Pítrs85 komentáře u knih

První polovina (ta brutálnější :) velice zajímavá, člověk si až říká, jak mohli pacienti taková muka vůbec ustát. Druhá polovina, o mikrobech, bakteriích apod. už bohužel celkem nudná, protože se autorka neustále opakuje a jinak až beletristické vyprávění tím přichází o spád. Ale jinak zajímavá cesta časem do viktoriánské doby, kdy se vážně zranit rovná se rozsudku smrti.

2 28.04.2022

Klasicky depresivní Orwell, neklasicky (pro mě) tak trochu nudný, především pak vzpomínání na dětství hlavní postavy. A s tou mám koneckonců taky problém, pač je to takový sebestředný, životem unavený hejhula, kterého byste nejraději propleskli. I když moc dobře vím, že takových hejhulů chodí po světě neurékom. Co naopak oceňuji, a v čem se opět potvrzuje, jak moc byl Orwell nadčasový, je jeho vidění světa v blízké budoucnosti. A až si budete zase někdy zoufat, jak ten dnešní svět stojí za prd, a jak bylo dřív o tolik lépe, věřte, že to samé si říkali naši předci, kdy jejich "dřív" bylo o tolik lepší než jejich "později", to "později", na které spousta z nás tak ráda vzpomíná...

2 28.04.2022

Z knížky je cítit, že jí Barker asi nepsal s úmyslem, že teď píše to své nejlepší dílo ever. Je to taková oddechovka... teda pro něj, protože i tak je Noční rasa drsná, krvavá a temná až na půdu. Noční můry z toho asi nenastanou, ale četlo se to dobře, děj byl docela zajímavý, příjemně noir, zkrátka fajn průvodce letošním neveselým podzimem...

2 28.04.2022

Zpočátku jsem si myslel, že bude Kejda jen jeden z těch ulítlých, nebo spíš trapných sci-fi románů. Jenže po počátečním oťukavání, představení hlavních hrdinek (na začátku mi nebyla sympatická ani jedna), dostane Kejda super lauf a každou další stránkou to jen graduje (velice mě bavila ta až 'survival horor' část s Týnou cestující vykydlenou ukrajinskou krajinou). Teda takhle, pořád je to brak (což autor sám nepopírá), ale velice zábavný brak ve stylu všech těch popkulturních blbinek. A i tu Týnu jsem začal zhruba v polovině knížky milovat.

2 28.04.2022

Moc povedený knižní Doctor, ono když máte rádi Londýn, viktoriánskou dobu, zimu a Straxe, má knížka vyhráno. Protože tohle všechno tam je. Příběh je samozřejmě takový lehoučký, žádné filozofické čtení, ale to snad ani nikdo nečekal. Možná trošku škoda nevyužitého potenciálu v charakteru 12. Doctora. Ale to se moc nepovedlo ani tomu seriálovému, takže... Jinak velmi příjemné, až feel-good čtení.

2 28.04.2022

Od teď už se taky řadím do Hildina fandomu. Ten příběh je stejným dílem fantaskní a tak nějak divně zvláštní jako i vtipný. Krásná kresba, skvělá hlavní hrdinka, oživlé skály, chodící dřevěná polínka... Není těžké si to zamilovat, ač nejste (ale opravdu nejste) cílová skupina.

2 28.04.2022

Už to samozřejmě zestárlo, z Diany se královna nikdy nestala, Charles pořád čeká... Jiná témata jsou však nadčasová (rasismus, islámismus, nebo jen lidská hloupost). Ať tak či onak, styl, kterým je knížka napsaná, se mi líbil moc, každá kapitolka má cca tři strany, takže to pěkně odsýpá a až na pár výjimek nemá knížka šanci nudit.

2 28.04.2022

Přiznám se, že nejsem kdovíjaký fanoušek Rychlých šípů, byť jsem spoustu komiksových sešitů jako malej sopel samozřejmě přelouskal (a s odstupem mohu napsat, že jsem rád, se vší úctou, že jsem "vyrůstal" na příbězích Mirka Dušína a spol. a ne na Batmanech, Spidermanech a dalších "manech"). Takže jsem k tomuto dílku přistupoval bez jakýchkoliv předsudků, jestli mi náhodou nesáhli na moji modlu. A moje resumé? Knížka je graficky moc pěkně vyvedená, Tomáš Prokůpek je očividně komiksový fanatik (v dobrém slova smyslu). Ale samotné příběhy mě moc nenadchly, nebo tedy většina z nich. Tam, kde se autoři drželi původního světa RŠ pěvně a neotřesitelně, sem si své oblíbené kousky našel. Ale zasadit RŠ do současnosti, do fantasy či sci-fi světa... to mi moc šťastné nepřišlo. Ale chápu, že jiný čtenář, především pak asi ten mladší, si naopak oblíbí ty modernější příběhy. Zajímavá je pak příloha o této legendě pánů Foglara a Fischera, o celém kánonu.

