PeggyQuella komentáře u knih

Naprosto geniální příběh, ke kterému se velmi ráda vracím znova a znova, a i přesto mě nikdy neomrzí. Při každém dalším přečtení si tam čtenář totiž najde něco nového, čeho si předtím nevšiml - a to umí jen málokterá kniha. :) Mistra a Markétku bych se i odvážila nazvat nejlepším dílem, které vůbec kdy někdo za celou historii literatury napsal, ale chápu, že tento můj názor může být ovlivněn i mou láskou k magickému realismu a obecně podobným faustovským námětům. Zároveň je obrovským plusem i to, že u některých scén jsem se řehtala na celé kolo - což je u knihy celkem vzácnost.
Také musím vyzdvihnout nádherné a dechberoucí vydání z roku 2020. Jako člověk, který se zajímá o výtvarné umění a ve volném čase rád kreslí a maluje, musím říct, že je to jedna z nejkrásněji ilustrovaných knih, co jsem kdy viděla. :)

13 21.05.2021

Moc krásná kniha, při jejímž čtení jsem se nedokázala odtrhnout od stránek. Námět cestování v čase je poměrně častý, ale myslím, že zde je zpracován celkem originálně. Příběhy obyčejných lidí jsou vyprávěny svižným, leč něžným způsobem a přestože pár z nich bylo tak srdcervoucích, že jsem se v některých chvílích neubránila slzám, celková myšlenka knihy se mi moc líbila.

9 25.06.2020

Velmi hezky napsaná kniha ohledně ženského autismu. :)
Nicméně, pokud by někdo očekával tvrdou literaturu faktu, ve které se dozví podrobnosti o zvláštnostech autistických žen, byl by pravděpodobně zklamaný. Respektive - kniha ty informace obsahuje, ale jsou spíše na vedlejší koleji a vložené do popisů subjektivních úvah o emocích, vlastním prožívání a zkušenostech.
Podle mého názoru se nejedná ani tak moc o obecný popis ženského autismu - ten je tam spíše ukázaný na konkrétních příkladech a lidech. Knížka popisuje zkušenosti konkrétních žen. Obsahuje i úryvky o spisovatelích z minulosti, kteří vykazovali známky autismu a způsob, jakým se to mohlo obtisknout do jejich tvorby. To se mi moc líbilo.
Zároveň se tam objevovaly i úryvky týkající se historie, filozofie, či poezie, které nějakým způsobem souvisely s tématem dané kapitoly.
Malé výtky mám k některým obratům - konkrétně například „my všichni jsme stejní autisté“. Já asi chápu, jak to bylo myšleno; nehledě na to, jak moc je každý z nás autistů jiný, nebo jak každý má jinou míru potřeby podpory, všichni sdílíme jednu a tu samou diagnózu. Ano, každý z nás bude mít jiné vlastnosti, jiné prožitky, jiné problémy, jinou potřebu podpory, ovšem ve výsledku jsme všichni autisti, nejedná se o jiný „typ“ autismu nebo jiný „typ“ diagnózy. Nicméně za mě je to dost nešťastný obrat, který měl být formulován jinak. Takhle to může pro někoho vyznívat, že jsme všichni stejní, což je naprostý, absurdní nesmysl. Jedna z nejdůležitějších skutečností ohledně PAS je ta, že každý autista je jiný, a že pokud jste potkali jednoho autistu, potkali jste prostě jednoho konkrétního člověka s diagnózou autistického spektra. Právě proto bych uvítala jiný slovní obrat. Na druhou stranu, je otázka, jak moc je zrovna toto chyba autorky, a do jaké míry je to ovlivněné překladem. Častokrát se nuance původního jazyka mohou v překladu ztratit.
Co mi také vadilo je takové... nevím, jak přesně to popsat, občas (a hlavně v závěru) mi to připadalo skoro jako až nepřátelství vůči neurotypickým lidem. Já naprosto souzním s kritikou některých zbytečných společenských konvencí, které nedávají smysl a vím, že pokud se někdo chová falešně či pokrytecky, je třeba na to upozorňovat. Nicméně moc se mi nelíbilo, jak autorka házela všechny neurotypiky do jednoho pytle a popisovala je obecně jako ty nejhorší lidi na světě (a naopak autisty jako ty nejlepší). Dokážu pochopit, že má špatné zkušenosti - já ostatně taky - avšak jestli je mi něco krajně proti srsti, je to právě takovéto zevšeobecňování a házení do jednoho pytle. Znám spoustu neurotypických lidí, co jsou prostě úžasní a skvělí, a naopak, postřehla jsem i dost autistů, co byli hrozní lidé. Tohle „zbožšťování“ autistů a naopak „zatracování“ neurotypiků mi nepřijde jako úplně ten nejšťastnější způsob jednání. Akorát to prohlubuje míru nedorozumění mezi oběma skupinami.
I přes těch pár negativ se mi kniha velmi líbila a doporučila bych ji všem, co se o toto téma zajímají. :)

6 24.09.2024

Stejně jako její první díl, i tato kniha mě velmi chytla za srdce. Velmi mě oslovil styl, jakým autor příběhy podává - jednoduchý, svižný, ovšem také s určitou něžností. Přestože mi občas přišlo, že se některé informace opakují až příliš často (například, co si tak vzpomínám, popis kavárny a jejího umístění), asi tuším, proč tomu tak je, právě díky opakováním těchto věcí každý příběh funguje samostatně, a knihu hodnotím velmi kladně.

