peří komentáře u knih

Postavy vykreslené hezky, děj je ale trochu schématický a křečovitý, aby ten blbec čtenář všemu rozuměl. Grace Melburyová (dřevařova dcerunka), Giles Winterborne s tím jeho věčným moštem, šibalové dr. Fitzpiers a zámecká paní Charmondová, děvčata Marty a Suke... T.Hardy nikdy nebude můj oblíbenec, a není to jen rokem narození. Ten celkem příjemně zabitý čas jsem snad mohl věnovat něčemu lepšímu. I horšímu, ovšem.

29.10.2024

"Piková dáma se stala vedle Evžena Oněgina nejpopulárnější operou Čajkovského a možná, že nejpopulárnější ruskou operou vůbec" (str. 26). A mně se zdá, že toto je perfektní průvodce slovem i obrazem po její historii. Včetně popisu děje na třech stranách, Čajkovského cesty k Pikové dámě na 14 stranách, něco o Čajkovském, úplné libreto, spousta fotek atd.

15.10.2024

Krásný příběh, kdo chce, podlehne; škoda, že pan Kožík knihou nezkoumal jaký Mánes opravdu byl, ale vžil se rovnou do své představy. To že se Mánes učil česky až jako dospělý, jsem se dozvěděl až odjinud. I to, že krásné oleje Jitro a Večer byly snad objednány pro nevěstinec a jsou proto signovány falešným monogramem. I to, že Mánesa snad dostihla progresivní paralýza, tj. pokročilá forma syfilisu. Chápu, že v padesátých letech, kdy kniha vznikla, se psalo (muselo psát) trochu jinak, milovat prostý lid byla povinnost. Ilustrace ve vydání 1988 jsou však nádherné. I doslov autora stojí zato číst.

11.07.2024

Jsem z knihy trochu rozpačitý. Téma Evropa ve stati Europa und Nach-Europa končí někde v polovině, pak (od strany 47) už se pan profesor Patočka věnuje "péči o duši" u atomistů a Platóna. A nějak jsem nepochopil jak má péče o duši souviset s dobou poevropskou... Řecké myšlení považuji, možná na rozdíl od prof. Patočky, za globální, nikoli evropské dědictví lidstva. A jak známe autora, než se přes úvody a polemiku se svými předchůdci dostane k vlastnímu tématu, pár stránek také mezitím uplyne. Vychází mi z toho, že se pan prof. Patočka moc nedržel tématu, což je samozřejmě velká škoda.

16.03.2024

Vytrhnu z knihy co mě zaujalo, promiňte že stručně.
Úvodní text "Česká vzdělanost v Evropě" je nejdelší, vyšel poprvé v roce 1939. Patočka kritizuje Masarykův demokratizační omyl a kdeco a končí výzvou "přivést ne lid, ale českou inteligenci zpět k pokoře a skromnosti". Vzhledem k dátu vydání...
"Náš národní program a dnešek" je datován 1968. Mnoho prostoru je věnováno Herderovi, což nechápu proč. Syntéza indiviuálních svobod a velké strukturální proměny prý je hlavní úlohou naší doby.
"Dilema.. Jungman a Bolzano", rok 1969, dva údajně významní autoři, jeden 1806 a druhý 1816. Patočka přiznává, že "teorie Bolzanova unikla takřka úplně pozornosti". Tak proč potom tato stať? Do toho Kollár a zase ten Herder, který sice "nemá systematicky rozvinutou teorii národa, ale..", a krize v důsledku dekretů Josefa II.
Poslední, "Filosofie českých dějin", opět 1969, jak píše Patočka na str. 69 "je dnes neaktuální" (ta filosofie). Autor odmítá "kontinuitní teorii", český národ prý "vznikl v důsledku odcizení vyšších vrstev.., faktickým zánikem českého státu, na základě osvobozovacích dekretů Josefa II., z třídy původně zbavené politických práv". Tak.

13.03.2024

Autor sám knihu uvádí jako "mozaiku ukázek, příkladů, záznamů, citací a komentářů", psáno za Covidu. Jak "jazyková smrt.. zasahuje i ty nejizolovanější oblasti světa" (str. 12).
Přečte se to rychle. Ostatně, tento 46-letý autor napsal, editoval nebo redigoval již 42 knih (jak o něm prozrazuje wikipedie).

19.01.2024

Bohatý slovník a pedagogické vzdělání jsou dobrým vkladem, i když tím ještě nedělají dobrého spisovatele. Aniž je upřímná láska k přírodě a obdiv k lesnickému povolání snad zárukou bystrého oka nebo kritického ducha. No a přikrašlování z komunismu neudělá budoucnost lidstva, za mě tedy bohudík.
Uprostřed knihy je 24 stran nic moc ilustrací. Sebestřednosti autorovy jsem si také všiml, textu nepomáhá. Tento "deník zkušeného" je lesnickým slovníčkem a svědectvím doby ve které vznikl. V tom je jeho hodnota.

