Pistácie komentáře u knih
Kniha sama o sobě nabízí hodně zajímavý příběh, ale já osobně jsem asi nebyla v tom správném rozpoložení, a úplně mě nenadchla. Možná jsem spoustu věcí nechápala a unikalo mi mnoho souvislostí, možná jsem se na ní nesoustředila tak, jak bych měla, a nedokážu ji dostatečně docenit, což mě hrozně mrzí. Třeba jí dám v budoucnu druhou šanci.
Ke knize jsem se ze začátku spíše nutila, ale nakonec mě chytla. I když je spousta věcí dost jasně předvídatelných, než bych u detektivky očekávala, tak mě to jako celek bavilo. Detektiv šéf inspektorka mě někdy doslova lezla na nervy, ale nakonec jsem jí a její klasické manýry, kdy se do všeho vrtala a lezla přesně do těch míst, kam ženská sama nepůjde, i kdyby byla policajt se zbraní, prostě překousla.
Opravdu jiný Coelho než jsme my, jeho obdivovatelé, zvyklí. Ale tím jeho um nesnižuji. Bavila mě, je to zajímavý příběh jedné ženy, která nemyslela, snažila se jen žít, i když vše nedopadlo podle toho, jak si přála a dopadlo to, jak to dopadlo. A Coelho se nám tento příběh snažil přiblížit, možná trošku i svýma očima. Ale i tak se těším na další autorovy budoucí díla.
Člověk od této literatury nesmí moc očekávat. Jedná se o čtení, u kterého se nemusí přemýšlet, ideální o zkouškovém, nebo během okamžiků, kdy chce člověk jednoduše vypnout. Není to špatné, ale vše je 100%tně odhadnutelné, každá scéna a zdánlivé napětí. Není to špatné, ale nemůžu dát plný počet, to mám schované na opravdové klasiky a božské autory.
Další ze skvělých knih od Květy Legátové, tentokrát povídky, které jsou opravdu napínavé, a především třetí s názvem Vraždy v lomu, které mě bavily opravdu nejvíc. Legátové styl psaní a smysl pro popis a detail, který je třeba zdlouhavější, ale nic bych na něm neměnila, mě baví v každé knize víc a víc.
Kniha přináší spoustu zajímavých myšlenek na dnešní uspěchanou a hektickou dobu, plnou stresu a nervů, nad kterými by se měl každý pozastavit a zapřemýšlet. Zasnít se a říct si, zda je tohle to, co opravdu chce a vyhovuje mu to, jak žije, jak hektický život vede, nebo by měl občas zbrzdit a víc odpočívat. Když nic, tak jsem se aspoň občas snažila odpočívat u knihy a přemýšlet o tom, jak moc spěchám, co nestíhám, i když bych mohla,a kdybych si vše víc rozvrhla, zorganizovala, a nesnažila se dělat vše a moc, a pak mít pocit, že nestíhám nic.
Skvělá kniha ve které se musí shlédnout snad každý, minimálně skoro ve všem. Pobavila jsem se, ale také zamyslela nad tím, kolik toho je opravdu reálné o mě samotné.
První kniha, po které jsem od autora sáhla, a hned mě nadchla a oslovila. Zajímavé rozdělení knihy na dvě částí, a dva příběhy, které se prolínají, mě neskutečně bavilo. Je to oddechové čtení, které v sobě skrývá i mnoho bolestných ran ze života, kterými si projde každý z nás, ať už jde o smrt milované osoby, nebo vztahy a rozchody. I přes to, že je spousta dílčích příběhů snadno předvídatelných, mě to nepřestalo ani na vteřinu bavit.
Velmi zajimavý příběh plný retrospektiv a zvláštního vhledu do světa skleněnek a hry v kuličky, který se mi líbil. Jen jsem se do čtení musela často nutit přes některé zdlouhavé popisy a vyprávění, která se vlekla. I tak se mi příběh celkově líbil.
Opraski a všecko co je s nimi spojené mě provází už nějakou dobu a pokaždé se neskutečně babím. Je to skvělý humor, ktery jsem si oblíbila. Zmikund a Huz jsou nejlepší dvojka.
