Placinecka komentáře u knih
Tři příběhy o třech různých, dle názvu, holčičkách. Podle anotace jsem se tešila na zajímavé příběhy k zamyšlení. To jsem se ale hodně spletla.
Styl psaní (a vlastně často i děj) by se mi spíš hodil do románů pro náctileté. Postavy, jejich osudy a chování bylo naprosto nerealistické, neuvěřitelné a nepřesvědčivé. Často mi vyprávění přišlo až trapné a občas i nudné.
Poslední příběh bych se styděla otisknout i v nedělní příloze Blesku pro ženy.
Moje první a zároveň poslední kniha od této autorky.
Velmi dobře, zábavně a čtive popsaný život na vsi napříč všemi generacemi a snad všemi příbuzenskými vtahy. Kniha je vyprávěna z pohledu několika různých postav - některé mě bavily fakt hodně, některé o maličko míň. Každý čtenář si asi najde to svoje. Buď ve výprávění pozná sám sebe, nebo některého z příbuzných či sousedů.
Skvělá sonda do duše vesničana. Úžasná práce s jazykem. Dějově se nejedná o nic převratného, ale to myslím, nebyl ani záměr. Doporučuji, rozhodně pobaví - svým vlastním způsobem :).
Škoda, že jsem nejdřív viděla film a nebyla jsem tudíž u knihy překvapená. Ale i když jsem věděla, co přijde, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Bavila mě, držela v napětí a oproti filmu se mi zdály postavy a jejich myšlenkové pochody více vysvětlené a dokázala jsem se do postav vcítit. (Ne, že by teda zrovna tohle člověk chtěl :)).
A jak se Nick zachoval na závěr? Nenapadá mě slušné slovo, jak ho vystihnout..
Dobrá kniha!
Ze všech autorčiných knih se mi tahle líbila nejvíce. Skvěle vykreslené postavy, pocity a myšlenky. Příběh měl spád, dvě dějové linky do sebe krásně zapadaly a jedna odkrývala a vysvětlovala druhou a obě dvě mně bavily stejně. A všechny postavy mi byly svou zvláštností strašně sympatické. Kniha měla přirozený, nenásilný vývoj. Jen konec mě (zklamal?) překvapil, chtěla bych ho více rozepsat, dozvědět se víc... Kniha proste hrozně rychyle a nečekaně skončila.
Skvělé dílo!
Milá oddechovka, pro nenáročné čtenáře. Kniha se hezky četla, jednotlivé příběhy mě bavily, ale měla jedno velké ALE. Vadilo mi, že jsme se s každou postavou setkali jen jednou. U některých postav mě zajímalo, jak by příběh pokračoval dál a trochu mě štvalo, že jsem se to nedozvěděla.
Kniha neurazila, ani nenadchla. Ideální čtení na dovolenou, kde člověk nechce přemýšlet.
I když nejsem pejskař (mám kocoura) a téma mi přišlo spíše pro děti, tak mě kniha nadchla a přečetla jsem jí prakticky na jeden zátah. Příběh hezky plynul, líbilo se mi vyprávění z pohledu psa a po dobu, co jsem knihu četla, jsem si dokonce přála mít psa :)
Tématika koncentračních táborů je moje oblíbené téma. Proto se mi prvni část knihy líbila, i když bylo vyprávění spíše průměrné. Že bude kniha pokračovat odchodem hlavního hrdiny do Ameriky a budováním jeho nového života mi přišlo jako fajn nápad, konečně některá kniha z koncentráku pokračuje i dál, říkala jsem si. Dobrý nápad to byl, ale jen do chvíle, kdy se kniha zvrhla v popisy toho, jak a komu se šily obleky na míru a kolik slavných lidí tyto obleky obléká. Knihu jsem dočetla, ale s přemáháním.
Po přečtení „Ke dnu“ od Anny Bolavé, jsem se na její další knihu opravdu těšila. Vyprávění o Anně, sběračce léčivých bylin, která se s přibývajícími stránkami stává více záhadnou, bláznivou a nemocnou, mě ale zklamalo. Celá kniha se točila především o sběru bylin a jejich každoúterním odevzdáváním do výkupny. Tento stereotyp byl Annin celý život – nic jiného než sběr a následný výkup ji nezajímalo. Nestarala se o manžela, kamarádky ani své zdraví. Její jedinou vášní byly byliny.
Po čase se ale vyprávění stalo jednotvárné a opakující se, dokonce až nudné. Namísto zdlouhavých popisů květů, listů, stonků, správného sušení a počtu nasbíraných pytlů, bych uvítala více odkrýt důvody, proč Anna dopadla tak, jak dopadla. Proč nakonec zůstala se svými bylinami úplně sama. Všechny další postavy a příběhy byly popsány velmi stručně, tajemně a čtenářovi jen naznačily, co se asi kdysi stalo a proč. A to je velká škoda, protože právě tyhle popisy vztahů, pocitů a názorů byly na knize to nejlepší!