Planktom komentáře u knih
Subjektivně jedna z nejhlubších propastí mezi prvotním dojmem z grafické úpravy knihy a jejím obsahem! Při vší úctě, snad ještě nikdy jsem se necítil tolik lákán tématem i pověstí a zároveň vyloženě odpuzován estetickou stránkou knihy. Dlouhatánské roky jsem se jí proto v soustředěných kruzích nesčetněkrát přibližoval a znova a znova uhýbal s podezřením, že vyjadřuje-li obal cit autorů, nemůže přece stát za to. Nyní však, když jsem touto zajisté zkouškou nejryzejší důvěry v text samotný prošel, mohu konečně za obsah knihy vděčně poděkovat, neboť je v mých očích skutečným pokladem ~
Čirá člověčina. O titěrném i ohromném. O lidské nicotnosti i vlivu našeho jednání na svět a nejširší myslitelné dějiny. O plynutí času, paměti, příbězích a poezii mezi řádky. O našlapování mezi nimi. O trpělivosti, řádu, morálce i přirozenosti. O nepředstavitelných dálkách i o tom, že největším darem na tomto světě může být ve vší té rozlehlosti pod nebesy něčí blízkost.
"Teplá tlukoucí srdce v nehostinné, božsky krásné a chladné krajině."
Na tak něžně imaginativní a výsostně literární autorku, jakou jsem v Ursule K. Le Guinové dosud měl to potěšení poznat, překvapivě lapidární - což by samo o sobě jistě ještě nemuselo být ke škodě, vždyť její příběhy bývají vlastně v lidské prostotě a jednoduchosti nádherné, jen nikdy přinejmenším z mého pohledu takhle mdlé - bez výraznějších nápadů, chutí a zejména toho, co jsem od tvůrkyně příběhů Zeměmoří na půdorysu nosného námětu pro děti čekal především - bez kouzla (čímž na tomto místě určitě nemíním jen absenci jejích živoucích čarodějů, nýbrž mnohem citelněji kouzlo vypravěčské či poetické, jakými mi učarovala právě v prózách ze Zeměmoří). Miloučké ilustrace navíc také úplně nepomáhají, neboť i tam, kde ještě autorka buduje očekávání či překvapení, mnohdy již přes půl dvojstránky doslovně odhalují i to málo, co následuje. Za mne tedy s lítostí kolem a kolem spíše zklamání, které jediné jsem skutečně nečekal ~