PerfectionistKa komentáře u knih

| Vanessa je lehce promiskuitní středoškolačka s problémem navázat hlubší citový vztah ke komukoliv jinému než ke své nejlepší kámošce Chyně. Když takhle jednou odmítne prohloubit svůj fyzický vztah s Harrisonem, školní fotbalovou hvězdou, odmítnutý Harrison pustí na veřejnost jejich intimní video. Vanessin život se v tu ránu obrátí vzhůru nohama jednak proto, že všichni odsoudí jenom ji, protože dvojí metr at its best, jednak proto, že se při této příležitosti seznámí s Kaiem, který má s Harrisonem sám nevyřízené účty. Tihle dva uzavřou dohodu, že mu společně zavaří, a přitom se možná začne vařit také nějaká láska. Kdoví.

| Očekávala jsem typické, obyčejné teen contemporary plné klišé a dostala jsem sice občas klišoidní, ale jinak netypický, zajímavý příběh s jakousi přidanou hodnotou. Byla tam hromada důležitých myšlenek, příjemně silné girl power cítění a celou knihu je skvěle poukazováno na otřesný dvojí metr.

Vanessa sice byla opilá a točení videa nezarazila, to ale přece nikomu nedává oprávnění to video zveřejnit. Dopad, jaký to mělo na Vanessu a přitom na Harrisona, který byl na tom videu taky, žádný, byl odporný a co hůř, naprosto uvěřitelný.

Jsou tam také zajímavě vystavěné rodinné vztahy, především Vanessy a jejího otce. Jediné, co mi malinko vadilo, bylo to, že se má vlastně celý děj odehrávat v průběhu pouhých několika dní, což mi přišlo hodně zrychlené. Ale pořád se nejednalo o závratný problém, navíc se dá v klidu si představit, že to trvalo déle.

I když to jednou určitě plánuju, DIMILY jsem ještě nečetla, tudíž s jinou autorčinou tvorbou nemůžu srovnávat, ale tohle mě hrozně bavilo. Pokud hledáte oddechovou, vtipnou a romantickou YA knihu s trošku hlubším přesahem, určitě po téhle sáhněte. Sice ji máte za pár hodin přečtenou, ale příběh v ní nese nečekaně důležitou message.

3 08.05.2022

| Tabby se stěhuje a už se nemůže dočkat až opustí místo, kde ji šikanovali. Než se ale přestěhuje celá rodina, zůstává na léto u babičky, kde objeví plakát na čtenářský klub, a jelikož je čtení její největší zálibou, rozhodne se to risknout a přidat se. Zjistí ale, že je tam jediná nová, zatímco ostatní už jsou dlouho kamarádi, a její strach z toho, že ji opět nepřijmou takovou, jaká je, nabere obřích rozměrů.

| Hlavní postava Tabby je naprosto na zabití, ale je chudák, protože za to defacto nemůže. Má celou hromadu psychických problémů, hodně nízké sebevědomí, potíže s důvěrou a na staré škole ji šikanovali. Opravdu to lidem, kteří to tak mají, nezávidím. Avšak vězte, že vždycky je lepší o všem mluvit a říkat pravdu. Vždycky. Tabby je brutálně uzavřená do sebe, a ono se sice není čemu divit, to uznávám, ale stejně jsem co druhou stranu měla chuť s ní zatřást, ať se vzpamatuje, protože se chovala hloupě.

Celá kniha je plná klišé, předvídatelná a jednoduchá. Tabbyiny myšlenkové pochody byly tak děsně frustrující, až jsem zas na chvilku byla ráda, že mi není 15. Knižní zmínky pěkné - oceňuju ty občasné dodatky za kapitolami -, ale jako by neexistovala lepší klasika než je Austenová (existuje) a třeba ta romantická linka byla naivní až nadmíru.

Abych jen neprudila, tak musím vyzdvihnout i pár světlých stránek. Např. jedna postava v knize je demisexuální, což mi přišlo originální. Dále potom to, že bych knihu klidně označila až jako takový teen cestopis o místech pro knihomoly po Anglii. Hezké a poučné, palec nahoru. A poslední velké plus má ode mě Ed, totálně boží postava. Jako jediný mi sedl do noty, náramně bychom si rozuměli.

Na to, jaká psychická ždímačka to celou dobu byla, tak konec byl přehnaně sluníčkový, ale co jiného od contempo, která je znatelně pro mladší, čekat. Bylo to občas úsměvné, občas smutné, jako celek takové mdlé. Umím si představit, že kdyby mi bylo tolik, co hlavním hrdinům, vcítím se do děje jinak. Bohužel existují YA díla, a že jich je, která si naplno užiju i teď, přestože jejich cílovka nejsem, takže to bude spíš touhle průměrnou knihou. Slabší 2.5/5*

3 09.02.2022

| Naomi a Nicholas jsou zasnoubení. Říkáte si, proč tahle kniha začíná tam, kde jiné romanťárny končí? Je to jednoduché, oni se totiž nesnáší a dělají všechno proto, aby právě on nebyl ten, kdo vztah ukončí. Proč? Protože kdo svatbu odvolá, všechno cáluje. Jenomže když se začnou oba vzdávat a přestanou si na něco hrát, začnou taky postupně zjišťovat, že ta chemie mezi nimi možná nikam nevyprchala, akorát byli příliš hrdí na to, aby to viděli.

| Ze startu bych svoje pocity ohledně téhle knihy popsala jedním jediným slovem: frustrace. Celou první půlku knihy, cca 180 stránek, jsem proklínala Naomi, jak nevděčně se chová, protože Nicholas byl úžasný. Jo, její projevy a myšlenkové pochody byly neskutečně vtipné (!), ale děsně frustrující. Ona si namlouvala tolik věcí, že to nebylo možné. Někdy do téhle doby jsem si o knize říkala, že to je průměr.