6 25.06.2020

(SPOILER) Návrat z temnoty je velmi poutavý příběh, pojednávající nejenom o krutosti lidí, ale i o nemoci, o které toho většina lidí moc neví. Mimochodem, netuším, kdo vytvářel ty štítky ke knize, nebo jestli je tam psal někdo, kdo to vůbec četl, ale je to DISOCIATIVNÍ porucha osobnosti! Nikoliv mnohočetná. Vím, je to detail (nijak nesouvisející s knihou), ale povzdechnout jsem si nad tím musela. :D
Pokud by někdo od příběhu očekával nervy drásající thriller, pravděpodobně by byl zklamaný. Kniha je napsána velmi psychologicky, zaměřuje se převážně na život hlavní hrdinky poté, co si prošla neskutečně hrůzostrašnými útrapami a na její psychické stavy. I kvůli tomu je samotný únos spíše vedlejší dějovou linkou a samotný konec je vcelku předvídatelný. S tím jsem nebyla úplně spokojená (například mi ihned došlo, že s tím jejím strýčkem je cosi v nepořádku), ale budiž, chápu, že příběh se zaměřuje na to "potom".
První část knihy se mi opravdu líbila a žádné výtky bych k ní neměla. Bohužel, ten konec to dost pokazil. Přijde mi, jako by autorka bojovala s nějakým deadlinem, do kterého musela příběh dokončit, a tak to trochu uspěchala.
Shodnou okolností se v poslední době o DID dost zajímám - přečetla jsem o této poruše spoustu článků, pojednání a samozřejmě také zkušenosti lidí, kteří jí trpí. Právě proto mě konec trochu popudil, přišel mi až moc... růžový? Pohádkový? Na můj vkus není moc reálné, aby se někdo dokázal vypořádat s DID za několik měsíců. Jistě, autorka se to snažila vysvětlit jakousi experimentální léčbou - a tady začíná další problém, který jsem s knihou měla.
Oceňuji, že si k tématu našla spoustu informací (u takového tématu by to, koneckonců, měla být povinnost) a vycházela částečně z reálných faktů, nicméně mně osobně dost vadilo, že si tuhle "zázračnou léčebnou metodu" přikrášlila. U podobných témat je hrozně důležité, jak je autor zpracuje, protože psychické poruchy (u DID je to o to horší, že mnoho lidí o ní vůbec neví) jsou citlivým tématem. Podle toho, jak je popkultura zobrazuje, si o nich utváří obraz i široká veřejnost, jejíž názory mohou mít přímý dopad na ty, kteří jimi trpí. Možná i to je právě ten důvod, proč mi závěr, kdy alternující osobnosti splynou v jednoho člověka už po několika sezeních, připadal trochu přitažený za vlasy. Bylo to až moc idealistické.
Trochu mi vadí i to, že některé věci zůstaly poněkud nedořešené. Zajímalo by mě, jak se dále vyvíjel vztah Angely s její babičkou, jestli dal její strýc pokoj, nebo jestli i tohle nějak gradovalo...
Ovšem to, co musím naopak vyzdvihnout, jsou popisy útrap, které se s touto poruchou spojují. Bohužel, podle zkušeností lidí, co DID mají, se najde spousta jedinců, kterým tato nemoc přijde zajímavá, fantaskní, a kteří by taky "chtěli mít kamarády v hlavě". Jenomže tak to nefunguje a myslím, že tenhle příběh to dostatečně ukazuje. Nezaměřuje se pouze na jednotlivé osobnosti, ale i další věci, které DID provází - amnézie, ztráta vzpomínek, hlasy, nepříjemné situace, komplikace osobních vztahů... Tato kniha by měla být povinnou četbou pro všechny, kteří DID glorifikují. :)
Líbilo se mi i to, jak byl příběh napsaný - svižně a plynule.
Abych to shrnula, dost jsem přemýšlela, jestli dát tři nebo čtyři hvězdičky. Jsou tam části, se kterými jsem měla problém. Ovšem stejně tak tam byly i velmi silné chvíle, u nichž mi vnikly slzy do očí. Ať i však o samotném zpracování myslím cokoliv, nemohu knize vytknout fakt, že poukazuje na jednu hodně důležitou záležitost - na to, jak nedozírné následky může mít prožité trauma na lidský mozek.

