, a tak jsem se rozhodla ke knize konečně dostat. Po dlouhé době jsem narazila na historický románek, taková ta klasická, sladká červená knihovna, která se zabývá hlavními hrdiny a jejich city především. Musím říct, že po tom standardu, který věčně čtu mi to vážně bodlo. Četlo se to velmi dobře a rychle, mělo to příjemné tempo i "jazyk". Myslím, že se moje první setkání s autorkou velmi vydařilo.
Hlavní hrdinka Daphne Bridgertonová byla naivní a nevinná slečna, což na tu dobu bylo v naprosto běžné a normální, každopádně naše hrdinka měla ještě "něco" navíc. Měla to v hlavě v pořádku, nebyla to taková ta klasická holčičí blbka, dohlédla dál a hlouběji a taky hodně dělalo to, že vyrůstala v tak velké rodině, a to především s několika staršími bratry. Líbila se mi, neměla jsem s ní vůbec problém, naopak jsem jí fandila a v jistých věcech i obdivovala. Co dalšího bylo fajn, tak její rodina - ten fakt, že je tak veliká a hlavně, jak se k ní chovali její bratři - ty jsem si mimochodem hodně oblíbila, proto se těším, až se s nimi setkám v jejich vyprávění.
Druhý hlavní hrdina Simon Basset mi taky padl do oka hned. Musela jsem ho litovat vůči jeho dětství, co se mu stalo, co si sebou nesl tolik let. Mrzelo mě to. Tohle by se dít nemělo, bez ohledu na dobu. Bylo to kruté a nefér. Jinak Simona jsem si oblíbila a jen jsem sledovala jeho počínání. Byl to takový přesný opak Daff, a proto se ne nadarmo říká, že se protiklady přitahují. Ono na tom snad něco bude. :D Ti dva dohromady tvořili vážně zajímavou dvojici. Byla to taková hra-nehra a mě to dost bavilo. Několikrát oba velmi překvapili - mile i nemile, šokovali.
Jejich příběh byl více než zajímavý, nijak jednoduchý, ať už obecně anebo na tu dobu samotnou. Člověk jim to moc nezáviděl, ale za to hltal každý krok, co udělali, držel jim palce a přál si, jen ať to dopadne dobře. I když to bylo nad slunce jasné, tak do posledních chvíle to tak nevypadalo. Rozhodně jsem byla dost napnutá. Autorka to dobře vymyslela, napsala a mě se to líbilo. Dokáže to hnout emocemi a chytnout za srdce, bavilo mě to. Připravilo mi to "těšing" na další pokračování. Já si tohle užila. Nemám výhrady. Beru to jako takovou téměř oddechovou historickou romanci, která každou romantickou duši potěší a dostane toho mnoho dalšího.
Rozhodně mohu doporučit, dobře našlápnutý začátek série. Hrozně mě oslovily další postavy budoucích dílů - potomci rodiny Bridgertonových, takže se těším. A co se týče hodnocení, mohu dát všechny hvězdy, tady nemusím přemýšlet. :)

10.09.2021 5 z 5


Tajemství obsidiánu Tajemství obsidiánu Petra Martišková

Tak na tohle jsem byla zvědavá. S autorkou nemám zkušenost a anotace zněla dobře, takže proč to nezkusit? Styl nebyl vůbec špatný, neměla jsem problém to číst, i když to šlo na můj vkus trochu pomaleji, ale to snad ani nebyla chyba knihy. Prolog byl za mě skvělý, protože začal mužskou postavou, a ačkoliv jsem o knize nic pořádně nevěděla, doufala jsem, že celá kniha bude z mužského pohledu, protože za mě by to bylo něco neskutečně unikátního a úžasného. Jenže jsem pak trochu dojela, protože zbytek, až na dvě kapitoly ke konci knihy, byly zase z pohledu ženské postavy. Nejsem z toho zklamaná, ale asi bych uvítala toho chlapa víc, respektive víc jeho kapitol, když už. Jedná se o takovou pro mě čistě americkou záležitost, kterou běžně známe akorát vloženou do českého prostředí. Místy to bylo jako pěst na oko. Mezinárodní škola, plná bezpečnostních prvků a ochranky, mluví se tam anglicky, ale servírují v jídelně tradičně českou játrovou omáčku - to jako vážně?! Tak buď jedu americkou fantasy anebo zkusím vykřesat originální českou, protože co si budem, vypadalo by to dost zajímavě a o dost lépe. Autorce nechci vzít snahu, rozhodně tam byla, jenže... trochu mám pocit, že jsem v tom cítila jinou knižní sérii - Svůdné zlo, která byla díky tomu kapku vykradená - téměř stejné téma, stejné jméno hlavní hrdinky, stejná zápletka? Pochopím, že se nechala inspirovat, ale až tak moc? Pro ty, co tu sérii četli to je malé zklamání. Škoda.
Hlavní hrdinka Anna nebyla špatná, každopádně musím přiznat, že jsem si k ní nic moc vztah nevypěstovala. Prostě jsem jí jen sledovala, aniž bych to s ní prožívala. Někdy se chovala naivně a nevinně, někdy zase přímo naopak, takže bylo místy trochu těžké vlastně poznat, jaká je. Rozhodně jsem jí nezáviděla tu obrovskou nevědomost, která se kolem ní stahovala. Natož to vyplivnutí hromady informací, které stejnak nebyly úplně všechny anebo konkrétní. To si vážně nedokázala na chvíli sednou a všechno od staříka zjistit? Já bych asi pukla zvědavostí. To, že byla v šoku, bylo pochopitelné, ale až moc rychle to strávila, i když tam padly jisté obavy a výčitky apod. Přesto mám pocit, že to nebyla úplně odpovídající reakce. Taky, nemůžu si odpustit, když nad tím přemýšlím, tak mi zpětně přijde, že se od té doby, co se to dozvěděla, chovala pitomě a až nezodpovědně? Já vám nevím, sebrat se a jet se svým nepřítelem přes půl republiky, bez pořádných informací, klamat své blízké a užívat si vlastně takový výlet po krásách Česka je v její situaci dost nevhodný a divný, ne? Co nějaký pud sebezáchovy?
Druhý hlavní hrdina Damien byl klasicky vyobrazen jako dokonalý, urostlý a uhrančivý týpek, co dostane každou, jenže jeho srdce si "nečekaně" získala Anna. Opět to byla postava, u které jsem si moc nedokázala vytvořit pořádný vztah, ačkoliv na začátku si mě dost získal, jenže to nějak opadlo. Líbilo se mi, jak autorka vymyslela jména pro jeho dva bratry Dorian a Darek - hezky k sobě pasovali. Taky mě zajímá ta "jeho" Larisa. Tak doufám, že se, se všemi setkám a zjistím víc.
Jejich vztah, i když to šlo pomalu a jisté náznaky anebo gesta byly, tak stejnak, nějak mě to za srdce nedokázalo pořádně chytit. Asi jsem zvyklá na jinačí a pořádné jiskření. Co se týče ostatních postav, které tam měli větší prostor, tak jsem s nimi neměla problém. Takový neutrální vztah/pozorování. Jediná Kira byla postava, kterou jsem fakt neměla ráda. Je pravda, že příběh je dost opředený tajemstvím a může se zdát až překombinovaný a zamotaný, což asi svým způsobem je, ale zase jsem neměla pocit, že bych byla ztracená a plácala se v tom. Navíc nás čeká pokračování, kde se to jistě bude vše odhalovat a rozplétat, jsem na to celkem zvědavá, jakým směrem se to vydá. Autorka se snažila přizpůsobit i mluvou či výrazy mladším ročníkům. Někdy se to povedlo, někdy ne. To samé i příběh, určité pasáže - někdy smysl postrádaly anebo byly dost... snad idealizované a přeformulované jen aby se to právě hodilo do scény? Ale zase to neberu jako něco, co mě mermomocí iritovalo, že bych to nezkousla.
Trochu mě mrzí, že i když to mohlo být něco nového, zvlášť od českého autora, co vložil svůj fantasy příběh do Čech a reality, tak tomu tak vlastně není. Číst se to dá, ale nijak zvlášť, aspoň mě, to bohužel nepřekvapilo, zvlášť, když z toho cítím jinou sérii. Postavy jsou bez toho něčeho, co by mě nutilo si je oblíbit a fandit jim, zatím je jen pozoruju. Chemie mezi hlavním párem je prozatím hodně vlažná, respektive snad ještě žádná. Myslím, že se na příběhu mělo ještě dost zapracovat, než spatřilo světlo světa v podobě knihy. Dalo se z toho vykřesat víc, daleko víc. Konec první knihy je však napsaný tak, že rozhodně je nutnost okamžitě mít pokračování. Jsem zvědavá. Tak uvidíme, jakým směrem se to pohne.
Autorka má svým způsobem odvahu, bráno více směry, jak lichotivým, tak i nelichotivým. Vyšlápla si na poměrně zajímavou, přesto nebezpečnou cestu. Musím se přiznat, že jsem malinko zklamaná. Hodnotím to takovým průměrem. Ale nemám problém doporučit, prostě proč to nezkusit, jistě zajímavá zkušenost a rozhodně musím uznat, že se těším na pokračování. Tak uvidíme, snad se to zlepší, rozhodně autorce budu držet palce. :)