Pak ale přišla druhá půlka knihy, kde si Naomi a Nicholas přestali dělat naschvály a místo toho si k sobě znovu začali pozvolna hledat cestu. Tahle romantická linka byla vlastně taková podivná verze hate to love… konkrétně love to hate to love :D a bylo to BOŽÍ! Skvěle napsané, trochu mi to připomínalo Má mě rád, nemá mě rád od Sally Thorne, ale bavilo mě to tisíckrát víc.

Vytkla bych přesně 2 věci: moc dlouhé kapitoly (mám raději víc kratších) a mega bych se chtěla dostat do hlavy Nicholasovi a přečíst si i jeho pohled. Oba hlavní hrdinové však mezi sebou měli neuvěřitelnou chemii a už jsem se nemohla dočkat, až jim to konečně docvakne. Pokud vám sedne Naomi, nebo se s ní aspoň smíříte, máte vyhráno. Mě fakt bavila, i když bych s ní nejraději první půlku knihy pořádně zatřásla, ať toho nechá a zamyslí se. A paní matka v podobě Deborah byla skvělý záporák typu Umbridgeová. Prostě byste ji nejraději zakopali do země.

Bavilo mě to o to víc, že to je takový skrytý, nenápadný poklad, který není vidět všude. Ty já mám nejradši. Nakonec se z ní vyklubala jedna z nejlepších knih v roce 2021.

3 09.02.2022

Hailee je taková nezajímavá slečna, která by chtěla být odvážná, a tak se vydá sama na road trip po USA. Najednou se ocitne ve Fairwoodu, kde žil její online BFF Jesper, který nedávno zemřel. Tam se seznámí s Jesperovým druhým BFF, Chasem, se kterým si samozřejmě neplánuje nic začít, ale jako na potvoru jí klekne auto, a tak tam musí zůstat. Pak se děje hromada zbytečností a rozjede se to až v úplném závěru, který ale končí tak otevřeně, že prostě musíte bezprostředně sáhnout po druhém díle i v případě, že vás to štvalo tolik jako mě.

Já a Bianca nebudem kámošky. Přesně to, co mě štvalo v 1. díle Půlnočních kronik, bylo ve velkém i tady. Nekonečné popisné pasáže na úkor akce ještě budiž, i když i toho bylo přespříliš, ale hlavně to OPAKOVÁNÍ. Mě by z toho trefil šlak, fakticky. Všechno. Furt. Dokola. Neskutečně mě kvůli tomu iritovala třeba Katie, postava, která se tam ani sama neobjevila. K tomu, abych ji neměla ráda, stačilo pořád Katie to a Katie tamto (ano, a to i přes ten konec).

Hailee na tom nebyla o nic líp. Tuctové, nezajímavé děvče a ani Chase nebyl bůhvíco. Mám moc ráda knihy s více POVs, nicméně to musí jít rozeznat. Chaseův vyprávěcí pohled mi připadal nudně obyčejný, kdyby to nebylo psáno v mužském rodě a občas tam nebyl nějaký typický mužský výlev, splynulo by mi to normálně dohromady. Bylo mi jedno, jak a kdy se dají dohromady, protože ta romantická linka byla jedna obrovská nuda. Na mě to byla příliš přepálená láska na první pohled, a co mě na tom mrzelo nejvíc, že byli bez špetky jiskry, chemie.

K tomu, jak o ničem byl samotný příběh, se mi už snad ani nechce vyjadřovat. Přísahám, že kdyby kniha měla o 250 (250!!) stránek méně, vůbec o nic bychom nepřišli. PŘESTO musím uznat, že to nějakou černou magií bylo čtivé, a čest výjimkám = vedlejším postavám, které jsem si oblíbila. Reálně dobrých stránek bylo asi těch 20 posledních - i když jsem to, co se stane, tušila - a zejména posledních 5, které mě sice nalákaly na pokračování, ale bohužel mě ani tak nijak nezasáhly. A aby z 416stránkové knihy bylo peckovních jen 20, to je smutné.

3 16.12.2021

Cadence je členka zdánlivě dokonalé a skutečně bohaté rodiny Sinclairových a jedna z “lhářů”. Tihle všichni se každé léto schází na rodinném ostrově Beechwood. Patnácté léto se jí tam stane nehoda, kvůli které utrpí vážné zranění hlavy a ze které si nic nepamatuje. Sedmnácté léto se vrací zpátky s cílem zjistit, co se stalo, protože všichni - její máma - strašně mlží a ona má pocit, že je za tím víc, než vůbec tuší… Tahle moje anotace tentokrát říká asi 3x víc věcí než ta oficiální, která je sice jakože mega cool, ale úplně k ničemu. Podle mě je klíčové tyto věci vědět, protože jinak budete zbytečně půlku knihy tápat (jako já), což nutné NENÍ.

Ty charaktery byly strašně ploché. Nevybudovala jsem si k nim vůbec žádný vztah, a tak, jak jsem četla, že to má být
strašně dojemné, tak mě to nijak nezasáhlo. Musím ale uznat, že to bylo napsané velmi zajímavě, poutavě. Nechytlo mě to hned od začátku, protože jsem se v první řadě musela zorientovat, o co tam vlastně jde. Když jsem se ale pořádně začetla (asi půlka knihy btw ), tak jsem to jiné, zajímavé, až lyrické psaní musela ocenit. Hlavně mě, jakožto milovníka pohádek, bavily ty pohádkové pasáže.