5 21.05.2021

Naprosto úžasná kniha, která krásně ilustruje, jak autistický člověk vnímá svět kolem sebe. Po všech těch knihách o autismu, které byly psány neautistickými "odborníky", pedagogy, rodiči z externího pohledu, je toto velice příjemná změna. Hrozně ráda vidím, že o autismu začínají psát i autisté samotní. Ten interní pohled člověka, kterého se to bytostně týká, je nenahraditelný a v literatuře velmi chybí.
Autorka popisuje, jaké bylo její dětství, jakou měla rodinu, přátele, práci a v některých pasážích se zamýšlí nad tím, jaké viděla rozdíly mezi sebou a neurotypickými lidmi. Moc se mi líbí, že nehledí na autismus jako na něco špatného, ale jako na přirozenou odlišnost v lidské neurologii, která sice přináší určité obtíže, avšak zároveň i spoustu výhod. To vnímám jako důležité poselství, neboť mnoho lidí má stále dojem, že autističtí lidé nemohou být v ničem dobří a nemají žádné přínosy. :(
V mnoha kapitolách se nachází spoustu hlubších zamyšlení nad nejrůznějšími tématy. Je neuvěřitelně zajímavé číst o tom, jak autorka nad světem přemýšlí. Obzvláště pak závěrečné kapitoly obsahují velmi krásná poselství všem, kteří jsou tak trochu "jiní". Nechybí zmínky o sebepřijetí, jinakosti, o tom, že není špatné být divný. Všechno je protkáno optimistickým náhledem na život, radostí a zdravou pozitivitou.
Nesmím zapomenout zmínit i velmi originální ilustrace, které kniha obsahuje. Celkově to grafické zpracování je opravdu povedené, je to přímo radost číst. :) Knihu to posouvá na úplně jinou úroveň.
Doporučuji přečíst komukoliv, kdo se o toto téma zajímá - a možná i těm, pro které je toto téma zatím neznámé, protože osvěta je důležitá a čím více lidí má o autismu povědomí, tím lépe. Obzvlášť vzhledem ke skutečnosti, že kniha bourá a vyvrací spoustu zarytých mýtů.

4 08.08.2022

Krutý princ je skvělá kniha s poměrně neotřelou zápletkou a uchvacujícím světem plným magie, jenž však není ani zdaleka tak dokonalý, jak se může zpočátku jevit. Líbí se mi originální pojetí víl, které si většina lidí pravděpodobně představí jako milá a kouzelná stvoření. Holly Black je však vyjevila v o dost odlišném světle; v téhle knize je potkáte jako kruté a škodolibé bytosti, z nichž většina lidi nesnáší a pohrdá jimi.
Chování hlavní hrdinky Jude je proto naprosto pochopitelné. Vyrostla ve světě, který není její, a kde se dočkává ode všech jenom ponížení. Přestože mi nebyla vůbec sympatická (hlavně kvůli své umíněnosti a krutosti, ale za daných podmínek se dá porozumět, proč je taková, jaká je), s jejím osudem jsem dokázala soucítit a pochopit její pohnutky. To jediné, čemu jsem moc nerozuměla, byla její silná touha zapadnout do Elfhame, třebaže bylo už od začátku jasné, že tam příliš kamarádů nenajde. Ale na druhou stranu - hodně z nás se tu a tam chová nelogicky, tak proč by knižní postavy měly být výjimkou? :) Paradoxně to Jude dodávalo ještě větší hloubku, protože její ambice a chuť po moci byly dobře vysvětlené.
Co se mi na této knize líbilo úplně nejvíc, je svět, který Holly Black vytvořila. Dokázala ho popsat takovým magickým způsobem, že jsem si ho uměla dokonale živě představit. Všechna místa vyzařují tajuplně kouzelnou atmosféru, která (minimálně ve mně) vyvolávají touhu se do Elfhame podívat. :D
Třebaže hlavní dějová linka je poměrně předvídatelná, v knize se objevuje pár překvapivých momentů. Závěr je výborně popsaný a o napětí, jak to celé vyvrcholí, není nouze. Moc se mi zamlouvá propojení politiky a intrik, které jsou však do děje vloženy citlivě, takže nepochybuji o tom, že i člověk, který tyhle věci moc nemusí, si knihu může oblíbit.
V podstatě nemám co vytknout. To jediné, co mě chvilkami trochu vyrušovalo, byly některé trochu kostrbatě napsané věty. Možná jsem jen moc vybíravá, ale připadalo mi, že se někde zbytečně moc opakují některá slova a věty jsou divně poskládané. Ale kdo ví, třeba to bylo jenom překladem. Musím také podotknout, že tento problém se v knize vyskytl opravdu jen párkrát, tudíž z celkového velmi dobrého dojmu moc neubírá. :)

4 10.10.2021

Drobné protislužby jsou knížka, která mě upoutala ihned už jen svou nádhernou obálkou. To, co ovšem na první pohled vypadá jako romantický či oddechový příběh, je ve skutečnosti mnohem zajímavější. Vzhledem k tomu, že já zbožňuji příběhy s mysteriózní, nadpřirozenou atmosférou, z níž tuhne krev v žilách, tato kniha se mi velice trefila do vkusu.
Hlavní hrdinka Ellerie mi byla velmi sympatická. Nejedná se o žádnou Marry Sue ani emancipovanou, drsnou, supersilnou ženskou postavu, ba naopak - Ellerie mi přišla jako obyčejná dívka z malého městečka, která se snaží s každým vycházet za dobře. Líbilo se mi, jak byly vykreslené vztahy v její rodině (protože mi přijde, že jen v málokteré Young Adult knize mají postavy pozitivní vztah k rodičům a sourozencům), jak se snažila starat se o sourozence i domácnost a jak přebírala zodpovědnost. Ellerie si prostě nejde nezamilovat!
Zároveň se mi líbila i postupná gradace příběhu. Na začátku se vesnice zdá jako ráj, kde má každý s každým dobré vztahy a víceméně spolu vychází za dobře - a postupně se odhalují sousedské sváry a neshody, které pomalinku přecházejí v mnohem zlověstnější události. Lidské vztahy jsou tu zobrazeny opravdu skvěle a nadpřirozené bytosti jsou jenom třešničkou na dortu, která dodává knížce šmrnc.
To jediné, co bych tomuto příběhu vytkla, je to, že některé dějové linky zůstaly tak nějak... nedořešené. Například otázka, jak to dopadlo s rodiči Ellerie. Osobně bych uvítala alespoň nějaký náznak, nebo zmínku o jejich setkání, nebo tak něco. Nebo i to, jak vlastně dopadlo celé Amity Falls.
Ale i přes tyto drobné nedostatky musím říct, že Drobné protislužby se řadí k velmi nadprůměrným Young Adult fantasy, které bylo velmi krásně napsané. Děj ubíhá - i díky poměrně krátkým kapitolám - docela rychle a vždycky se tam něco děje, takže čtenář od knížky jen tak neodejde. Dala bych jí celkově 4,5 hvězdičky. :)

