petaSk komentáře u knih
Čekala jsem asi větší vhled do první poloviny 20. století a rozebrání fenoménu dětí, o které rodičům nebylo možno se postarat. Kdyby se to drželo tohoto tématu, bylo by to super, bohužel se tam začala plést romantická linka a hrdinové řešili spíše svoje city než dané téma. Postupně se z toho stal spíše slaďák než příběh z historie.
Čtení toho ve mně moc nezanechalo.
Pěkné doplnění ke hře. Jedná se o popis světa, vznik Night city, jeho politiku a průřez sociálními vrstvami. Pro nehráče asi nemá moc smysl, stejně jako pro ty, kteří by se rádi dozvěděli něco dalšího o postavách, ty zde byly pouze okrajově zmíněny.
Za mě povedená publikace.
[audiokniha]
Dějově slabší díl, přesto pořád high fantasy se známými postavami.
Na rovinu musím říct, že Zulejka otevírá oči se mi líbila mnohem víc. Děti Volhy jsou psány vytříbeným jazykem, ale té lyričnosti na mě bylo až moc. Navíc, Bach byl takový podivín, že jsem si k němu jen těžko hledala cestu.
Je tu spousta receptů na zákusky, které nejsou české tradiční, přesto jste jejich jméno už slyšeli. Polovina receptů je složitějších, ale nic, co by se nedalo zvládnout v domácích podmínkách. Jen toho cukru... i když dám poloviční dávku, tak to lidem kolem mě přijde přeslazené :-D
Kniha spíše pojednává o životě investora než o investování, i když i toho je tam dost. Já jsem začátečník a dost jsem se ztrácela v termínech, která už asi autor předpokládal, že čtenář bude znát.
Ano, trochu se to vleklo, ale i tak to byla pro mě hutná kniha. Události při cestě do Východní Evropy trochu přitažené za vlasy a z tématu se toho dalo vytáhnout víc, na druhou stranu tady byla hezká práce s postavami v lince z minulosti. Zato samotné detektivní vyšetřování mi přišlo dost navíc a jen mi kazilo požitek, ani jeden z detektivů mě nijak neoslovil.
Když jsem četla sci-fi horor, hrábla jsem po knize bez nějakého dalšího zkoumání. Čekala jsem boj o přežití, cizí rasu, nějaké to úmrtí, tajemství, hrůzu. No, dostala jsem velmi utahanou a nepravděpodobnou lgbt romanci s hlubinnou sondou do problematického vztahu matka-dcera. Ani to by mi nevadilo, ale situace se pořád opakovaly, a za mě možná dobrý materiál na povídku, ale ne na román o 400 stránkách.
Za mě zatím nejhorší kniha tohoto roku a velké zklamání.
O erotický román se nejedná ani náhodou; všudy všeho dvě erotické scény. Postavy zidealizované, děj předvídatelný a naivní, klišé až do stropu. To všechno ale asi k žánru patří. Knížku jsem si přečetla, protože jsem doufala, že by se aspoň tady mohly obrátit role a kluk by nemusel být tím, co má pořád navrch. Bohužel se tak nestalo, a já dostala klasickou šablonu eroticky laděného příběhu. Kniha se ale četla rychle a nenudila.
Od knihy jsem čekala romanci, naivní a odpočinkovou. Téma přírodou vychovaného dítěte, které poznává ruch moderní civilizace je pro mě taky vděčné téma, takže jsem ani na jednom poli nebyla zklamaná.
Ovšem kniha má skoro 500 stran což dokonale odpovídá slow burn romanci. Hodně věcí mě překvapilo, i co se týká sexu, jehož téma taky dost otevírá. Díkybohu proto Laura nepůsobí jako taková naivka a dokonce se nenaplnilo moje očekávání, že sebou nechá vláčet, ale umí učini i svá rozhodnutí.
Kniha v sobě má ale taky dost klišé - rodinné trauma; všichni Lauru milují od první sekundy, co ji vidí a Lauřin celosvětový úspěch. Hrdinové si taky až příliš komplikují vztah různými vsugerovanými zásadami. Ale co už, to je osud romantických knih.
Dívka zvaná Lyra se mi líbila, ale hodnotím ji jako lehký nadprůměr, nezklamala mě, ale ani ničím nenadchla. Romantický založeným čtenářům byl ale rozhodně ujít neměla.
