petrpospa komentáře u knih

Naprostá oddechovka. Napsáno jednoduše a bez příkras. Žádné vymýšlení, žádné těžko uvěřitelné situace, žádná z prstu vycucaná řešení. Příběh lůzra, který se pravděpodobně nikdy nestal, přitom se podobných životních peripetiích děje kolem nás spousty. Příběh odehrávající se na malém kousku Kalifornie, ale mohl se stát kdekoli jinde. Vtipné konverzace, věrohodně popsané životní situace, reálné prostředí. Kdybych tuto knihu náhodou nevzal do ruky, nic by se nestalo. Jen by byla škoda, že mě minula.... Jdu se mrknout po dalším literárním počinu C. D. Paynea

2 25.02.2019

Chris Carter je 65. ročník. Stejně jako já! A to znamená, že jeho knihy musí patřit k tomu lepšímu! :-)
Že je Los Angeles je město zločinců a deviantů, to už vím dávno, protože autorů, kteří zasadili příběhy svých detektivů do tohoto prostředí, znám spoustu. Dlouhodobě u mě vede Connelly s Harry Boschem, kterému k dosažení dokonalého čtenářského prožitku stačí poměrně běžná, takřka každodenní zápletka. Carter na to jde tím jednodušším a v poslední době hodně oblíbeným způsobem, a to cestou mimořádné brutality a sexuální perverze. Vzhledem k tomu, že jsem přesycen z autorů, předhánějících se v tom, kdo vymyslí co nejúchylnější příběh, dávám jednu hvězdu dolů. Prostě mi to připadá dosti prvoplánové, jak zaujmout a přitáhnout co nejvíce čtenářů, lačnících po úchylárnách. A já se k těm masám neřadím.
Za co bych naopak jednu hvězdu nad rámec možného hodnocení přidal, je mistrně vedený příběh. Krátké kapitoly vnímám jako jednotlivé filmové scény a na konci každé z nich visí otazník, který nutí číst dál a dál, ve zrychlujícím tempu, dokud mě nezastaví poslední prázdné stránky či tvrdá vazba knihy. Carter umí a kdykoli po něm zase rád sáhnu. Jen ho musím proložit něčím míromiluvnějším.

5 30.12.2018

Letošní štědrovečerní televizní pohádka trvala 104 minut a stála za prd!!! Pyšná princezna, Popelka, Byl jednou jeden král a spousta dalších pohádkových klasik se vejde v pohodě do hodiny a půl. Tak proč se je, sakra, současní tvůrci filmových pohádek snaží tak natahovat? Délka je podstatná pro udržení pozornosti nejen u filmu (a u mužů) , ale i v případě knih. Ne, nevybírám si knihy podle tloušťky svazku, ale poslední dobou mívám ve zvyku, po pár přečtených stránkách nové knihy, podívat se, kolik mě toho tentokrát čeká . Ideál se v mém případě pohybuje okolo čísla 300. Samozřejmě jsou knihy, kde je tato hranice pro mě utrpením, stejně tak i nacházím tituly, u nichž by mi ani dvojnásobná délka nevadila. Ajša je moje první Steinovo dílo a pár stran bych na něm určitě ušetřit dokázal, hlavně v poněkud rozvláčném začátku. Ale to je asi jediná zásadní výtka, protože jinak je to napsáno způsobem, při němž jsem dokázal potlačit i svou averzi k CIA. A chytilo mě natolik, že jsem se dokonce s hlavním hrdinou projížděl po kodaňských ulicích. Zatímco on, pro detektiva netradičně, na kole, já s pomocí Google Maps v pohodlí obýváku. A to je to, co od knihy očekávám. Vtáhnout mě do děje a zaujmout natolik, že si sebe sama dokážu představit jako součást příběhu, chci se projít místy, kudy chodili jeho protagonisté, chci pokračování... Téma je zvoleno trochu netradičně a ve hře je hodně faktorů, díky nimž by se těžko dalo v polovině příběhu s jistotou říct, kdo je pachatelem. A děj graduje i dlouho po okamžiku, kdy už je to zcela jasné. A že na konci velkého finále zůstane i trochu pachuťi? Holt to bude tím, v jakém světě žijeme.
Těším se na dalšího Steina a už plánuji eurovikend v Kodani :-)