04.09.2021 3 z 5


Svatba naoko Svatba naoko Jo Watson

Kniha zněla vtipně, oddechově a romanticky, takže proč ne, takové věci mám ráda. Bylo to moje první setkání s autorkou, které se to myslím povedlo. Kniha byla celkem dost čtivá, místy opravdu úsměvná, i když je pravda, že bych toho humoru přivítala daleko více a ten zbytek, co slibovala fakt splnila. Neměla jsem asi žádný výrazný problém, snad jen, že bych ten začátek možná lehce pokrátila, přeci jenom, to hlavní bylo na té dovolené, ale zase to nebylo nic, co by vadilo.
Hlavní hrdinka Annie mi byla sympatická, dokázala jsem se do ní vcítit a bylo mi jí líto, přeci jenom to, co jí udělal ten týpek Trevv nebylo nic pěkného natož dospělého. Obecně, byl to pěknej hajzl a mě se otevírala kudla v kapse. Pověsit ho za něco do průvanu a vrazit mu pěstí by bylo hodně málo. Fakt jsem ho neměla ráda. Annie se dokázala fakt dost podivnou nešťastnou náhodou dostat do šílených situací - hned z úvodu mi to vyrazilo dech, přesto jsem se pobavila. Měla talent. Měla ale taky nakonec to štěstí, to co by chtěla nebo si přála a já za ni byla ráda, zasloužila si to. Každá z nás si to zaslouží.
Druhý hlavní hrdina Chris si mě získal velmi rychle. Oblíbila jsem si ho, byl vtipný, kreativní a tak trochu svůj, však žádný podivín, ale i tak se mi jevil jako bezva sympaťák. Dlouho jsem si užívala to jejich společné předstírání, protože ne všechno předstírání je falešné a nepříjemné. Právě naopak. Bylo fajn sledovat to soupeření mezi nimi a tím hnusným druhým párem skřipců na bradavky. Některé náhody byly až moc, ale chápu, pořád to bylo v snesitelné úrovni. Jejich společný vztah a tu chemii jsem si užívala, bylo to milé, romantické a hezké. Mrzel mě ten důvod jejich odloučení, protože - to jako vážně? Nebylo to zrovna krásný ani správný a rozumím tomu, že to Annie muselo vzít a naštvat, brala to jako jistý podraz, ale zase si říkám, že to nebylo to úplně nejhorší. Mohla se nad to trochu povznést, zvlášť, když ke Chrisovi chovala takové city, anebo si s ním prostě promluvit a vysvětlit si to?
Závěr samotný byl pro mě trochu rozčarovaným překvapením, asi jsem nečekala, že se rozletí prostě domů, ale autorce se to tam asi hodilo. Ten zbytek už byl natřený na růžovo a snad i přitažený za vlasy, který se realitě nepodobá ani omylem, ale tak... nevadilo mi to, jak jsem již zmiňovala, hrdince jsem to přála. Po útrapách si zasloužila štěstí a lásku. A romantické příběhy sebou občas vláčejí méně uvěřitelné záležitosti.
K závěru, kniha se dobře čte a je to opravdu oddechové čtení. Děj je jednoduchý, není to úplně originální myšlenka, protože pár takových už vzniklo, ale to kolem mi přišlo fajn. Není to 100%, protože něco je moc a něco málo, přesto to dokáže vykouzlit úsměv na tváři a potěšit romantické duše. Sympatické hlavní postavy a střelený plán a čtenář nesmí/nemusí přemýšlet. No proč ne. Nebylo to vůbec špatné, takže doporučím a hodnotím 4*. Uvidíme, co další autorčiny výtvory. :)

