pejty komentáře u knih
Zatím nejlepší díl série, který jsem přečetl jedním dechem. Konečně tu už na každé stránce nevidím věty obsahující spojení slov "čest a Geary" (i když je jich pořád v knize až moc), autor taky už konečně pochopil, že čtenářům nemusí neustále vysvětlovat všechny principy bitev ve vesmíru a byla zde dotažena do konce vedlejší dějová linka, kterou v předchozích dílech jen neustále naťukával, což taky nijak neuškodilo. A tyto nepatrné změny v autorově stylu psaní zapříčinili, že je děj mnohem přímější, rychlejší a hlavně zajímavější, což tuto knihu činí v celkovém důsledku taky mnohem čitelnější.
Cambell tu bohužel zase ukázal světu, že jeho knihy nemají nijak pestrý děj a tento čtvrtý díl této série je toho opět živoucím důkazem, neboť celá kniha řeší prakticky jen dvě situace. Tou první je velká bitva a tou druhou jsou sabotéři ve flotile. Takže po dějové stránce si toho moc neužijeme. Ale konečně se sem dostavilo nějaké to větší množství napětí a i ta akce mě tentokrát přišla mnohem více záživná, než v předchozích dílech série. Vím, že Ztracená flotila nikdy nebude patřit ke kulturnímu dědictví, nebo k literárním klenotům, ale musím říct, že mě čtení těch knih svým způsobem opravdu baví a rád se pustím do dalšího dílu.
Další parádní kniha o Jacku Reacherovy plná napětí akce a brutality, ale tentokrát mám k této knize bohužel i několik výhrad. Měl jsem problém s příběhem, který mi přišel místy poměrně natahovaný, také byl bohužel místy poměrně nudný a obsahoval na můj vkus poměrně hodně hluchých míst, což bylo patrně zapříčiněno tím, že autor věnoval poměrně hodně prostoru několika postavám, které nakonec z příběhu zmizeli, aniž by do něj nějak výrazně zasáhli a vlastně vůbec všechny jejich výstupy tam prostě podle mě byli navíc a jen zbytečně kouskovali děj. Takže nakonec musím tuto knihu hodnotit trochu hůře než jsem si u Reachera zvykl.
Terryho talent pro vyprávění opět oživil můj oblíbený fantasy svět s jeho postavami a přinesl mi na stránkách této knihy tento neskutečně napínavý, místy smutný, místy veselý příběh, který mě dokonale pohltil a já se zarazil až na poslední stránce. Úžasný závěr pro jednu úžasnou sérii. Tedy doufám, že je to závěr a že už to Terry Goodkind nebude dál natahovat a další díly z tohoto světa už budou o jiných postavách, protože si nedovedu představit to, že by další díl o Richardovy a Kahlan si mohl udržet dosavadní úroveň. Ale na druhou stranu Terry už mě několikrát mile překvapil a dokázal mi, že z tohoto příběhu ještě nevymačkal všechno. Tak se tedy nechám překvapit o čem bude jeho další kniha Paní smrt.
Tak toto byl absolutní přehmat. Kniha má dvě hlavní postavy, ale ani jedna není nijak zajímavá. Jedna je nudná manželka, která se snaží nevšímat si manželových výstřelků. Druhá postava je samozřejmě manžel, který je sexuální psychopat, který se snaží odvyprávět svůj příběh, ale jde mu to absolutně ztuha, neboť je to nudné, nezajímavé, prostě bez nápadu. Jediný plusový bod tato kniha dostává za to, že byla tak krátká a já jí byl schopen přečíst za pár hodin.