3 10.07.2023

Nádherně napsaná kniha s velice půvabným jazykem a propracovanými postavami. Atlasova šestka je vyprávění o různorodých lidech, kteří do vínku při narození dostali výjimečné schopnosti. Jako první musím zmínit překrásně zpracované grafické provedení knihy. Obálka úplně dýchá svou tajemností a dokonale odpovídá obsahu. U každé kapitoly se vyskytuje ilustrace jedné z postav a všechny jsou velmi povedené. Jsou malované do takového trochu realističtějšího stylu, nicméně jim nechybí osobité kouzlo. Působí to opravdu nádherně. :)
Způsob, jakým je příběh vyprávěn, je poměrně poetický. V textu se hojně vyskytují cizí či odborná slova, složitá souvětí a neobvyklá spojení, která tvoří unikátní ráz knihy. Na některých místech to může působit až příliš složitě, a i já si musela tu a tam přečíst některou větu vícekrát, než jsem ji plně pochopila. Někdo by to mohl brát jako negativum, nicméně já jsem za to naopak ráda. Mám ráda knihy, které jsou psané složitěji.
Co se samotného příběhu týče, zaměřuje se hlavně na postavy a jejich vztahy. Na začátku můžeme vidět partu lidí, kteří byli hozeni do neznámého prostředí, vůbec se neznají, neví, co od sebe čekat a jsou vůči sobě navzájem nedůvěřiví. Každý z nich je úplně jiný a originální.
Jsou to právě i postavy, co je na této knize nejvíce propracované. Každý ze šesti má svou vlastní unikátní osobnost a unikátní schopnosti. Líbí se mi, že žádný z nich není stoprocentně kladný nebo záporný - dokonalý příklad „morálně šedých“ charakterů. I dívka, která má být na první pohled „ta hodná“, má určité chyby a zlozvyky - a ani ona se v průběhu děje nevyhne poněkud nemorálnímu rozhodnutí. Zároveň je potřeba poznamenat, že každý ze šesti má poměrně výraznou osobnost. Rozhodně se však nedají označit za pouhé karikatury, každý z nich má totiž své klady a zápory, cíle, přesvědčení, minulost a mnoho dalšího, co jim dodává hloubku. Některé postavy jsou svými naprostými protiklady a vidět je ve vzájemné interakci je opravdu hodně zajímavé.
Musím se zmínit o zpracovávání různých témat, kterých se tato kniha dotýká. V rámci příběhu jsou totiž do textu nenásilně zakomponovaná všemožná zamyšlení ohledně morálních či etických problémů, ale na žádný z nich nenabízí jednoznačnou odpověď, což mi přijde super.
Magický systém je propracovaný, moc se mi líbilo, že vychází z našich fyzikálních zákonitostí. Čtenáři je vysvětlován takovým způsobem, že by i uvěřil tomu, že by něco takového mohlo existovat. :D
Malé výhrady mám k prostředí, v němž hrdinové žijí a celkově fungování společnosti. Hlavním motivem měla být ukrytá Alexandrijská knihovna, jenže na můj vkus tam byla popsaná zoufale málo. Když jsem četla anotaci, doufala jsem, že se dočkám podrobnějšího vhledu na to, jak vypadá, jak funguje, a jak ji postavy postupně prozkoumávají. Popsaná de facto není vlastně vůbec - jen tu a tam se dočteme, že ta či ona postava „procházela mezi dřevěnými policemi“ a podobné nicneříkající fráze.
Zároveň po svém příchodu dostala šestice za úkol vypracovat určitá opatření, která měla budovu, v níž se knihovna nachází, zabezpečit. Jenomže splnění tohoto úkolu nikde popsáno není, nikde není ani zmínka, že to hrdinové splnili, dokud se jeden z nich později nerozhodne přidat (z určitých důvodů) svoje vlastní ochranná kouzla navíc. Přijde mi to jako hrozná škoda. Žádný jiný úkol za celou dobu postavy nedostaly, tudíž to mohla být příležitost, jak popsat jejich vzájemnou spolupráci, jak fungují v týmu, jak se mezi nimi tvoří prvotní vazby a podobně.
K tomu se váže i další výtka - má to být kniha s tématem „dark academia“, ale té akademické části se tam příliš nedočkáme. Vyskytují se tam sice scény z pár přednášek, ovšem na můj vkus je to nedostačující. Ráda bych tam viděla toho tajuplného studijního prostředí více. Možná i nějaké společné úkoly navíc, které by byly skvělou příležitostí, jak ukázat jejich vzájemné vztahy.
Určité otazníky mám i k dané společnosti. Ta se od začátku tváří jako hrozně tajemná a skrytá, takže mi nedávalo moc smysl, když šestici poslali v půlce roku na dva dny zpátky domů. To je vážně nechali odjet jen tak? Opravdu neměli strach, že někomu o společnosti prozradí? Obzvlášť vzhledem ke skutečnosti, že některé postavy se nemůžou pyšnit svou důvěryhodností. Ještě bych pochopila, kdyby je někdo zaopatřil, já nevím, nějakým ochranným kouzlem, které by jim o jejich aktivitách znemožňovalo komukoliv říct, ale bez ničeho? A i kdyby to nikdo z nich nechtěl vyzradit, stále existuje možnost, že by se prostě mohl omylem proříct. Co by se dělo pak? Možná o tom až příliš přemýšlím, ovšem vzhledem k tomu, jak záhadně se společnost prezentuje si nemyslím, že by bylo pravděpodobné, aby je jen tak nechali opustit budovu bez žádných opatření.
Děj plynul zvolna, každá postava dostala dostatek prostoru. Velice se mi líbilo, že děj neubíhal ani příliš rychle, ani příliš pomalu - prostě tak akorát.
Plot twist na závěr knihy byl opravdu nečekaný. Rozhodně jsem náhlý vývoj událostí ani konečné rozuzlení nepředvídala. Popravdě nevím, co si o tom velkém odhalení mám myslet, protože se nedá říct, že by mi tam nějak extra pasovalo, ale zase nemůžu říct ani to, že by mi to tam vyloženě nesedlo. Mám z toho velice smíšené pocity. :D Avšak dávám alespoň bonusové body za skutečně šokující konec.
Tahle knížka se i přes mírné nedostatky řadí rozhodně k těm lepším. Doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy s temným nádechem a morálně šedé postavy, z nichž každá sleduje své vlastní záměry.