01.09.2021 4 z 5


Odsuď mě Odsuď mě J. L. Beck

(SPOILER) Kniha zněla hodně zajímavě, a tak jsem myslela, že to bude zase nějaká pecka. Ještě, než jsem ji vzala do rukou, začali se objevovat špatné hodnocení, kterým se mi nechtělo věřit. Překvapilo mě, že ta kniha je tak tenká, ale tak co... jenže po dočtení platí úplně opačné pravidlo - někdy je více lepší a zapotřebí než méně. Ta kniha měla jistou čtivost, ale to bylo tak jediné pozitivní, co jsem tam našla. Jsem zklamaná, hodně.
Hlavní hrdinka Elyse byla totálně naivní a neuvěřitelně blbá holka. Tvářila se jako chudáček, které se jen bojí v tomhle velkém světě a neudělá nic pořádně z vlastní vůle, jenže pak nepochopitelně dělala věci, které prostě nikdo s její povahou neudělá, např. běží na vlastní pěst do skladiště a je tak levá, že si vyvrtne kotník a zlomí zápěstí? Jako vážně? Nevěděla jsem, jestli mám brečet nebo se smát. Ta holka byla hroznej hňup. Nedokázala jsem si k ní vytvořit žádný vztah. Bylo to ploché, nijaké pozorování při četbě. Nedokázala jsem jí fandit, jen snad nadávat jaká to je blbka. Když to vezmu kolem a kolem, chápu, že vyrůstala v něčem, co si dneska nedokážeme představit, že tam byla jistá pravidla i mentalita, ale ačkoliv se "vzbouřila", tak bych čekala, že ji to poznamená a bude se tak chovat. Jasně, jednou dvakrát se tak zachovala, ale zbytek? Lezla mi na nervy. Neviňátko, které má strach z cizího chlapa, jen jak ho uvidí, ale už od druhého setkání ho miluje a přijímá nabídku s ním bydlet. Nic o něm neví a když už ji i samotnou napadne nějaká otázka, např. kolik mu vlastně je, tak se ani nezeptá. Chyběli informace jí i mě jako čtenáři a cítila jsem se nekomfortně. To její náhlé vzplanutí lásky, to náhlé pitomé chování a činy, poblázněnost, to jak se klepala, bála a zakoktávala se, se v minutě proměnilo v opak jako sebevědomí, a především sexuální chtíč - neuvěřitelné, hrozné a pěkná blbost. Štvalo mě to.
Druhá hlavní postava Hrdina - kriste pane, nenávidím to slovo, to pojmenování. Ještě někde si přečtu slovo "hrdina" a dostanu osypky. Naprosto se to nehodilo. Ok, přezdívka, ale aby ho Elyse tak oslovovala v každý pitomý větě mi lezlo na mozek. Co bylo tak hroznýho, aby mu říkala jménem? Co ty dvě autorky vůbec napadlo? Střihly si o to nejvíc nejhorší pojmenování hlavního hrdiny? Děsný! O tom týpkovi jsme se něco dozvěděli, ale rozhodně ne to, co by bylo možná víc na místě. On sám se choval jako idiot, chápu, může být majetnický, žárlivý a prchlivý, ale aby to byl i on, co ji po prvním setkání miluje, chce ji ochraňovat a skočil by kvůli ní z útesu mi opět přišlo jako pitomost. Copak tahle rychle funguje láska jako láska? Zalíbení a jistá potřeba nebo touha ještě možná, ale sakra může po minutě někdo říct, že někoho skutečně miluje? Bože. Místy se choval nesnesitelně, jak tu svou princeznu všude tahal, jak opici. Nelíbilo se mi, jak jí děsně miluje a mnohé další, ale prezentoval se snad o kapku líp než ona a to je co říct.
V knize bylo něco, co by mě i bavilo, např. kšefty s Damonem, to okolo, tajemství. Jenže to nemělo žádný pořádný prostor, bylo to odbyté, chabé. Tady se hodně jednalo o pitomou a nesmyslnou lásku mezi dvěma pomatenci, které se nedalo věřit. Moje romantická duše zaplakala nad takovým výtvorem. Nic jsem necítila skrze ty písmenka. A to nesmím zapomenout na ten jejich nechráněný sex - to jako vážně? To poprvé, by se ještě nějak dalo pochopit, ale to další, další a další miliontý? Znají se týden i s cestou a prostě pohoda párek, když otěhotní, tak se o to postaráme. To, že to bylo fuk jemu, nepochopitelný, ale ok, ale to že to bylo jedno i jí? Chtěla hrozně studovat, vrátit se do školy a pak se chová tahle? Chce titul anebo vyměňovat plenky? Netvrdím, že by nešlo skloubit obojí, ale vzhledem k tomu, co je její partner za cvoka, silně pochybuju, že by jí to dovolil. Ty její reakce, po sexu "neměli jsme ochranu" stejnak plácla jen tak, aby vznikl další řádek v knize, protože to její slepičí mozek nepobíral.
Ne, ne, ne. Už dokonale věřím tomu hodnocení. Tohle bylo špatné. Bylo to čtivé, tak že to dáte během jednoho dne i s velkými pauzami, ale tím to končí. Příběh je neskutečně přitažený za vlasy, protiřečí si, čtenář tomu nevěří, je to hloupé. Vůbec ten potenciál, co to mělo - vážně mělo - tak vybuchnul hned zkraje a pak to jen padalo do propasti. Téma, které by se tam mělo objevit jako mafie vlastně neexistuje. Nikde nepadlo ani slovo o tom, co je na obálce "rodina Rosiiů". Místy, kde nebyl vztah těch dvou podivínů, se to dalo a nevypadalo to špatně, jenže pak se přiřítili oni a znovu to šlo do háje. Mrzí mě to, protože jsem v tom viděla něco, co by mohlo být dobré, jenže tomu tak není, cítím se až okradeně, zklamaně a naštvaně. Mělo se to rozepsat, umírnit pitomé chování postav a udělat z nich něco, co by si čtenář aspoň trochu oblíbil a bylo by to fajn, tahle to je horkou jehlou a o ničem v celku.
Hodnocení dávám malé, protože si to všechno, něco snad víc, prostě nezaslouží a doporučení? Za mě ne. Však každý musí zvážit.