1 29.12.2018

Člověk vydrží hodně. Více než kůň. Ale jen, když má silnou vůli. Já ji zřejmě mám, jinak bych tuto knihu do konce nedočetl. Snad jen úcta k věku autora a možná i zvědavost, jakou kravinu ještě ve zbytku děje vymyslí, mě donutily vydržet do konce. Ale posledních 200 stran to už bylo opravdu rychločtení. Kdo má Wilbura rád, zřejmě se mnou souhlasit nebude. U mě zabodoval pouze knihami ze starého Egypta. Ale toto bylo vůbec nejhorší, co jsem ta poslední roky četl. Nemám nic proti bohaté fantazii, ale uvítám, když se příběh odehrává na pozadí něčeho reálného. Tady jedinou realitou bylo moře a Indie. Dále už jen kombinace špatných scénářů pro nikoli béčkové, ale filmy ještě nižších kategorií. Mix filmů jako je Vinnetou, Indiana Jones, Sandokan, Rosamunde Pilcher, Tajemný hrad v Karpatech, Hra o jablko a 30 dílů Pobřežní hlídky s Pamčou Andersonovic.... Strašné! Skoro bych věřil tomu, že dědek Smith je už zasunutý v domově důchodců a poslední knihy za něj píše někdo z ošetřujícího personálu. Ale doporučuji k přečtení všem! Ať vidíte, co všechno je možné...
Já příště sáhnu raději po Fany Vavřincové ????

Chtěl jsem dát Dánovi na chvíli pokoj, ale neudělal jsem to. A dobře mi tak! Teď už mě to fakt moc nebavilo. Zase někdo běhá po městě, po parku a dokonce i po střeše a znásilňuje a vraždí mladé ženy. Budiž. To je téma, které vždycky zabere a jeho užití je více než časté. Světoví autoři se liší hlavně mírou bestiality a perverze, kterou se snaží ulovit co nejvíce čtenářů. Dán naštěstí (a budiž mu to ke cti) touto cestou nejde a "normální" vraždy mu stačí. Bohužel mě tentokrát nedokázal strhnout jako jindy, za což je hvězda dolů. Druhou hvězdu mu strhávám za sametovou revoluci. Ta mi tu prostě nesedla. A nechci polemizovat nad tím, že to tak skutečně bylo, že nesmíme přivírat oči nebo dokonce zapomínat, že spousta mladých čtenářů v popisu listopadu 89 lehce plave..... Já jsem už poučen byl a teď jsem se chtěl jen bavit. A Dán mě umí pobavit více, než se mu to (ne)povedlo touto knihou.

5 25.12.2018

Zase Dán a zase dobrý. I když.... Staří známí hrdinové z Našeho Města, známá policejní kancelář, známé chlapské vtipy. Možná se pije o trochu lepší alkohol a přibylo více zkušeností i vyšetřovacích metod, ale téma se zase točí okolo krásných děvčat a může někomu připadat více či méně sexistické. Naštěstí jen tomu, kdo čte několikátou dánovku po sobě nebo aspoň v krátkém časovém období. Naopak ten, kdo drží v ruce svého prvního Dána, bude určitě nadšen. Dán je dobrý, hodně dobrý. A protože chci, aby takový zůstal i v mé hlavě, dám si od něj krátkou, možná delší pauzu. Stejně jako se smaženým vepřovým řízkem, který si dám i dva, možná tři dny po sobě, ale pak se mi prostě přejí. Stačí však dát si guláš, stejk, koprovku nebo žemlovku a hned je to zase ten starý dobrý řízek, na který se těším.
A s Dánem to mám stejně...

