Peleus komentáře u knih

U autorových knih mám pokaždé tu jistotu, že osoba, na níž ukazuje nejvíc indicií, bude zaručeně bez viny.

Co mě ale tentokrát překvapilo, byla jistá, za mě, psychopatická osoba, která po nalezení mrtvého těla, do něj nasázela dalších tucet ran kudlou. Přičemž se následně v klidu sbalila a opustila místo činu nikým nepovšimnutá. Rovněž nejde "obdivně" nesmeknout před výborným zrakem našich předků, kteří na jakoukoli vzdálenost téměř za jakýchkoli světelných podmínek dokázali rozeznávat i ty nejmenší nuance ve výbavě svých spoluobčanů.

Pomyslným vrcholem díla je závěrečná scéna, kde je zapracován samotný král, jenž (jinak nesmírně mocný a v Evropě obávaný panovník) se chová jako prokurátorův asistent výrazně dobrodružné/nezodpovědné povahy a zcela nepochopitelně riskuje vlastní život!
________________________________________________________________________________________________
Na tomto místě slibuji všem autorovým sympatizantům, že si od jeho tvorby dám dlouhou pauzu, a tak nebudu snižovat jinak poměrně vysoká hodnocení knih Vlastimila Vondrušky.

14 08.08.2019

Zatím poslední kniha jihočeského rodáka Ladislava Zibury má pro mě lehkou pachuť zklamání.

40 dní pěšky do Jeruzaléma byla prvotinou, něčím nevídaným a novým. Přiznám se, že se mi líbila s jednou velkou výhradou, a to přílišným rozpitváváním tureckého úseku putování. Chvílemi jsem se začínal nudit, což nemusí být chybou knihy, ale pouze a jenom mé vlastní netrpělivosti.

S velkou dávkou zvědavosti jsem tudíž přistupoval k Pěšky mezi buddhisty a komunisty. A s dobrým pocitem mohu konstatovat, že se jedná o záležitost, kterou rád doporučím k přečtení! Autor konečně objevil vhodný poměr mezi podrobnými popisy, vlastními úvahami a k tomu navíc vyladil čtivost, tudíž události se poměrně svižně střídaly a stránka plynule střídala stránku.

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii bohužel není úspěšným pokračováním v řemeslné kvalitě zpracování. Jako by se autor vrátil na začátek, ještě před turecko-izraelské dobrodružství, a náhle se rozhodl pro psaní deníčku ve stylu středoškoláka, jehož na výletě do exotické země uchvacuje snad kromě přírodních scenérií jenom množství a kvalita místního alkoholu, kterému dobrovolně a rád čelí. Z knihy mě zaujal úsek věnovaný poměrně neznámé problematice Náhorního Karabachu, jinak jak gruzínská, tak arménská část mi dosti splývají.

I přesto se jedná o zajímavý pohled na docela, i když ne příliš, vzdálené země. Je dost možné, že se jedná pouze o můj dojem bez obecné platnosti, avšak po přečtení knihy jsem se přistihl, že do těchto zemí bych se nikdy podívat nechtěl. Což je zajímavé, neboť u států zmiňovaných v předchozích knihách (včetně chudého Nepálu) jsem takový pocit neměl. "Obávám" se tedy, že coby kulturního ambassadora ani Gruzie, ani Arménie Ladislava Ziburu chtít nebudou.

14 01.07.2019

Mám silně vtíravý dojem, že autor kdysi sledoval seriál Tudorovci. Díky němu dostal jednoduchý, leč právě v oné jednoduchosti geniální, nápad! Co takhle dopřát plebsu kromě chleba a her, o něž se postará stát, duchovní potravu v podobě vyprávění z atraktivního období českého středověku!

Aby se však nejednalo jen o nezajímavé věci jako zvůle šlechty, mor a války, dostane tvrdě pracující za vydělanou korunu pohádku o šikovném vyšetřovateli a jeho dvou pomocnících, kteří středověkým zločinem projíždějí jako nůž zteplalým máslem, přičemž nesmí chybět za každého počasí, denní doby a příležitosti hrátek chtivé mladé sklepnice nebo škádlivé nevěstky, stejně tak jako boky pohupující juvenilní šlechtičny.

Jak se řeklo, tak se udělalo. Tudíž na stránkách knihy sledujeme kombinaci patriotismu (co řekne český král, to také platí), mírného ateismu (církev je prezentována jako sbor pletichářských byrokratů) a naprostého amatérismu (na straně zločinců).

