pixiepickpocket
komentáře u knih

Velice čtivá a napínavá anglická duchařina. Atmosférou mi místy přípomínala Janu Eyrovou a Ženu v černém (filmové verze). Horor to ale vskutku není. Na mě kniha působila spíše jako dobře vygradovaná detektivka.


"Life is too short to worry about what other people think."
Amerika, šedesátá a sedmdesátá léta a netradiční rodina. Labilní maminka, jejíž jediným "cílem" je se umělecky realizovat. Tatínek - snílek, slibotechna a alkoholik v jednom. A děti, ze kterých se navzdory rodičům a prostředí, stávají samostatně uvažující a schopné bytosti.
"After dinner, the whole family stretched out on the benches and the floor of the depot and read, with the dictionary in the middle of the room so we kids could look up words we didn't know."


Tuhle knížku jsem měla v povědomí už nějakou dobu (snad od roku, kdy vyšla). Nespočetněkrát mě udivilo, že se autor nepřestával do "sráčovny" vracet a prohrávat pořád víc a víc peněz. Občas to vypadalo nadějně, zdálo se, že se poučil a další peníze už v matech neutopí, ale nestalo se... Nešlo mi to na rozum. Takhle závislost ale nejspíš funguje a podle všeho jsme všichni do jednoho riziková skupina. Proto mě těší, že se autor ze spárů závislosti na gamblu (snad už napořád) dostal.


Na jednu rodinku je těch "zvláštností" až moc. Co se týče závěrečného rozkrytí vztahu mezi Jackem a Julií - šok se nekonal. Incest by znechutil moji babičku, pohoršil maminku, ale se mnou to až tolik nepohlo. Není to asi příliš obvyklé téma (?), ale v době tolika perverzností, o kterých se otevřeně hovoří a píše, asi znechutí málokoho. Téma, na můj vkus, velice zajímavé, zpracování se mi ale příliš nelíbilo. Přičítám to zčásti i tomu, že jsem knihu nečetla v originále (překlad z roku 1988). Betonová zahrada ale za přečtení stojí.