30.08.2021 2 z 5


Rozmazlená princezna Rozmazlená princezna L. J. Shen

Pane. Bože. Sakra. Jo. Předchozí sérii o HotHoles jsem si neskutečně oblíbila, a tak bylo nad slunce jasné, že pokračování jejich potomků si fakticky nenechám ujít. Neskutečně jsem se na tohle těšila a konečně jsem se prvního vyprávění dočkala. Autorka má pořád ten samý styl, který mi tak moc vyhovuje a sedí. Čte se to samo, otáčí se jedna stránka za druhou a nejde se od toho odtrhnout. Člověk začne a ani se nenaděje, půl knihy je přečteno. Neskutečná jízda. Autorka při psaní každé knihy nasazuje hodně vysokou laťku a rozhodně v tomto případě nebylo jinak. Bylo to úžasné. Svižné, hříšné, drsné, vtipné, srdcervoucí. Neuvěřitelně jsem si to užila a je mi ohromně líto, že už to mám za sebou.
Hlavní hrdinka Daria měla už od začátku dvě tváře. Zlá a skutečná. Ta zlá mi k ní neseděla, chovala se pak totiž jinak, zákeřně a hnusně - jako ta princezna. Jenže to všechno musela absolvovat kvůli image, společenskému postavení a moci, a to jen mezi naprosto rozmazlenou zbohatlickou a "fakanoidní" smetánku. Ta druhá tvář byla lepší, přirozenější. Měla jsem ji radši, protože dokazovala, že přece jen má srdce a nějaké trápení. Dariu obecně jsem měla ráda a oblíbila si ji, sledovala jsem její cestu a musela jsem jí držet palce, protože jinak to nešlo, rozhodně to neměla jednoduché. Mrzel mě její vztah s mámou, ze začátku jsem to nechápala - jakože co? A pak se to začalo rozplétat. Její táta Jamie (vždycky jsem měla za to, že by si zasloužil vlastní plnohodnotnou knihu) byl skvělej. Když se to tak vezme, jakej to byl parchant, tak z něho vyrostl úžasnej chlap, který miluje svou rodinu a dcery nadevše. Byl hrozně fajn a líbil se mi. Ačkoliv se mohlo zdát, že hrdinka má všechno a nemůže si absolutně stěžovat, tak tomu tak nebylo. Všechno nevyřeší peníze. Ukázalo se, že byla prostě jen člověk.
Druhý hlavní hrdina Penn na tom byl podobně jako Daria - dvě tváře a každodenní boje v tom konkrétním představení. Toho kluka jsem si zamilovala (ačkoliv, musím přiznat, první setkání bylo divný) a bylo mi ho zatraceně líto, protože to, co si prožil? Pane jo. I když si hrál na něco až nelichotivýho, tak bylo nad slunce jasné, že má srdce na pravém místě, i když na něm bylo tričko s dírou. Ale byla jsem moc ráda, že i když byl až po kolena v bahně, že se na něj dokázalo usmát v určitých směrech štěstí a mohl mít v tom životě z něčeho malinkou radost. Co musím rozhodně říct, tak jeho sestra Via byla neskutečnej hajzl a spratek. Neměla jsem jí ráda jako dítě, i když pak jsem trochu zapochybovala, ale rozhodně ani jako dospělá nebyla jiná. Nenáviděla jsem ji a dlouho si přála, aby konečně tvrdě narazila. Byla to hnusná mrcha.
Ti dva hlavní hrdinové dohromady byli něco neskutečného. Tak moc se k sobě nehodili, až do sebe zapadali jako skládačka. Ten nesoulad byl fakt jen první pohled, ale když se čtenář podívá víc do hloubky, tak nemůže pochybovat. Chovali se k sobě strašně, ubližovali si slovy i činy, nenáviděli se, ale přitom je to k sobě úplně hmatatelně táhlo. Zlomili si srdce a přitom se už zatraceně dlouho milovali. Jako oheň a voda. Jako hořící sirka, co se přiblížila k louži benzínu. Bylo to rychlé, silné, stravující a zároveň úžasné. Rozhodně jsem si je zamilovala a musela jim držet palce.
Autorka mě dokáže vždycky překvapit tím, co vymyslí, napíše. I tady dokázala do knihy nacpat dost věcí, které mě vážně šokovali, např. pan ředitel. Kniha je natřískaná akcí, pořád se něco děje, krásně to plyne, žádná nuda ani ticho. Tahle kniha dokáže spoutat, podmanit, ublížit i pohladit. Dokonale jsem si ji užila. Hrozně mě to bavilo a líbilo se mi to, hltala jsem to. Natřískané všemožnými silnými emocemi, vzalo mě to za srdce. Bylo to skvělé, úžasné. Rozhodně potřebuji víc. Respektive dalšího potomka a jeho příběh. Objevili se tam a už teď se jich nemůžu dočkat.
Co se týče závěru, jsem moc ráda, jak to dopadlo. Chvíli jsem se obávala, protože prostě... cože?! Ale nakonec se mi ulevilo. Když si to vezmu zpětně, tak snad v každé její knize je na konci klišé, ale ona to umí tak podat, že mi to nikdy nijak výrazně nevadilo. Naopak, byla jsem za ně moc ráda.
Ať už to konečně nějak ukončím. Dalo mi to úplně všechno, co mám ráda, proto jsem si to užívala. Prostě "páni" reakce. Dokázalo mě to totálně překvapit, zahřát u srdce i ho rozdupat. Líbil se mi návrat do Todos Santos, do té jámy lvové, setkání s mými oblíbenci jako Vicious a Dean. Nápad pokračovat jejich potomky je skvělý. Musím doporučit, protože to stojí za to, sakra! Jsem vážně moc nadšená a spokojená, nemám ani smítko proti. Hodnotit budu naprosto všemi, obřími hvězdami, rozhodně si to zaslouží. Hrozně se těším na další knihu a nemůžu se už teď dočkat! :)