7 25.12.2018

Pár "Dánovek" už za sebou mám, ale toto je můj první komentář na knihu tohoto autora. Zřejmě jsem si nechtěl připustit, že není třeba lovit autory bestsellerů na starém kontinentu, na ostrovech či dokonce za velkou louží, že relativně blízko mě žije a píše vynikající spisovatel, a už vůbec ne, že by to mohl být Slovák!!! Přeháním, samozřejmě. Tolik nacionalismu se ve mně neprobudí ani při hokejovém či fotbalovém derby Česko - Slovensko. Spíše to bude tou povahou blbýho Čecha, který se těší ze sousedovy chcíplé kozy (i za cenu mršiny stejného zvířete ve vlastním chlévě), než aby pochválil v případě, že se sousedovi daří. A Dominiku Dánovi se opravdu daří. Jeho knihy mají vše, co má dobrá detektivka mít. A Básník není výjimkou. Zajímavý a napínavý příběh, s často velmi vtipnými dialogy, zasazený do našeho každodenního života, nepotřebuje žádnou velkou podporu světových bezpečnostních agentur, neohromuje nejnovějšími vědeckými poznatky ani kriminalistickymi metodami, nepomáhá si zcela nahodilými a už vůbec ne mysteriózními těžko vysvětlitelnými jevy. Naopak, drží se hodně při zemi, jak už to v dobách umírajícího socialismu ostatně chodívalo, až čtenář získá pocit, že se to opravdu mohlo stát nebo dokonce se i stalo. Chápu, že mladší ročníky mohou mít problém s pochopením reality končících devadesátých let minulého století. Já naopak tyto pohledy zpět vítám a jsem rád, že už je to všechno dávno za námi. Výborná kniha, jedna z nejlepších, které jsem v poslední době četl. Nezbývá tedy než pochválit a doporučit!

5 18.12.2018

Spousta nadšených komentářů. Ostatně proč ne? Coben psát bezpochyby umí. Má to spád, děj je čitelný, bez skoků do minulosti či hlav hlavních postav. Naštěstí, protože stačí to, co se děje v hlavě Dumase. Umřel mu brácha - budiž, strašlivou smrtí - tak to na kolejích chodí, dodnes se s tím nesmířil - to se dá pochopit. Ale ten způsob hovoru s 15 let již nežijícím dvojčetem mi připadá lehce mimo. Zvláště u tak protřelého, otrlého a racionálně uvažujícího policajta... CIA a FBI jsou už jen nezbytnou kulisou pro pochopení či spíše maskování reality. I když tím, že v Americe nežiju a všechny tyto paranoidní příběhy znám jen z filmů a knih, činnost těchto organizací řadím pod zkratku UFO. Ale kdo ví, možná, že to tak ti amíci v jejich systému skutečně mají .... (zlatá naša órodná Haná)
Tři hvězdy neznamenají, že je Coben špatný. Jen píše jinak. Krátké věty. Skoro holé věty. Hesla. To už samozřejmě přeháním, ale já se naopak rád zamotám do košatých souvětí krásného českého jazyka. Třemi hvězdami jsem jen vyjádřil své pocity bezprostředně po odložení hnihy, které mají do "Wau!" daleko.

1 16.12.2018

Když jsem četl Pomstu, remcal jsem nad tím, že si Reacher vzal na pomoc parťačku. Že měkne. Že více než metrákovýho a 190 cm vysokýho chlapa hraje filmový Tom Cruise.... Že jsem tenkrát nedržel hubu! Ale jak jsem mohl tušit, jaké následky mé naříkání bude mít?! Lee Child si očividně mou recenzi přečetl, ale místo toho, aby se z mých dobře míněných rad poučil, udělal pravý opak! Tentokrát už má někdejší solitér parťačky dvě. A navíc s jednou z nich i morálně poklesne s frekvencí 1 pich/100 stran textu, tedy celkem třikrát!!! Kde to jsme?!!!
Jack už prostě není, co býval. Dříve všechno vymyslel sám a kdo se mu nelíbil, dostal přes hubu. Teď mu pomáhá kompletní bezpečnostní aparát USA včetně tiché podpory prezidenta a Jackovi se už moc mlátit nechce. Dříve řešil malá a trochu větší lidská bezpráví, se kterými se při troše štěstí, či vlastně smůly, může setkat každý z nás, a to mu dávalo snáze uvěřitelné rozměry. Dnes řeší Mega problém a zachraňuje celý svět a chce, abych mu to sežral. Fakt už jsem čekal jen závěrečné stříhání červeného (nebo zeleného? ) drátu (...určitě modrého) na nastartované atomové bombě s přístrojem pro zelenobílé noční vidění... Aby aspoň ten závěr dostal ty správné grády, které kdysi mívaly Jackovy lapálie. Pevně věřím, že při filmovém zpracování tohoto počinu to rejža zachrání závěrečnými záběry na vojenské medaile, na třepetající se americkou vlajku a na lesknoucí se slzu v oku Jackovy parťačky (samozřejmě té druhé, co si s ním díky své dotekofóbii ani jednou nevrzla)....
Promiň Lee, ale více jak dvě hvězdy určitě ne :-(

