pkr
přečtené 70
Vražedná pomsta
2010,
Suzanne Collins
To takhle autorka otevřela soubor s Hunger Games 1, celý ho označila, dala ctrl+c, otevřela nový prázdný soubor a dala ctrl+v. Poté změnila jen pár jmen a máme tu téměř stejný příběh jako jednička. SPOILER: Zase aréna a zase z toho záhadně vyklouznou. 3/5... celý text
Síla vzdoru
2011,
Suzanne Collins
Nesmysl. Po ucházející jedničce přes téměř stejnou dvojku se dostáváme ke zbytečné trojce. To je tak, když má autor nápad a snaží se z něj vyždímat nejvíc, tak začne psát nesmysly. Stačil by bohatě jeden díl Hunger Games. Zbytek je už jen omáčka a snaha o nějakou antiutopii. Hlavní hrdinka je navíc v posledním dílu nerozhodnější než kdy předtím, a tak se čtenář neustále točí v kruhu jejích myšlenek nad tím či oním chlapcem. Dočteno s nechutí a s ať-už-je-konec-vidinou. 2/5... celý text
Klapzubova jedenáctka
1998,
Eduard Bass (p)
Teď už bych si to určitě nemohl přečíst, ale jako malému klukovi se mi to ohromně líbilo a vždycky mě nadchlo, když jsem viděl, jak Jedenáctka natrhla triko Spartě, Slavii a já nevim komu všemu. Z nostalgie 5/5... celý text
Aréna smrti
2010,
Suzanne Collins
Jelikož tu nejdou dávat i poloviční hodnocení, přikláním se ke 4/5 bodů, jinak by to bylo za 3,5. Sám nevím, proč jsem to začal číst, ale asi mě prostě zajímalo, co všichni na tomto příběhu vidí. Mám rád dystopii, ale toto mi ani tak dystopické nepřipadalo, jako spíš se to o dystopii jen pokoušelo. O dané společnosti toho mnoho řečeno nebylo a čtenář se dozvěděl jen to, co bylo z pohledu hlavní hrdinky potřeba, což je dobré do filmu, ale v knize by to mělo být přece jen víc rozepsáno. Většina příběhu se ale točí okolo hlavní aktérky a jejích pocitů. Ta furt neví, jestli má milovat či nemilovat toho či onoho a časem to začne být docela otravné. Kdybych byl holka, tak to možná beru jinak, ale nerozhodnost Katniss mě kolikrát nutila přemýšlet, že tu knihu prostě nedočtu. Dost pasáží se v knize nic nedělo, což není podle mě vizitka dobré knihy. Číst si neustále dokola o tom, jak někdo sedí na větvi a spí, zrovna neodpovídá mým představám o dobrém počteníčku :D. Vyvrcholení taky nestálo za moc a ze dvě stránky bylo po všem. A teď ke kladům; líbí se mi ten nápad, ale myslím si, že by mohl být více rozvinutý. Kniha se dobře četla a originální verzi doporučuji všem mírně pokročilým v angličtině. I když je většina nápadů recyklovaných z jiných knih a filmů, tady to do sebe pěkně zapadá a neruší. Jsem zvědav na další díly.... celý text
Temná odhalení
2012,
Duane Swierczynski
Pro mě nejlepší kniha celé série. Ano, první byla o Skřípalovi, kterého jsem znal ze seriálu CSI LV, a kvůli němu jsem vlastně knihu začal číst, a tak by měl být první díl být pro ten nejlepší. To platilo po přečtení druhého dílu, který mě trošku i zklamal, jelikož jsem čekal opět něco stejně zvráceného a místy nechutného jako v první knize. Po druhém díle tedy není divu, že třetí jsem začal číst jen z toho důvodu, abych zkompletoval sérii. Teď jsem ale rád, že jsem tak učinil. Trojka totiž ukazuje, jak se oba autoři od začátku série zlepšili, a to jak ve psaní, tak i v samotných charakteristikách postav. Jak by jinak bylo možné, že se tato knížka krásně četla i bez popisování prasáren jako tomu bylo v jedničce? Míto masového vraha tu máme Labyrinta - nejchytřejšího týpka na světě. Svými hádankami zamotá hlavu nejen hlavním postavám příběhu, ale i samotnému čtenáři (vždycky jsem se danou hádanku snažil rozluštit já sám). V příběhu je také několik zajímavých rozuzlení, a tak o poutavé počteníčko není nouze. Jak jsem psal již na začátku, pro mě nejlepší kniha celé série.... celý text