Jsem poněkud na rozpacích, jak se na Znamení Jidáš dívat. Coby detektivka je na úrovni dobrodružné literatury pro mládež ve stylu Kterak Čingačgúk ztratil svůj tomahavk nebo Zrada lovce mamutů. Jako historická próza rovněž pokulhává, Alexander Dumas to tedy není. Každopádně jako zabiják času, když toho máte po krk v práci či ve škole a chcete jen tak sedět a plivat pecky z višní na sousedovu zahradu, jde o dobrého společníka.

P.S. Autor by měl zapracovat na vlastním sexuálním životě.

14 23.06.2019

Jeden musí obdivovat lidi, kteří pracovali v takto ztížených podmínkách a neustálém psychickém vypětí. Žádné soukromí, hnusné jídlo z plechovek, výrazně kompromisní hygiena, zima plus nebezpečí exploze převáženého materiálu.

A ve vzduchu přítomný pocit obavy, jestli s další vlnou nepřiplouvá smrt.

Je až nefér, jak jsou někteří vojáci obdivováni a za svoje zásluhy dekorováni, zatímco jiní upadnou do hlubin zapomnění nikým nepovšimnutí, neboť "pouze" dělali svou práci... a přežili.

Jenomže život prostě není fér.

14 16.08.2018

O něco uvěřitelnější a sympatičtější hrdina, než plejáda mutantů z Marvela, z nichž většina řeší osobní psychické problémy barevnými oblečky a s tím spojeným dvojím životem.

14 01.03.2018

Velká škoda, že jsem nepoznal Odyseu kapitána Blooda ve stejném období jako Černého korzára, Ostrov pokladů nebo Sandokana!

Nevysmíval bych se dnes jeho socialismu, pardon, pirátství s lidskou tváří. Na rozdíl od nenapravitelně zkažených Španělů, kteří poplení a ponásilní vše, nač padne jejich zrak, Bloodovi piráti sice také poplení a ponásilní vše a všechno, ale u toho zřejmě pokaždé dodají slušné "Prosím!" a "Děkuji!". Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč když dva dělají totéž, není to totéž.

Samozřejmě stejně tak bych svatosvatě věřil, že během své pirátské kariéry se kapitán Blood po večerech mazlí maximálně s trupem své lodi Arabela a pouze v myšlenkách se nesměle vrací k obrazu božské a dokonalé Arabely živé, pro níž si uchovává čistotu a neposkvrněnost.

Nadšeně bych obdivoval tohoto "Eso Rimmera" a přál mu vždy k návratu nachystané uzenáče! (neznalí sci-fi seriálu Červený Trpaslík nechť si této věty nevšímají...a koukají si co nejdříve doplnit základní vzdělání!)

Leč nestalo se. S vypětím všech sil a za občasné hezké dialogy 3*.
Neberte mě však vážně. Jsem beznadějně stár.

14 13.02.2018

Kniha o tom, jak je smutné, když člověk neví, co vlastně chce.
A rovněž o Tom, že je ještě smutnější, když si myslí, že To ví, aniž se nad Tím zamyslí.

14 28.01.2018

Konečně změna!

Ano, je to místy hloupé, místy málo uvěřitelné a někdy zcela nelogické. Jenže zároveň jde o závan čerstvého vzduchu v místnosti plné alkoholových výparů, z popelníků vysypaných vajglů a povalujícího se spodního prádla statečných, leč životem zdeptaných skandinávských strážců zákona reprezentujících tzv. severské krimi.

14 14.12.2017

Seznámení se s knihou jsem se nevím proč velmi dlouho bránil. Možná je na vině stejnojmenný film s Audrey Hepburn, z níž je paf celá jedna generace...žen a který byl pojat jako "podivně zmatená něco jako skoro téměř" komedie s občasnými velmi hlubokými úvahami podávanými formou monologů, které jsem herečce ani za mák nevěřil.

Máte-li stejné zážitky a pocity, prosím, oprostěte se od nich! Kniha je mnohonásobně lepší a teprve když s ní zůstanete téte a téte, oceníte po zásluze její obsah, i formu.

14 05.08.2017

Nemám pocit, že bych svými postřehy přidal o tolik navíc, než uživatelé přede mnou. A tak snad jenom několik poznámek.

