PetrCepek komentáře u knih
Moje oblíbené čtivo mládí, středního věku a nyní i v období zralosti. Nikdy nezklame.
Samozřejmě pět hvězd, protože když se člověk nepochválí sám, tak to nikdo jiný za něho neudělá :-)
Samozřejmě pět hvězd, protože tyto logocvičky udělaly radost mojí kamarádce Evě B., přezdívané Poletucha :-)
Samozřejmě pět hvězd, protože když se člověk nepochválí sám, tak to nikdo jiný za něho neudělá :-)
Na to, že tahle kniha vyšla roku 1950, má spoustu pasáží aktuálních i dnes. Zejména povídku Usher II by si měli přečíst všichni fanatici absolutních řádů a pořádků, hyperkorektnosti či "té jediné pravdy". Protože jak naprosto správně napsal Astonius v předchozím komentáři, nejde v Marťanské kronice ani tak o Mars jako o Pozemšťany blbnoucí stejně na Zemi i na červené planetě. Každopádně literární skvost, který jsem si po letech s velkou chutí a zájmem opětovně přečetl.
Před časem jsem se rozhodl, že seženu všech 46 knih, tvořících ediční řadu Odeonu z osmdesátých let s názvem "Galerie moderních autorů" a během jednoho roku ji celou přečtu pěkně podle abecedního pořadí autorů: Amis, Boulle, Brink, Bulgakov, Clavell, Delibes ... až po závěrečnou úžasnou trojku John Updike, Boris Vian a Stefan Zweig. No, trvalo mi to dva roky, ale byla to skvělá jízda, mile završená osmi obdivuhodně napsanými příběhy rakouského autora. U nás je z nich určitě nejznámější "Šachová novela" zásluhou dávné televizní inscenace "Královská hra" s Rudolfem Hrušínským v roli bezohledného mistra světa Mirko Čentoviče a Luďkem Munzarem v úloze doktora B. Ovšem například úvodní "Amok" nebo třeba "Knihomol" jsou možná ještě lepší. Prostě báječný čtenářský zážitek na závěr.
Moc povedená knížka o jednom vztahu, napsaná naprosto unikátním způsobem. Hodně věcí se tam sice opakuje, ale to ve vztahu také.
Klasický "sněgoňovský" příspěvek do série Legie. Děj neposune skoro ani o píď, přehršel předlouhých souvětí na tři řádky (takže je musíte číst alespoň dvakrát, abyste pochopili autorčino sdělení) a nepárání se s nějakou logikou (například jak se Danka s Amandou mohly objevit tam, kde se objevily ???). Také mi k obsahu příliš neseděl název Mirská ruleta. Ale přes tyto vyhrady měla zejména první část celou řadu zábavných pasáží. Tudíž celkově solidní průměr. Do knihy Amanda daleko, ale mnohem lepší než Šprti&frajeři nebo Pán hor.
Kdo má rád anglosaskou literaturu a zároveň řeckou mytologii (jako já), nechť toto dílo vyzkouší. Sice mnohé odkazy na mytologické postavy odhalí až podle závěrečného rejstříku a z neznámých důvodů Artemis s Afrodítou nahradil jejich starořímskými jmény (Diana a Venuše), nicméně příběh stárnoucího učitele alias Cheiróna a jeho syna Petra (aka Prométhea) za přečtení stojí.
Zatím jsem v první fázi, což znamená těsně po prvním zběžném přečtení. Hodnocení je vysoké, jednak za samotný nápad i za výběr textů a přehledné zpracování plus tradičně skvostné ilustrace Adolfa Borna. Zbývající půlhvězdičku přidám, až se mi podle receptů, které jsem si označil samolepící záložkou, podaří vyrobit alespoň trochu stravitelné jídlo.
Nádherné setkání s Pěnou dní, kterou jsem před padesáti lety vůbec nepochopil a považoval za nesmyslnou. Ona sice nesmyslná opravdu je - a to hodně - avšak právě proto mně nyní připadá tak úžasná. A Červená tráva má také své kouzlo.
Před padesáti lety znal Milana Orlowského snad každý sportovní fanda v Československu, a to nejen z řad stolních tenistů. Dnes tomu už samozřejmě tak není, ale určitě neuškodí si tohoto charismatického sportovce připomenout v knize o tom, že stárnout se dá důstojně, ba dokonce s grácií.
Třetí dílo spisovatelky Salajkové u Kazdů, a přestože se tentokrát nekoná žádné vyučování v portugalštině ani můj oblíbenec pan Scott, je to opět trefa do černého. Jen houšť.
Obě novely jsou napsány doslova v kulometném rytmu. Kde by jiný autor potřeboval (či spotřeboval) minimálně dvě kapitoly, tam Trifonov vystačí s půlstránkou. Pokud Vás zajímají padesátá léta v Sovětském svazu a neztratíte se v bambilionu jmen, příjmení a otěčestev, pak si četbu určitě užijete.
Pokud by snad někoho zajímalo, jak fungoval sovětský trh počátkem osmdesátých let, tomu lze tuto knihu doporučit. Děje či dokonce akce v ní však nalezne pramálo; zhruba jako ve slabikáři z téže doby.
V případě sbírky sestavené z příspěvků účastníků literární soutěže pro rok 2022 klame tradiční název těchto antologií téměř ve všech svých slovech. Zajímavých je tak pět šest, takže slovo NEJLEPŠÍ je značně nadsazené, DETEKTIVNÍ žánr je zastoupen nanejvýš v polovině dílek a kromě toho řada příspěvků nejsou POVÍDKY, ale spíše pokusy autorů o co nejoriginálnější prezentaci nějakého nápadu. Tolik k názvu publikace, jenž je sice tradiční, ale hodně nepřesný a zavádějící. Nicméně k zabavení během cesty vlakem dostačující a závěrečné čtyři povídky (2x Kristýna Trpková a 2x Vlasta Žáčková) nízko nastavenou laťku solidně pozvedávají.
Typická Lucka Šetková. Rýmování jí jde samo a její verše mají šmrnc. K tomu přidejte vymazlené ilustrace Aleny Schulz a máte přinejmenším dva důvody tuto krásnou drobnůstku shánět.
Možná to není nejostřejší tužka v logocvičkovém penále, nicméně nádherné ilustrace Aleny Schulz to tradičně napraví.
Prvních sedm povídek, svižných a krátkých, mne hodně navnadily, jenomže ostatních jedenáct už bylo upovídaných, vesměs dlouhých a - alespoň z mého pohledu - prostě špatných, a to včetně závěrečného Kruhu světla.
Nádherné pohlazení jako již mnohokrát dříve. Tentokrát však poprvé s vnukem, takže opět úplně jiné.