14.12.2018

Vypadá to, že je ze mě čtenář sci-fi... A to jsem před prvním dílem trilogie popíral! Samozřejmě, že to bylo řečeno s nadsázkou. Není rozhodující, o jaký druh literatury se jedná, ale jestli dokáže zaujmout. A to se této trilogii podařilo. Hodnocení jednotlivých dílů má vzestupnou tendenci, já to nechávám stále na čtyřech hvězdách. Totiž každý díl je trochu jiný a není snadné vybrat jednoznačné srovnávací kritérium. První díl ukáže svět, jaký si málokdo z nás umí představit. Druhý díl vysvětluje a posouvá vše o kousek dál. A třetí díl? Ten se mi jeví ze všech tří nejakčnější a spěje k velkému finále... Občas mi někde zaskřipala technika, vypadávala logika, ale možná je to i tím, že jsem se sem tam zbytečně zamyslel a ne všechno pochopil. Ono to taky ve světě orientovaném vertikálně není nic jednoduchého... Doporučuji knihu i celou trilogii, snad jen s poznámkou číst díly v rychlém sledu za sebou, což výrazně usnadní orientaci...

6 12.08.2018

Sci-fi nečtu. Tedy kromě Sila, které jsem náhodou přibral v knihovně. A téměř stejně náhodně jsem si půjčil i další díly trilogie. Nebo, že by to už nebyla úplná náhoda? Těžko říct, proč jsem pustil do dalšího dílu. Jediný důvod většinou nestačí. Zlákal mě autor zcela novým dobře vymyšleným prostředím? Chtěl jsem vědět, proč to všechno vlastně vzniklo? Pochopil jsem první díl správně?...... Ode všeho kousek. Dobře napsáno, trochu obtížněji čteno. Jen jsem měl občas trochu strach, aby autor nebyl vizionář. Kniha vyšla před šesti lety, ale v současné době není daleko k tomu, aby se jedna z hlavních osob nemohla jmenovat Thurman, Truman nebo, nedej Bože, Trump (Donald)!!! Z toho mě asi mrazí nejvíce

8 12.08.2018

Dobrý. A to bývala a snad ještě stále je trojka. Crichton vždy musí nastudovat spousty materiálu a pak se teprve může pustit do psaní. Klobouk dolů. Další jeho kniha, která se hemží odbornými výrazy, z nich o většině z nich už v životě neuslyším. Ale to vůbec nevadí, je to spousta nových informací, které bych s největší pravděpodobností nikdy nehledal a je příjemné a jednoduché naservírovat si je Crichtonem až pod nos. Spousta postav a dějových linek může někoho zmást, ale na druhou stranu je to potřebné pro lepší pochopení příběhu, v tomto případě spíše problému. A pokud si v postavách nejsem zcela jistý nebo se přímo ztratím, stačí nalistovat pár stránek zpět.
Proč tedy jen tři hvězdičky? Protože je to Crichton a já ho nikdy neumím přečíst jedním dechem. Tedy čtení balancující na hraně mezi zábavou a dřinou. Já se chci spíše bavit. A taky možná to téma, kdy si nejsem moc jistý, zda se jedná o sci-fi nebo americkou realitu. A přiznávám, já ty amíky moc nemusím...

2 28.06.2018

Nečtu sci-fi. Ležela v městské knihovně úplně nahoře, právě ji někdo vrátil. Občas je dobré sáhnout po něčem naprosto neznámém. Skvělý nápad i fantazie, coby technikovi mi občas něco nesedí, ale proč by taky v postapokalyptické společnosti mělo?

8 09.06.2018

Dobrý. Četl jsem s mapou na stole i s otevřeným googlem s fotkami severního Norska. Mám tuto oblast rád. Pustá a přehledná. Těch pár vesnic se dá nalézt i na mapě s měřítkem globusu. Jasný je i konflikt starého s novým, tradic a rozvoje, pastevců a těžařů, Laponců a Norů... Když k tomu přidáme příběh, hlavní postavy, trochu o všem popřemýšlíme, je to celkem zajímavé čtení....
Zřejmě to nebude kniha pro milovníky akce, napětí, ani krásných žen. A už vůbec ne pro ty, kteří sní o dovolené v Karibiku, jezdí do Chorvatska a v zimě doma vytápějí na dvacet šest stupňů.. Naopak milovníci severu si přijdou na své.