29.08.2021 5 z 5


Rytmus, já & Malychin Rytmus, já & Malychin Mariana Zapata

Jedná se o mou druhou Zapatu. Na knihu jsem se celkem těšila, protože zněla vážně dobře a musím říct, že první zkušenost s autorkou byla skvělá. Četlo se to úplně samo, dokázala jsem se do toho ponořit, bylo to vtipné, sarkastické, trhlé i lehce vulgární. Byla to skvělá kombinace. Neskutečně mi to sedlo a já si to hodně užívala. Tahle kniha je, oproti jejím u nás vydaným, pěkná vyžle, ale jak je vidět, autorka psát umí, ať už krátce nebo dlouze. Nemůžu jí vytknout absolutně nic. Úžasná práce.
Hlavní hrdinka Gaby byla super. Měla jsem ji moc ráda a byla mi hodně blízká. Byla hodně vtipná, rozumná, ale i lehce střelená a dokázala to skvěle s těmi svými opičáky, kteří byli teda super. Víc prostoru z těch tří bláznů měli Eli a Mason a já si je zamilovala. Šílenci. Trochu prasátka anebo naprosto drsní parchanti, ale i tak - nejde je nemít rádo. Zírala jsem, jak to Gaby s nimi umí/snáší a ten Fotbal smrti byl krutý, zvlášť pak i ten trest. Osobně bych se bránila všemi zbraněmi. Nakonec to pro ni nedopadlo až tak zle. Ačkoliv měla blízko ke klukům jakože "neviditelný koule", stejnak to byla prostě jen holka, takže její protivnost při výslovně ženských věcech jsem chápala, to samé, když se prostě jen jako holka chovala, když jí o něco šlo nebo trápilo. Překvapilo mě, co měla za mindrák, se kterým musela léta žít a i to, jak to nakonec vyřešila, přičemž jí to uvnitř stejnak trápilo. Gaby byla prostě skvělá postava, bavila mě a musela jsem jí držet palce.
Druhý hlavní hrdina Saša byl skvělý. Zamilovala jsem si ho hned. Jejich seznámení bylo až legendární. Hrozně se mi líbilo, že Saša nebyl ten typ, který je v takovém směru standard - slavná nafrněná hvězda s temnou aurou, vzhledem a hajzlovstvím. Autorka šla proti proudu a ono to bylo bezva. Saša byl skvělý chlap, se srdcem na pravém místě, nezkazil zábavu, dalo se s ním mluvit o všem. Rozhodně jsem si ho užívala a měla ho hrozně ráda. Oblíbila jsem si i jeho členy "kapely", respektive hlavně a nejvíce Cartera, který prodával merch. Neměl moc prostoru, ale byl to hrozně super kluk. Sašova matka na mě dojem moc neudělala, i přes to, že tam byl jen na pár stran. A úplně mě překvapila Liz. Tak nějak jsem s ní nepočítala a jak bylo vidno, nebyla jsem sama.
Jejich vztah se mi líbil. Pomalá romantika. Bylo jasné na samém začátku, že si padli do oka, jenže dlouho to bylo na přátelské a milé úrovni. Dlouho. Moje kšandy se jen napínaly a napínaly. Až pak, ke konci začalo vycházet na světlo cosi, jenže stejnak jsme se pořádně dočkali až na samém opravdovém konci. Moje romantická duše dokázala vyčkat, protože to zároveň bylo protkané množstvím dalších vtipných a skvělých věcí. A nakonec jsem se nejen dočkala, ale bylo to krásné. Co mě hodně dostalo a šokovalo, byl epilog. Musím jasně konstatovat, že tu to zatracené klišé je, ale bylo to tak nečekané - jako vážně sakra nečekané a napsané jen tak hala-bala v nějaké větě, že jsem byla velmi překvapená a... vlastně spokojená. Rozhodně jsem jim to přála. Bylo to složité, rozhodně to neměli lehké, ale nějak to zvládali. Láska vydrží mnohé. A to bylo to krásné a hlavní.
Kdybych to měla nějak shrnout, takže kniha byla skvělá, hrozně dobře se to četlo, úžasný styl a veškeré prvky, co to obsahovalo. Hodně jsem se nasmála, zamilovala jsem si většinu postav, ale neskutečně moc, hrozně mě bavili, tu jízdu jsem si s nimi opravdu užila, až mi je líto, že to už skončilo. Líbí se mi, jak autorka dokáže vsunout své lehké ťuknutí na její jiné knihy do současného příběhu i to, jak jsou rodiny hlavních hrdinů velké anebo hrdinové mají podobné charakteristické prvky. Není to špatné nebo snad trapné, právě naopak. Je to moc hezké, ta provázanost, a to mi přijde originální. A hlavně je príma věk hlavních hrdinů, že už to nejsou prostě ti puberťáci (teda, co se týče data narození, v chování to ještě je :D), ale už dospělí lidé, co jim táhne na třicet.
Celkově ten příběh hezky plynul, žádná hluchá místa, ohromně jsem se bavila, nerada jsem knihu odkládala. Nápad se dá považovat taky za neotřepaný. Dobré zpracování. Jsem hrozně ráda, že jsem po knize konečně sáhla, ačkoliv ji mám už hodně dlouho doma. Tohle vědět, tak neváhám. Zapata je skvělá, rozhodně se těším na další její samostatné knihy.
Gaby, Sašu a ty brutální však milující smrádky rozhodně musím doporučit a hodnotím to naprosto vším, co mám, protože jinak to nejde. Rozhodně si to zaslouží. :)

27.08.2021 5 z 5


Milovaný nevlastní bratr Milovaný nevlastní bratr Penelope Ward

Na knihu jsem se těšila, především proto, že mě už před lety zaujala, a bylo mi líto, že je přeložená u sousedů a u nás nic. Každopádně jsem se dočkala a jsem za to moc ráda. Anotace zněla skvěle, a to téma není prostě marné. Četlo se ho hodně dobře, hodně rychle, styl mi seděl. Líbilo se mi, že je to vyprávění od jedné postavy a ta druhá tam měla jen úryvky ze své knihy, která měla být autobiografií. Neměla jsem s tím problém, až na drobnost, že většinu jsme už dávno znali, nic moc nového to nepřineslo, až na pocity postavy druhé, které samozřejmě byli důležité, ale... byla to kapku škoda, zabralo to víc stránek než mělo.
Hlavní hrdinka Greta byla fajn, dokázala jsem si ji oblíbit a soucítit s ní. Je pravdou, že párkrát udělala něco, co by asi úplně nemusela - ať už vůbec anebo to mohlo být v menší míře než to prezentovala, ale ani to nijak výrazně nekazí dojem. Její život nebylo až takové drama, spíše naopak, u ní se hodně řešila citová stránka. A upřímně, v tomto směru to neměla vůbec lehké. V první ani v druhé části vzhledem k okolnostem nemohla udělat moc kroků, přesto alespoň v té druhé se mohla posnažit, když už. Přitom si jen nechala otevřít rány a sypat tam sůl. Bolelo to, chápu ji a muselo to být hrozně těžké - jenže, člověk míní a život mění. Známe to všichni. Přesto jsem byla moc ráda, jak to nakonec dopadlo, i když ona k tomu moc nenapomohla, co si budeme.
Druhý hlavní hrdina Elec byl už od začátku prezentovaný jako ten zlý, rebelský a děsně sexy spratek s tetováním a piercingy - na to letí každá, co si budem. Bavil mě a nenašla jsem na něm nic, co by mi bylo proti srsti. Byl to takový ten hajzlík, ale člověk ho pozoruje s jistým úsměvem a dávkou držení palců. Asi to nebylo úplně originální, ale i tak se mi líbilo, že uvnitř něho bylo daleko více. Líbilo se mi, že se uchýlil k psaní příběhů, že ve skutečnosti byl člověk se srdcem na správném místě, i přes ten všechen hnus, který ho už od mala pronásleduje. Protože jako páni - ale ta jeho minulost? Dost složitá, dost drsná a neuvěřitelná. Hodně mě to překvapilo, a přesně jak se píše v té knize, už první věta v jeho nové knize byla deptající. Co je to vůbec za podivné vztahy? Páni. Mrzel mě jeho vztah s Randym, jelikož se k Elecovi choval skutečně děsně. Elec byl ten, kdo měl životní drama a byla to síla.
Co se týče těch dvou a jejich vztahu - bavil mě, líbil se mi. Ty naschvály, srandičky, provokace, ale i to porozumění, důvěra, společná činnost a ta velká ochrana, žárlivost. Měli to jako na houpačce. Bylo mi jasné, že pro Gretu to bude "to" víc, ba i nejvíc. Přeci jenom, ženská k tomu tíhne prostě víc než chlap. A Elec se prezentoval spíš jako kus ledu, ale i led dokáže místy roztát. Přesto, mrzelo mě to vůči ní. A pak na scénu přišla Chelsea. No, budu upřímná, dlouho jsem nevěděla, jak to bude, protože ta holka mi přišla celkem fajn, a tenhle stav byl téměř až do konce. Přesto moje romantická duše je uspokojená.
Knihu jsem si užila, četlo se to samo, byl problém ji odkládat. Byla rozdělena na dvě části, když jim bylo 17/18 a pak po dalších 7 letech. Obě byli moc dobré. Líbilo se mi to a bavilo. Nemůžu vyloženě něco vytknout, co by mě iritovalo. Některé věci mohli být víc, něco míň, to je tak vždycky. Konec mě trochu překvapil. Jasně, čekala jsem, že to tak dopadne, jen... zdálo se mi to až moc rychlé. Sneslo by to jistě ještě pár stran navíc, aby se to rozepsalo, vysvětlilo, protože to ve mě evokuje jen nějakou "náhodu", aby to mohlo dopadnout zdárně, a tomu se malinko hůř věří. Téma jako takové už asi není vyloženě v dnešní době originální (určitě kniha mohla vyjít daleko dříve), ale já byla spokojená, více směry. Závěr klasicky zavání sladkým, přesladkým klišé, kterého mohlo být za mě méně. Jinak pěkné, oddechové, hodně citové/vztahové ťuknuté erotikou. Rozhodně knihu mohu doporučit a co se týče hodnocení, tak za několik malých drobností, které přeci jenom mohli být lépe zpracovány a převyprávěny, musím fous strhnout, takže 4,5*. :)

