peří komentáře u knih

Kniha obsahuje historii místa (pardubického Zámečku), jmenný seznam obětí zavražděných tamním komandem za heydrichiády a především - stručný, přesto však podrobný popis činnosti odbojové skupiny Silver A a jejích pomocníků. Závěr tvoří půlstránkový seznam pramenů a literatury.
V seznamu jsou i oběti vyhlazovací akce Ležáky, samozřejmě tam však nejsou uvedeni lidé, kteří si (se znalostí poměrů a vyšetřovacích praktik gestapa) odvážně vzali vlastní život v průběhu zatýkání. Někteří z nich jsou uvedeni v textu.

28.07.2021

Kniha vtáhne do děje ale, jak se občas stává, trošku odvádí od zdravého myšlení. Nejde o to, že autor píše: "Tenhle román je určitě můj poslední výkřik do prázdna" (s.34) a že pak vydal i další knihy, např. Kukúčatá (1989), Dolina smertnoj teni (2002). Ti kdo "hledají pravdu" a dali by knihu za povinnou četbu, ve skutečnosti hledají jen názor, se kterým by se mohli ztotožnit. (Pokud si teď někdo řekne: "chm, zajímavý co tady plácá, ale pravda je o dost složitější", tak to je můj člověk!)
Vůbec neříkám, že máme pohrdat odlišným názorem, nebo jakkoli soudit jeho nositele. Přesto Pristavkinovi vyčítám právě to, za co ho Kardin obdivuje (s.261): "rád by se dopátral cizí pravdy". Pokus o analýzu řízenou vlastním morálním pohledem v knize však moc nevidím. Chápu, kluci na to neměli, a spisovatel? Není to málo, jen vzpomínat a popisovat? Třeba není, ale hodně lidí to splete, dosadí si tam nelidskost stalinského režimu a podobná klišé, mají jasno. O tom ale kniha není, je totiž o neschopnosti - nebo nemožnosti - vyrovnat se s otřesnými vzpomínkami z dětství.

23.07.2021

Autor, narozený v Norsku, chce "mluvit k těm, kdo nám údajně vládnou dnes", radí jim jak efektivně vládnout. Tak to já nejsem. Druhá řešená otázka, "jak se může populace chránit před nadměrnou koncentrací moci", je už zajímavá. Tu však autor řeší "ve své předcházející knize What Democracy Is For", zde ne.
Dále píše "Mým druhým cílem je hovořit k vůdcům v Americe a Velké Británii o našem současném úpadku". No dobře, koho to zajímá, ať si to přečte.
Pana Ringena velmi chválím, že to vše napsal již do úvodu a ušetřil mi tak čas. (Knihu jsem několikrát "ochutnal" a odložil, než jsem si ten úvod konečně přečetl, ale to už je můj problém).
Zaujal mě jen popis vlivu investic, předpojatosti a transgrese, str 151-5, které vedou k dysfunkčnosti oficiálních mocenských struktur.
Z mého pohledu je ta kniha spíše vědecká práce (napsáno v Oxfordu, rejstřík a seznam zdrojů jsou výborné) a ano, je inspirativní.

10.07.2021

Jsou to memoáry z vysoké politiky, autor své názory podporuje mnoha citacemi z médií. Chodil jsem kolem knihy docela dlouho, než mi došlo, že ji číst vlastně nemusím. Tedy číst důkladně. Mezitím jsem ji několikrát prolistoval a udělal si rejstřík (ten v knize chybí). Pozor, kniha je zdarma ONLINE (nfpk.cz).
Na knize VELMI oceňuji dvě věci:
1/ OK, tak Chovanec dál jedná jako zelinář, Vojtěch je podržtaška, Bureš (AB) korumpuje novináře a je "primitiv, který bez použití genitálií ve větě neumí vyjádřit myšlenku" (128). Jak to ale pan Závodský může tak klidně napsat do knihy? Je to jednak tím, že je právník takže ví kam až může zajít a zadruhé tím, že ostatní vědí, že je právník takže ho nebudou chtít žalovat. Nemusím se vším souhlasit, ale není od věci přečíst si občas co někdo říká otevřeně (ať už Bureš v zákulisí o těch "hajzlech" nebo Závodský o prokremelských zbohatlících v Česku).
2/ Bureš je problém, který máme na dlouho. Je dobře, že se pan Závodský pokusil popsat, jak takový "kanál" uvažuje a kde je jeho "motivační kotva". Může se to ještě hodit.

