Pítrs85 komentáře u knih

Některé povídky lepší, některé povídky slabší (ale pořád nadprůměrné dobré) a některé, které chytnou za srdce a obalí duši tak, že budete sotva popadat dech. Spáčka a vřeteno sice bez té krásné ilustrace, co jí provází v samostatné knize, ale i bez ní je ten legendární příběh o Šípkové Růžence v Neilově podání stejně tak hororový jako fantaskní (a fantastický). A poslední povídka (z univerza Američtí bohové) Černý pes? Pokud někdo pochybuje o Gaimanově nadání, povinně přečíst, protože Neil tu na pár stranách předvádí vysokou školu fantastické literatury. Krása.

1 04.05.2022

Teda jestli tohle čtou dnešní děcka... já se bál jako malej i takového Barbuchy a oni si klidně louskaj příběh, kde má dvoumetrový monstrum sešité rty a hlavní hrdina se z kostela propadne rovnou do pekla... #respect. Jako fanoušek hororů jsem z knížky nadšenej, má to tu správnou míru děsu a humoru, Kyle je správnej týpek, a pan Mumla? Who is Barbucha...? :-)

1 04.05.2022

Když se sejde jeden Paul s druhým Paulem, vzejde z toho takovéto krásné povídání. Kniha rozhodně není klasickým životopisem, spíše jsou to myšlenky a nahlédnutí pod pokličku McCartneyho tvůrčího pnutí a postupů- za což jsem, jakožto nejen obrovský fanoušek Beatles, ale i hudby jako takové, děsně vděčný. Macca je, ať už na něj máte jakýkoliv názor, jednak profesionál každým coulem, ale jednak i velkej sympaťák a opravdová persóna. A to píšu jako někdo, kdo ho měl z Brouků vždycky rád nejméně... což se časem jaksi změnilo, tam, kde se mi Lennonova bezstarostná povaha zdála krásně romantická, tam, kde mi Harrisonova uzavřenost byla víc než blízká, mi je dnes Paulův přístup "nejdřív práce, potom zábava" zkrátka nejsympatičtější. Du Noyer píše nebulvárním způsobem, píše jazykem, který mě jednoduše baví, McCartneyho vyloženě neadoruje, ale zároveň mu vzdává hold. Takový, jaký si tato osobnost opravdu zaslouží.

1 04.05.2022

MS ve fotbale konané v Brazílii musí být pro každého správného fotbalového fanouška svátkem, protože i když fotbal dala světu Anglie, není jiné země, kde by tento sport brali s takovou vášní, jako v Brazílii. A zápasy tomu odpovídaly, především pak ten semifinálový, Německo-Brazílie, kvůli kterému musí mít brazilští fanoušci noční můry ještě dnes. Míra Bosák napsal další ze svých deníků opět velmi čtivě, jako obvykle nepíše ani zdaleka jen o fotbale, ale snaží se nám zemi, kde se tento sportovní svátek konal, přiblížit tak, jak si to v oficiálních cestovních průvodcích nepřečtete. A jde mu to jako obvykle skvěle.

1 04.05.2022

Začnu technickou stránkou věci- od knížky za bratru šest stovek bych čekal, že bude nejen graficky vyvedená (což je), že bude mít kvalitní papír (což má), ale hlavně, že nebude mít pomalu na každé druhé stránce překlep... ale asi to má být ten správný punk (vyhoďte toho jazykového korektora! :-). Co se obsahu týče, musíte se naladit na Lydonovu notu. John je svéráz (což ví každý), ale hlavně je to citlivá a přemýšlivá povaha, s hluboko vrozenou empatií (fakt, nekecám). Jen víc takových lidí, s takovýmito názory, a hned by se na světě žilo lépe. A to i přes to Lydonovo ukájení vlastní výjimečnosti (ale nikdy se netajil, že je egomaniak). A že skáče od tématu k tématu? Jen dobře, tohle rozhodně není klasická biografie podle nějakých pravidel. Ale podle pravidel Johnny Rotten nikdy nežil...