Bohužel jsem z toho děje nebyla vůbec tak odvázaná, jako někteří. Myslím, že kdybych neměla nakoukáno tolik filmů a seriálů s podobnou YA mystery tematikou, asi bych si to užila více. Takhle mi to nepřišlo nijak závratně ojedinělé a úžasné. Skoro celou knihu vůbec nic nevíte a nechápete, a když už tam přišel nějaký zvrat, tak mi nepřipadal nijak extra překvapivý. Celé je to naopak dost depkoidní a frustrující, hlavně Cadyiny myšlenky.

Rozhodně všem ale doporučuju zkusit si ji přečíst. Špatná kniha to není, je naopak velmi zvláštní a buď vám totálně sedne a dostane se vám pod kůži, nebo budete přemýšlet, co jste to sakra právě přečetli. A pokud třeba čtete/sledujete jen romantiku, určitě budete nadšenější (a šokovanější) než já.

3 12.12.2021

Lucy Huttonová je přesvědčená, že nenávidí Joshuu Templemana. Oba pracují jako výkonní asistenti ředitelů jednoho nakladatelství a jsou nuceni spolu sdílet kancelář. Když se ale dozví, že jeden z nich má šanci povýšit na nový post ředitele, jejich nenávistné hry dostanou úplně nový rozměr. Lucy Huttonová je přesvědčená, že nenávidí Joshuu Templemana. Možná je ale mezi nenávistí a láskou tak tenká hranice, že to ani sama neumí rozeznat.

Klidně by se to mohlo jmenovat Padesát odstínů modré a dostálo by to svému názvu doslovně mnohem víc než ty druhé “Odstíny”. Teď teda tyhle díla vůbec nesrovnávám obsahově, jde jen o název, a kdo Má mě rád, nemá mě rád četl, tuhle modrou symboliku musí chápat :D

Jedná se o moc fajn rom-com, ale teda že bych si z ní sedla na zadek, to se říct nedá. Měla jsem trošku jinačí představy, takže se nemůžu ubránit vnitřnímu pocitu, že jsem lehce zklamaná. Čekala jsem lepší pojetí hate to love. Na jednu stranu to bylo vlastně originální, protože to bylo napsané tak nějak jinak, to moc nedokážu vysvětlit, na druhou to bylo místy totálně klišoidní a extrémně pohádkové, což jsem v takové míře vůbec nečekala.

Lucy mi žel nebyla zrovna dvakrát sympatická. Josh mi sedl rozhodně více, ale jestli ještě někdy někde uvidím oslovení “Jahůdko”, asi si to hodím. Občas mi ty jejich dialogy připadaly víc cringe než zábavné nebo vzrušující, občas to bylo naopak perfektní čtení. Takže já vám nevim. Ve finále jsou to takové 3-3.5*. Jistá jsem si ale tím, že kniha je naprosto ideální materiál pro filmovou adaptaci, jestli však nevyužijí všechny ty barevné detaily a symboliku, kterou kniha oplývá, tak budu teprve zklamaná. Bojím se podívat i na trailer, takže potom zhlédnu až výsledek a budu se modlit, ať to klapne.

3 17.11.2021

Jude je nejnovější přírůstek do Woodshillské rodiny, kam přijíždí za bratrem. Sama, bez peněz a se zničenými sny se nastěhuje k němu a k jeho 3 spolubydlícím. Shodou okolností je jeden z nich Blake, její ex, kterému ne-až-tak-dávno zlomila srdce. Blakeovi, který je už tak neskutečně mrzutý kvůli zranění, jež mu možná zničilo kariéru basketbalové hvězdy, se tato nová spolubydlící vůbec nelíbí. Je to proto, že ji už opravdu nemůže vystát, nebo platí rčení “stará láska nerezaví”?

Zjistila jsem, že mě moc nebaví situace, kdy spolu hlavní postavy byly už v minulosti. Taky mě rozčilovalo, že přes 300 stran jsem vůbec nevěděla, co se vlastně Jude v tom LA stalo (jakože domyslela jsem si to, ale řečeno to nebylo) a taky tam do té doby v podstatě nebyla žádná romantika. Rozhodně nejvíc slow burn linka ze všech 5 dílů.

Blakea jsem si zamilovala v Doufat znovu, bohužel tady mě tolik nebavil a Jude mi prostě nesedla. Rozhodně bych je přiřadila na úroveň Allie a Kadena. I když ti stále vévodí konci mého žebříčku dílů Znovu, tenhle bych zařadila hned před ně. Jsem si ale jistá, že kdyby Allie s Kadenem přišli později, bavili by mě víc, a naopak, kdyby série začala příběhem Jude a Blakea, bavil by mě o to míň. Snad mě chápete.

Tady jsem si totiž užívala hlavně to, když se objevily postavy z minulých dílů, Everly s Nolanem, Sawyer s Isaacem a - co by to bylo za mou recenzi bez Spencera :D - Dawn se Spencerem! A nejvíc nejlepší bylo, když se sešla celá Woodshillská parta. Škoda, že tomu nebylo ještě víc jako v předchozích dílech. Jude si žila moc ve svojí bublině.

Musím říct, že konec předchozího dílu, konkrétně epilog, na mě měl úplně jiný emocionální dopad. Tady to bylo fajn, ale proto, že jsem si Jude a obecně tenhle pár moc neoblíbila, mě to tolik nedojalo. Čekala jsem větší zapojení zbytku party a jsem lehce zklamaná, že nepřišlo.

Fakt nesnáším dočítání sérií a dokoukávání seriálů, které jsem si oblíbila. Nesnáším to, neumím to a tady to bylo obzvlášť obtížné. 4/5*, 3 oficiálně + 1 navíc za ostatní postavy. Opravdu jsem si je zamilovala, nechtělo se mi s nimi loučit a nejraději bych o všech četla ještě a ještě.