6 30.03.2018

Právě jsem okomentoval Kongo. Vycházející slunce jsem četl asi před pár lety a tak zkusím vzpomenout, co mi zůstalo v paměti. Nejvíc asi to, že v hlavní roli byl Sean Connery. Až mám pocit, že to Crichton napsal pro něj. Potom taky moc zajímavě popsané vztahy USA - Japonsko, opět všechno už před několika desítkami let, pro mě retro. Ale díky za něj...

25.03.2018

Kongo podruhé. Poprvé to bylo cca před třiceti lety. Pokaždé to ale byl úplně jiný zážitek. Jako bych si v jednom svazku nevědomky objednal rychlokurz z geologie, zoologie, biologie, radiologie, meteorologie, ze světa počítačů i ze způsobů vedení válek. Prostě všechno, což před třiceti lety bylo nevídané. Kromě příběhu jsem se tehdy dozvěděl věci, o nichž jsem neměl tušení, vše dobře, někdy až zbytečně detailně popsáno. Kniha jakoby balancovala na hranici zábavné a naučné literatury....
Po třiceti letech je vše jinak. Mailujeme, surfujeme, cestujeme, všechno víme a co ne, to si vygooglujeme, 256 KB počítač je pro nás jen o trochu lepší kuličkové počítadlo - my teď jedeme v mega, giga a terra hodnotách. Možná i to je důvod, proč mi Crichtonovy popisy tentokrát vadily a odváděly pozornost od děje, kterého vlastně ani moc není. Velmi jednoduchý příběh, který už ani moc nezaujal. Samozřejmě jsem dočetl až do konce, ale ve finále už jsem knížku ani moc nevnímal. Oči letěly po řádcích, ale mozek přemýšlel o tom, jak čas neúprosně utíká dopředu, staré upadá v zapomnění, mladé rychle stárne, jak chceme víc a ještě víc, rychleji a rychleji... Je to správně?
Myslím, že těm pár gorilám, co ještě zůstaly, je to úplně jedno, fuk, u pr....e
Promiň Crichtone, poprvé plný počet, teď už jen dvě hvězdy....

1 25.03.2018

Poslední díl trilogie. Jestli horší, případně o kolik horší, to ať si rozhodne každý sám. Faktem je, že celý příběh Lva (a jeho rodiny) je zasazen do reality, kterou ještě spousta lidí pamatuje, a není jen o akcí a napětí. Ať už to autor chtěl nebo ne, není marné zamyslet se nad tím, co všechno bylo a nebylo možné. Ještě, že už je to pryč!
Opravdu je to pryč?....

4 20.03.2018

Volné pokračování "dítěte" se určitě podařilo. Možná ne úplně na jedničku, protože tady je to trochu překombinované, zvláště maďarský závěr. Na druhou stranu se dá kniha doporučit jako odrazový můstek pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco víc z druhé poloviny minulého století.
Vlastně bych ji doporučil, či spíše přikázal těm, kteří o této době nic vědět nechtějí.

1 20.03.2018

Crais tak trochu jinak. Čtenáři, kteří díky této knize autora teprve objevili, budou asi hodně překvapení, až si přečtou něco dalšího, třeba ze série Pike & Cole...
Ale vážně. Méně akce a pomalejší spád než jsme u autora zvyklí. To vše vyvažuje a možná i převažuje Maggie. U čoklomilů nezůstane jedno oko suché, u spousty ostatních taky ne... Fakt pěkný příběh, pro který by se kriminální prostředí dalo považovat za pouhou kulisu. A tentokrát budou hodně hvězdiček dávat i holky! Vsaďte se....

4 20.03.2018

Crais je opět jistota. Tentokrát možná ne až tolik akční, zato reálnější. Ale pořád nabité akcí a napětím. Ideální pro dočasné vypnutí mozku a útěk před realitou. A že už předem víte, jak to všechno dopadne? Dobře! A to je jeden z důvodů, proč Craise číst...

5 20.03.2018