2 23.05.2021

Nečetl jsem vše, ani to snad není nutné, protože v důsledku nedbalé edice se některé popisy opakují. Chybí kvalitní slovník sjednocující pojmosloví tak různých autorů a i právní analýza Února 1948. Z toho lepšího: R. Procházka se zaměřil na nivelizaci a rovnostářství. K.Šimáčková popisuje ústavní změny a uvádí pěkný přehled zákonů s dopady na práva a svobody občanů způsoby jejich přehlížení a obcházení, pokud se to KSČ nehodilo. (Třeba LM jsme právně měli až od roku 1974). T. Gábriš uvádí společné znaky komunistického socialismu a fašismu. Z. Kühn popisuje zločiny komunismu a problémy s jejich narovnáváním po roce 89, pomíjí však osobní faktor. Několik autorů si všímá politických veletočů Viktora Knappa. J. Vedral analyzuje dominanci státu nad občanem. E. Kružíková (Právo životního prostředí) popisuje paranoidní utajování pravdivých informací i před odborníky. H. Baňouch zase donucování (s. 732), dogmatické plánování a likvidaci soukromého vlastnictví (s. 737), nevýkonnost ekonomiky (s. 758). P. Jäger metody používané k likvidaci církví a náboženské víry. M. Povolný zmiňuje jednání OSN o únorovém puči (s. 959). Za nejlepší pokládám (bohužel rozptýlené) popisy přesahů totalitního práva do současnosti. (K tomuto popisu jsem použil obě připojené recence).

1 05.04.2021

Autor rád přehání a domýšlí si, mnohá místa a postavy mají hodnocení dříve, než portrét. Jací jsou, tak také dopadnou - pro mě hodně černobílé. Ve skutečném životě je mnohé skryto, ať přemýšlíš jak chceš, logiku nenajdeš. Zde vždycky, a tím mi kniha připadá nepřirozená.
Přečetl jsem sto stran a knihu bez žalu opustil.

1 27.11.2020

zajímavá (pre)historie internetu. Obchodní přístup platí online i offline, to se nemění.

Ano, překlad. Připadla mi trochu pro děti, ale ona JE pro dospívající děti. Hlavně že na každé stránce je několik barevných obrázků, krátké texty atd.
I pro dospělého je občas zajímavé připomenout si základní pojmy z podnikání.

21.09.2020

Praktický formát i rozsah. Podle roku vydání už je trochu starší, ale snad to nevadí. IT zkratky jsou věčný problém a v češtině zase tolik slovníků zkratek není.

Praktický formát i rozsah. Podle roku vydání už je trochu starší, ale většina hesel není technická (viz nadpis) takže to nevadí. IT slang se odvíjí od angličtiny a ta se zase tak rychle nemění.
Kniha se tváří jako referenční příručka, tu ale přesahuje, mockrát jsem se začetl.

Kniha odráží hrůzná poznání autora, je poplatná době v níž vznikla. KH nebyl spisovatel, chtěl předat poselství, varovat.
Komu by to připadalo jen jako vzdálená zajímavost, nechť zváží toto: Důstojník SS K. von Neurath byl přidělencem u osmanské armády a pečlivě sledoval všechny akce proti Arménům. Později se stal mj. říšským protektorem v Čechách a na Moravě. Také asi své poznatky předal, řekl bych.

14.06.2020

Masarykova interpretace Jana Husa: Když Hus mluvil o pravdě, šlo mu o pravdu Kristovu.. o poslušnost Boží pravdy, nikoli o svobodu svědomí či prosazování vědeckého poznání. Husitský bojovník ani v nejmenším nechápal kalich jako symbol občanské rovnosti.
Proti tomu Jos. Pekař...
Pohled religionisty a teologa (oba subjektivně správné).. a tak. Knihu jsem nedočetl, ani zdaleka. Ale třeba někdo přidá lepší pochopení.

14.06.2020

DL popisuje akce v Anahaimu (Kalifornie), kde se konalo cosi jako evangelizační žně, 10.000 návštěvníků za den, pivo, příběh Kouzelného království atd. Obdobné křesťanské programy byly prý v Legolandu (VB), Logoslandu (Ontario) i jinde.
Disneylandem nazývá "svět nápodoby a zdání, jež ruší nebo ničí smysl pro skutečnost". S tím souvisí pojem postmoderna - expanze nových komunikačních a informačních technologií a závislost na nich a narůstající konzumní způsob života.
Škoda že pro popis těchto věcí je každá kniha již v okamžiku svého vydání zastaralá.

1 14.06.2020

MUDr. Šimek nepochybuje o Bohu, ale vymezuje se proti Katolické církvi, její zkostnatělé liturgii a radám jejích zástupců. Probírá zpověď, frustraci, nevěru, sex, rozum, morálku, triviální řeči, autoritářství... Ne že bych vždy souhlasil, ale trocha kacířství této církvi může jen pomoci.
Například ke zpovědi JŠ píše, že je to divné účtování, když se zohledňují jen ztráty (hříchy, zpytování svědomí): "Jako lékař vracím do života lidi, o kterých předem vím, že pak pokračují v intenzivním trápení svého okolí". Ano, existuje láska, odpuštění, ale nechci-li zhřešit, je podle křesťanské logiky "nehřešit" nejlépe nedělat nic? Takže mám nechat pacienta umřít proto, že nemá dobrou povahu?

