pkr komentáře u knih

To takhle autorka otevřela soubor s Hunger Games 1, celý ho označila, dala ctrl+c, otevřela nový prázdný soubor a dala ctrl+v. Poté změnila jen pár jmen a máme tu téměř stejný příběh jako jednička. SPOILER: Zase aréna a zase z toho záhadně vyklouznou. 3/5

4 09.03.2014

Nesmysl. Po ucházející jedničce přes téměř stejnou dvojku se dostáváme ke zbytečné trojce. To je tak, když má autor nápad a snaží se z něj vyždímat nejvíc, tak začne psát nesmysly. Stačil by bohatě jeden díl Hunger Games. Zbytek je už jen omáčka a snaha o nějakou antiutopii. Hlavní hrdinka je navíc v posledním dílu nerozhodnější než kdy předtím, a tak se čtenář neustále točí v kruhu jejích myšlenek nad tím či oním chlapcem. Dočteno s nechutí a s ať-už-je-konec-vidinou. 2/5

5 09.03.2014

Teď už bych si to určitě nemohl přečíst, ale jako malému klukovi se mi to ohromně líbilo a vždycky mě nadchlo, když jsem viděl, jak Jedenáctka natrhla triko Spartě, Slavii a já nevim komu všemu. Z nostalgie 5/5

2 16.01.2014

Jelikož tu nejdou dávat i poloviční hodnocení, přikláním se ke 4/5 bodů, jinak by to bylo za 3,5. Sám nevím, proč jsem to začal číst, ale asi mě prostě zajímalo, co všichni na tomto příběhu vidí. Mám rád dystopii, ale toto mi ani tak dystopické nepřipadalo, jako spíš se to o dystopii jen pokoušelo. O dané společnosti toho mnoho řečeno nebylo a čtenář se dozvěděl jen to, co bylo z pohledu hlavní hrdinky potřeba, což je dobré do filmu, ale v knize by to mělo být přece jen víc rozepsáno. Většina příběhu se ale točí okolo hlavní aktérky a jejích pocitů. Ta furt neví, jestli má milovat či nemilovat toho či onoho a časem to začne být docela otravné. Kdybych byl holka, tak to možná beru jinak, ale nerozhodnost Katniss mě kolikrát nutila přemýšlet, že tu knihu prostě nedočtu. Dost pasáží se v knize nic nedělo, což není podle mě vizitka dobré knihy. Číst si neustále dokola o tom, jak někdo sedí na větvi a spí, zrovna neodpovídá mým představám o dobrém počteníčku :D. Vyvrcholení taky nestálo za moc a ze dvě stránky bylo po všem. A teď ke kladům; líbí se mi ten nápad, ale myslím si, že by mohl být více rozvinutý. Kniha se dobře četla a originální verzi doporučuji všem mírně pokročilým v angličtině. I když je většina nápadů recyklovaných z jiných knih a filmů, tady to do sebe pěkně zapadá a neruší. Jsem zvědav na další díly.

3 16.01.2014

Pro mě nejlepší kniha celé série. Ano, první byla o Skřípalovi, kterého jsem znal ze seriálu CSI LV, a kvůli němu jsem vlastně knihu začal číst, a tak by měl být první díl být pro ten nejlepší. To platilo po přečtení druhého dílu, který mě trošku i zklamal, jelikož jsem čekal opět něco stejně zvráceného a místy nechutného jako v první knize. Po druhém díle tedy není divu, že třetí jsem začal číst jen z toho důvodu, abych zkompletoval sérii. Teď jsem ale rád, že jsem tak učinil. Trojka totiž ukazuje, jak se oba autoři od začátku série zlepšili, a to jak ve psaní, tak i v samotných charakteristikách postav. Jak by jinak bylo možné, že se tato knížka krásně četla i bez popisování prasáren jako tomu bylo v jedničce? Míto masového vraha tu máme Labyrinta - nejchytřejšího týpka na světě. Svými hádankami zamotá hlavu nejen hlavním postavám příběhu, ale i samotnému čtenáři (vždycky jsem se danou hádanku snažil rozluštit já sám). V příběhu je také několik zajímavých rozuzlení, a tak o poutavé počteníčko není nouze. Jak jsem psal již na začátku, pro mě nejlepší kniha celé série.