2 28.04.2022

Slušný sumář napříč Johnovou diskografií. Spousta těch informací je samozřejmě notoricky známa, ale v knížce jsem našel i zepár takových, které jsem doteď nevěděl. Knížka je moc vydařená i graficky, podobně jako dříve vydaná The Beatles- Všechny písně, takhle vedle sebe v knihovničce vypadají moc pěkně :-) Du Noyer dává význam písní do souvislostí, každá kapitola navíc začíná seznámením s tím daným obdobím, kdy John tu konkrétní desku natáčel a co ho nejvíc ovlivňovalo. A nejlepší Lennonovo sólové album? Těžko vybírat, souhlasím s autorem, že Walls and Bridges je deska řádně underrated. Ale napíšu, zcela nepřekvapivě, album Imagine.

2 28.04.2022

Svěží, skvěle odsýpající krimipříběh, krátký, přesto nepovrchní, vtipný, přesto napínavý. Jan Švancara je lingvista, resp. někdo, kdo si moc rád hraje se slovy (pokud ho taky sledujete na Twitteru, víte, o čem točím) a i díky tomu je Podzimní boogie-woogie hravé a hlavně zábavné. Tolik, že bych se za nějaký ten sequel vůbec nezlobil.

2 28.04.2022

První Garfield (vím, vyšlo i nulté číslo, ale tohle je prostě I.díl a bodka), kresba ještě neučesaná, Garfield ještě zlomyslnější, i Jon je takový jízlivější, zkrátka celé je to takové až "undergroundové" (v Garfieldově universu). A to se Pítrsovi líbí.

Přečíst tuhle docela obsáhlou biografii byla teda slušná štrapáce. Kde začít? Určitě samotnou autorkou, paní Sally Bedell Smith se má očividně ráda, hodně ráda. Mám problém už s tím, že životopis o Alžbětě II. píše z pohledu Američanky (což je logické, když je autorka Američanka, jasně, ale...), tedy všichni bývalí američtí státníci, kteří se s anglickou královnou potkali, jsou ti úplně nejlepší, nejúžasnější, naopak všichni britští premiéři jsou žabaři, kteří se ke královně při úterních audiencích přišli pokaždé jenom vyplakat. Anyway, další důkaz, že je Sally velký jájínek, je děkování. To se většinou píše na jednu stranu (max. na dvě), ne tak Mrs. Smith, ta to svoje rozepsala na stran sedm(!), včetně děkovačky fotografce, že autorku tak hezky vyfotila na předsádku (jako fakt). To, že na hřbetu je velkým písmem její jméno a to královnino jen maličkým, už je spíše k pousmání. Anyway, co mě vyloženě vysíralo, byl ten neustálý výčet poslední podržtašky, co Smithová neustále vypisovala. Jasně, chtěla tím zaplácnout hluchá místa, protože je to samozřejmě zprostředkovaný životopis, neautorizovaný, informace sesbírané od různých, královně vzdálených nebo ještě vzdálenějších zdrojů, ale působí to děsně únavně. Anyway, sám nejsem "Diana Team", Diana má mojí úctu, byla to úžasná žena, ale určitě nesouhlasím s jejím všeobecně přijímaným obrazem. Ale to, jak jí tu Smithová nakládá, je až nechutné. Anyway, pokud máte královnu Alžbětu II. v oblibě, tuhle její biografii nedoporučuji, radši sáhněte po knize Můj manžel a já (která, ač útlejší, je informacemi mnohem více nabitá) nebo po knize The Crown, která velice dobře doplňuje (tu doplňuje, tam zase osvětluje rozdíly mezi skutečnou a zdramatizovanou realitou) stejnojmenný slavný seriál.

2 28.04.2022

Pokud máte rádi fotbal, bude se vám knížka líbit. Pokud máte rádi fotbal v doprovodu komentáře Míry Bosáka, sfouknete těch šest set stran za víkend (ta jako já). Moc se mi líbí, jak dává Míra jednotlivé zápasy do souvislostí, v jaké době se odehrávaly, zkrátka úžasný stroj času, který mě osobně přenesl zpátky na Mistrovství Evropy 2000, tedy to první, kdy jsem fotbal začal sledovat pravidelně a s nadšením. Stejně tak Mistrovství světa o dva roky později. Ale i zápasy z let sedmdesátých, osmdesátých nebo devadesátých, způsob, jak je Míra popsal, mě jednoduše strhly. Inu když někdo vládne perem, resp. klávesnicí, je pak radost číst i o Slávii, i když jste v hloubi duše spíše Sparťan :-) A jelikož pan Bosák mluvil něco o druhém poločase, prodloužení nebo dokonce penaltách, doufám, že poločasová přestávka nebude příliš dlouhá :-)

2 28.04.2022

Přemýšlel jsem mezi třemi hvězdičkami a čtyřmi, ale nakonec musím tuto autobiografii Debbie Harry ohodnotit nadprůměrně, jednak kvůli krásně graficky provedené knížce (ta je fakt moc pěkná), ale hlavně za tu upřímnost, se kterou ke svým memoárům Debbie přistoupila. Nejsem zrovna hardcore fanoušek Blondie, byť se mi od nich líbí spousta písniček, tudíž jsem ke knize přistupoval bez onoho nekritického pohledu. Ale smekám, smekám před skvělou kariérou autorky a smekám před jejími životními názory. Debbie Harry je totiž člověk s opravdu velkým srdcem.