3 14.09.2022

Naprosto klasická, tuctová Young Adult knížka - neurazí, nenadchne. Je plná ohraných klišé, jako by se autorka snažila vecpat do jednoho díla všechny znaky podobných příběhů a nedat tam nic ani trochu originálního. Nicméně styl, kterým je kniha napsaná, se dobře a rychle čte, tudíž děj rychle utíká (to podporují i krátké kapitoly). I když je občas otravné, jak autorka dokola opakuje, jak je Jaxon děsně sexy (zmíní se to tam asi tak milionkrát), postavy nejsou nezajímavé a sledovat jejich osudy je zábavné. Hlavního záporáka jsem sice odhalila už na začátku, avšak i přesto byl závěr napínavý a dobře se četl.
Celkově bych tuhle knihu označila za trošku horší průměr - ohodnotila bych ji 2,5 hvězdičkami z 5.

2 18.06.2023

(SPOILER) Tohle byla knížka, která si v knihkupectví okamžitě upoutala mou pozornost - ať už krásnou obálkou nebo tématem rodinného tajemství. Škoda, že provedení už tak dobré nebylo.
Nápad mě okamžitě zaujal. Tajuplné sídlo uprostřed temných lesů? Super! Rodinné tajemství, o němž hlavní hrdinka nic neví? Bezva! Trocha magie? Proč ne.
Do knížky jsem měla problém se začíst, poněvadž první kapitoly byly, naprosto upřímně, hrozné. Chtělo by na nich ještě zapracovat, protože působily spíše jako neslavný první draft autorky, než ucelené kapitoly, které prošly revizí a jsou připravené k vydání. Ve vyprávění se nesmyslně skákalo od jednoho tématu k druhému, odstavce mi chvílemi připadaly, že na sebe vůbec nenavazují. Poznámky v závorkách pro mě byly spíše rušivé než vtipné. A nesmím opomenout ani na střídání přítomného a minulého času, aniž by to dávalo jakýkoliv smysl. Nevím, jestli je to pouze českým překladem nebo se to vyskytovalo i v originálu, avšak příjemný čtenářský zážitek to zrovna nevyvolávalo.
Nicméně po několika kapitolách se to zlepšilo a já konečně měla možnost ponořit se do příběhu.
Hlavní postavu jsem si okamžitě zamilovala. Byla mi velice sympatická - na rozdíl od své nejlepší kamarádky Del, kterou jsem od prvního okamžiku nesnášela. Jak neustále nutila svou nejlepší kamarádku do líčení a do nějakých rande... Opravte mě, jestli se pletu, ale kamarádky by se měly navzájem respektovat. Pokud jedna něco nemá ráda, ta druhá by ji do toho nutit za žádných okolností neměla. Přestože později moje nesnášenlivost vůči ní trošku polevila, i přesto mi otravná a nesnesitelná Delphine nijak zvlášť k srdci nepřirostla.
Moc se mi líbilo, jak je příběh protkaný informacemi z fyziky, které jsou podané tak, aby jim porozuměl každý. I včetně takového fyzikálního analfabeta, jako jsem já. :D Další zajímavý prvek, který musím vyzdvihnout, jsou novinové články, dokumenty, a poznámky, které jsou do knihy vkusně vloženy. Zatímco většina knih je tvořena pouhým vyprávěním, tady máme šanci nahlédnout i do dokumentů, které jsou pro příběh nějakým způsobem důležité.
Věc, u níž si nejsem jistá, jak k ní přistupovat, je romantická linka mezi Hayden a Shannonem. Nejlepší kamarádi z dětství je druh romantiky, kterou mám obyčejně ráda. I zde není vystavěna úplně špatně - žádné náhlé vzplanutí po letech se nekonalo a vztah mezi dvojicí se nejprve vyvíjel pomalu. To je rozhodně plus navíc. Ale potom to autorka neuvěřitelně zkazila. Hayden se s Shannonem poprvé po mnoha letech setkala teprve před jedním nebo dvěma dny - a už se s ním líbá a chovají se, jako by spolu chodili. A ať si říká kdo co chce, přestože se znali v dětství, nyní by měli být pro sebe navzájem úplně cizími lidmi - vždyť se neviděli přes deset let! Člověk dokáže za takovou dobu otočit o sto osmdesát stupňů, nota bene, když se tehdy jednalo o malé děti, které ještě osobnost nemají zcela úplně dotvořenou. Ti dva by si měli nejprve projít dlouhým procesem poznávání, než začnou s podobnými důvěrnostmi. Ale tohle je jen můj (možná trochu staromódní) úhel pohledu. :)
Co však musím vytknout, je skutečnost, že přestože se celý děj točí kolem záhadné rasy zvané Nibelungové, čtenář se nikde přímo nedozví, kdo vlastně jsou. Jistě, můžeme si domyslet, že byli jakýmsi legendárním rodem, nicméně to je podle mého názoru málo. Chybí mi vysvětlení, čím jsou vlastně zajímaví, kde se vzali, nebo jaké legendy se jich týkají. Autorka je sice do příběhu vložila a udělala z nich hlavní téma, ovšem záhadu, kterou jsou opředeni, zcela nevysvětlila, což je hlavním (a nejvýznamnějším) nedostatkem této knihy.
Zároveň musím podotknout, že mi druhá polovina knihy přišla trochu chaotická. Přísně tajná organizace, která zkoumá krev, výzkumy otce Hayden, naplánovaná apokalypsa... Nevím, přijde mi to trochu přitažené za vlasy. Čekala jsem knihu laděnou spíše do fantasy, a konec mi připadal více jako sci-fi. Nejsem zrovna fanynka apokalyptických knih, takže jsem z toho byla mírně zklamaná. Kromě toho, závěr je dost uspěchaný. Hayden se dozví, že se blíží konec světa, dostane se do říše svého lidu, ale velmi rychle (a téměř bez problémů) se dostane zpátky, a ihned porazí svou sokyni v posledním souboji... Není to zrovna konec, který bych si představovala. Navíc nesmím opomenout, že některé části zůstávají nedořešené - co se třeba dělo dál s tím novinářem, který napsal článek o Haydenině extempore v bývalé škole? Kdyby tahle část byla vynechaná, v podstatě by to příběh nijak neovlivnilo. Celou dobu jsem čekala, že se tenhle zvrat bude vyvíjet dál, že se s ním Hayden dříve či později potká, avšak setkala jsem se s hořkým zklamáním. Je možné, že autorka chystá další díl, který bude na "Co se skrývá v lesích" navazovat a všechny tyhle věci tam vysvětlí, nicméně mám za to, že by i v sérii měla každí kniha fungovat sama o sobě a neměla by nechávat čtenáře s nezodpovězenými otázkami. Rozhodně nepatřím mezi fanoušky otevřených konců.
Abych to shrnula, nápad zajímavý, postavy zajímavé, avšak zpracování dost pokulhává. Rozhodně to není jedna z knih, ke které se vrátím vícekrát.