26.11.2013

Stejně svižně psané jako jednička, tentokrát je ale v příběhu více hlavních postav. Některé jsou tam možná zbytečně, ale to mi zase tolik nevadilo. Dost se mi ale nelíbilo to, že se autoři přestali držet samotného názvu knihy, totiž level 26. Zatímco v prvním díle byl Skřípal opravdu prase, maniak, netvor a já nevím co všechno, tady to podle mě na 26. úroveň nebylo. Ano, vrazi zabili dost lidí, ale určitě nebyli stejní maniaci jako Skřípal z prvního dílu, a tudíž nemohli být na stejném levlu :D. Možná se jen vrtám v prkotinách, ale od dvojky jsem čekal nějaký prasárny, větší než v jedničce, a dočkal jsem se pouze naaranžovaných vražd, od kterých postupem času vrazi také upustili a poté zabíjeli už úplně normálně. Určitě se v prasárničkách nevyžívám, ale od téhle knihy jsem je očekával, jelikož jsem počítal s pokračováním prvního dílu ve stejném duchu. Pak jsem také nepochopil ten začátek, když se zbytek knihy ubíral úplně jiným směrem, ale třeba se to dořeší ve třetím díle, na který se teď chystám. Dávám 4/5, protože se mi to hrozně dobře čte a líbí se mi "filmový" styl psaní autorů, tedy to, jak přeskakují z jedné postavy na druhou stejně rychle, jako se ve filmu mění scény.

03.10.2013

Sice má kniha přes 400 stran, ale je psána takovým stylem, že by se veškerý její text vešel klidně i na 200 stran. Tento styl psaní se mi ale zamlouval, protože díky tomu příběh krásně plynul a sečtělejší člověk by měl tuto knihu dočtenou za jedno odpoledne. Velice se mi také líbilo, jak autor přeskakoval z postavy na postavu, jako tomu je ve filmech. Kniha je sama o sobě dobrá, ale ty minifilmy mi přijdou zbytečné. Čekal jsem, že v nich bude něco vidět, ale bylo to přesně ve stylu kriminálky; začne boj, střih a najednou je tu záběr na mrtvolu.

1 22.09.2013

Král Krysa je povedené dílo a už po několika stránkách člověk pozná, že se jedná o příběh, který napsal sám život. Je jasné, že si něco autor přikrášlil, aby dodal příběhu trochu šťávy, ale věřím, že většina událostí byla založena na pravdě. Konec se mi hodně líbil; jen jsem byl trochu zklamaný, že se dva hlavní hrdinové nerozešli zrovna v dobrém, ale takový už skutečný život prostě je. Jestliže chcete začít se čtením Šóguna, měli byste dříve sáhnout po této knize. Proč? Král Krysa je totiž rychlejší, plynulejší a jednodušší kniha než právě Šógun, a tak má čtenář aspoň šanci zvyknout si na autorův styl. Jeho dílo o samurajích je totiž, alespoň podle mě, složitější a propracovanější a kdo neví, co má od autora čekat, může mít s jeho čtením potíže.

2 22.07.2013

Musím se přiznat, že prokousat se začátkem bylo pro mě hodně těžké a první kapitolu jsem četl s nezájmem a s vidinou, že knihu odložím a víc se k ní už nevrátím. Pak mi to ale nedalo a po několika dnech jsem začal se čtením znovu a ono to najednou kupodivu šlo. Nevím čím to bylo, ale zčistajasna jsem jel kapitolu po kapitole a za chvíli tu byl konec první části a já hned sáhl po druhé/třetí a hltal stránku za stránkou, dokud jsem nedospěl až na samotný konec. Clavell byl skvělej autor; takovej už asi nikdy nebude. Kromě skvělého příběhu jsem se dozvěděl docela dost i o staré japonské kultuře, jejích zvycích a mentalitě tamějších lidí. Z mého pohledu jde opravdu o povedený kousek, ve kterém nechybí vůbec nic.