1 04.05.2022

Kniha mi připomněla takové ty knížky, co se kdysi prodávaly na novinových stáncích anebo jako příloha denního tisku. Bohužel, autorce sice nelze upřít zanícenost, zájem a obdiv ke královně Alžbětě II., ale to k tomu, napsat o ní seriózní, zajímavou a vůbec kvalitní knížku nestačí. Plusem je, že se Michaela Košťálová vystříhala bulvárnímu tónu, na druhou stranu aspoň trochu kritický pohled by taky neškodil. Perličkou jsou vše(ne)možné zdroje, ze kterých autorka čerpala, tu z Blesku, tu z lifestylových (ano, píšeme lifestylový, ne livestylový, jak je uvedeno v knížce :-) magazínů pro ženy, jindy zase z videí na YT, takový přístup se dá očekávat na webových blozích, ne v knížce, co se snaží tvářit seriózně. Korunu tomu pak dávají doprovodné soukromé fotografie Londýna, jenž dodala jedna z autorčiných známých (paradoxně její kapitolka o tom, kterak žije v Londýně a jak se "setkala" s Jejím Veličenstvem, je z celé knížky nejzajímavější). Ale abych jen nekritizoval, pár zajímavých informací se o Alžbětě II. z knížky dozvíte, ale pokud chcete opravdový životopis této výjimečné osobnosti, musíte hledat jinde.

Áchich ouvej, tak tohle bolelo. Od biografie mého nejoblíbenějšího Beatla (samozřejmě po Lennonovi, ale Lennon je nad vším) jsem si sliboval hodně, navíc mě už na první pohled zaujala pěkná obálka a taky krásná (a kvalitní) vazba. Pouze černobílé fotky uvnitř knížky už naznačily, že všechno tak úplně košer asi nebude, ale to by byl ten nejmenší problém. Ten největší problém je, že to Graeme Thomson naprosto a úplně zmršil. Takhle špatnou biografii jsem už dlouho nečetl (minimálně se "vyrovná" životopisu "Mick" od Christophera Andersona, ale ani ten nebyl až takhle kritický a negativistický). Celá knížka na mě působí dojmem, jako kdyby autor na Harrisonův bohatý život jednoduše žárlil, a tak mu to dal ve své knížce pořádně sežrat. Jasně, George Harrison nebyl nejzásadnějším hudebníkem naší historie, ale minimálně respekt a úctu ke všemu, co tu po sobě zanechal, si určitě zaslouží. Thomson jej však vykreslil jako náboženskou arogantní trosku, která se šťastnou shodou náhod dostala do nejlepší kapely všech dob a jen se vezla. Fuck you, Thomson!! Takže pokud si chcete přečíst životopis o "nejkomplikovanějším Beatlovi", hledejte jinde (samozřejmě nejlépe autobiografii I, Me, Mine, kterou tu btw autor zkritizoval taky). A ještě jedna věc se Thomsonovi "povedla"- tím, jak na každé druhé stránce adoruje Boba Dylana (vážně, jeho jméno je tu zmíněno min. ve stejné kadenci jako to Harrisonovo), mi tohoto imho přeceňovaného zpěváka slušně zprotivil. Brrr, never more (jedna hvězda za -fyzickou- kvalitu knížky, druhá pak speciálně pro George, víc dát opravdu nemůžu).

1 04.05.2022

Čekal jsem od toho trošku víc břitkého humoru (vzhledem k té nekonečné lásce, co mezi Francouzi a Angličany panuje, tedy oni to tady Frantíci (ano, kopu v anglickém týmu) dostávají zleva zprava, ale přesto), ale jako odpočinková četba proč ne. Když si tady tak projíždím komentáře, udivuje mě, kolik je tu nadšených čtenářek- tahle knížka je totiž docela slušně šovinistická a pokud jste úzkoprsá žena, co ji jen kradmý pohled do jejího výstřihu zvedá ze židle, desetkrát se pokřižujte a knížce se velkým obloukem vyhněte. V opačném případě (nebo pokud jste muž, co se rád dívá do dámských výstřihů (a nejen tam :-) vás knížka zaručeně pobaví.

