Petrasuvicka komentáře u knih

Jonasson ukázal, že se v historii vyzná. Dát dohromady příběh plný absurdit, které spolu geniálním způsobem souvisí, k tomu je třeba pořádného fištróna a zároveň orientace na poli dějin. Pravdou však je, že historicky plochý a nepopsaný člověk si dějovou linku Alanova života neužije tak, jako dějepisem kovaný jedinec. Co se týká zápletky ze současnosti, není špatná, ale za historickým výčtem od roku 1905 dost silně kulhá. Pravdou taky je, že Stařík je lepší než Analfabetka Nombeko, takže kdo ještě nečetl, vezměte to odzadu, ať pak nejste Analfabetkou zklamaní :)

3 30.03.2016

Kniha lepší než film? Uspěchaný konec? Trošku mylná tvrzení.

Süskind skvěle popisuje vůně, pachy a Paříž v 18.století naturalisticky, bez příměsí, prostě upřímně, což mnohdy zvedne žaludek a popravdě - než žít v takové době uprostřed nesnesitelně smrduté stoky nazývající se Paříž, tak raději skočit rovnou z Pont au Change.

Ovšem knížečka, ačkoli má pouhých 200 stran, je silně obsáhlá a překvapivě silně filozoficky zaměřená, ať už naráží na tehdejší filozofy Russeaua atd. či popisuje myšlenkové pochody Jean-Baptisty, které se stávaly prazvláštní, pokroucenou a velice osobitou filozofií.

Jednání Jean-Baptisty je ve filmu naprosto zřejmé. Chudák toužící po lásce - milovat a být milován. Jednoduchý vztah typický pro jakoukoli dobu, postavu, knihu nebo film. Ale když zjistil, že to jeho parfém nedokáže, zvolil nenávist, jenže s tou taky nepochodil. Na rozdíl od knihy mu film přiřkl trošku víc lidskosti, takže nakonec nebyl tak veskrze emocionálně mrtvý, jako v knize. Ale co čekat od člověka vychovaného emocionálně mrtvou patronkou? Jen další emocionálně vyprahlé, tupé a naprosto nepoužitelné stvoření pro normální sociální život. Pouhý důkaz toho, že prostředí kolem nás formuje našeho ducha.

Ovšem zařazení knihy je dosti mimo. Parfém není horor o člověku zlem skrz naskrz prolezlým, ale o chudinkovi, který si zaslouží leda naši lítost, možná pár zvednutých žaludků nad jeho poustevničením. Parfém má totiž chybu jako Čachtická paní. Evokuje vraždy, hnus, lidskou zrůdnost v nejsyrovějším podání, takže očekávání je - vraždy a krev od prvopočátku. Když však za 150 stran dojde k pouhopouhé, jediné vraždě, a to v podstatě jen "omylem" a z jistého "nedorozumění", pak je asi něco trošku špatně. Přímé řeči poskromnu, takže uchvátaný konec? Ale kdeže, milí čtenáři, Jean-Baptis Grenouille poznal správný okamžik a věděl, kdy je čas sbalit kramle a odejít ze scény.

3 08.01.2016

Originální a velice sugestivní, po pár kapitolách způsobuje pocit paranoi. Nicméně to nemění nic na faktu, že mě Beck neskutečně vytáčí. Vždyť takhle se přece nikdo nechová!! Ano, po světě běhají praštěné holky, naivní holky, praštěné a naivní zároveň, ale tohle? To snad i některé epizodní role prostitutek a modelek ve Dva a půl chlapa jsou duchaplnější než Beck. Extrémní a přehnaná karikatura současné ženy, která mi je silně proti srsti.
Další problém, který s TY mám... jisté úseky mi přijdou jako přes kopírák. Opakují se, začíná to být trochu monotónní a Joe jako takový skáče z jednoho do druhého takovým způsobem, že nevím, jak moc to šílenství záleží v jeho postavě a jak moc jsem se z toho zbláznila já ve snaze se zorientovat. S časem si autorka moc hlavu nelámala. Mám v tom jednoduše bordel a to mi fakt vadí.

3 19.07.2015

Tak jsem se k někomu konečně dostala, ale musím říct, že jsem nebyla tak nadšená jak jsem si představovala. Ale dalo se.

Více mám v recenzi http://petrakutova.blogspot.cz/2015/07/knizni-recenze-martan.html

3 13.07.2015

Nedokázala jsem se vůbec začíst, ne že by to bylo napsané nečtivě, ale způsob, jakým postava vyprávěla mi nevyhovoval. Skákal z jedné věci na druhou, bez nějakých hlubších souvislostí. Bohužel jsem to musela odložit.

Po Podrazákovi jsem byla k jeho románům trošku rezervovanější, ale Šest let skutečně překvapilo. Opravdu dobře zamotaný a místy i mrazivý thriller, děj se rychle posouval dál a když jsem si myslela, že už chápu, o co tam jde, Jack s autorem mě přesvědčili, že jsem úplně vedle.