Tak nevím co si mám myslet o spisovatelských schopnostech autora. První kniha mě nijak zvláště nenadchla, ale zaujala natolik, abych si přečetl i druhý díl. A ze začátku jsem byl rád, že jsem tuto sérii nezavrhl, neboť jsem byl začátkem této knihy příjemně překvapen. Začala totiž celkem akčně, postavy byli oproti prvnímu dílů trochu komplexnější, opět nechyběli peprné hlášky Verity a taky se tu oproti prvnímu dílu mnohem častěji řešili kryptidi. Navíc se tu také objevila Veritina rodina v podobě strejdy Mika. Jenže bohužel pak se asi autor pokusil stupňovat napětí tím, že bude cca 150 stránek kecat o úmluvě, o nebezpečí, které pro všechny představuje, a o tom jak se musejí připravit na souboj s ní, čímž podle mě totálně zničil celou knihu. Musím totiž říct, že mě tyto "kecy" bavily jen chvilku a pak se ze čtení Půlnočního výprodeje pro mě stala mučivá nuda (proto mě to trvalo přečíst skoro měsíc). Ale nejvíc ze všeho mě na této knize rozčílil závěr, kde se konečně měla střetnout Úmluva s Verity a jejím gangem, protože místo nějaké velké akce jsem se dočkal jen trošku napínavějšího dramatu, které se v podstatě vyřešilo velmi poklidně.
Flanagan opět ukázal světu, že je mistr vypravěč. Kniha se opět četla jedním dechem, ale bohužel mě tato kniha už nedokázala tak zaujmout, jako předchozí knihy o Willovy nebo o Hallovy. Navíc ději chybělo větší množství napětí a na akci jsem tu skoro nenarazil. Proto je tato kniha pro mě asi to nejhorší co Flanagan zatím napsal a toto hodnocení nedokázali zvrátit ani skvělé sarkastické poznámky Halta.
Básně mě nikdy nedokázali moc zaujmout a proto jsem se jich po většinu času stranil a ani tato knížečka mě nepřesvědčila, že bych se jimi měl nějak více zabývat. Hodnotím tuto knihu velmi slabě, ale je to jen subjektivní názor někoho, komu se tento druh literatury protiví.
Tato kniha byla pro mě velkým zklamáním, které jsem dočetl jen proto, že nerad nechávám něco nedočteného. Příběh byl velmi natahovaný a v podstatě od prvního řádku jsem už mohl předvídat, jak to bude pokračovat a jak to nakonec skončí. Polovina knihy je naprosto o ničem a příběh tam stojí na místě a furt se točí dokolečka. To až konec konečně byl trochu zajímavý, ale to mi nevynahradí těch sto stránek naprosté nudy a utrpení u každého přečteného řádku (asi i to je důvod proč jsem těch 170 stránek četl více než 14 dní).
Zpočátku jsem si knihu dá se říct užíval. Autor píše poměrně čtivím stylem a to i přes to, že je to vlastně naučná literatura. Ale čím déle jsem tuto knihu četl, tím méně se mi líbila. Autor rozdělil svoji knihu na tři části. V té první se zabývá historií Haity a vlastně nám přibližuje, jak tento "mýtus" vznikl. Pak se opravdu zabývá tím samostatným mýtem, ale bohužel se zde začíná hodně opakovat a neustále odkazuje na předchozí kapitoly a v podstatě v této části knihy neřekl nic jiného než to co v první části knihy. No a poslední část se zabývá filmovými zombie, ale bohužel to v podstatě není nic jiného než jen recenze na pár filmů (kdybych chtěl číst recenze na filmy, tak bych se mrknul na csfd a nečetl kvůli tomu knihu). Nakonec jsem měl opravdu problém s tím, abych tuto knihu dočetl, což jsem nakonec udělal jen kvůli čtenářské výzvě.
Tak s touto knihou jsem měl opravdový problém. Začátek docela ušel, ale pak tam bylo skoro sto stránek naprosté nudy, které by se dali shrnout jen do pár odstavců. Pak to znovu začalo být zajímavé a bum opět dalších sto stránek, kde se příběh točil jen a jen dokolečka. Ten závěr a začátek to zachraňují, ale jinak se to skoro nedalo číst.