1 17.07.2013

Na tenhle kousek jsem narazil v dobách, kdy jsem neměl co číst, nebo spíš mně nic nelákalo. Otevřu tuhle knížku, přečtu první stránku, druhou, třetí... a najednou zjistím, že jsem na straně sto a chci pokračovat dál. Autor píše tak neuvěřitelně jednoduše a stručně, že čtenář hltá stránku za stránkou. Frey se nezdržuje s apostrofy a podobnými zbytečnostmi a všechno si píše svým stylem. Příběh je silnej, ale pochybuju, že všechno, o čem se v knize dočtete, je pravda na 100%. I když má knížka téměř 500 stránek, dá se to zhltnout za jeden den, a to vám ještě zbude čas začít s druhým dílem příběhu (Můj Přítel Leonard), který je také povedený, ale už tolik nenadchne.

2 17.07.2013

Fanoušci knihy se mnou určitě nebudou souhlasit, ale pro mě to bylo něco hroznýho. Nejde o to, že by kniha byla špatně napsaná, to vůbec ne a spíš naopak se jedná o skvěle napsané dílo. Jde mi spíš o to, že se příběh strašně vleče a co by jinej autor napsal na dvě stě stránek, natáhl Styron na +700. Opravdu jsem si i nahlas zanadával, když jsem narazil na pasáž, kde byl popisovanej okenní parapet snad na celou stránku. Byla to pro mě opravdu nekonečná kniha, a proto jí dávám 3/5. No jo, holt těžký čtivo není pro mě.

4 16.07.2013

Kytice má pěkný příběhy; takový hezky morbidní. I když je to poezie, bylo to celkem srozumitelný a lehce stravitelný.

3 16.07.2013

Pro mě tohle prostě není. Nejsem zrovna čtenář, kterej by byl schopnej ocenit toto dílo. Mácha si určitě zaslouží pět hvězdiček za takovou práci, kterou do díla vložil, ale já se při čtení Máje nudil, a tak pět hvězd dát nemůžu. 3/5

1 16.07.2013

Perfektní nápad, opravdu perfektní. Škoda jen, že autor není zkušenější a, aspoň podle mě, nevytěžil z myšlenky postapokalyptického života pod zemí všechno. Věřím, že kdyby to psal po pěti vydaných knihách, dílo by celkově bylo propracovanější a promyšlenější. I tak se mi kniha moc líbila, jen nevím, jestli si ji ještě někdy přečtu znovu. Každý fanoušek sci-fi by si měl metro přečíst, jinak jakoby nežil. Za sebe pouze mohu říct, že se mi líbila více ta uvěřitelná část díla (život pod zemí kvůli radiaci na povrchu, rozdělení obyvatelstva do komunit podle vyznání, rasy atp.). To neuvěřitelné, čímž mám na mysli různé radiací poznamenané příšery a jakési nadpřirozené lidské bytosti se schopností číst myšlenky, se mi do knížky nehodilo, nebo to nebylo na můj vkus moc propracované. Hlavně ten konec i když mi vyrazilo dech to překvapivé rozuzlení, zakončení knihy mi přišlo náhlé, jakoby autor už neměl čas na její dopsání. Metro 2033 je ale autorovou prvotinou, a tak to moje fotrovské vytýkaní detailů nemá smysl, protože asi každý spisovatel by si přál napsat svou první knížku alespoň z poloviny tak dobrou, jako je tato. Dávám 4/5, jelikož věřím, že autor jednou přijde ještě s něčím větším, s něčím, z čeho si všichni sedneme na zadek.