1. Dívám-li se na mnohé komentáře, v nichž se přispěvatelé nadšeně označují podle hlavního hrdiny Ready Player One za tzv. "geeky", jsem překvapen. Chování, které autor Wadu Wattsovi přisuzuje se mnohem přesněji označuje jako "nerd(ovské)". Ač nejsem zastáncem otrocké důvěry k Wikipedii, tentokrát souhlasím s definicí v ní uvedenou.
2. Ernestu Clinovi rozhodně nejde upírat zajímavý nápad prolnutí online světa s tím skutečným a následné úvaze, kde a proč je vlastně člověk šťastnější. Zda ve světě skutečném, nebo uměle stvořené realitě?

Z nějakého důvodu mi ale jeho ženou nepolíbený, společností odstrkovaný, na 80. léta zaměřený obtloustlý mladík k srdci nepřirostl. Třeba je to mým věkem, ale mnohem víc se mi líbilo dospělejší zpracování podobného námětu od Sergeje Lukjaněnka v sérii Hlubina, konkrétně první díl (Bludiště odrazů - https://www.databazeknih.cz/knihy/bludiste-odrazu-494).

14 05.08.2017

Občas je náročné podělit se o myšlenky, jelikož v různých obměnách zazněly u jiných příspěvků na tomto diskusním vlákně. Nicméně rád bych také přidal několik znaků "do pranice".

Peter May se v ČR dobře zapsal ostrovní trilogií. Podařilo se mu svézt na vlně zájmu o severskou literaturu, avšak na rozdíl od jiných autorů celou sérii pojal jako sociálně společenský popis, jehož ústřední hrdina, jaksi mimochodem, řešil případ vraždy. Bohužel po tomto úspěchu je od autora očekáváno udržení si nastavené laťky, a tady je nutné rozlišovat.

Série Akta Enzo patří k sérii předcházející té ostrovní. Na můj vkus se autor nechává inspirovat u Dana Browna, což taktéž odpovídá časově. V roce 2000 sice vydávají Anděly a démony, ale ti ještě díru do světa nedělají, zatímco po roce 2004, kdy světlo světa spatřuje Šifra mistra Leonarda, chtějí být všichni jako Dan Brown. Nejde přehlížet mnohé společné rysy - profesor biologie a znalec forenzních věd x profesor symbologie, svobodný x ovdovělý, slabost pro inteligentní ženy x celková slabost pro ženy. Policie je, jako vždy, bezradná, tudíž k vyluštění symbolů, jež vedou k odhalení nevyřešeného případu, bude muset postačit hrdina, pár lahví whiskey a několik náhodných pomocníků se strýčkem Googlem jako tajnou zbraní.

Jak jsem se zmínil výše, není fér posuzovat Výjimečné lidi optikou ostrovní kvality. Jedná se o výrazně oddechové čtení, kde je trocha Francie, rodinných vztahů, něco sexu, pár záhadně se tvářících indicií a něco málo nesmyslů, nad nimiž si čtenář párkrát nevěřicně zakroutí hlavou. Možná by se kniha dala vnímat o něco kritičtěji, neboť samotné schéma (nález stop, vyhodnocení pomocí internetu, rodinná/společenská/intimní kulturní vsuvka, cesta do jiné lokace, nález jiných indicií, vyhodnocení pomocí internetu...) je značně stereotypní.

Avšak měl jsem to štěstí poslechnout si knihu v audio verzi namluvené Davidem Matáskem, tudíž těch 11 hodin 33 minut docela příjemně odsýpalo. Chystáte-li se tudíž na delší cestu autem, nebo si rádi poslechnete pár kapitol večer před spaním, jde o volbu, která rozhodně neurazí.

Co se týče knižní podoby těžko soudit. Osobně jsem nezískal dojem, že jde o něco výjimečného. Doporučit se dá pakliže jste sympatizanti francouzské gastronomie čí vín. Taktéž chcete-li si odpočinout po všech těch severských dobrodružstvích, kdy vám mrznou slzy v očích a stoupá pára od úst. Případně máte-li už plné mokasíny brownovského pobíhání po památkách. Výjimeční lidé jsou příjemnou změnou.

14 22.01.2017

Původně jsem hodnotil třemi hvězdičkami, avšak po opětovném shlédnutí filmů (Planeta opic a Úsvit planety opic), nemohu než změnit hodnocení na čtyři z pěti.

Knize výrazně ublížilo, že její pointa je pevně zakotvená v širokém podvědomí potenciálních čtenářů. Jedná se tedy o stejné nepřekvapivé překvapení jako ono známé odhalení, že Darth Vader je otcem Luca Skywalkera. Budu však hodnotit nápad jako takový, a právě díky dobrému nápadu jsem ochoten přimhouřit obě oči nad jednoduchostí provedení.

