PetrCepek komentáře u knih
Podle anotace jsem čekal dětskou variantu knihy "Pan Kaplan má třídu rád", ale vyklubala se z toho půvabná obdoba "Honzíkovy cesty"; jenom to vajíčko nebylo tentokrát družstevní, nýbrž portugalské. Nadchla mne nádherná čeština (byť možná z úst šestiletého vypravěče někdy až moc precizní), skvělá autorčina znalost prostředí z vlastních zkušeností (žádný Karel May :-) a milé ilustrace, dělající na anatomii dlouhý nos. Moc povedená dětská kniha.
Pro mne velké letošní zklamání. Všem pěti Backmanovým románům jsem vždy dal bez váhání pět hvězdiček, ale tato "fraškoidní absurditka" či jak to jinak vhodné označit, si mnoho hvězd opravdu nezaslouží. Z prstu vycucaný děj-neděj, plný nelogičností a všemožných přemoudřelých klišé, se značně stupidními dialogy. Jako kdyby autor text psal sjetý něčím, co mu vůbec nesedlo. Navíc když poněkolité nazval jednu z postav středorodovým slovem "individuum", muselo být každému čtenáři brzy jasné, kdo to bude, a tudíž se nekonalo žádné překvápko.
Nádherný doják, chytře tlačící na slzavou pilu až do předposlední kapitoly, aby vše krásné pokazil posledním - doslova naroubovaným - pitomě mravoučným ani trochu uvěřitelným příběhem o úplně jiných lidech, jednom hloupém a druhém ještě hloupějším. Škoda. David a Aňa byli naopak skvěle uvěřitelní a úžasní!
Skvělého Stoletého staříka jsem si zamiloval od prvních stránek, úsměvnou "repliku v ženské verzi" jménem Analfabetka považuji za poměrně zdařilou a velmi špatného Zabijáka Anderse omlouvám nevydařeným pokusem autora o jiný žánr. Avšak Stojednaletý stařík je nudný nevtipný recyklát, ve kterém o rok starší Alan Karlsson bohužel hraje až šesté housle, zatímco všech prvních pět houslí si usurpuje Jonassonův politický světonázor, černobílý a tendenční až běda. Když se snad podvacáté dozvíte, že Donald Trump je blázen zatímco Angela Merkelová nejdokonalejší političkou pod Sluncem, tak máte chuť knihu zahodit do koše (i kdyby to s tím Trumpem třeba byla pravda).
Třetí Chris Carter během čtrnácti dnů. Bohužel tentokrát velké zklamání. Nevěrohodné robotické dialogy, rozsáhlé vykrádání sama sebe, neskutečně rozcouraný závěr s mnoha nelogickými či nesmyslnými vylepšeníčky. Jako "bonus pro čtenáře" desetistránkový podrobný popis toho, co stane s lidskými těly stojícími blízko vybuchující cé čtyřky. Celé mi to připadalo, jako by šikovný italský rychlopsavec slíbil nakladateli detektivku o 350 stránkách, ale nápadů měl jen na padesát. Raději si nyní dám od tohoto autora na čas pohov a vyzkouším někoho jiného či jinou.
Ach jo. Pět povídek, z toho čtyři báječné, jenomže zrecyklované a notoricky známé z kolibříků, jež jsem již dříve zaslouženě ocenil pěti hvězdami. Proto ty čtyři povídky nyní opětovně nehodnotím. Pouhé dvě hvězdy dávám zbývajícímu neznámému pátému přívažku s názvem "Inkognito", který můj oblíbený Mistr M.Ž. nejspíš vytvořil ještě předtím, než poprvé dostal občanský průkaz. Jedna z těch čtyř skvělých povídek se jmenuje "Návrat zabijáka" a já bych si moc přál, aby po několika letech tápání došlo také na "Návrat geniálního Mirka Žambocha".
Kniha oslní zejména zásluhou rozdvojení vypravěčů a vyděsí překvapivým závěrem. Postarší filmové zpracování je podstatně slabší.
Horůrkové povídky jedna báseň. Skvělé čtení na dvě hodiny.
Tento Francouz mne na přelomu sedmdesátek a osmdesátek dostával snad každou svou chytrou detektivkou. Tato byla navíc poměrně slušně zfilmována.
Ač nedopsaná, přesto nejlepší biografie z pera českého autora, kterou jsem kdy četl.
Kdo nezná taťku Larkina a Maminu, ten jakoby nic nečetl... To samozřejmě není pravda, ale za přečtení tahle oddechovka opravdu stojí.
Pohádky jsou vždy nejlepší. A když v nich je navíc zaklínač Geralt, tak to nemá chybu.
Takový Zaklínač "navíc". Každý holt splácíme nějakou hypotéku.
O judaismu toho moc nevím, protože se celý můj život vzájemně míjíme, nicméně po přečtení této skvěle napsané knihy jsem alespoň několik věcí pochopil. Třeba, že káva má být černá jako rakev a hořká jako život.
Ačkoliv mi horolezectví prakticky nic neříká a tahle záležitost je z 90% právě o lezení, četla se mi skvěle. Američan s lotyšskými kořeny umí fantasticky vyprávět o sobě, přátelích i konkurentech a samozřejmě zejména o horách. Na rozdíl od knih R. Messnera nevyznívá autor jako vysokohorský terminátor. Od chlapíka, který několikrát vzdal dlouho připravovaný drahý výstup osmitisícovky těsně pod vrcholem, protože měl rozum a nechtěl zbytečně riskovat, si moc rád nechám poradit.