Neměla jsem od toho žádná očekávání. Jednoduše jsem si k tomu sedla a do dvou to bylo přečtené. A bavilo mě to. Celkem zajímavý příběh plný zvratů a zápletek, postav a jejich chování, na jaké jsme zvyklí z předchozích dílů. Bylo to dobré. Jen Harry mi někdy připadal jako osina v zadku.
"Takže mám pocit, že jsme tím, kým jsme, ze spousty různých důvodů. A na většinu z nich možná nikdy nepřijdeme. Ale i když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme. Pořád můžeme něco dělat. A můžeme se snažit, abychom s tím byli spokojení." Naprosto skvělá kniha, ve které jsou opravdu zajímavé myšlenky a názory. I když je to bráno jako z pohledu 15letého chlapce, v některých jeho situacích, ale i myšlenkách se dokážu vidět a ztotožnit já sama.
Zajímavé čtení, ve kterém stojí každá myšlenka a názor na zamyšlení. Hodně duchovní kniha, která by se nemusela líbit každému, ale myslím, že se v ní skrývá hodně skvělých názorů, které by si měl každý uvědomit. Do knihy jsem se ihned začetla.
Naprosto skvělá kniha, která mi otevřela oči v mnohých oblastech a chování sebe sama. Konečně vím, když se cítím, nebo prožívám něco konkrétního, že se za to nemusím stydět, že to není jen o tom, že jsem zvláštní, ale existuje pro to logické vysvětlení. Jakoby to celé bylo napsáno o mě. Vidím se ve všem. Je to super si přečíst něco, co mi dává naprostý smysl od začátku do konce.
Skvělá, strhující kniha, která člověka vtáhne do děje. Jediné, co me mrzí, že je to opravdzu celkem předvídatelný děj a dá se celkem dobře odhadnout, co se bude dít, nebo jak se postavy zachovají. Už v půlce jsem věděla, jak to asi dopadne. I tak je to dramatický příběh, který nenechá člověka chladným.
Hájíček mě opět přesvědčil o tom, že je můj nejoblíbenější český prozaik minimálně za poslední dva roky. Každá jeho kniha je naprosto skvělá. A tahle není výjimkou. Potvrzuje pravidlo, že je skvělý autor, který už byl za svůj talent oceněn. Těším se do budoucna na jeho další skvosty a díla, která vydá. Bezvadná kniha, kterou mohu jen doporučit.
Naprosto skvostný příběh, který začíná jako pohádka, jako magický realismus, a člověk si pluje na obláčku nádherného vyprávění a říká si mnohdy, jaké nesmysly autor plodí a vymýšlí. A pak přijde realita. Příběh, život, procitnutí. Ale tak to v životě chodí. Tak to je. Končí to smutně, i vesele. Končí to nehezky, i pěkně. Nechci nic prozradit. Je to tak. Moc krásné i smutné zároveň. Ale takový je život.
Skvělé čtení, které poučí, ale hlavně pobaví. Zasmála jsem se. A navíc musím se vším souhlasit, co se týče chyb a používání češtiny. Je to nádherný jazyk, ale tak složitý. Je smutné, jak český národ mnohdy ani neumí pořádně česky. Super, doporučuju přečíst.
Opravdu zajímavé a nevšední čtení skvělého Miroslava Horníčka. Jen si nemyslím, že je to pro každého. Člověk musí mít opravdu vztah nejen k Provence, ale i k určitým básníkům, spisovatelům a umělcům, ke kterým se pan Horníček obrací. I tak jsem si v tom našla spoustu krás a nevšedních zážitků. Chvilkami jsem měla pocit, jako bych se také ocitla na tomto kouzelném místě a procházela se místy v Provence.
Bábovky nebyly vůbec špatné. Takové spíše oddechové čtení hlavně pro nás ženský, které se potýkáme s ruznymi životními příběhy. Příběhy se dokážou otisknout do zivpta mnoha z nas. Je to lidske a především zebske. proto to bavi tolik ctenarek. Není to špatné. Ale i tak je kniha taková, jak jsem očekávala. Celkem předvídavý hned první příběh ženy. Neberuji ji jako bestseller, ale dobré oddechové čtení pro celkem jasné cílové čtenáře, nebo spíše čtenářky.