25.08.2021 5 z 5


Co se stane na Twitteru... Co se stane na Twitteru... Emma Lord

Tahle kniha mě k sobě přilákala nejen anotací a obálkou. Byl to takový ten skok do neznáma, který jsem již několikrát absolvovala, a který znovu úžasně vyšel. Jsem za to moc ráda. Na to, že se jedná o autorčinu prvotinu si myslím, že je vážně hodně dobrá a povedená. Četlo se to hrozně dobře a rychle, bylo hrozně fajn střídání pohledů obou hlavních hrdinů, ačkoliv to nebylo pravidlem. Příběh mě k sobě dokázal velmi dobře a silně připoutat a upřímně jsem jen tak knihu z ruky pouštět nechtěla. Je to ohromně oddechové, milé, romantické, vtipné, dojemné i sladké. Nebyl to jen příběh, kde je vše zalité sluncem, a o to víc je to reálnější a lepší. Neskutečně mě to bavilo.
Hlavní hrdinka Pepper byla hrozně fajn holka, oblíbila jsem si ji velmi rychle a bylo mi ji trochu líto, co všechno měla za sebou nebo musela absolvovat. Rozhodně to neměla lehké, bez ohledu na důvody musela dost makat a nejen tam, kde vyloženě musela. Trochu mi vadil přístup její mámy, kdy ji nutila do něčeho, co se jí pak příčilo - to už nebylo úplně zdravé a normální, ale na konci se to dalo i pochopit, i když. Mrzelo mě, že Pepper nemá úplně to, co bylo na začátku - její rodina, spolu s malým podnikem, to teplo a zázemí, že se to roztrhalo a vznikl z toho takový korporát, který je už cizí. Nebylo to však nic hrozného, protože to mohlo být rozhodně horší. Držela jsem jí palce a byla vážně zvědavá, jak se z toho všeho Pep dostane.
Druhý hlavní hrdina Jack se mi ohromně líbil. Tu postavu jsem si zamilovala téměř hned, a to se vším všudy. Byl neuvěřitelně chytrý, nadaný, obětavý, hodný. Hrozně se mi líbil a já proti němu nemůžu říct ani popel. Měl báječnou rodinu, která podnikala, ten malý rodinný podnik, který dělal radost. Jen jeho brácha Ethan se mi místy moc nepozdával. Možná takový trochu sobeček? Taky jsem si asi představovala kapku jinačí sourozenecký vztah, vzhledem k tomu, že jsou dvojčata. Mrzelo mě, jak Jacka vůči Ethanovi brali ostatní, že se tak cítil, měl takové myšlenky. Však ono není oč stát, pokud skutečně nejsou v okolí dobří přátelé.
Ti dva hlavní hrdinové mi dokonale sedli, a o to víc k sobě. Líbil se mi jejich vztah, od začátku do konce - Jackova aplikace, Twitter, škola i mimoškola. Líbili se mi a hrozně jsem jim to přála. Oba byli dost rozumní a chytří, místy daleko více než dospělí - a to je co říct, hodně cením. Hodně je toho spojovalo a nebylo to jen podnikaní jejich rodičů. Byli normální, neovlivnění úspěchem, prostředím, penězi, nezkažení. Chovali se k sobě úžasně, a to beru v potaz i to malé pošťuchování. Rozhodně jsem s nimi byla spokojená, skvělá dvojice.
Příběh se mi hrozně líbil, za mě originální nápad, který se odehrával v prostředí "společenských smetánek" a hodně peněz, těch především. Rozhodně jsem si to užila, bavila se a moje romantická duše je uspokojená. Ohromně milé. Líbí se mi ten kontrast, který z toho po většinu míst vidím - staré s moderním, a to ve více směrech. Hodně mě bavily dezerty s podivnými názvy, ke kterým se vždycky pojila kulinářská náhoda a nějaký příběh zároveň. Na zadní stráně obálky je krátké hodnocení Jenn Bennet, která je samozřejmě úžasná a tady ten příběh mi ty její dost připomněl.
Kdybych to měla shrnout, tak je to skvělá kniha, která se mi moc líbila, bavila mě a užila jsem si ji po celou dobu, každou stránkou. Čtivá, milá věc, která se jen těžko dává z ruky. Romantika, vtip, úžasné postavy - na tohle člověk snad nemůže být nikdy úplně starý. Jsem moc spokojená, takže rozhodně doporučuji a vážně, v rámci hodnocení si těch pět hvězd Pep s Jackem jednoznačně zaslouží. Celkem se těším, pokud bych se s autorkou mohla setkat znovu. :)