1 28.04.2022

Další ze skvělých fotbalových deníků komentátora Jaromíra Bosáka, tedy spousta informací nejen o samotných zápasech, ale i o městech, kde se šampionát konal, o jejich historii i o současnosti, o lidech, kterých se MS týkalo (ať už více nebo méně) a taky o práci komentátora (tedy část, kterou by si měli přečíst všichni ti, kdo si myslí, že komentovat zápasy je jako dovolená s benefitem koukání na zápasy přímo v dějišti- o tom to vážně není). A přestože souhlasím s Mírou, tedy, že se MS ve fotbale v Rusku konat nemělo (z iks důvodů), tak zápasy na něm hrané měly nadprůměrnou kvalitu, moje oblíbená Anglie skončila na pěkném čtvrtém místě, určitě jeden z těch lepších mundialů.

1 28.04.2022

Tak se mi zdá, že se nějaké aspoň trochu seriózní biografie o dost možná nejlepším frontmanovi populární hudby nikdy nedočkám (asi si jí bude muset Mick napsat sám). Protože po ryze bulvární "Mick" od Christophera Andersena tu máme životopis "Mick Jagger", co je to samé v bleděmodrém (ano, i tady se řeší velikost Jaggerova přirození... asi by se bez toho ta pravá biografie o Mickovi neobešla...). No abych Normanovi nekřivdil, na knížce se dá (nejen díky počtu stran) poznat, že jí věnoval velkou, ale opravdu velkou péči, snaží se jít opravdu hodně do hloubky, bohužel ani on se bulvárnímu tónu nevystříhal. Takže o muzice se tu píše tak na 10 % knihy, zbytek zabírá sex, drogy... a pak tedy i ta troška rock'n'rollu. Ale co já vím, třeba je to takhle správně...

1 28.04.2022

Objektivně to za 4* není, už jen kvůli hurá konci, který ty spletité cesty předchozího příběhu trošku shazuje, ale když já mám pro ten Edinburgh takovou slabost... Navíc John Rebus mi silně připomíná Bruenova Jacka Taylora (svojí slabostí pro knihy, whisky a cigára, navíc je to taky samotářský morous), což jsou rozhodně body plus. Ale pořád věřím, ne- pořád vím, že ty lepší díly série o Rebusovi mě teprve čekají.

1 28.04.2022

John Lennon byl netalentovaný hudebník, který neuměl psát texty, jeho nejlepší skladby, včetně Imagine, vlastně složila Yoko Ono, byl to rasista, antisemita, nesnesitelný misantrop, alkoholik a závislák. Přesně o tom je tato biografie, tudíž si obrázek udělejte sami. Jsem rád, že knihu mám, z důvodu, že jsem si mohl doplnit svojí "The Beatles sbírku", ale pokud se chcete o nejlepším muzikantovi všech dob něco dozvědět, vyhněte se jí obloukem a hledejte jinde.

Vím, že se knihy nemají soudit podle obalu, ale The Beatles- Všechny písně už svým krásným obalem dává tušit, že graficky bude tato kniha opravdu na úrovni. Stejně tak je na úrovni co se obsahu, zajímavostí a informací týče, Steve Turner jde s hledáním témat písní Beatles opravdu do hloubky. Plusem od starších vydáních je pak, že toto vydání obsahuje i originální texty. Mínusem (o to spíš, že tu máme knihu bratru za osm stovek) je těch několik překlepů a záměn jmen Paul-John. Ale pro Beatlofila mého ražení se jedná o informační skvost a rád se budu k této knize často vracet.

1 28.04.2022

Prostě Bukowski, tentokráte v krátkých povídkách a o to vtipnější (ano, sem tam se i jeden zastydí, čemu se to vlastně směje... no, trošku, trošku se zastydí :-). Jediná menší výtka směřuje na nakladatelství Argo (které mám jinak moc rád, spolu s Pasekou vydávají v současnosti dost možná nejhezčí knížky, minimálně vizuálně), jehož překlad mi přišel, ve srovnání s tím od Pragmy, která Bukowskiho vydávala dřív, jaksi... bez koulí. Ale to je jen můj osobní postřeh.