3 04.11.2021

Sawyer je uzavřená, ve skrytu duše miloučká, potetovaná studentka fotografie, na kterou jednou v klubu prostě zbyde Isaac, protože všichni ostatní jsou rozpárování. Isaac je ne-úplně-dobrovolně-uzavřený a naprosto otevřeně miloučký student všeho, kam ho vzali. Jakmile na sebe jednou zbydou, začnou se na sebe vrstvit události, ve kterých se potkávají, až Sawyer napadne, že Isaac je ideální případ pro její závěrečný projekt, ve kterém by ho mohla změnit. Než teda zjistí, že jediný, koho tato spolupráce pořádně mění, je ona.

Kdybych se měla nějak popsat, řekla bych, že jsem mix Spencera a Sawyer. Říkáte si, že ty dvě postavy jsou tak rozdílné, že to nejde? Taky si říkám, ale očividně jde :D V Cítit znovu Spencer zas a opět dokázal, že je nejlepší postava, přičemž se tam vyskytoval všehovšudy jen tak 4x (a to ještě díky Dawn), ale pokaždé udělal něco úžasného a moje srdce zaplesalo. Byť i on tady našel konkurenci. Sawyer jsem si oblíbila už ve Věřit znovu a Isaac byl jednoduše zlatíčko. Jeho osobnost a rodina knihu neskutečně vylepšovali. Líbilo se mi taky, jak šlo poznat, že příběh vypráví Sawyer. Klela a nadávala sprostě, měla prostě jiný způsob vyjadřování a hned šlo poznat, že už nečtu pohled předchozích dvou vypravěček.

Trošku mě i tady (stejně jako v 1. a 2. díle) ale naštvalo, že ačkoli je kniha tak skvěle obsáhlá, ten závěr - snad tímto nic nespoileruju -, kdy se hrdinové konečně usmíří, byl prostě moc rychlý. Přesto mě tento díl bavil víceméně nastejno, možná dokonce i o chlup víc než Věřit znovu, a něco mi říká, že ani ty další už ho nepřekonají. Na 2. i 3. díl jsem se neskutečně těšila, zatímco na pokračování po Cítit znovu (a jeho hlavní postavy) už tolik ne. No uvidíme, třeba překvapí, protože ten svět je skvělý a já ho miluju.

Tomuto dílu bych ráda dala plný počet, nýbrž ve skutečnosti to je tak 4.7/5, opět za tu rychlost v závěru, a taky za to jedno obrovské klišé, které se ke konci objeví, a já ho v určité verzi předpovídala už v Začít znovu (MENŠÍ SPOILER - autonehoda - KONEC SPOILERU). Jinak mě příběh Sawyer a Isaaca upřímně dostal, Isaac je totální láska a nechápu, proč mám pořád zafixované, že nejlepší knižní kluci jsou “bad boys”. Ono ve skutečnosti opravdu nejvíc záleží na tom, jak je postava napsaná. A to Mona umí perfektně… na rozdíl od propracovaných konců :D Buď, anebo je opravdu těžké mě závěrem uspokojit.

3 30.08.2021

Vždycky, když čtu nějakou YA contempo a baví mě, mě potěší, že na to očividně ještě nejsem až moc stará, přestože je jasné, že cílovka už dávno nejsem :D Tohle byl příklad i této knihy, která sice měla pár much, ale její čtení jsem si užila.

Hlavní hrdinka Wren miluje Gossip Girl a absolutně netuší co se životem po střední škole. Já zase netuším, proč mě ten český název nalákal na podzimní čtení, když s podzimem to má společného asi tolik jako letošní jaro s jarem - moc ne. Já bych to pojmenovala spíš nějak jako “Svatba, na kterou nezapomenu”, což by děj vystihovalo mnohem lépe, ale budiž :D Wrenina rodina vlastní sídlo Camelot (jo, přesně tak!), ve kterém se pořádají různé svatby a další společenské události. A právě na jedné svatbě zachrání život klukovi, Graysonovi, který jaksi netuší co se životem už teď. Tak se rozhodnou, že si navzájem vlezou do životů a zkusí nevědět co se životem spolu.

Grayson je něco jako “bad boy”, což tvrdí spíš jeho minulost, než že by byl nějak “bad” aktuálně. Wren a její kámošky (Maddie byla nejlepší!) mu říkají intatlinálník (stejně to pokaždé přečtu blbě), protože je spojením intoše, atleta a kriminálníka - prostě dream kombo. Ze začátku jsem se sama se sebou dohadovala, jestli je mi sympatický nebo ne. Nakonec mi ale asi sedl více než Wren, stejně tak i jeho kapitoly. Bavil mě víc, jelikož máme totožný styl humoru, a to bylo pro něj jedno obří plus z mé strany. Moc mě taky bavily rodinné vztahy a vedlejší postavy, všechno bylo hezky plynulé a příjemné. Pořád to však byla YA romanťárna, takže hromada klišé, kluci všechno řešící násilím a do posledních pár stránek totální absence komunikace, prostě klasika. Není to nic světoborného, ale jako oddechové, vtipné čtení na odreagování to s klidným srdcem doporučuji dál! Určitě neváhejte, přestože to není nejnovější kniha.

3 06.05.2021

Já se za fanatika Přátel považuju, absolutně jo. Můžu na ně koukat neustále. Ráno, odpoledne, večer, když je mi smutno, když jsem šťastná, při jídle, při usínání a při jakékoliv jiné příležitosti. Knihu jsem si proto pořídila téměř okamžitě po jejím vydání, ale po rozporuplných recenzích jsem se do ní pustila až teď, navíc s notnou dávkou skepticismu.

