PetrCepek
komentáře u knih
Kruh světla a jiné povídky
Irwin Shaw
Prvních sedm povídek, svižných a krátkých, mne hodně navnadily, jenomže ostatních jedenáct už bylo upovídaných, vesměs dlouhých a - alespoň z mého pohledu - prostě špatných, a to včetně závěrečného Kruhu světla.
Malý princ / Le petit prince
Antoine de Saint-Exupéry
Nádherné pohlazení jako již mnohokrát dříve. Tentokrát však poprvé s vnukem, takže opět úplně jiné.
Rakovinu nevyléčíš
Denis Leary
Přesný opak knihy Derviš a smrt, kterou jsem četl předtím. A vlastně zároveň opak současné většinové literární tvorby. Vtipná, svižná, silně nekorektní, přiměřeně tolerantní, avšak prakticky neznající supertoleranci (natož nynější nesmyslnou hypartoleranci), prostě masakr. S řadou autorových názorů sice nesouhlasím, ale pod jiné bych se klidně podepsal.
Derviš a smrt
Meša Selimović
Pozoruhodný román, určený však pro ten typ labužníků, kteří ocení složité básnické metafory, citáty z koránu a popis čehokoliv přinejmenším na tři stránky. Mě se víc líbí něco jiného.
Plameny války
Leoš Kyša
Určitě to není nejostřejší tužka v penálu Legie, ale už jsem četl horší díly tohoto multiautorského projektu. Solidní začátek na mne působil jako z pera Petry Neomillnerové, zatímco zbývající dvě třetiny vypadaly jako by to napsal Miroslav Žamboch, mající na splnění termínu odevzdání rukopisu pouhé tři týdny. Nyní jen doufám, že tahle partička utajených autorů sérii Legie slušným způsobem uzavře, a nevyužije posledních dvou dílů jen k tomu, aby připravila půdu pro další tucet dílů, čímž by ze čtenářů dělala dojné krávy a zároveň voly.
Francie s českou příchutí
Ivan Fučík
Nádherná publikace moudrého autora, určená pro hodně vzdělané čtenáře. Takže jsem se s ní musel rvát jako lev :-)
Poslední lhůta / Žij a nezapomínej / Loučení
Valentin Rasputin
Nenadchlo, ani nezklamalo. Úvodní "Poslední lhůta" vzdáleně připomínala Čechova, prostřední "Žij a nezapomínej" zase Šukšina a "Loučení" Trifonova. Každý příběh se odehrával v jiné době, nicméně při četbě všech tří mne napadalo pokaždé to samé: v Rusku žít nechceš! A to byl Valentin Rasputin sovětskými soudruhy respektován jako vlasti oddaný socialistický realista.
...a máš mě rád?
Jan Pelc
Dostalo se mi do rukou jiné vydání z roku 1995, kde chybí například povídka "Osel", a naopak přebývá (a to doslova) "Pohádka nakonec". Zpočátku jsem měl pocit, že čtu nějaké ukázky z hodně probraného Pelcova šuplíku (Pražský biftek, Pomsta stáří), ale potom se to příjemně rozjelo až po závěrečnou "... a máš mě rád?" Jen ty popisy drbání v rozkroku by nemusely být v každé druhé povídce.
Noční dům
Jo Nesbø
Autorova odbočka od Harryho Hola a doktora Proktora, tentokrát do žánru hororu, dopadla podle mého názoru podstatně lépe než například Macbeth nebo Království. První část je doslova nabitá nejrůznějšími odkazy na hororové knihy či filmy v čele s Nocí oživlých mrtvol. Nedlouhá druhá část je docela dobrým nápadem, nicméně plní spíš úlohu kulturní vložky. Naopak třetí část má mnohem větší smysl, byť si Nesbo neodpustil jedno klišé, provařené v české kotlině mnoha autory od Jakuba Arbese přes Svatopluka Čecha až po Daniela Landu. Ale proč ne? Lepší, než vymýšlet nějakou sice originální, nicméně hloupou či překombinovanou pointu.
O legendách a dětech
Petr Čepek
Toto je moje srdeční záležitost a snad za jedinou výraznější chybu lze považovat skutečnost, že tahle svým způsobem unikátní sbírka pohádek (neboť o nic takového se ještě nikdo v Česku nepokusil), s nádhernými vzkazy osmnácti olympijských vítězek a vítězů, byla zatím vydána pouze minimálním nákladem. Snad se to po Hrách XXXIII. olympiády v Paříži změní.
Jak voní tymián
Marcel Pagnol
Tempo provensálsky krásně pomalé, příběhy milé a jednoduché, prostě moc prima čtení, které mi vynahradilo některé předchozí slabší či zastaralé tituly z legendární odeonské edice Galerie moderních autorů.
Šušká myšák myšce
Petr Čepek
Šušká se, že z těch logocviček vznikne celá knížka. Uvidíme.
Říkadla o autech 3
Petr Čepek
Jsem rád, že trojka Říkadel o autech vyšla ještě v době, kdy je vnukovi pět. Protože zhruba do tohoto věku jsou básničky směrovány.
Jak jsem byl malej
Stanislav Juhaňák
Ke své hanbě jsem při hodnocení publikace Blackout zjistil, že jsem tuto skvělou knihu ještě v Databázi knih neohodnotil. Tímto vše napravuji a každému rodiči doporučuji. Určitě lepší než Boříkovy lapálie.
Blackout: Co dělat, když nastane
Stanislav Juhaňák
Patřím do klubu nenapravitelných optimistů, a proto mám tendenci rizika typu blackoutu podceňovat. Takže je moc dobře, když mě někdo přiměje k zamyšlení, co bych dělal kdyby... a dokonce mně minimalistickým způsobem poradí, na co bych měl zaměřit. Takže díky, ale raději ať se žádný veleprůser nekoná.
Nikolský případ
Vladimír Nikolajevič Orlov
Zajímavý začátek, velmi kvalitních prvních sto stran, ale pak se děj dost rozplyzne a ani pootevřený závěr románu příliš nepomůže, spíš naopak. Jelikož jsem těsně předtím četl dvě knihy z cca stejné doby šedesátých let minulého století (Poslední kabriolet a Nesvaté lásky), bylo zajímavé srovnávat naprosto odlišné priority tehdejších teenagerů v USA a Sovětském Svazu.
Péťova báječná dobrodružství
Miroslava Salajková
Trošku jiné (ve smyslu ještě lepší) než první díl. Autorka je už vypsanější, příběhy propracovanější a barevné ilustrace působí stejně jako minule jakoby dětsky a současně velmi kumštýřsky. Každému doporučuji.
Nebohý Avrosimov
Bulat Šalvovič Okudžava
Značně ironický a ironizující pohled na dobu těsně po potlačení povstání děkabristů roku 1825. Bohužel je takových Avrosimovů, slepě adorujících nejvyššího vůdce - ať cara či prezidenta - stále strašně moc. A naopak je zatím v Rusku příliš málo Pestělů.