M. je o slabém člověku, který z touhy po moci propadl klamu o své výjimečnosti. Čarodějnice sice "symbolizují běsy lidské duše", ale je to také úlitba králi Jakubovi I., který proti nim aktivně vystupoval i psal (Daemonology). Král byl i patronem Sh. herecké společnosti. Pro hru Sh. použil dva příběhy z kronik Anglie, Skotska a Irska.
The instruments of darkness byly ty temné síly, o nichž mluvil pan V.Havel. No a čarodějníci zde moc nečarují, "pouze" manipulují lidmi, jako M-ova žena, a jako i ti současní.
Zaujalo mě, že skutečný M., když zabije krále Duncana, údajně 10 let spravedlivě vládne, než ho dožene jeho stihomam, dá zabít svého spolupachatele Banqua a nastolí v zemi teror.

14.06.2020

Název knihy byl zvolen podle básně Will. Blakea. Číst anglicky je možno, jen to chce jako u mnoha bilingvních knih pevné nervy, aby čtenář nepřepnul do svého rodného jazyka.

12.06.2020

První část se jmenuje "Jitru neunikneš" a snad vystihuje i hlavní záměr autora. Román je hodně intelektuálský, například Blanka (partnerka prof.Šimona) ho jednou strašně urazí větou: "Tady jako by to páchlo Lužinem." Tak ano, Lužin je postava ze Zločinu a trestu, ale že bych se kvůli takové větě krutě urazil, to si moc neumím představit.
Na str. 96 je popis záchvatu jak pro učebnici lékařství, Ménierova nemoc.
E.Valenta několikrát zmiňuje jak k hlavnímu hrdinovi prostí lidé vzhlíží, protože on je Spisovatel a píše Knihy, a z toho že se dá slušně žít. Buď to nebyla pravda ani tenkrát, nebo se ten svět dost změnil, nevím.
A můj komentář je jen částečný, přečetl jsem jen cca 400 stran, asi to už nikdy nedočtu.

1 12.06.2020

"V dětství má každý člověk samádhi, mnohdy si ho ani nevšimneš.. Kdybys měl vedle sebe mistra, tak to poznáš, zůstaneš u toho a staneš se svatým. s142 Někdy si zalezu do křoví a bavím se tím, že mně tečou slzy dojetí, protože život je krásnej. s160 ..ta radost, to štěstí, které jsi před chvilkou zažíval, bylo skutečné, opravdové. Tak je to v náboženství, ono nemusí být úplně pravdivé, ale ten prožitek je pravdivej vždycky. s166
Člověk nezjistí víc, než co může. Existuje strážce prahu.. Sleduješ tok myšlenek a najednou je tam tma a ty poznáš, že nemáš jít dál." s269
"Jsou věci, které nemáme ani určovat ani pojmenovávat. Dát tomu řád prostě nejde. To pak všechno zmizí. Celá síla by byla pryč." Mirek Sedláček s347
A ty sociální bubliny, jak někdo píše. Mně kniha pomohla, abych se od Camphillu konečně dostal k antroposofii a byl jsem překvapen, že ten pojem je i na wikipedii, baště racionality, skoro v 80ti článcích. (Waldorfské školy však antroposofii neučí). Někomu se bude zdát, že jsem ulétl od samotářů jinam, tak promiňte, píšu jen o tom, co ve mně kniha vyvolala.

1 02.05.2020

Kniha stojí za přečtení. Vnímám ji jako varování před propagandou, ovšem napsané propagandistickým způsobem. AA straší Velkým zloduchem, každý argument je dobrý, sama používá nálepky (český Hobitín aj). Poprava Tuchačevského jako důsledek desinf. od Heydricha je zřejmě fáma, a ne zjevená pravda. Velmi cenné je připomenutí důležitých manipulací z posledních let a myšlenka, že cílem propagandy je relativizace pravdy a polarizace společnosti. Ke knize také existuje seznam žargonu, který autorka používá. Takto pojmy vysvětluje Wikipedie:
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedie:Knihy/Průmysl_lži .
A citát ze strany 290, kapitola Co mohou dělat státy:
"Pochopit, že propaganda je zbraň a vyčlenit obranné prostředky.. Bránit šíření propagandy je pro stát stejně sebezáchovnou povinností, jako bránit šíření drog nebo pandemii. Je to smrtelné riziko."
Jak aktuální!

2 10.04.2020

Kniha má podtitul "Příručka sebezdokonalování pro manažery". V originále to byl bestseller. Za šest let, než stačil vyjít český překlad, vyšly čtyři vydání v angličtině.

04.05.2019