1 28.04.2022

Výborný komiks, s dospěláckým příběhem, takřka stoprocentní kriminálka, ve které opět dostává za uši východní režim. Některé situace jsou přitažené za vlasy, v některých jako kdyby Hergé nemohl přijít na něco vychytanějšího (po sobě se opakující selhání vojenské techniky, repetitivní vtípky), ale to je prostě Tintin.

1 28.04.2022

Hrozně fajn feel good komiks, při jehož čtení mi bylo dobře po těle. Nijak originální (to se ani nesnaží být), ale prostě svérázný, s pomrknutím na současnou pop kulturu. Zkrátka komiks stejně pohodový jako jeho autor.

1 28.04.2022

Přiznávám, že jsem velký fanoušek The Beatles, proto moje hodnocení životopisu od Petera Amese Carlina nebude úplně objektivní, ale i tak... Přestože je Macca můj až třetí nejoblíbenější Beatle, nelíbí se mi, že mají životopisci nejlepší kapely všech dob pořád ve zvyku psát o nich děsně kriticky. Carlin do Paula šije od okamžiku, kdy se Brouci opravdu proslavili (tedy od Beatlemánie) až po jeho poslední sólové desky (knížka končí Paulovou Memory Almost Full, jedna z jeho nejlepších btw). Podle něj McCartney nahrál tak čtyři dobré desky, zbytek je skoro odpad. Pasáže, kdy se píše o muzice, jsou ale zajímavé (byť pro mě už nijak objevné), ale autor bohužel často sklouzává do bulvárního tónu, což jinak dobrou knihu tak trochu shazuje. Navíc jsem měl neustále pocit, že to Carlin psal především pro amerického čtenáře (sám autor je Amík). Pač neustále připomíná, že ten producent byl Američan, tohle nahráli v Americe, Linda (kterou tu popisuje div ne jako světici, úžasnou hudebnici (ehm ehm) a vůbec ikonu) byla Američanka... zajímavé je, že vraždu Lennona, jeho vraha, ani nejmenuje... A i když všichni víme, že Heather Mills, Paulova druhá manželka, nebyla zrovna nejmilejší člověk na světě, až takový antikrist, jak jí tu popisuje autor, taky nebyla :-) Ale jinak jedna z těch lepších biografií, pro mě osobně lepší než Maccova objemná biografie od Philipa Normana.

1 28.04.2022

Podobně jako autorova předcházející knížka Hřbitovní hlína není ani Klíč odpočinkovým čtením, naopak, pro jeho úplně docenění mu musíte věnovat naprostou pozornost. Kafkovský román je humorný stylem, u kterého se budete smát tak trochu přes slzy, slzy nad tím, kterak nás byrokratické závaží tíží silou pevnou a neotřesitelnou. A opět cením práci překladatele Radvana Markuse, s publikováním jmen překladatelů na titulních stranách knih mám pořád trošku problém, ale jméno pana Markuse na titulek patří stejným dílem jako to autorovo.

1 28.04.2022

Kdyby tuto útlou knížku nenapsal ten, kdo jí napsal, asi sotva bych si jí byť jen všiml. A byla by to škoda, Písání je totiž svým zvláštním způsobem děsně zábavná, hravá, střelená, ale přesto výborná (tak jako sám John Lennon v době, kdy Písání psal). Skvělé jsou i jeho animace. Četl jsem v českém překladu, který chválím, ale vím, že úplnému docenění by to chtělo originál.

1 28.04.2022

Klasický (čti nonšalantní) Zdeněk Svěrák, povídky jsou moc pěkné, o to spíš, když jsem si představoval, jak je pan Svěrák sám načítá svým příjemným hlasem. Svěrákovský humor nikdy nezklame.

1 28.04.2022