2 18.07.2021

(SPOILER) Světla nad močálem jsou rozhodně jedna z nejlepších českých fantasy za poslední dobu. Oceňuji, že se celý děj točí kolem, podle mě celkem nedoceněné, slovanské mytologie.
Co se týče hlavní postavy, chvílemi mi svým chováním přišla nesympatická, ale to mi ani nevadí - ba naopak, je velmi zajímavé číst o postavách, které jsou jiné, zvláštní, s odlišnou povahou i názory. Čtení je podle mě hlavně o tom nahlédnout do srdcí naprosto jiných lidí (třebaže nesympatických) a sledovat, jak je okolnosti příběhů mění. :)
Líbí se mi, jak autorka postavila svět, v němž se děj odehrává - díky magickým popisům jsem si dokázala naprosto živě představit jakékoliv místo i postavu. Zároveň musím vyzdvihnout i úryvky na začátku každé kapitoly, které čtenáři umožní pochopit Leniny myšlenky, Leninu povahu, náhledy na život, i skutečnosti, které jí přivedly k sebevraždě. V knize se objevuje i zamyšlení nad závažnými tématy dnešní doby - ekologie, konzum, společnost, okrajově se tam vyskytuje i feminismus. Tohle je něco, co se mi líbí v jakékoliv knize. Když autor do textu vmísí i určité pasáže, nad nimiž je třeba se zastavit a zamyslet se, je to pokaždé skvělé osvěžení.
Je potřeba vyzdvihnout i překrásnou ilustraci na obálce. Přestože to se zbytkem knihy nesouvisí, jako člověk, který se rád věnuje malbě a kresbě, vždycky ocením, když je příběhu dáno i krásné grafické zpracování. :)
Na druhou stranu, závěr příběhu, kdy se Lena vrací z podsvětí, aby zachránila Lukáše, mi přišel trošičku uspěchaný. První polovina knihy, odehrávající se v močálu a následně v Lukášově domě, plyne pomaleji a je tak akorát - ani moc rychlá, ani moc pomalá. Nicméně ta část, kdy se Lena dostává do Temného Navu, mi přijde trošku odbytá. Což je škoda, protože zbytek je napsán úžasně. Kniha má i velmi silný závěr, který je úplně jiný, než jsem očekávala. Někdo píše, že ho naštval, ale já ho naopak musím pochválit. U knihy je vždycky plusem navíc, když se konec liší od čtenářova očekávání a překvapí jej. A já ještě k tomu mám slabost pro konce, které vyvolávají jakési pochyby o tom, co se v celém příběhu událo. Byl to všechno jenom sen dívky v kómatu? Stalo se to doopravdy? To už je na každém, aby si na tyto otázky odpověděl. Nevím, jestli se chystá pokračování, nicméně mně osobně by vůbec nevadilo, kdyby žádné nebylo. Je sice pravda, že bych si velmi ráda přečetla, jak se to bude s Lenou, Lukášem, Nemojem, a všemi ostatními dále vyvíjet, ale obávám se, že potenciální druhý díl by mohl zkazit sílu celého příběhu.
Další věc, co bych ráda vytkla (a co mi vadilo mnohem více než subjektivní uspěchanost závěru Leniny záchranné mise), je romantika. Přesněji řečeno, "milostná" linka mezi Lenou a Nemojem - dá-li se vůbec o nějaké milostné zápletce mluvit. Bohužel, první náznaky, že by se mezi těmito dvěma postavami mohlo něco odehrát, se objevily až v závěrečné části, a to ještě ke všemu dost slabé. Můj problém s romantikou Leny a Nemoje spočívá právě v tomto. Od začátku jsem ho nebrala jako objekt Lenina romantického zájmu a ani mě to nenapadlo. Necítila jsem mezi nimi žádnou chemii, žádné společné pouto (až na skutečnost, že oběma dvěma ublížil někdo, koho měli rádi, což si myslím, že je dost málo) - zkrátka nic, co by naznačovalo, že by byli ideálním párem. U Lukáše, naproti tomu, už mi to tak nevadilo, protože jsem nějak cítila, že si ti dva rozumí (přestože nejprve jako kamarádi). Měli v knize společně více prostoru, proto mi vývoj jejich vztahu přišel přirozenější.
