PimpaM komentáře u knih
Dočteno silou vůle. Knihy od Jany Poncarové mám ráda, ale tady jsem prostě s hrdinkou nemohla sympatizovat. Podivné jednání, chlad vůči dětem, stále ukřivděná, sobecká, přitom si žila jak král. Myslím, že žití s ní muselo být velmi těžké.
Právě jsem dočetla a líbilo. Další z rodinných ság, které jsou nyní dost populární (viz knihy Aleny Mornštajnové nebo Karin Lednické). Zde přimícháno trochu tajemna, ale co my víme, jak co funguje. Klidně by to tak mohlo být...
Právě dočteno (tedy asi před dvěma hodinami). A stále na knihu myslím. Knižní Marie je o pár let mladší než já, takže vím, že všichni ti ctitelové byli skutečně dost nevěrohodní, zkušenost je taková, že žena v tomto věku je bohužel už neviditelná. :-) Její jednání mi občas přišlo totálně mimo - zpočátku neustále odmítá Hynka (aniž by vlastně vysvětlila proč), ale přibližně stejně přihlouplému mladíkovi podlehne. S věčně protivnou sestrou neumí najít společnou řeč (v tomto se ale Marii nedivím), motiv rodičů chtěl také nějakou vysvětlující tečku.
Marie prostě chtěla všem nějak vyhovět a vyjít vstříc, nakonec to málem dopadlo tak, že zůstala sama a převálcovaná všemi a vším. Naštěstí se ale nějaká naděje našla. Kniha se výborně četla, reálie vykreslené velmi dobře, pan Hájíček prostě o vesnici psát umí. Rybí krev je moje TOP, a Plachetnice se dělí o druhé místo s Dešťovou holí.
Po dlouhé době jsem sáhla po knize V. Párala a mohu napsat, že to byla skvělá volba. Obávala jsem se, že to bude až moc sci-fi, kterému neholduji, ale naštěstí to bylo jinak. Po před tím právě dočtené plytké knize od P. Hartla, tolik přeceňované, se zase dostavil čtenářský zážitek a radost z dobré knihy, která v člověku něco zanechá.