Už v úvodní kapitole mě nahlédnutí do toho, že tak silné pouto s Přáteli mají i ostatní, velmi potěšilo. Pak se ale musíte mezi těmi zajímavými a důležitými věcmi (z nichž jsem už spoustu věděla, co si budem) prokousat ne až tak úplně podstatnými (jednoduše těmi, které s Přáteli vlastně ani nesouvisely), natož zajímavými informacemi (tak se Carol a Susan nelíbaly, no a co, tak Monica měla Bibli, no a co). Celá kniha mohla být protkaná mnohem více odlehčenými tématy, zajímavostmi a pikantnostmi z place, než řešením toho, co všechno v něm chybělo a dalších politicky korektních záležitostí, to je prostý fakt. Jenomže mně se u čtení tolikrát zastesklo, že to všem Přátelofilům jako jsem já musím doporučit.

Nečekejte žádnou osvětu. Mám hodně známých a přátel, co tento seriál viděli a mají rádi, pár dokonce i takových, co jim je jasné, že než byl Gary Oldman Sirius Black nebo Winston Churchill, byl to ten, co prskal na Joeyho. Ale ani tu druhou skupinku by to nebavilo číst, pokud by je to všechno předem opravdu nezajímalo - jako mě, která si zjišťuje různá fakta o seriálech (a o tom, co se děje na jejich pozadí), aniž by o nich někdo musel napsat knihu. Takže tohle zvažte.

A pokud tomuto vyhovujete, zaručuju, že když už nic, tak vás snad alespoň jako mě přepadne taková nostalgie, že to za to stojí. Při čtení o natáčení poslední epizody jsem si dokázala živě představit tu smutnou atmosféru. Brečela jsem spolu s nimi, a pokud je milujete jako já, bude vám u toho taky tak tesklivě těžko.

Tato kniha sama o sobě určitě není na 5*. Dala bych jí takové hezké 4, ale čistě z lásky k mému nejoblíbenějšímu seriálu je ta pátá. Bright-Kauffman-Crane jsou géniové a opravdu “zázrak tvoří casting”.

(Ještě někdo napište něco podobného o HIMYM a já můžu být fakt šťastná. Emočně vyšťavená, ale šťastná.)

3 22.04.2020

Tento díl mě ve výsledku bavil nejméně. Chápu, že autorka chtěla v každém příběhu použít jiný postup, jak dát hlavní hrdiny dohromady, ale tady to bylo nějak až moc ideální. Ke Chloe jsem nedokázala tak přilnout, jako k Viv nebo ke Caroline, která je moje favoritka a sedla mi nejvíc.

Prostě Nabíječ byl Nabíječ. A já raději kočky (a rytíře), než psy. Celá série jako celek mě ale určitě baví, příjemné oddechové čtení od skvělé autorky. Takové pěkné 3.5* + 0.5* za sestřenici Lucase :D Už se těším na poslední epilogovou knihu.

3 19.04.2020

“Ahoj Simone, tvoje holka je dekoratérka, že jo?”
“Ježiši, takhle jí nikdy neříkej! Je interiérová designérka.”
Jo, tenhle volně navazující styl sérií je bezvadný. Dostali jsme nový příběh, ale s tím, že pořád na pozadí fungují postavy z minulého. Takže tak, jak mě v Roštěnce už moc nezajímalo natahování příběhu Simona a Caroline, tak tady mě naopak jejich přítomnost velmi těšila.
Označení erotický román mi ale připadá přehnané - tohle mě napadlo poprvé asi na 100. straně, a pak postupně na 120., 150. a ještě docela dlouho, než něco teprve přišlo, což je podle mě síla na 200 stránkovou knihu označenou jako “erotická” :D Rozhodně se to tímto směrem ubíralo mnohem méně než u předchozích dílů, teda samozřejmě kromě představ hlavní hrdinky, provázejících nás většinu knihy. Uvidíme, co přinese ten další, na který se těším.
Přestože za mě pořád vede pětihvězdičkový Nabíječ a tohle si zaslouží takové lepší 4*, dávám 5. Za knihovníka!

3 15.04.2020

Po skepticismu vůči této sérii, který mě popadl u prvního dílu, jsem se tentokrát do příběhu s radostí ponořila. Tak, jak mě v právě první knize opravdu zklamalo nevyužití potenciálu námětu s dimenzemi, tak mě bavilo, jaké všechny světy jsme v průběhu třetího (a vlastně už i druhého) dílu poznali.
Část, kdy se všechny možné Meg setkaly na jednom místě, neměla chybu a taky jsem si konečně oblíbila “naší” Marguerite. Sice doteď nechápu, jako často v knihách u takovýchto situací, proč za ní sakra úplně všichni borci tak pálí, ale zasloužila si s jistotou obdiv za to, co všechno přežila.

Celá kniha se četla skvěle, akorát tedy mohla být klidně o nějakých 100 stran delší a rozepsanější - především poslední kapitola, která mi přišla příšerně urychlená. Asi jsem čekala nějaký náročnější finále. Ale epilog super! Jsem ráda, že jsem to po prvním díle nezabalila, protože dvojka a trojka byly už mnohem lepší. Přestože se k trilogii už s největší pravděpodobností nikdy nevrátím, končím s pocitem, že to nebyl ztracený čas.

A nakonec musím zase vypíchnout moji obrovskou slabost a tou je Theo, ten hlavní Theo... já ho miluju. Hlavně, ať je šťastný.

3 27.08.2019

Ve výsledku opravdu netuším, co si o tomhle kousku myslet. Těšila jsem se na knihu moc (zásadní chyba č. 1 - a to si vždycky říkám, ať nic neočekávám, protože pak nebudu zklamaná). Chyba č. 2: hlavní hrdinka. Ta mi teda nesedla. Přišla mi jako strašně uječená a náladová, což není nic pro mě. No... postupem času to ubralo lehce na ukňouranosti, lehce. Taky se pak vysvětlovalo, z čehopak asi ty komplexy Allie má, a taky, že tam komplexy a démony z minulosti má každý... to už neexistuje člověk s průměrně normální minulostí?