18.12.2023

Příběh je hodně subjektivní - psán z pohledu jedné či druhé sestry. Hodně popisuje komorní situace a jejich interní prožívání. Kniha původně končila rokem 1938 (to vyšlo první vydání), někdy pak asi autorka dopsala posledních deset stránek, škoda. Jen tak naznačený konec by mi připadal lepší, původně byl ponechán prostor fantazii čtenáře. (Ale chápu, asi se jí čtenáři bez fantazie ptali: "Co ten Jirák?" a "Jak sestry dožily?"). No tak to tedy vysvětlila a napsala depresivní závěr.

16.12.2023

Existuje i kniha stejného návzu od jiných autorů, mnohem slabší a mnohem hůře hodnocená.

01.10.2023

Poslední dobou mám smůlu, že padnu na memoáry nebo sbírky fejetonů/blogů. Možná je to dobrá kniha pro rodiče miminek, jenže nejsme všichni v té roli. S autorem většinou souhlasím, nikdy bych si ale nedovolil něco tak rozvláčného vydat.
Někdo ale potřebuje zabít čas v metru nebo uniknout ze své reality někam jinam, ok. Z mého pohledu se to číst dá, konzistentní názory, literárně ale trochu horší, bez děje, příběhu, struktury. Velká škoda že autor trochu neškrtal. Na druhou stranu je výhoda, že blogy není nutno číst postupně, ani vše od A do Z.
Hezky je tam třeba vyjádřeno to co znají všichni zpovědníci: "(Vlastní) vina je jako starý vlhký svetr" (je těžký, smrdí a táhne tě k zemi).

24.09.2023

Sbírka novinových článků, které jsou v podstatě na jedno kopyto: "Jak jsem na pacientovi AB hned poznal bezmocnost klasické medicíny."
Kniha by také mohla mít podtitul: Z dobrého lékaře amatérským psychoterapeutem. Nebo: Jak zaměnit vědecký přístup lékaře za nekritickou propagaci psychosomatiky. Podpořeno pseudoargumenty typu "odborníci zjistili, že" nebo "jak se píše v jedné americké studii..".
Druhá část je o hrabivosti výrobců léků. Děkuji za upozornění na aféru vioxx (str. 69), ale ten lék se začal později opět používat, píše wikipedie. Díky za termín medikalizace (str. 79), ale to není jediná, a nejspíš ani hlavní, příčina rostoucího počtu pacientů. Naopak, lepší diagnostika logicky vede k více diagnózám, co je na tom divného? Takže jak je vidět, ani dobrý lékař nemusí být dobrým prognostikem nebo dobrým analytikem.
Abych také nebyl jen negativní, odnáším si varování autora před slovem "syndrom" a pár pěkných citátů.
Knihu doporučuji jen ochutnat.

3 09.09.2023

Kniha se dobře čte, protože po pár stránkách víte jak to asi bude. V hodnocení postav je autorka konzistentní, žádné váhání. Vadilo mi to její černobílé vidění až manipulace (nejdřív napíšu co si o tom máte myslet a pak vyprávím příběh). Již v předmluvě se píše o "nepochopitelné lidské víře", poctivější by asi bylo napsat "nepochopené". Je docela možné, že paní Stýblová potkala podvodníka a popsala jak ho pochopila, to jest černočerně. Možná ale jen popsala svoji představu o lidovém léčiteli. Soudím z toho, že tam nebyla žádná snaha o diagnózu a z ní plynoucí opatrnost J.Šimona, neměl kontakty a znalosti např. o bylinkách, on v průběhu léčby ty lidi také ničím nezaměstnal. A stejně mu údajně slepě věřili - trochu divné. A vykreslovat všechny věřící pacienty jako slaboduché blbečky, proč to bylo nutné? Už na str. 22 si autorka čtenáře připravuje "najednou poznala, že tvář Krista je Šimonovi podobná" - to hned zarazí.
Hl. hrdinka Věra je velmi citlivá na nálady a hnutí mysli jiných lidí v dané situaci. Myslí si: "..kolik bylo mezi námi řečeno, a přece se nic nevyslovilo", str. 132. O pochopení životního postoje těch lidí se však Věra ani moc nesnaží.
Knize byla "udělena k 15. výročí zrodu lidově demokratické ČSR zvláštní odměna". Nedivím se. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb. sice už neplatil, vydržel jen dva roky. Zabýval se však činy proti státu (rozvracení lidovědemokratického zřízení apod), které byly trestné po celá padesátá léta (později přejmenovány na podvracení republiky). V knize však naštěstí žádný proces popsán není. Zůstalo jen u nálepkování, dělení na dobré a špatné lidi. Děkuji paní Valjo za upozornění.

13.08.2023

Je to drsný protiválečný román. Povinná četba pro legionáře a válečné dobrovolníky.