Nemůžu si pomoct, ale musím říct, že toto je zatím ten nejslabší díl z této série co jsem četl. Děj je moc rozvleklý a dlouhou dobu se tam nic moc neděje (teda aspoň nic extra napínavého, nebo zajímavého). Musím ale ocenit, ten nápad s duchy a hlavně velmi napínavý závěr s celkem překvapivým rozuzlením.
Od Greye jedna z těch horších knížek. Kniha totiž je spíš jen soubor několika povídek o Arizonským Amesovi. Bohužel to jsou ale povídky velmi rozvlekle napsané a chybí tu jakýkoli náznak napětí. Příběhy jsou všechny napsány ve velmi poklidné atmosféře a když už to vypadá, že se něco semele, tak to autor přeskočí a pak vypraví jakoby z doslechu, což mi pokazilo zážitek z knihy.
Tak toto byl dějově jeden z těch nejslabších dílů Meče pravdy, který nám nepřinesl nic jiného než jen sprint za záchranou Richarda a Kahlan. Bohužel mi tam tentokrát chyběla ta rozmanitost a spletitost děje, které jsem vždy obdivoval u předchozích dílů, ale přesto se to četlo opět jedním dechem. Kniha byla nesmírně napínavá, plná akce a bojů a tentokrát si Terry pro čtenáře připravil několik dech beroucích překvapení, po kterých mi zůstala akorát otevřená pusa. Snad bude brzy další díl, neboť po tom závěru se nemůžu dočkat dalšího pokračování.
Na tuto knihu jsem narazil náhodou a musím říct, že jsem nelitoval, že jsem si ji přečetl. Je to skvělí mix detektivky a urban fantasy a to je něco přesně pro mě. Navíc autor píše velmi čtivou napínavou formou, a proto pro mě bylo skoro nemožné knihu odložit.
Od Jima Butchera jsem čekal poutavý, napínavý a akční příběh plný magie, vtipu a hlášek. Dočkal jsem se všeho až na ten humor. Tato série je pojatá trošku více seriózněji než můj oblíbený HARRY DRESDEN, ale rozhodně není horší a vyniká v mnoha směrech. Moc mě zaujal způsob používání kouzel (i když tady bych měl říct spíš živlů), který je pro mě naprosto originální a zajímavý. Asi proto jsem si tento nový svět Jima Butchera tak oblíbil.
Oproti knize Andělé a démoni je to slabí odvar, ale přesto je to úžasná kniha, která stojí za přečtení. Autor opět míchá realitu s fikcí a jak už jsme si u autora zvykli příběh je neskutečně napínavý, tajemný a plný záhad, a pravě proto jeho knihy tak milujeme.
S touto knihou jsme měl opravdu problém. Chyběli mě tam totiž všechny moje oblíbené postavy a jediný kdo se tu objevil byl bručoun Earl. Proto jsem ji původně přeskočil a šel číst rovnou čtvrtý díl. Ale byla to chyba, protože kniha je neuvěřitelná. Je rozhodně nejnapínavější a nejakčnější a asi musím připustit, že je v sérii nejlepší. Ale mě tu prostě chybí mé oblíbené postavy a proto hodnotím oproti jiným knihám v sérii o hvězdu hůře.
Druhý díl je napsán jako přes kopírák a v mnohém se podobá prvním Lovcům monster. Opět velmi vtipné, napínavé, akční a plné monster. Výborné lehké čtení na pár večerů.
Příběh v této knize byl velmi dobře vymyšlený, ale bohužel ho autoři nedokázali prodat. Nedokázali totiž k jejich příběhu přiřadit alespoň nějaké zajímavé postavy, které by ho pozvedli a udělali ho čitelným. Postavám totiž chyběl jakýkoli charakter a působili na mě velmi nudným a nezajímavým dojmem. Příběh může být sebelepší, ale když se nemůže opřít o postavy, tak pak jen vyšumí do prázdna a zapomnění. Pro mě tato kniha byla velkým zklamáním a pochybuji, že se ještě někdy podívám na její stránky.