22.08.2021 5 z 5


10 pravd a spousta odvahy 10 pravd a spousta odvahy Ashley Elston

Těšila jsem se. Od autorky jsem četla vánoční příběh - 10 rande naslepo, který byl vážně úžasný, a tak bylo jasné, že musím jít i do téhle knihy. Měla jsem velkou radost, když jsem se dozvěděla o další autorčině knize u nás. Bylo to hrozně milé, oddechové, bezva styl, tempo, neskutečně čtivá věc. Stránky lítaly jedna za druhou, až mi to bylo líto, za jak krátkou dobu jsem to přečetla. Autorka opravdu umí psát, o čemž jsem se přesvědčila už při čtení její první knihy, hrozně se mi to líbilo. Opět jsem se vrátila k těm hrdinům, které jsem už znala a dávno si je oblíbila, ta rodina je vážně obrovská a dost šílená, ale jinak super, člověk si je musí i přes to všechno hrozně zamilovat (teda až na výjimku Ďábelských dvojčat, které ale kupodivu tady nebyla tak hnusná). Príma nápad, rozhodně vydařená věc.
Hlavní hrdinka Olivia, ať mi to odpustí, ale moc si ji z předchozí knihy nepamatuju, každopádně, po novu, měla jsem ji ráda, dokázala jsem se do ní vcítit a musela jí jednoznačně fandit. Protože pěkně jí teklo do bot a času moc neměla. Upřímně, nejdříve by mě klepla pepka a pak bych byla na sebe pěkně naštvaná, a to o dost víc, při vědomí, že je to jen hloupý tělocvik. Dělala tolika dalších předmětů, tolik úsilí a ona vybouchne tady? Jako vážně, bylo to o nervy, Olivii se vůbec nedivím. Co všechno musela absolvovat, bylo dost náročné - a to se jednalo jen o pár dní, včetně plánu, který zahrnoval její přátelé/rodinu alias Fantastickou čtyřku. Bylo neskutečné, kolik těch akcí měli naplánovaných. A to vlastně jen kvůli její mámě a té aplikaci. Pane bože, ta ženská byla sice milá, ale pekelně otravná. Tohle v reálu nejde přežít. Osobně bych s tím měla ohromný problém, věčné kontaktování, navíc o nepodstatných věcech! Uf, tohle prostě ne. Ale zvládlo se. Však ta partička, si s tím poradila dobře, i když se jim to místy dost trhalo. Bylo jasné, že to nevydrží, ale přála jsem jim to. Však cením, že pak hrdinka šla s kůží na trh - ono to asi nemělo cenu tajit, i když to dopadlo dobře, za což jsem moc ráda.
Znovu setkání s tou rodinkou a především se čtyřkou nebo spíše trojkou, když pominu hlavní hrdinku bylo hrozně milé. Líbilo se mi, jak stáli při sobě, bojovali za jednu věc, dělali vše pro druhého. Krásný kamarádský/rodinný vztah. Dlouho jsem přemýšlela a neměla v tom jasno, kdo bude partnerem Oli. Objevoval se adept Locke a Leo. Ani jeden mi nepřišel špatný, přesto mě autorka pěkně napínala. Opět cením, že to nebylo profláknuté hned z kraje.
Nakonec ten, co vyhrál byl fajn, oblíbila jsem si ho a neměla jsem proti němu výhrady. U toho druhého bych přivítala aspoň ještě stránku, protože pořád si myslím, že něco chtěl ještě. No neva. Trenér golfu, který si vzal Oli pod křídlo byl celkem ras, což jsem však chápala, a i přes to všechno mě hrozně mile překvapil. Byla jsem moc ráda, že tak učinil.
Celkový příběh měl zajímavý námět, byl hezky zpracovaný, napsaný a originální. Strašně mě bavil a líbil se mi. Jen nerada jsem odkládala knihu z ruky. Svým způsobem se jedná o takovou jednohubku, která je neskutečně milá, úsměvná, oddechová, vztahová, ale dokáže být i dojemná. Úžasný příběh. Bylo to hodně dobré, úplně stejně jako první kniha. Vysoká úroveň v takovém typu příběhu. Autorku bych přiřadila do skupiny, kde je i moje oblíbená Westovka.
Moc se mi to líbilo a ohromně jsem si to užila. Neskutečně mi to sedlo a zahřálo mě to. Tohle rozhodně doporučím a hodnotím plným počtem hvězd, jednoznačně si to ta kniha zaslouží. A stejně jako u knihy první, tak i u druhé, hodně doufám, že se s autorkou zase setkám. :)

20.08.2021 5 z 5


Nejtemnější část lesa Nejtemnější část lesa Holly Black

Na knihu jsem byla zvědavá z více důvodů, a tak jsem se rozhodla ji popadnout a pustit se do ní. S autorkou už mám nějakou zkušenost, takže jsem měla lehkou představu, jak se prezentuje. Nebylo to vyložené zlé, ale nebylo to ani výrazně dobré. Jsem na vážkách, co si o tom pořádně myslet. Musím však říci, že jistou čtivost i přes to všechno to mělo, takže mi stránky pěkně ubíhaly.
Hlavní hrdinka Hazel byla sice šestnáctiletá slečna, která se prezentuje jako téměř dospělý puberťák, co líbá kde koho, ale zároveň mi připadala více jako dítě. Minimálně tou posedlostí být rytíř, to si člověk pak říká - to jako vážně? Věděla jsem, že hodně čtenářů má problém se s hrdinkou tak nějak sžít a utvořit si s ní nějaký vztah. Musím přiznat, že jsem na tom podobně. Prostě jsem jí sledovala, ale nedokázala jsem s ní cítit, prožívat anebo jí snad fandit. Prostě ne. Byla to taková až plochá postava. Když pominu to, jak všechno chce vybojovat "jako rytíř", všechny zachránit, protože všechno je její vina apod., tak jsem nevěřila ani tomu, jak z hromady záhad, které nikam nevedly, jen ona jako lusknutím prstů přišla najednou na řešení. Bylo to divné, nereálné a až hrozné.
Nelíbili se mi její rodiče, kteří byli prezentováni jako sobečtí lidé, co se chtějí bavit, a to že mají děti a s tím je pojí i nějaká starost, povinnost, je prostě nezajímala. Vysvětlení, že se za tu dobu změnili a už nějakou "péči" a starost mají, ani jejich konečné chování to nezachránilo. Ben, bratr hrdinky mi přišel v pořádku, nenašla jsem na něm nic, co by mě na jeho chování nějak iritovalo. Líbil se mi jejich sourozenecký vztah, že v tom jeli společně. Pravdou je, že Hazel k Benovi mohla být pak upřímnější daleko dříve, ale aspoň, že vůbec. Ta dvojice byla fajn, jen si nemohu pomoc, je to hrozně divná dvojice - ségra olíbá kde co a koho (což se tam mimochodem absolutně nehodilo, pak jsem si akorát škatulkovala Hazel do zrovna nelichotivých šuplíků), a brácha je gay, což Hazel nedělá problém mu políbit kluka - jo, byl to snad omyl, ale přišlo mi to tak, že na něj úplně ohled brát nebude.
Pak tu také figuroval Severin, který byl ve skutečnosti v pohodě, nebyl zlý, ačkoliv byl tak lehce prezentován, nevadil mi, až na to, že mě zase dokázal překvapit svým zájmem a orientací. Co to sakra je za ty vztahy v té knize? Obecně, fantasy příběh není špatný, ale vztahová linka? Jakákoliv? Jedno velké špatné. Nedokreslené, neprocítěné, neuvěřitelné, hodně slabé, vlastně žádné. V tomto ohledu se z toho dalo vykřesat tak moc! Moje romantická duše pláče zoufalstvím - toto se nepovedlo. A poslední postavou, která stojí za zmínění je Jack. Toho jediného jsem měla o dost víc ráda než celý zbytek dohromady. Bylo mi ho líto a dokázala jsem s ním cítit, člověk by mu rád pomohl. Přála jsem mu, takže i v ohledu na jeho city jsem byla celkem spokojená, i když! Mohla autorka prostě šlápnout na plyn v té romantice. Tahle to bylo tak moc plytké, prostě o ničem.
Jak jsem zmínila, ten děj samotný nebyl úplně špatný, dalo se to, ačkoliv je to taková pohádka pro mladší čtenáře. Bylo to čtivé a místy se mi to líbilo, jenže je tam dost much a kazů, které si čtenář až moc dobře uvědomuje, a to kazí dojem. Tohle slovo tu zmíním už po několikáté, ale je to prostě tak - ten příběh, jako celek - byl prostě divný. Také jsem si připadala, jak na horské dráze, někdy to fičelo a podruhé horko těžko popojíždíme. Některé věci zbytečně popisované, některé nedovysvětlené, další zase bez udání důvodu sdělené jakože nad slunce jasné. No, to úplně ne.
Jsem taková lehce rozčarovaná, něco dobré, něco ne. Hodnotila bych to prostě takovým středem, a co se týče doporučení? No, je to na každém z vás, ale vlastně, proč ne. :)