12 05.07.2023

Kniha je určená pracovníkům pozemkových úřadů v.v. k oživení vzpomínek na práci v dobách, kdy ještě chodili do úřadu. Autoři projevují totální neschopnost nadhledu, zobecnění, souhrnu, odlišení podstatného od historických marginálií.
Kniha na 40 stranách popisuje historickou verzi zákona o půdě (k jeho 26 novelizacím se nevyjadřuje), na 55 stranách restituční proces z pohledu právníka. Církevním restitucím věnovány cca 4 strany textu. Většinu knihy tvoří popis okresních statistik a jednotlivých anonymizovaných případů z okresních pozemkových úřadů.
Barevné fotografie z archívu MZe. Škoda stromů na výrobu křídového papíru. Pane autore, byla to škoda práce a vyhozené ministerské i moje (daňové) peníze.

Kniha se dá přečíst rychle, ale nyní je to již jen historický snímek literatury, jaká mohla vycházet za "komunismu s lidskou tváří". U města Dien Bien Phu v roce 1954 byla závěrečná bitva indočínské války, která skončila velkým triumfem pro Vietnamce a rozdělením země na Severní Vietnam, ovládaný Viet Minhem a komunisty (Ho Či Min, SSSR), a Vietnamský stát na jihu, podporovaný Spojenými státy, VB a Francií. Pak tam jel autor na výlet a napsal o severním Vietnamu knihu. Děj sice zajímavý, ale postavy postrádají logiku. Například jsem nepochopil jak to ti čtyři hlavní hrdinové udělali, že se všichni hned přesunuli z Vietnamu do Prahy (peníze či výjezdní doložky pro ně evidentně nebyly žádnou překážkou.. u Vietnamců divné). Hlavní hrdina je prý děvkař, ale ty dívky jsou tam také nasazeny dost uměle... Nechcete si od dr.Nesvadby přečíst něco jiného?

1 22.01.2023

Jak se stát občanem druhé kategorie, jak různí jsou Rakušané, jak být snadno zaměňován s Polákem nebo "jugošem", který si akorát přijel vydělat a může se kdykoli vrátit. Jak si vycvičit oko na naivní Čechoslováky (turisty). Jak důležitý byl American Fund for Czechoslovak Refugees.
Autor prožil půl roku ve Vídni v různých povoláních, nejčastěji jako "naháněč" na turisty - a v různých bytech, nejvíce v táboře Traiskirchen.
Kniha se dobře čte, snad proto, že vzpomínky jsou "přeskákané" tak jako i naše vzpomínky.

20.12.2022

Knihu jsem několikrát ochutnal, ale nepřečetl. Nemám chuť si číst o cizí minulosti (jejíž důsledky mě míjejí). Ale naopak posledních 12 stran, ty od 17. listopadu po volbu prezidentem, mi připadá tak dobrých, že knihu nedám a nechám si ji. Což u memoárů opravdu často nedělám. Z toho závěru totiž krásně dýchá veliká a nakažlivá radost, že věci, lidé a vztahy se opět vrací k normálu.

1 15.12.2022

Nesmírně pečlivě a systematicky složený slovník. Datum narození, zatřídění, profesní biografie, bibliografie a literatura o autorovi. Autoři slovníku literární autory nehodnotí, snaží se o nejvyšší úspornost a faktičnost. Podrobný jmenný rejstřík osob jakkoli zmíněných v textu.

Kniha obsahuje historii místa (pardubického Zámečku), jmenný seznam obětí zavražděných tamním komandem za heydrichiády a především - stručný, přesto však podrobný popis činnosti odbojové skupiny Silver A a jejích pomocníků. Závěr tvoří půlstránkový seznam pramenů a literatury.
V seznamu jsou i oběti vyhlazovací akce Ležáky, samozřejmě tam však nejsou uvedeni lidé, kteří si (se znalostí poměrů a vyšetřovacích praktik gestapa) odvážně vzali vlastní život v průběhu zatýkání. Někteří z nich jsou uvedeni v textu.

28.07.2021

Kniha vtáhne do děje ale, jak se občas stává, trošku odvádí od zdravého myšlení. Nejde o to, že autor píše: "Tenhle román je určitě můj poslední výkřik do prázdna" (s.34) a že pak vydal i další knihy, např. Kukúčatá (1989), Dolina smertnoj teni (2002). Ti kdo "hledají pravdu" a dali by knihu za povinnou četbu, ve skutečnosti hledají jen názor, se kterým by se mohli ztotožnit. (Pokud si teď někdo řekne: "chm, zajímavý co tady plácá, ale pravda je o dost složitější", tak to je můj člověk!)
Vůbec neříkám, že máme pohrdat odlišným názorem, nebo jakkoli soudit jeho nositele. Přesto Pristavkinovi vyčítám právě to, za co ho Kardin obdivuje (s.261): "rád by se dopátral cizí pravdy". Pokus o analýzu řízenou vlastním morálním pohledem v knize však moc nevidím. Chápu, kluci na to neměli, a spisovatel? Není to málo, jen vzpomínat a popisovat? Třeba není, ale hodně lidí to splete, dosadí si tam nelidskost stalinského režimu a podobná klišé, mají jasno. O tom ale kniha není, je totiž o neschopnosti - nebo nemožnosti - vyrovnat se s otřesnými vzpomínkami z dětství.

23.07.2021