Problémová klišé každé druhé romantické knihy. Musím říct, že jsem nejspíš měla jinou představu o ději obecně, podle zařazení této knihy do “oddechového čtení”. Nečekala jsem, že to bude tak supercitlivé. Tragické dětství, dospívání, vztahy, všechno. Asi jsem čekala mnohem větší pohodu a zábavu, která se tam teda taky našla, ale ne v míře mého očekávání. A dopadlo to až přehnaně rychle a přeslazeně.

Ona kniha asi hádám není špatná, aspoň podle tak vysokého hodnocení ostatních, ale mě zklamala a tak jdu proti proudu.
Každopádně Spencer byl mojí nejoblíbenější postavou, a proto se do pokračování v budoucnu pustím.

3 16.04.2019

Do novely inspirované evermore jsem šla od začátku s tím, že téma vysokoškolské mystery detektivky jde mimo mě, proto jsem si ji přečetla jako první a nechci ji ani nějak hlouběji hodnotit, dle očekávání mi nesedla.

Zbylé dvě oddechové romanťárničky byly o poznání lepší. Začnu s novelou od Oly, protože éra 1989 je moje srdeční záležitost a na to, jak jsem se těšila, jsem byla mírně zklamaná. Ten bezprostředně milý hezounek byl jako ten slibovaný bad boy? Tak takovou představivost nemám ani já :D Kromě toho to ale bylo fajn počtení, Matteo byl nejlepší charakter napříč celou knihou a chaty miluju a doufám, že je bude mít Ola všude, protože si od ní přečtu vše z romantiky, co kdy napíše.

Největší překvapení přišlo v novele od Monči, protože jsem očekávala nic a dostala jsem zážitek. Není to příběh plný něčeho, co byste už někdy předtím nikde nečetli nebo neviděli, ale tak je to v pořádku. Já jsem zapřisáhlý zastánce šťastných konců a dokonce i všelijakých klišé, když jsou příjemně uchopena, a v téhle disneyovské verzi pohádky s hokejistou fakt byla, včetně fairy godmother v podobě prodavačky dresů (MILUJU).

Jako celek mě to utvrdilo v tom, že nejsem fanda krátkých povídkových příběhů, protože tam je extrémně urychlený nejen celý děj, ale především ta romantická linka, která, ať už je sebelíp napsaná, je VŽDYCKY hrozně insta-love. Nejmíň tomu tak (pro mě) bylo v první novele, až mě mrzelo, že už byl konec. K té se vážně ráda ještě někdy vrátím a moc tleskám Monči (a Ole za její příspěvek s dresem, nechápu, jak to mohlo fungovat bez něj :D).

Hvězdičky v mé mysli jdou s každou novelou dolů (5 - 3 - 1), proto hodnotím průměrně. Chválím ale tu krásnou obálku, veškeré grafické vytunění (ten text zezadu? TOP!) a easter eggy se všemi geniálně propojenými bonusovými kapitolami (ačkoliv i tady mě nejvíc bavili Lucas s Maddie).

2 16.05.2024

| Andrew a Jamison jsou přeživší celosvětové pandemie superchřipky v postapokalyptických Spojených státech. Jejich meet cute, kdy se oba podezřívají, že jeden chce zabít toho druhého, vyústí ve společnou cestu napříč Státy. Každý z nich má svá tajemství, která chce před tím druhým co nejdéle skrývat, ale co když to jediné, co jim pomůže přežít, je navzájem si věřit?

| Kniha, která by mě, nebýt to dárek od mé kamarádky, úplně minula. V takové alternativní realitě bych teď už žít nechtěla. MILUJU DYSTOPIE. Všechny ty fantasy, sci-fi a romanťárny jsou skvělé, fakt že jo, ale éra dystopií bude mít u mě v srdci navždy to nejspeciálnější místo.

Taky vám však zní spojení feel-good dystopie jako oxymóron? Já osobně tenhle mix žánrů v jednom díle viděla poprvé a upřímně doufám, že ne naposled. Nenapravitelná romantická duše a zároveň největší milovník The 100 ve mně při čtení doslova jásali.

Postavy byly úžasně napsané, Andrew s Jamiem si vybudovali jeden z nejryzejších vztahů, který jsem za hodně dlouhou dobu četla. Na mě to sice mohlo být míň slow-burn, ale zvládla jsem to. Andrew byl největší hláškař, jehož kecy a myšlenkové pochody mě neskutečně bavily, a Jamison byl takový ten týpek, který vypadá, že vás jedním pohledem pošle do kómatu, ale přitom je to nejvěrnější zlatý retrívr.

Dějově šlo víceméně o přežití a o putování po opuštěném východním pobřeží USA, což nabízí hodně zápletkových možností. Některé nápady se mi líbily velmi, ale nebudu spoilerovat, protože mě samotnou mega bavilo, jak jsem vlastně nevěděla, co se kdy stane. Jo, postavy mají nějaké cíle, se kterými počítáte, ale ta cesta k nim byla mnohdy (v dobrém slova smyslu) nevyzpytatelná.

| Mimochodem: Na konci má autor kromě děkovačky taky poznámku k tomu proč, jak a kdy tohle téma psal. V knize totiž narazíte mimo jiné na zmínku covidu, což je stále docela aktuální téma a tahle poznámka vám dá parádní náhled do jeho nelehké situace. Tudíž, pokud vás knížka bude bavit, radím vám, nepřeskakujte to a rozhodně si poznámku autora přečtěte! :)