19.08.2021 3 z 5


Když jsme se skrývali Když jsme se skrývali Sarina Bowen

Na knihu jsem se těšila, protože mi bylo jasné, že to bude podobně dobré a silné jako předchozí příběh. Nemýlila jsem se. Kniha byla ve stejném příjemném stylu, tempu, čtivosti a střídání postav jako první díl, což se mi líbilo a vyhovovalo mi. Byla to pro mě druhá kniha od autorky a já si ji užila. Trochu mě mrzí, že čas mi nedovolil se jí věnovat tolik, jak bych si přála, ale nakonec jsem ji dočetla a bylo to skvělé.
Hlavní hrdinka Scarlet/Shannon se mi líbila. Oblíbila jsem si ji a musím před ní smeknout. Neskutečné, co se jí v životě stalo, co musela absolvovat, ať už doma anebo venku. Neměla nikoho, kdo by se za ní postavil, kdo by jí jen vyslechl a dal šanci. Lidé ji prostě jen odsoudili, hodili do jednoho pytle s tím hnusem a buď ji ignorovali anebo jí škodili. Bylo mi jí líto, tohle si nezaslouží vůbec nikdo. Chápala jsem, jak se zachovala, každému prostě přeteče jeho pohár a chce od toho pryč, začít od začátku jako někdo jiné. Jenže nikdy se minulosti nikdo dokonale nevyhne. Fandila jsem jí, jinak to nešlo. Byla pravda, že v některých situacích mi její chování přišlo zvláštní, přeci jenom dalo se to vyřešit asi jinak. Každopádně nebyla to žádná nepřekousnutelná vada. Dočkala se dost velkého rodinného překvapení, což musel být trochu šok, přesto bylo příjemné svým způsobem.
Druhý hlavní hrdina Bridger měl taky kopec smůly, co mu osud připravil bylo kruté a drsné. Až moc na jednoho mladého člověka, co má srdce na spravém místě a snaží se všem pomoci a se vším si poradit sám. Měl toho na bedrech víc než je zdrávo. Mrzelo mě, co si musel zažít, co měl doma. Obdivovala jsem ho, že se rozhodl o Lucy tahle postarat a držela jsem mu pěsti. Byla jsem hrozně ráda, když se za něj postavilo tolika lidí, od kterých to nečekal anebo jen nechtěl, aby se to vůbec dozvěděli. Mohl k nim být upřímný a požádat je, ale zase chápu proč to neudělal. Byli to jeho starosti. Toho kluka jsem si hrozně oblíbila, byl neskutečný a jsem za něj ráda, že to tak pro něj/ně dopadlo. Zasloužil si to.
Ti dva, z různých světů a hromadou bordelu pod pokličkou spojila náhoda, ale skvěle se k sobě hodili. Jako pár se mi líbil a neměla jsem na ně výhrady, až na takové drobnosti - někdy mi ti dva a jejich vztah přišel hodně zrychlený/unáhlený, že jsem si říkala, kdy a jak se to stalo. A také některé věci mi lehce přišly přitažené za vlasy, člověk se nad tím pozastaví, ale není to o tom, že mu to zkazí celou knihu. Konkrétně to, že se opět našli ti, co oba hráli hokej. U první knihy ještě ok, ale i u druhé? Zvláštní. Samozřejmě to chápu, hokejová tématika je důležitá pro autorku a i ty knihy obecně, když to tak vezmu, ale pro jednou bych jednoho z hrdinů vynechala jako hráče. A to Scarlet.
Co se týče příběhu, jsou to dvě linky, dvou hlavních postav, které byly naprosto šílené a neskutečné. Bylo to tak hrozně silné, neuvěřitelné, kruté a smutné. Ukázka toho, jak lidský život může být různorodý a nikdy nic není jen pěkné anebo jen ošklivé. Oba příběhy mě hodně vzaly. Líbilo se mi, že oba hrdinové mají své démony a noční můry a nejen jeden z nich. Však bylo to podařené.
Kdybych to měla shrnout, líbilo se mi to, bavilo. Bylo to čtivé, dokázalo mě to dostat. Postavy jsem si oblíbila a musela jim fandit. Bylo fajn se setkat i s hrdiny předchozí knihy, i když moc prostoru neměli a upřímně, kdyby tomu tak nebylo, vůbec by to nevadilo. Teda až na ten závěr s Hartleyem. Stalo se tam dost příkoří a nespravedlnosti, odhalení tajemství a díky bohu i nápravy. Knihu musím doporučit a hodnotit trochu odřeným plným počtem, kvůli těm drobnostem, které mě trochu při čtení zaráželi. Ale jen trošek. Co se týče posledního dílu... :D to bude trochu boj, jako ráda bych si to přečetla, ale tomu tématu se dosud vyhýbám, ale třeba časem k tomu dospěju. :)

16.08.2021 5 z 5