Ale i přes všechny nedostatky knihu hodnotím velmi kladně. Je originální, zajímavá, a zpracování ji posouvá ještě o level výš. :)

2 17.05.2021

I když knížka není úplně dokonalá, jsem jako sama autistka moc ráda, že vyšla. Má spoustu much, ale ve výsledku je užitečným náhledem pro odlišnosti u žen na spektru.
Začnu těmi pozitivy. Podle mého názoru jsou tu dost dobře popsány rozdíly mezi autistickými ženami a autistickými muži. Jsou tu nastíněny problémy, kterým mnohé z nás čelí. A některé pasáže mě zasáhly takovým způsobem, že jsem se u nich málem rozplakala, jak pravdivé mi připadaly. :'-)
Uvedu příklad: „Některé z nás si kvůli neustálé sociální kritice a izolaci, kterou jsme musely dlouhodobě snášet, zvnitřní přesvědčení, že si „nezasloužíme“ opravdu báječného partnera; že osamělost je cena, kterou platíme za své nedostatky. Jenže správný partner se na tytéž rysy podívá z úplně jiného hlediska než ten nesprávný.“
Tohle je něco, co se mnou opravdu hodně rezonovalo. Obzvlášť vzhledem ke skutečnosti, že jsem to četla zrovna v době, kdy jsem si podobnými pocity vlastní nedostatečnosti procházela.
Líbily se mi také rady pro autistky a jejich rodiče na konci každé kapitoly. Leckdy se tam vyskytly velice zajímavé postřehy, které by mě nikdy nenapadly. Jistě, každý autista je jiný, a tudíž samozřejmě ne každému budou vyhovovat a fungovat, ovšem alespoň k zamyšlení to bylo zajímavé.
Pak tu jsou ale i negativa, které knížku bohužel dost shazují. Jednak samotný pojem Aspergerův syndrom - já toto označení autismu nemám ráda; jednak kvůli kolaboraci Aspergera s nacisty, jednak kvůli tomu, že rozdělení „běžného“ autismu a AS je trochu zmatečné. Ale budiž, vím, že je to už docela dlouhá doba, kdy kniha vyšla a musí se k tomu přihlížet. To bych překousla.
Co už ale moc překousnout nedokážu, je skutečnost, jak autorka popisuje všechny autistky stejně. Jeden z nejdůležitějších faktů o autismu je ten, že každý autista je jiný. Stejně jako jsou všichni neurotypici odlišní, tak i všichni autisti jsou odlišní. Nelíbilo se mi, jak autorka některé autistické rysy zevšeobecňuje, jako by byly stejné pro všechny autistky (což logicky nejsou). Tomu napomáhá i styl psaní v prvním čísle množného čísla a oslovování typu „my“.
Zároveň se mi příčilo, jak byly dávány do souvislosti zažívací potíže a autismus, případně zlepšení autistických vlastností v závislosti na různých dietách. Nepopírám, že gastrointestinální potíže jsou velmi, velmi časté u autistů (ani já konec konců nejsem výjimkou), ale doporučovat nějaké náhodné diety nebo vitamíny či doplňky stravy čtenářům, o kterých vůbec nic neví... Přijde mi to nebezpečné a nezodpovědné.
Stejně tak mi byly proti srsti některé výrazy - otázky ohledně vyléčení autismu, otřepaná a mnou nenáviděná fráze „epidemie autismu“, braní autismu jako škálu, kde je na jedné straně někdo „více autistický“ a na druhé straně „méně autistický“... Je toho docela dost. NICMÉNĚ! Musím podotknout, že na dobu, kdy kniha vyšla (rok 2010) je vážně pokroková a přelomová. Tehdy se o autismu moc nemluvilo, a obzvlášť o možných rozdílech u autismu u žen. Na dnešní dobu se jedná o spíše překonané dílo, které obsahuje dost zastaralých věcí, avšak s přihlédnutím k době vydání je to opravdu solidní kniha.