[audiokniha]
Jako v další knize od auotrky, Kirké, je hlavní hrdina outsider a spíše pozorovatel než hybatel děje. Což mě trochu iritovalo a příště budu asi přísnější. Nicméně i tady ze mě vyždímala spoustu emocí, protože cit mezi Patroklem a Achilleem byl nádherně popsaný, stejně jako změna Achilleovy povahy. ¨
Madelina Miller má obrovský cit pro detail. Její knihy nemají spád, ale jsou nabité emocemi a odstiny vztahů mezi lidmi, což je dělá jedinečnými. Popis bohyně, strachu z ní i hrůznost války, to autorka umí.
Tak tohle nebyl můj šálek čaje. Nějaká proměna Filipa se mi nezdála. Prostě bral, co bylo a neměla jsem dojem, že by se kdy choval jinak. To, že se všichni chovali jako idioti ve firmě, bych možná i brala, že ale všichni jako idioti působili i mimo firmu, to je hodně neuvěřitelné. Ale jinak, jako gynekologická příručka to bylo dobré.
Průměrný thriller s mdlou zápletkou a slabým rozuzlením.
Krásná znepokojující knížka, v některých případech, ale dost hrající na city a zidealizovaná.
Jedna z nejhezčích knih, které jsem četla. Je tam všechno: 19. století, romantika, posedlost, Londýn, napětí, mrazení, špína, reálné postavy, inspirace skutečností.
[audiokniha]
První polovina "životopisu" byla podle mě autorovou interpretací Langova dospívání. Nepřehlédla jsem tady zase přezíravost vůči ženám, která z nich dělala buď nadržené samice, blbky nebo pasivní trpitelky. To samé jsem pozorovala už u čtení autorova Malevilu. Proto si myslím, že se jednalo hlavně o autorovy rysy než Langovy.
Poslední třetina knihy byla chladná, děsivá a nic pro slabé povahy. S odstupem se tady popisuje zefektivnění zplynování a zbavování se těl. O lidech se mluví jako o jednotkách.
Kniha stojí za přečtení, hlavně kvůli historii, ale Merleho jako autora ráda nemám, takže se k němu vracet nebudu.
[audiokniha]
Na vyprávění mi vadily dvě věci, které možná byly dány interpretací audioknihy: Kirké mi často vyznívá jako oběť všeho a všech, hlavně mužů, kteří jsou zde až na pár výjimek vyobrazeni hlavně jako zbabělci, hlupáci nebo násilníci; a za druhé mi autorka svou protagonistku předkládá jakou světlou výjimku ve zkaženém a vyprázdněném světě bohů, přičemž sama do něj patřila a dopouštěla se stejných ošklivých věcí, jen měla štěstí, že si jí autorka vybrala jako pro svou knihu a dodala jí hloubku a lidskost.
Lehce feministické dílo pomalejšího tempa o silné nesmrtelné bytosti, která nachází sama sebe ve vyhnanství. Kniha se mi hodně líbila i přes výtky výše. Doporučuji ji číst hlavně jako příběh všemi opuštěné ženy než kvůli lásce k řeckým mýtům.
[čteno v angličtině]
Další kniha o domácím násilí? Žena kdysi utekla s dcerou od tyranského manžela, aby se jí pak ten o mnoho let později vrátil zpět do života, ve kterém se jí začnou dít ošklivé věci.
Oceňuji děj, který se stočil neobvyklým směrem, ale ne až tolik, aby se to nedalo odhadnout. Osvěžující thriller. Ale teď si dám od domácího násilí chvilku pokoj.
Nápad byl sice neoriginální, ale zněl zajímavě a dalo se z něj dost vytěžit. Hlavní dějová linka se ale utopila v balastu, který vykresloval scény z minulosti kdejaké postavy, i takové, která byla pro děj zbytečná. Členové rodiny hlavní hrdinky, včetně hrdinky samotné se chovali nepřirozeně a dělali rozhodnutí, nad kterým by kroutilo hlavou kdejaké dítě. Ve většině knihy se toho moc nedělo, až v závěru nabrala na obrátkách a zakončení samotné mě příjemně překvapilo.
Celá kniha na mě působila tak, že autorka měla nápad, který ji nadchnul, ale už ho neuměla smysluplně rozvinout v rozsahu knihy.
Nejmenovaná havárie, nejmenovaná vesnice zapadající sněhem kdesi v Kanadě. Zraněný mladík je odkázaný na staršího muže. Vzájemně si jsou cizí. Lidé žijí ve společenství s neurčitými pravidly a utíkají odtud.
Při čtení knihy mi přišlo, že autor měl zaděláno na větší dílo, ale nic nedotáhl do konce. Vše bylo jen naznačeno a kniha prošuměla s pár dramatickými záchvěvy, a pak skončila.
Atmosféra byla fajn, ale Tíha sněhu na mě působila neúplným dojmem.