14 12.01.2017

Sice hádám, ale myslím si, že nebudu sám, kdo se pustil do knižní série díky produkci stanice HBO. Filmová podoba této fantasy ságy je jednou z těch povedenějších zpracování knižních předloh.

Nicméně nejednou jsem se rozčiloval, proč filmaři nezavzali ten či onen knižní úsek? Vždyť by to mohlo vrhnout světlo na některé komplikované situace a divák by si o to lépe uvědomil vzájemné souvislosti!

Po této knize musím před seriálovými tvůrci uznale smeknout. Nezávidím tu práci, kdy se musejí rozhodovat, co ponechat a co nemilosrdně proškrtat. Tanec s draky je zrovna jednou velkou příležitostí, jak pro samé škrtání vyplýtvat nejednu černou fixu!

Ano, je sice fajn, že se děj větví na množství odboček a do vyprávění promlouvají stále nové a nové postavy. Nicméně co fajn není, je skutečnost, že jde vesměs o slepé dějové linie, kde všechno končí smrtí komparzu, zatímco hlavní hrdinové pokračují vstříc dalším výzvám.

Každopádně i navzdory příběhové vatě se kniha pořád čte velmi dobře. Autor si dopřává chvíle oddechu k nabrání dalších sil a nezbývá než doufat, že této pauzy naplno využije a zúročí v kvalitním pokračování (žádné kuchařky ze světa Ledu a ohně, prosím!).

14 10.01.2017

Kniha se mi nehodnotí snadno. Pokládám si totiž otázku, zda by ve mně zanechala stejně pozitivní dojem, pokud bych ji četl sám, jako když jsem Muže z ostrova Lewis poslouchal v profesionálním podání? Nejsem si stoprocentně jistý. Vím, že hřeším poměrně rychlým čtením, snad někdy na úkor požitku z budované atmosféry, a tudíž bych nemusel plně ocenit monology Tormoda Macdonalda, jež patří k tomu nejlepšímu z knihy. Každopádně tento nešvar v audio podobě odpadá, a tak musím uznat, že (mj. díky interpretaci Jiřího Dvořáka) jde o zážitek, který mohu jen doporučit!

P.S. Abych byl spravedlivý a nenechával se unášet vlivem hudebního doprovodu či prací předčítače, mohu s čistým svědomím sdělit, že dějová zápletka má hlavu a patu. Je uvěřitelná, bez nahodilých událostí a snad až na zbytečně rázné zakončení, které by se možná dalo odpustit, jde o to lepší, s čím jsem se v poslední době setkal.

14 12.12.2016

Kniha mi bohužel ze všech "Langdonovek" přišla nejslabší.

Šifrou vše začalo. Konspirace, akce, zvraty a zrady. Dnes patří mezi klasiku.
V Andělech zafungovalo kouzlo Vatikánu.
Ztracený symbol zanechával čtenáře v optimistické náladě, neboť odkazoval na sílu lidského ducha.

Pominu-li opakující se scénář s poněkud roztržitým, zkušeným profesorem a mladší, akční společnicí, což začíná být trapné (proč si nikdy nepořídí společníka, nejlépe ošklivého?), nepůsobí zápletka jako skutečný problém. A není divu. Po celou dobu se jenom suše popisují italské památky (alespoň na mě vše působilo jako útržky z městského průvodce smíchané s citacemi z encyklopedií) a občas vedlejší postavy zakoulejí očima, že se schyluje k něčemu HROZNÉMU. Mezitím se i nadále pobíhá po palácích a muzeích, kdy není zřejmé před kým a proč se vlastně utíká ("Ó, jak geniálně matoucí!", dost možná zvolají skalní fandové Dana Browna.), načež si hlavní hrdinové se železnou pravidelností nacházejí čas, aby se na chvíli zastavili a kochali krásnem.

Globální problém a s ním spojená etická otázka, jež konečně vyplave na povrch, pak nepůsobí jako cosi akutně aktuálního. Celý děj by se dal zkrátit na setkání několika zájmových skupin, kdy se posedí u piva, vypovídá se, zjistí se, že kdo z nich má pravdu, stejně ukáže čas a jde se domů. Navíc není zcela korektní vnímat Malthusiánské teorie přísně doslovně, ostatně psal o tom uživatel _thezelda_.

A jak už to tak bývá, stejně si všichni knihu přečtou. Rozdělí se na tři tábory (ano,ne,nevím) a život půjde dál. Brown, snad, dopíše další, v níž ho bude provázet štíhlá třicátnice s mindrákem z dětství a tajemstvím v očích a my se tu opět sejdeme u krafání o tom, co napsali jiní, protože sami jsme nic podobného nevymysleli, jen rádi hodnotíme ostatní.