3 17.01.2015

V porovnání s předchozími díly je tenhle slabší, ale sám o sobě ne. Je o něčem jiném. Zaměřuje už jen na jejich manželský život napříč desetiletími v USA. Není akční jako druhý, je ... zkrátka hořko-sladký jako první díl. Jen se nerozplýváme nad petrohradskými místy, ale nad zákoutími Ameriky. Je to jako u trilogie Lva Děmidova. Nelze porovnávat díly mezi sebou, protože každý z nich se zaměřuje na jinou etapu jejich života, jejich charakter, myšlení, celé životy se vyvíjejí. Jsou dál, jinde a my to tak musíme vnímat. Pak si užijeme všechny tři knihy na maximum.

3 27.12.2014

Na začátku jsem se zděsila, že to bude po ruském způsobu roztahaný. Měla jsem chuť jí zavřít a vrátit do knihovny, ale stejně mě něco nutilo číst dál.
Milým a hezkým způsobem mi Taťána společně s Alexandrem připomínají všechna místa v Petrohradu, včetně Petěrgofu i Carského Sela, které jsem přednedávnem navštívila. Díky nim se zase dokážu vrátit na břeh Něvy a opět pozorovat červánky v 11 hodin večer.

Příběh je prošpikovaný ohromným množstvím postav, z nichž mě každá neskutečným způsobem štve, kromě Alexandra. Když opomenu, že si v polovině knihy začne hrát na nadsamce, který může osmkrát denně na požádání, tak je jediný normální. Tatániny rodiče, Dáša, Dimitrij a spousta dalších, včetně Taťány, jsou lidi, kterým bych s chutí dala pár facek, aby se probrali a začali se chovat normálně. Taťána mě neskutečně vytáčela tou svou přehnanou naivitou a ochotou. Samé "ach" a "och", ale vydržela jsem to.
Na můj vkus je trošku moc dlouhá, protože Táňa s Alexandrem rozebírají jedno a totéž pořád dokola, jejich debaty nemají východisko, ale opakují se zase a znovu, k tomu ještě stovky utajených pohledů a myšlenek, jak by si na něj ráda sáhla, ale nemůže. Já to vím, nemusí mi to říkat na každé stránce třikrát.

Nicméně i když se tam blokáda a zima a hrůzy s tím spojené plíží pomalu jako šnek a jsou tak namátkou rozdrobeny a nijak barvitě popsány, a řeší se jen vztah dvou hlavních postav, baví to, nutí to číst dál a člověk je přece jenom zvědavý, jak to s tím jejich vztahem dopadne.
Skousla jsem Tánino ach och, i rodiče, který mi lezli krkem, Dášu, která mě na každý stránce strašila svou tupostí i spolek drben v Lazarevu, který nedokázaly chvilku držeb hubu, aby mohl mluvit někdo jiný než ony. Ale těch "50 odstínů ve stanu v Lazarevu" to na mě bylo trochu moc :D. Jako kdybych vpadla uprostřed románu do dveří přímo k Daniele Steelový.

3 25.08.2014

Ještě jsem neměla příležitost říct o nějaké knížce, že je naprosto zbytečná. Tahle je.

Obdivuhodné, jaký příběh a postavy dokázala autorka vytvořit. Úplně nijaké a o ničem, navíc plné překlepů.

První kámen úrazu byl samotný styl psaní. Trvalo mi, než jsem si zvykla na šroubované věty a zvláštní sloh. Pak už to sice nebylo tak hrozné, ale pořád to šlo ztuha. Hlavní hrdinka, jejíž pravé jméno vlastně pořád neznám, toho napovídala spoustu, ale dohromady nic. Na konci jsem došla k závěru, že i přes spoustu informací, které o sobě utrušovala, tak pořád nevím, jaká byla, odkud pocházela, a kam směřovala. Stejně tak o ostatních postavách.

Kámen druhý byl samotný příběh. Nejenom, že byl zmatený, ale vyústil v naprosté prázdno. Cokoli autorka nakousla, nemělo hlubší smysl. Vlastnost Pierra vyšuměla, tajemství Doma vyprchalo. Tajemnou zápletku o zmizelých dívkách nakonec vyřešila v jednom odstavci jako zcela zanedbatelnou banalitu. Hlavně, že se čtenář dovídá o zbytečných, neustále se opakujících se popisech zahrady, barev, vůní, hmyzu, větru, horách a tak dále. Kdyby se vyškrtala polovina lyrických popisů, počet stran by se nejspíš smrskl na polovic. A kdyby hlavní postava šla přímo k věci a nerozebírala zmateně všechno kolem a kolem, tak bychom se dostaly rovnou na třetinu.

Shrnuto a podtrženo - nudné zklamání a ztráta času.