2 28.04.2022

Pokud máte rádi fotbal, budete blažený. Pokud máte rádi fotbal a komiksy, budete blažený nadvakrát. Knížka je sice hlavně pro fotbalové insidery, pač spoustu vtipů pochopí právě jen ti, jejichž fotbalové znalosti jdou "krapet" dál než jen, že jsme Panenkovým dloubákem (ten je tu btw zmíněn taky) vyhráli ME nebo že Pavel Nedvěd randí s Darinkou. A když už zmiňuju vtipy, některé povedené velmi (autor nezapře britský suchý humor), jiné krapet překombinované. Ale pokud máte rádi hru, kde se dvaadvacet zpocených chlapů honí za tím kulatým nesmyslem, máte rádi i to všechno naokolo, od srdce se všem těm čestným fotbalovým bafuňářům a skromným fotbalistům zasmějete.

2 28.04.2022

Chápu, že "fanoušci" Napoleona nad touto knihou asi lehce ohrnou nos. Pač Paul Johnson v ní Bonapartovi skutečně nakládá, srovnává ho s Hitlerem a celou jeho epochou předznamenává Třetí říši a podobné diktatury. Což, přiznejme si, není zase až tak daleko od pravdy :-) Mně, jakožto tomu z "tábora páně Wellingtona", se však životopis líbil velice, o to spíš, že byl vůbec prvním, který jsem o Napoleonovi četl (a přiznejme si- dost možná i poslední). Autor jeho život popisuje stručně, zabývá se především těmi vůbec nejzásadnějšími událostmi a knížka tudíž utíká svižně stránku za stránkou. Pro znalce života Napoleonova pravděpodobně moc nových informací nepřinese (maximálně je tedy naštve :-), ale mně vyhovuje naprosto.

2 28.04.2022

Od autorky zatím přečteno pouze Jezero a byl jsem z něj nadšen. Ostrov je kniha celkem dost jiná, nepozorný čtenář se v ní může lehce ztratit (máme tu klasické prolínání času i postav), ale má tu moc se do vás zakousnout a nepustit. Určitě to není odpočinkové čtení na dovolenou (byť mně s ní cesta vlakem ubíhala příjemně), ale takovéto "divné knížky" mám rád čím dál tím víc. A za ten konec, kdy do sebe všechno tak krásně zaklapne, oba palce nahoru.

2 28.04.2022

Pro všechny fanoušky této legendární irské čtveřice víceméně nutnost, přestože se z knížky moc nových informací zřejmě nedozvědí, tak ona "zkratkovitost" v doprovodu krásných fotek, jakýsi průřez dosavadní kariérou U2, má taky něco do sebe. Člověk se tak alespoň ve zkratce dozví, jak se ze čtyř normálních kluků můžou stát, díky vlastní píli, štěstím na ty správné lidi a asi dalším miliónům okolností, světové superhvězdy.

1 05.05.2022

Není to tak vtipné jako legendární seriálová předloha, ale pokud máte Red Dwarf pořádně nakoukaného a při každé větě si k jednotlivým postavám přiřazujete obličeje herců, hned je to zase o něco větší bžunda (hlavně výrazivo mistra Chrise Barrieho). Překvapila sprostá mluva, ale jak to tady tak čtu, tak to je spíše problém překladatele a v knížce to působí docela rušivě (Rimmer přeci sprostě nemluví a slovo "kurva" by nevyslovil snad nikdy). Ale jinak spokojenost, především s poslední částí, která v seriálu nikdy nebyla.

1 05.05.2022

Bohužel, Poslední člověk potvrzuje ještě víc než jeho dva předchůdci, že seriálový Trpaslík a knižní Trpaslík dvě různé věci jsou, tam kde je seriál vtipný, je knížka spíš jen sprostá a v nejednom okamžiku i trochu trapná. Ale samozřejmě, pořád je to Red Dwarf, takže se člověk při čtení i párkrát zasměje (převážně však ale v těch chvílích, které zná už z televizní série). A co považuju za Naylorův největší fail je, že tu udělal z Rimmera opravdového hrdinu- z Rimmera, Arnolda Judase Rimmera... Nemožno :-)

1 05.05.2022