2 30.07.2023

| Penelope je spisovatelka s velmi bujnou fantazií, která shodou (ne)šťastných okolností, zahrnujících rozchod její nejlepší kámošky, lejno cizího psa a slečnu Simsovou, potkává Jakea Swaggera, čímž její sen napsat typickou erotickou romanťárnu náhle dostává jasnou vizi a v podstatě se k němu rovnou nastěhuje, což má za následek další sled (ne)šťastných událostí, zahrnujících Eda Sheerana, poker, sex a irské tance. Ne nutně v tomto pořadí.

| Penelope pořád plácá voloviny. To byla ale hezká aliterace, že. Její myšlenkové pochody jsou většinou vtipné, její chování už tolik ne. Občas hraničí s buranstvím a na to, jak se na začátku ošívá nad přirovnáním svojí osoby ke “šlapce”, se Vivian z Pretty Woman až moc podobá. Obecně to je taková modernější Pretty Woman (až teda na to povolání), ale tím teď spíš urážím ten film, takže pardon.

Chlap snů byl Chlapem snů asi tak do doby, než se z něj stala sexuální mašina, které přijde Penelopino buranství nejen v pořádku, ale snad až roztomilé, a oplývá neustálou potřebou ji opečovávat. Ne, děkuji pěkně. A copak se zvrat, který v romantice stejně všichni očekáváme, nedá udělat nějak originálně?

Na začátku jsem se tak těšila, že to je standalone, až jsem na konci litovala. Teda tak napůl. Cam, nejlepší postava, by si totiž rozhodně zasloužil pokračování, zatímco o těchto dvou bych už naopak číst nikdy nechtěla. Ale abych tomu úplně nekřivdila, tak vtipné to bylo. Většinu času. A byla tam spousta referencí na jiné filmy, knihy, seriály. To můžu. Jinak sprostý průměr. Tahle kniha potřebovala víc Cama, víc dědečka a míň erotiky, která byla tak nezajímavá, až se mi nechtělo věřit. A tak slibný začátek romantické komedie to mělo! 2.5*

2 13.02.2022

| Gaby má dostudovanou historii, je po ošklivém rozchodu a jediné, co s jistotou ví, je to, co v životě dělat nechce. Ha, to poslední znám až moc dobře. Její brácha-dvojče Eli ji pozve na tour, kde s jeho kapelou dělají předskokany, aby prodávala merch. Jelikož Gaby nemá do čeho píchnout, kývne na to a vydává se na několikaměsíční tour plnou chlapů, potu, nechutného humoru, minima hudby (fakt) a Saši Malychina, se kterým to bude hodně slow-burn láska na první kopanec do zadku skrze přátelství.

| Dle mých průzkumů na Instagramu je spousta lidí, co humor této autorky nemají rádi a přijde jim nevhodný. Za mě jak kdy. Někdy jsem se fakt upřímně smála, někdy jsem spíš protočila oči, protože to bylo až moc. Jako celek se na to ale dívám pozitivně, kluci bývají hovada a nepřijde mi to, o čem se tady baví, nereálné. To, že je na tom postavená celá kniha, je věc druhá. Je tam bohužel málo hudební složky, kterou jsem očekávala, na úkor všech možných zážitků mimo koncerty.

Už u Kultiho jsem začala zjišťovat, že slow-burn nebude nic pro mě, a tady se mi to potvrdilo. Naštěstí Malychin nebyl ještě takový extrém, protože na rozdíl od ostatních knih Zapaty je délkou poloviční. Přesto mi tenhle typ romantiky jednoduše nesedí a její páry pro mě úplně ztrácí kouzlo. Mě prostě nebaví čekat na to, než se někdo dá dohromady až na úplně poslední kapitolu, chybí mi tam jakákoliv akce v průběhu.

Na rozdíl od Sal v Kultim, se kterou jsem se za celou knihu nesešla, mě Gaby bavila, což je velké plus. Chová-li se na svůj věk, totiž 26, je diskutabilní. Já se taky většinou nechovám na svůj věk, takže do tohohle kecat nebudu. Co mě ale vytáčelo, to byla její fascinovanost Sašou. Přece nikdo nemůže být tak komplexně perfektní, od vzhledu přes chování až po nejdokonalejší hlas, ne?

Co Zapatě jde, to jsou sourozenecké a rodinné vztahy. Ve finále jsem si čtení užila a pobavila se, přestože mě tam tolik věcí rozčilovalo, hlavně to slow-burn, a i když vím, že mě to bude rozčilovat vždycky, stejně si od ní něco ráda přečtu i příště. Takové slabší 4/5*

2 30.01.2022

Ava má peníze, cosplaye, Star Wars, jednu celou kámošku a schopnost neviditelnosti. Jestli si teď myslíte, že právě popisuju nějakou superhrdinskou knihu, jste bohužel na omylu. Ava je prostě jen nezapamatovatelná. Když se jí ozve neznámý týpek ze školy, že našel její číslo ve skříňce, a tak se rozhodl jí napsat (tohle zní taky nadpřirozeně, co? ne, ani fantasy to není), doufá, že se jedná o nějakého obyčejného kluka. Proč? Protože “hezcí kluci se kvůli obyčejným holkám vůbec nesnaží”. O tom, zdali je Chris Carter (teorie s Bradem Pittem je těžce pravda) opravdu tak hezký a neobyčejný, zatímco Ava je ta obyčejná, bych se hádala…

V první řadě si pojďme říct, jak úžasně graficky zpracované tohle dílko je. Barvičky, fotečky, chatečky, soundtračky, všechno boží (ještě víc boží by to bylo už jen kdybych měla Spotify). Na MTJV jsem se těšila zejména proto, že Ava byla mou oblíbenou postavou v Navždycky. Bohužel prvních cca 100 stran jsem byla zklamaná. Díkybohu jsem se potom (přibližně od momentu, kdy si Lara a Will, chápete ne, poprvé volají) začetla. Prvně mě to nahlédnutí do toho, co všechno Avě v hlavě šrotuje, vyděsilo, než jsem si naplno uvědomila, že se až moc podobné myšlenkové pochody prochází i v mojí hlavě - takže jsem taky úplně ujetá a ani v mojí hlavě byste být nechtěli :D - a že se hlavně obě definujem jako “napůl nevyléčitelný romantik, napůl pesimistická mrcha”. Nevím, jestli jsem se kdy v nějaké větě viděla víc. Aviny myšlenky (a obecně myšlenky knihy) mě ve většině fakt bavily a kolikrát jsem se upřímně zasmála, bych ani oběma rukama nespočítala.

