Petanee komentáře u knih
Zapojení "morálky" do pohledu na věc... má to vše ale zase háček, ještě nikdo nikdy neprotestoval za větší odříkání a tak nejspíš zůstane u toho našeho zbožného přání, že nás jednou spasí ty budoucí technologie...
Znalostní pracovníci se kloní ke stále viditelnější zaneprázdnosti, protože lepší způsob, jak prokázat svou hodnotu, nemají - dělat viditelně a dělat toho moc, to je to, co se dnes nosí... Jako čtenář této knihy se stanete učedníkem hloubky v mělkém světě. Předpokládám (jak slibuje autor), že opustit roztěkané masy a přidat se k soustředěné menšině bude zážitek...
Nakonec všichni si jistě pamatujete, že když jsme začali kouřit, často to bylo tajně, aby nás nikdo neviděl a my nemuseli poslouchat ty kecy, jak je to špatné.... I to byl jeden z důvodů proč jsme "na truc" začali a připadali jsme si jako kingové, na které nikdo nemá....
Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní. Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se je však učinit podobné sobě. Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška...
Co kdyby existovalo celostátní hodnocení důvěry, které by posuzovalo, jak dobrým jste občanem? Prototip už mají v Číně a to Systém sociálního kreditu. Velký bratr byl v porovnání s tímto systémem pouhým břídilem a Orwell se nejspíš obrací v hrobě... Podle dosaženého scóre se bude hodnotit naprosto vše (jako návaznost na možnost nároku na sociální dávky mi v našem kraji nezní úplně blbě...) přinese to "reputační konzultanty" a "reputační audity" a příživníci typu PWC budou mít zase práci... Informace, které o sobě dnes tak velkoryse zveřejňujeme, možná bude jednoho dne někdo nějakým způsobem hodnotit.... takže milý ouředníku, čteš-li tato slova, všechno je v hajzlu (tohle bylo aspoň za mínus 10 bodů a já jsem dnes v domově důchodnců bez večeře).... a už dost...
Tenhle chlapec to má srovnanější, než jsem si původně myslel (viz. konec komentáře) a na dálku se mu tímto omlouvám za své předsudky. Vytahuji ho ze šuplíku "fotbalisti", ale ostatní co kopuo do toho balónu tam ponechávám, protože mě baví se do nich navážet (ne, žádnej důvod pro to opravdu nemám)... charekteristika dnešního fotbalu dle pana Řepky: "Nemám se na co těšit, je to furt stejný, nic se tam neděje...". Tak tohle klidně podepíšu, nudnější hru aby jeden pohledal...
...tohle dílo přesně vystihuje jeden komentář "Pokud je vaše přesvědčení levicové nebo jen máte pochybnosti o fungování tržní ekonomiky, budete Varufakisovy teze milovat, protože jsou jasné a srozumitelné. Pokud se řadíte k pravici, získáte přesnou představu, jak přemýšlí váš úhlavní nepřítel."... vládnoucí ideologie se maskuje jako věda (ekonomické teorie), ale podobá se spíše astrologii než astronomii...
Krásný příběh a ukázka toho, že naše minulost nemusí nutně ovládat naši budoucnost. V Severní Koreji se prý říká: „Jestli je dítě chytré, poznáte teprve, až dospěje“…. Jen bych možná dodal, až dospěje a jestli zdrhne… to že tam v „Bubákově“ děti dospívají velmi rychle, je na základě toho co musí prožívat, vcelku jasné. Co si potom mají asi tak vykládat s vrstevníky v zemi zaslíbené, v zemi kam se po strastiplné cestě dostanou, v Jižní Koreji, kde životy ovládá konzum a dělí se na čas strávený v práci a shopping. Tahle cesta, tím že se dostanete na svobodu, rozhodně nekončí….
Dámy, musím smeknout, tohle bylo perfektní dílo. Krutý, krutý je ten život místních lidí, kteří mají se vším tak pramálo společného... Kniha je obrazem lidského utrpení, zkázy a zmaru. Marně v tom hledat nějaký smysl.... Důkazy ve válkách jsou jednou z nejméně potřebných věcí...
Trochu netradiční průvodce Itálií, kde se zastavit a kde raději ne, co si kde dát do nosu a k tomu pár ftipných politických komentářů... co si z toho beru je, že když se chcete vyčvachtat v Itálii, tak nejezdit do Bibione... jo a jedno doporučení bylo, přes České Budějovice jezděte jen v noci, přes den se to projet nedá..
Za tuhle byla určitě frčka v akademickém světě, jiný důvod pro vznik mě nenapadá... Na desítkách stran se zde polemizuje, zda informace a vědění je jedno a to samé... no a k jakému závěru páni vědátoři dospějí? Dál už čte jen ten, kdo si chce nechat ujít ten pocit z nečekaného rozuzlení. To neuhodnete... "Není to to samé"... takže pokud se rádi mrskáte a dostáváte se tím do rauše, směle do toho....
Je až neuvěřitelné, jak je tato kniha z roku 1930 aktuální... Zdědili jsme rozmazlenost, neomezujeme své choutky a vzbuzujeme dojem, že všechno je dovoleno a nic přikázáno. Bytost žijící tímto způsobem nenabude zkušenosti o mezích svých možností. Získá přesvědčení, že existuje jenom ona, a navykne si neohlížet se na jiné, a především nepokládat nikoho za vyššího, než je sama. Zajímá ji pouze blahobyt a ten důsledně vyžaduje jako své vrozené právo... docela by mě zajímalo, co by říkal na stav věcí dnešních... Dav drtí vše, co je jiné a historická síla Evropy tkvěla právě v tom, že stejná nebyla.. .
Kniha dává částečné odpovědi na otázku „Proc?“ a přichází s návrhy řešení, co s tím. Zana je bojovnice a snad jí to dlouho vydrží.
Je normální, ne panenská blána znamená víc než dívka, které patří? Súra 2:223: „Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své odkud chcete“… No a jak si to kluci vykládají, ponechám již na fantazii každého… věřte, že v tomto ji mají bujnou dost a dost… takové jejich poselství lásky… k MDŽ pak své milé dáte volňásek na workshop typu „Je žena člověk?“. Islám je „hluboce romantické dílo“ a o tom vás tato kniha nesporně přesvědčí. Je to banda mamánků…
Jedno milosrdné moudro v podobě rady od bývalého nejvyššího náboženského představitele v Íránu Rúholláha Chomejního: „Jestliže se muž ožení s pohlavně nezralou dívkou a vstoupí do ní před dosaženým devátým rokem a způsobí jí trauma, nemá právo styk opakovat“… prý nemá právo styk opakovat, tak to se mi ulevilo…
...ono vlastně o ten fotbal, v tom fotbale, až tolik nejde....
Co pro danou studentku znamenalo, když jí její milovaný vůdce položil ruku na hlavu, zatímco ona ho vítala kyticí ve své škole? Vůdcovy mravy jako by byly nakažlivé. Vítejte ve světě, kde máte moc si se ženami dělat co chcete a s jakou chcete. Strach z veřejného odsouzení je pak nutí mlčet a celé toto téma je i po těch letech pro Libyi tabu. Pokud by existoval seznam jeho „trofejí“, nejspíš by svět šokoval. Kaddáfího režim, aneb jedna malá hra na trtkanou… sex je politická zbraň a nedělám si iluze, že to v tom našem „západním“ světě funguje jinak. Ještě je zajímavé, jakých reálných obrysů nabývá kariérní „vlezdoprdelezectví“ v politickém řebříčku Libye (ti kluci by udělali pro postup prostě cokoliv)...