1 16.09.2024

Moc hezky napsaná knížka, kterou jsem měla přečtenou velmi rychle. Po původní trilogii je Dcera vydařeným pokračováním. Číst o Maxonovi a Americe jako o rodičích je dost zajímavé.
Eadlyn jsem si jako hlavní postavu doslova zamilovala! Je pravda, že Eadlyn se chvílemi chová arogantně a mírně rozmazleně, avšak k její roli princezny, která celý život prožila v přepychu a luxusu paláce, se to jenom hodí. Občas je dost tvrdá, (až krutě) upřímná a věří si. Je to příjemná změna oproti (docela klišé) postavám, které jsou empatické, skromné a přívětivé i k tomu, kdo si to nezaslouží. Je zajímavé přečíst si i knihu, v níž se princezna ze své královské role neklepe strachy, není z ní přehnaně ustrašená, nevyhýbá se jí a naopak si svých královských privilegií užívá. Někdo tvrdí, že věta "Nikdo nemá takovou moc jako já!" zní arogantně, ale upřímně, je tomu skutečně tak? Z příběhu vyplývá, že Eadlyn ve svých rukou obrovskou moc opravdu drží, tudíž si myslím, že má naprosté právo toto říkat a jak už jsem zmínila, je velmi osvěžující přečíst si příběh s hrdinkou, která si je velmi dobře vědoma svých schopností a neváhá jich patřičně využít. :) Ovšem je pravda, že tento typ postavy nemusí sednout každému. Já si Eadlyn velmi oblíbila a držela jí palce od začátku až do konce.
Příběh je velmi dobře napsaný, děj svižně odsýpá (není ani moc rychlý, ani příliš pomalý) a čte se to velmi dobře. Musím ovšem bohužel podotknout, že se to zápletkou velmi podobá prvním třem dílům - jenom obráceně.

1 28.05.2020

Skvěle napsaná knížka, do které jsem se okamžitě ponořila a nedotrhla se od ní, dokud nebyla dočtená. :) Děj ubíhá rychle, k čemuž dopomáhají i krátké kapitoly a střídání pohledů dvou hlavních postav, Hošiko a Bena. Místy mi připadalo, že jsou některé situace popsány oběma pohledy úplně zbytečně a nic by se nestalo, kdyby jeden z nich byl vynechán, ale to je jen maličkost. Mnohem víc mi však vadilo nerealistické vzplanutí romantické lásky Bena k Hošiko. Ačkoliv sama sebe považuji za romantičku, vztah vybudovaný za méně než tři dny mi přijde velmi utopický. Vím, že je to u Young Adult literatury vcelku běžný jev, avšak zabránilo mi to ten jejich vztah nějak prožívat. Fandila jsem jim, to sice ano, ale situace, které popisovaly jejich lásku, ve mně neprobouzely žádné emoce. Myslím si, že kdyby postupovali pomaleji a jejich vztah začal spíše jako přátelský, příběhu by to nijak neublížilo. Nebo kdyby se příběh odehrával v delším časovém úseku.
Rozdělení na ty "dobré" a "zlé" bylo sice poněkud černobílé, ale moc mi to nevadilo, zas tolik přehnané mi to nepřipadalo. Ba naopak, kniha podle mého názoru dobře vykreslovala, jakých surovostí jsou lidé schopni (mučení a bídné podmínky Dreků za nadvlády Čistých mi přišly až příliš realistické) a jak moc si navzájem dokáží ublížit. Hezky se tam popisovalo, jak jsou masy lidí schopny uvěřit jednoduché propagandě a jak moc je důležité myslet vlastní hlavou a nevěřit automaticky všemu, co kdo řekne. Příběh o rozdělení společnosti na "nadřazenou" a "podřazenou" rasu mi trochu připomněl situaci za 2. světové války.
Možná bych uvítala více podrobností o historii samotného cirkusu, politiky a doby, v níž se příběh odehrává, ale snad se toho dočkám v dalším díle.
Krátce shrnuto, kniha se stylem psaní četla dobře, děj plynul rychle a až na těch pár drobností, které mi moc nesedly, přišla mi skvělá - tématem i zpracováním. :)

22.07.2019