Nicméně u mě jsou tyto úchylky o dost mírnější. U Avy to bylo “prostě moc”, což jsem si říkala ještě dřív, než jí to v knize vyčetli ostatní. Moc popkulturních narážek (vůči Rozčarování mám teď reálně averzi), moc bujné fantazie (Ava byla extrém i na mě), prostě moc. Ale Ava to ví, Chris to ví, já to vím, Ola to ví, všichni to víme, takže si vlastně nestěžuju. Ještě k těm narážkám - kdo mě zná, tak ví, že já jedu reference neustále, ale v knize by podle mě mělo být důležité stanovit si hranici mezi jejich snesitelným a nesnesitelným množstvím na jednu stranu knihy.

U první kapitoly se mi protočily panenky. Už jsem se bála, že jestli to takový kýč bude furt, asi to nedám. Naštěstí tento fakt, který vlastně podnítil komplet celou zápletku, byl to nejvíc napřesdržku z celé knihy. A jeho vysvětlení/odhalení bylo nakonec i hezké. Obrovské plus má za mě kniha díky Tesse Carter, kterou jsem si celou knihu představovala a jejíž fotky v ní miluju! Moje teen a moje objektivní já se shodly na hezkých 3.5/5* a ukončila bych to tím, že mě mrzí zbytečně moc spoilerů a osobních preferencí, že vždycky Tony Stark a Peeta a že na Charlee se moc těším. A ještě víc na to, jak svůj happyend jednou dostane i Travis (moje nejméně oblíbená postava z Navždycky, já vím, neříkejte mu to!).

2 22.11.2021

Kolonie je vesmírná scifi dystopie (což je moje kombinace snů, o které jsem doteď nevěděla, že ji mám) z Marsu, kde v roce 2217 existuje kolonie celá pod skleněnou kupolí zvaná Éós. Všichni tam berou pilule na potlačení emocí a jakýsi zákon jim tam třeba říká, že si dva Marťané při každém pozdravu musí složit navzájem kompliment, takže se všichni imrvére strašně přetvařujou a nikdo s tím - a obecně s ničím - zdá se nemá problém, dokud hlavní hrdinka Eva, dcera prezidentky (čti diktátorky) kolonie, nepřijde o bráchu a její matka nezruší veškerou spolupráci s Matičkou Zemí... přičemž jejím jediným snem je Zemi navštívit. Zemi, kde jsou oceány, můžete si zapálit oheň, poslouchat hudbu, která vyvolá skutečné emoce, a nadýchat se čerstvého kyslíku, který není konstantně přefiltrováván. A pak potká někoho, kdo jí tvrdí, že jí to umožní.

Hlavní hrdinka Eva mi totálně sedla. Jsme totiž v hromadě věcí úplně stejné. Obě máme obsedantní a kompulzivní sklony a různé takové “rituály”, které prostě musíme dodržovat, přestože si jsme vědomy jejich zbytečnosti. Obě všechno nadbytečně analyzujeme, nad vším moc přemýšlíme a obě zažíváme takové menší úzkostné krize. Jako kdybych četla o sobě. Hned jsem si díky ní přišla líp, že nejsem tak divná sama.

Jako narovinu, není to nic dystopicky převratného. Pokud máte po krk šablony holka-kluk-odboj proti režimu, tak z tohohle u vytržení nebudete. Tady se akorát jedná o režim na Marsu, což mě osobně tenhle scifi prvek hodně bavil, když teda pomineme fakt, že dystopie jsou můj nej žánr, takže mě bavila i ta šablona. Kromě toho ale kniha otvírá jiná zajímavá témata a donutila mě se zamyslet. Fakt jsem nečekala, že se v dystopii z Marsu budou řešit tak aktuální a důležité věci. Eva si na jednu stranu Zemi strašně idealizuje, díky čemuž jsem vnímala, jaké štěstí máme, nebo že bereme věci jako stromy, hudbu nebo západ Slunce za samozřejmost, na druhou stranu tam jsou pasáže, ve které obyvatelé Marsu Zemi odsuzují a vy zjistíte, že fakt mají proč. Všechny ty věci jsou fakt reálně přesné a je zajímavé číst o pohledu na Zemi z obou stran.

Musím ale vytknout obálku, která je hezká pouze zezadu - obávám se, že ta potenciální čtenáře odradí - a minus je vlastně i délka a absence pokračování. Tady bych vážně brala aspoň 100 stran navíc, spousta věcí mohla být vysvětlena podrobněji (hlavně poslední třetina knihy), nebylo by tam tolik insta momentů a taky mohla být prodloužená romantická linka.

Moc jsem od Kolonie nečekala, o to příjemnější je výsledek, jak to tak bývá. Myšlenky týhle knihy jsou za 5/5 a celý svět mě taky bavil, akorát škoda, že to nebylo rozepsanější. A nejlepší překvapení byla samotná Eva. Velmi, velmi osvěžující číst v YA o někom, kdo má tady ty obsedantně-kompulzivní sklony jako já. A ještě v dystopii!

2 13.02.2021