2 16.07.2013

Nechce se mi psát komentář ke každé knížce zvlášť, a tak se podělím o svůj celkový názor u poslední knihy. První díl, ač má být nejpohádkovější, mi přijde takovej bez života; jako by si autorka psaní knihy ani neužívala a psala ji z povinnosti, ale to je asi jenom můj dojem. Dvojka je, stejně jako film, divná a zachraňuje ji pouze postava Lockharta - nejvtipnější postava série. Jinak je to v podstatě to samé co jednička. Třetí díl je perfektní; autorka si zde pohrála s časem a zamotala tak hlavu nejednomu čtenáři. Konečně už to také není jen o Voldovi, ale řeší se tu i jiné věci. Čtyřka se celou dobu tváří jako fantastický příběh bez záměru a na konci přijde zvrat, který ovlivní zbývající tři části knihy. Pětka, i když je nejdelší, nabídne čtenáři tak dvě důležité informace a události, ale jinak si spíš čtenář užívá prostředí Bradavic, jiskření mezi Ronem a Hermionou a Harrym a Cho, hádky studentů s Umbridžovou, dávivé kokosky a podobný záležitosti. Šestka je spojovacím článkem mezi pětkou a sedmičkou a pouze díky velkým spisovatelským zkušenostem, které autorka nasbírala během psaní předchozích dílů, se z materiálu na jednu či dvě kapitoly stala celá kniha; stejně jako v pětce, i tady se stanou tak dvě důležité věci. Sedmička je perfektní a lepší zakončení si čtenář ani přát nemohl; většina otázek je zodpovězena a (bacha spoiler) všichni žijou šťastně až do smrti. I když by se z předešlých vět mohlo někomu zdát, že mi dílo nesedlo, opak je pravdou. Užíval jsem si chvíle, kdy se nic nedělo a hlavní hrdinové řešili všední problémy typu domácí úkoly, famfrpál, Prasinky, vztahy, rodina atp. Harry Potter není jen o tom hlavním, ale právě i o té omáčce. Někdy si prostě jen tak najdu kapitolu s nějakým famfrpálovým zápasem a přečtu si ji. I když mi někdy ty poučky v knize přijdou už trošku moc americký (láska a přátelství jsou důležitější než peníze...), jsem rád, že mám všech sedm částí doma a můžu se k nim kdykoliv vrátit.

1 16.07.2013

K této knize jsem se dostal jako slepý k houslím; ve škole byla součástí "povinné četby". Už po první kapitole jsem věděl, že ji nečtu naposledy. Líbí se mi postupná gradace celého příběhu; zatímco v první části se "pouze" seznamujete s hlavními postavami a jejich životem a druhá je jakýsi "oddychovější" úsek, ve kterém se toho ani moc nestane, tak třetí je takové vyvrcholení, že se od stránek neodtrhnete, ani kdyby se vám v kuchyni pálila omáčka a pes by na vás štěkal a tahal za nohavici, že chce ven. Čím dále v knize jste, tím těžší je přestat ji číst. Někdy si jen tak přečtu část knihy, protože mám na to prostě chuť. 1984 je kniha, která mě doposud zasáhla nejvíc. Škoda, že nejde dát víc hvězdiček, protože pět je prostě málo; tato kniha by si jich zasloužila přinejmenším 101 :).

8 16.07.2013

Na tuto knihu jsem se těšil tak strašně dlouho, že mě nakonec, jak tomu už bývá, zklamala. Čekal jsem něco nového, něco, co tu ještě nebylo, ale bohužel je to, alespoň pro mě, jen další příběh o tom, jak se vzbouří roboti a lidi jim nakopou prd*l. Mnoho čtenářů oceňuje rozdělení příběhu do několika linií, ale to nic nemění na tom, že děj připomíná "Já, robot" (Jeden počítač řídí ostatní stroje a člověk se snaží tento Centrální Mozek vyřadit z provozu). Velký bum nastane, až bude tato kniha zfilmována. Pro mě je to ale pouze oddychový příběh, který nenabídla nic nového. Věřím, že kdybych se na Robokalypsu tolik netěšil, přečetl bych ji jedním dechem a pěl bych tu na ni ódy; takhle je to ale pouze průměr.

16.07.2013