Proroctví temnoty
2011,
Duane Swierczynski
Stejně svižně psané jako jednička, tentokrát je ale v příběhu více hlavních postav. Některé jsou tam možná zbytečně, ale to mi zase tolik nevadilo. Dost se mi ale nelíbilo to, že se autoři přestali držet samotného názvu knihy, totiž level 26. Zatímco v prvním díle byl Skřípal opravdu prase, maniak, netvor a já nevím co všechno, tady to podle mě na 26. úroveň nebylo. Ano, vrazi zabili dost lidí, ale určitě nebyli stejní maniaci jako Skřípal z prvního dílu, a tudíž nemohli být na stejném levlu :D. Možná se jen vrtám v prkotinách, ale od dvojky jsem čekal nějaký prasárny, větší než v jedničce, a dočkal jsem se pouze naaranžovaných vražd, od kterých postupem času vrazi také upustili a poté zabíjeli už úplně normálně. Určitě se v prasárničkách nevyžívám, ale od téhle knihy jsem je očekával, jelikož jsem počítal s pokračováním prvního dílu ve stejném duchu. Pak jsem také nepochopil ten začátek, když se zbytek knihy ubíral úplně jiným směrem, ale třeba se to dořeší ve třetím díle, na který se teď chystám. Dávám 4/5, protože se mi to hrozně dobře čte a líbí se mi "filmový" styl psaní autorů, tedy to, jak přeskakují z jedné postavy na druhou stejně rychle, jako se ve filmu mění scény.... celý text
Netvor z temnot
2010,
Duane Swierczynski
Sice má kniha přes 400 stran, ale je psána takovým stylem, že by se veškerý její text vešel klidně i na 200 stran. Tento styl psaní se mi ale zamlouval, protože díky tomu příběh krásně plynul a sečtělejší člověk by měl tuto knihu dočtenou za jedno odpoledne. Velice se mi také líbilo, jak autor přeskakoval z postavy na postavu, jako tomu je ve filmech. Kniha je sama o sobě dobrá, ale ty minifilmy mi přijdou zbytečné. Čekal jsem, že v nich bude něco vidět, ale bylo to přesně ve stylu kriminálky; začne boj, střih a najednou je tu záběr na mrtvolu.... celý text
Robokalypsa
2013,
Daniel Howard Wilson
Na tuto knihu jsem se těšil tak strašně dlouho, že mě nakonec, jak tomu už bývá, zklamala. Čekal jsem něco nového, něco, co tu ještě nebylo, ale bohužel je to, alespoň pro mě, jen další příběh o tom, jak se vzbouří roboti a lidi jim nakopou prd*l. Mnoho čtenářů oceňuje rozdělení příběhu do několika linií, ale to nic nemění na tom, že děj připomíná "Já, robot" (Jeden počítač řídí ostatní stroje a člověk se snaží tento Centrální Mozek vyřadit z provozu). Velký bum nastane, až bude tato kniha zfilmována. Pro mě je to ale pouze oddychový příběh, který nenabídla nic nového. Věřím, že kdybych se na Robokalypsu tolik netěšil, přečetl bych ji jedním dechem a pěl bych tu na ni ódy; takhle je to ale pouze průměr.... celý text
Král Krysa
2003,
James Clavell
Král Krysa je povedené dílo a už po několika stránkách člověk pozná, že se jedná o příběh, který napsal sám život. Je jasné, že si něco autor přikrášlil, aby dodal příběhu trochu šťávy, ale věřím, že většina událostí byla založena na pravdě. Konec se mi hodně líbil; jen jsem byl trochu zklamaný, že se dva hlavní hrdinové nerozešli zrovna v dobrém, ale takový už skutečný život prostě je. Jestliže chcete začít se čtením Šóguna, měli byste dříve sáhnout po této knize. Proč? Král Krysa je totiž rychlejší, plynulejší a jednodušší kniha než právě Šógun, a tak má čtenář aspoň šanci zvyknout si na autorův styl. Jeho dílo o samurajích je totiž, alespoň podle mě, složitější a propracovanější a kdo neví, co má od autora čekat, může mít s jeho čtením potíže.... celý text