14 04.08.2016

Frederick Forsyth je na můj vkus jeden z nejnevyváženějších autorů, s nimiž jsem se měl možnost na stránkách knih setkat.

Pokud se mu to hodí, jsou nepřátelé přímo ďábelsky lstiví a nebezpeční.
Ovšem když autor potřebuje, aby jeho hrdinům něco prošlo, nezdráhá se provádět hromadnou lobotomii a naznačuje, že v nepřátelských řadách působí samí neúspěšní žadatelé o místo ochranky v minimarketech, jejíchž akčnost a důvtip by nepostačily ani k odhalení nezletilého kupujícího petard před sv. Mikulášem.

Má-li autor psavou, ochotně a velmi obsáhle seznamuje čtenáře s výrobními postupy, hierarchiemi, dějinami, společenskými zajímavostmi. Běda však, potřebuje-li svoje vyprávění ukončit. Náhoda střídá náhodu, z nichž každá má funkci hrdinovi na ruku jdoucího Deus ex machina.

Štve mě občas? Ano.
Budu ho číst dál? Ano.
Proč? Protože každá z jeho knih má ve svém základu velmi zajímavý nápad.

14 25.07.2016

Mně tato kniha přišla docela vtipná, i když poněkud zbytečně dlouhá.

Autor v ní lehce zpochybňuje vzdělávací systém. Proto podle něho sám vystudoval a nezapíchl to už po základní škole. Bez diplomu, zato finančně gramotný.

Navrhuje nepracovat pro někoho, nýbrž pro sebe, tj. soukromé podnikání. Proto začal jako zaměstnanec u velké firmy, později šel k armádě, následně další práce pro velkou společnost a až poté vlastní privátní činnost.

Nabádá k investování, aby vaše peníze pracovaly pro vás. Poněkud opomíjí skutečnost, že nejprve nějaký kapitál musíte mít, což je poněkud v rozporu s doporučením neztrácet čas prací pro jiné.

Na závěr se pochválí, jak to umí s koupěmi a prodeji nemovitostí a popřeje nám, produktům poněkud nešťastného školského systému, pracujícím na svém prvním miliónu v zaměstnaneckém poměru, hodně štěstí. Jo a pozor! - nesmí se zapomínat, že bydlení (s hypotékou, která jednoho bude provázet takových 25 let) není žádným aktivem, tak se není čím chlubit.

No, prostě vtipné! ;)

14 01.02.2016

Nevím, co jsem od knihy čekal. Možná mě pomýlily náhodou zahlédnuté ukázky z nejnovějšího filmu a dojem, že by se zpracováním mělo jednat o styl Vlka z Wall Street. Když se tedy objevila možnost, sáhl jsem po tomto klasickém díle!

V půlce se Velký Gatsby začal jasně vykreslovat jako Velká Fňukna.
Hezky popsané je chování žen z vyšší společnosti, kde bylo in chovat se okázale znuděně a sršit hloupými nápady, leč roztomile stylisticky a intonačně podanými, až se to dalo považovat za rozkošné.
Dalším poučením je to, že peníze mají rády peníze a pevného zázemí se jen tak snadno nevzdává.

Šlo o zajímavou knihu. Téměř vše v ní bylo zajímavé, paradoxně kromě samotného Gatsbyho, který, i přes všechny vydělané peníze, hluboko uvnitř zůstal (nebudu vyzrazovat) - řekněme, stejným jako byl v mládí.

14 16.09.2015

Tak tohle jsme se dvěma spolužáky-kamarády na gymplu měli skoro jako manifest. Možná to znáte - holky (anglicky řečeno) sucks, my jsme skvělí, škoda mužů, z nichž se později (kvůli působení žen, jak jinak?) stává přesně to, čím být nechtěli.

"Ha, ha", říkám dnes pobaveně! Byli jsme to ale banda nihilistických trotlů na procházce! :))

P.S. Knihu bych rád doporučil vaší pozornosti. Trochu depresivní,ano. Přesto stále pozoruhodné dílo. Inu, ruský realismus.

14 19.08.2015

Na tuhle knihu mám jen ty nejlepší vzpomínky. Letní dovolená, dva dny trvající strašná depka, skleničky calvadosu (ten vlastně na baru neměli, musel se kompenzovat místním kapverdským grogem) a neskutečně hutný obsah. Skvělé čtení. Nezapomenutelný zážitek.

14 19.08.2015