3 27.07.2014

Hezké a velmi smutné. Ale i přes drsnou, krutou realitu mi to připadalo trochu dětsky pojaté. Možná za to může fakt, že příběh vypráví šestnáctiletá Lina. Tohle prostředí, tehdejší režim jsou skvělými základy pro skvělý příběh. Ale autorka to nevyužila do poslední kapky, mohla z toho vytěžit mnohem víc.
Román o velice podobné tématice Dítě číslo 44 (který vřele doporučuji všem, kterým se tenhle román líbil) je prozatím nejlepší knížka, kterou jsem zatím přečetla. Četla jsem ji čtyřikrát během jednoho roku a všechny další knihy a romány, které přečtu, srovnávám s tímhle počinem. I když bych skutečně ráda dala plný počet, srovnání a rušivý element "dětského" pojetí, mi v tom brání.

P.S: Odpověď jak se dostala Lina s Jonasem do Litvy - v roce 1953 zemřel Stalin, nastoupil Chruščov a jako velké gesto při nástupu do čela SSSR udělil hromadnou amnestii lidem v gulazích.

3 11.06.2014

Skvělé, strhující, brutální a drsné, tímto vším rovnocenné prvnímu dílu.

3 15.07.2013

Na začátku mi trochu vadilo, že je to psané v první osobě a přítomném čase. Poslední dobou jsou skoro všechny hity sezóny psány takhle. Za chvilku jsem si ale zvykla. Čtivé, poutavé, místy ponuré, což nijak nekazila celkový dojem z knížky. Ta ponurost a brutalita mi ve světlých okamžicích připomínala prostředí Dítěte číslo 44. Kdo četl, má možné srovnání. Přečetla jsem to rychle, bavila jsem se a jsem zvědavá na další díly.

3 01.07.2013

Musím se přiznat, že Záhořovo lože jsem ještě nepochopila :D, ale jinak dobré, na to, že nemusím básničky

3 25.06.2013

Zase jiný kus Ameriky. Ten nepřikrášleny, plný povětšinou dutohlavu a tvrdé dřiny, na které to dnešní pozlátko vyrostlo.
O smolařine jsem nevěděla vlastně nic, což se teď změnilo. Příběh jde do historie i k věci zároveň a snaží se všimnout si všech problémů dané doby.
Del dostal ode mě do castingu Adama Vaculu, přestože popis byl trochu jiny :), a příběh a jeho prostředí mi pripomelo Zemi bez zákona o bratrech Bondurantech zkřížený s kouskem Serena o těžbě dřeva.
Stojí za přečtení!

2 13.07.2023

Vadí mi jediná věc, že se vlastně člověk za celou dobu nedozví, co to bylo nebo proč se to stalo. Jinak zajimave a mrazivé

2 01.02.2023

Nevím, co si o Pavích hodech myslet. Na základě referencí v knihovně jsem cekala, že je to o úplně necem jiném, než je. Alegorie možná trochu satyra o vesnici lidí, kteří pořádají různé večírky, kde předstíraji, že jsou honoraci a slechtou. Zklamání vedlo ke zpomalení čtení, v polovině už mě Paví hody začaly uspávat a nudit.
Autorův styl mi vůbec nesedi. A bohužel není první, u kterého jsem se s tím setkala. Podivne syrové, strucne i košaté zároveň kvůli zvláštním primerum, i dost naturalistické (cítím její pot, podpaží a nemyté vlasy... Tohle tam opravdu nechci a nehledám, už u Katalpy a jejich Němců mi to příšerně vadilo) a kromě zmíněné Katalpy s tímto druhem popisu a vyprávění děje přichází místy i Šikmý kostel.

Ne ode mne dostala Katalpa, Dvořáková a teď i Stifter.

2 12.11.2022

Hodně naivní, čekala jsem víc, když to vydala MOBA, navíc po přečtení Červenáka... Škoda.

2 29.09.2022

Fakt jsem se zasmála! Některé části obzvlášť, protože mi zkrátka mluvil z duše. Navíc můj manžel vede podobné humorné poznámky, ovšem na rozdíl od pana Melichara naštěstí nemá obě ruce levé :) :D. Zábavná jednohubka, svačinka mezi středověkými detektivkami a řezničinou.

2 27.04.2022

3,5* - zakokrouhleno na 4*.
Moje první kniha od této autorky, velmi mi sedl její styl psaní. Děj pěkně hrnula vpřed, bylo to milé, příjemné vyprávění dvou dějových linií, které se na konci pěkně spojí. De facto jde o tuctový děj, podobný spoustě jiným, ale momentálně mi to prostě sedlo! :) Určtiě doporučuji a k autorce se brzy vrátím.

2 13.02.2022

Ctive, zajímavé. Nicméně Tereza byla dosti naivní a krátkozraká,už jen Leovo znamení Lva naznačovalo, že přesně takhle se bude chovat. Stejného člověka, taky Lva, jsem poznala tady. Při čtení to do jisté míry bylo maličké deja vue. Na každý pád poučné. Ale autorka, i další co s vzaly cizince, dokazují, že zkušenosti a některé životní pravdy jsou zkrátka nepřenosné. Musí se holt zažít.

2 10.11.2021