Podpovrchem komentáře u knih
Bohužel i mě se občas stane, že nemám šťastnou ruku a sáhnu po knize, která se ukáže být vším jen ne dobrým čtením. A to platí i u knih od pana spisovatele Browna. Vydařenější Daniken, mistr fikce a zápletek. Čte se dobře, ale nic ze čteného člověk nesmí ani na chvíli brát vážně a ona absence možnosti přemýšlet mne u čtení této knihy iritovala. Možná bych knihu mohla darovat Bábi Zlopočasné, ta nerada vyhazovala papír, nechávala si jej pro potřebu, doslovnou.
Šepot slov, tichá píseň snu, nádech poetična..
T.Capote byl nazván " geniálně píšícím elfem", Luční harfa jeho predikát jen podporuje, je fantaskní. Cyklus Strom noci je plný jiného světa, místy hrubého, zlého a chvílemi i humorného.
Bizarní koláž předsudků, klišé a snů. Okázalost ega a očekávání automatického pochopení, respektování až nadšení pro " mé" působí jako infekční vyrážka na přítomné.
Úchvatné, dechberoucí reprodukce a detaily. Naprostá pastva pro oči. Co se týče textu, tak se jedná skutečně o úvod do knižní malby a její sekce iluminace a učebnicový styl, ale ty obrázky jsou skvostné.
Klaním se v obdivu práci pana profesora Šmahela. Jedná se o cenný a souborný vhled do jednoho z kritických období dějin.
Pán loutek, virtuóz bez charakteru. Autorovo nadšení strhne a i když se brodíte v politické špíně a s naprostou lhostejností šlapete po lidských životech, stále se držíte slabé linie táhnoucí se biografií v podobě mírné ironie, kterou autor nechává jako záchranný kruh pro zdravý rozum.
A na závěr se naskytne otázka, kolik takových chameleonů existuje na politické scéně dnes.
Je velice těžké odlišit fikci od věrohodných informací, podle mě je tato kniha ukázkou výborně odvedené studie. Autor předkládá výběr z mnoha informačních zdrojů a tak se nám otevírají nevšední kapitoly z návštěvy středověkého myšlení.
Jedná se o doposud ojedinělou publikaci, neboť ikonografie očistce nehrála významnou roli v historických studiích, byť pro období 17. století bylo téma jedním ze zásadních bodů náboženské reformy. Autoři zvolili odvážně a netradičně méně známé památky, dokonce někdy šli dále a seznamují čtenáře s neznámými objekty a to z hlediska základní typologie ikonografie očistce, která vkládají do regionálního kontextu. Hlavní doménou knihy však stále zůstává barokní člověk a jeho vnímání uměleckých děl ve smyslu náboženském i estetickém.
Publikace nepřináší nic nového a autorka se dopouští řady žákovských chyb, které vedou k jednomu z mála kladů a to návodu, jak nemá vypadat odborná studie. Například u výkladu moderních uměleckých projevů nejde dále než k domněnkám a tvrzením bez argumentů, či hlubší analýzy. Nedozvíme se, proč jsou některé teorie umění zmíněny a jiné zůstaly zamlčeny. Jako by po celou dobu text nerozlišoval mezi vědeckou studií o teoriích umění a vlastní interpretací umění samého.
Náročné čtení, umořená však nejsem, naopak. Už dlouho jsem u žádné knihy necítila propojení a pocit vyjádření vlastních myšlenek.
V zoufalé touze něco číst jsem šla do knihovny a vzala první, co mi padlo do ruky. Noční hlídka je vydařené fantazy. Skvěle namíchaná psychologie, kdy černá není absolutně černá a bílá absolutně bílá. Už dlouho se mi nestalo, abych se od knihy nebyla schopna odtrhnout a musela jsem ji přečíst na jeden zátah.Bohužel toto se už o dalších dílech říct nedá, i když jsou čtivé, ale jedničky prostě nemají šanci dosáhnout.
Oddychové čtení, hravé, ale ničím nepřekračující průměr, fejetony postrádají hloubku a z celé knihy je nejlepší asi jen samotný název.
Stát se pozorovatelem, nespěchat, nepídit se po významech, protože ve ztrátě trpělivosti by se mohlo stát, že se v konečné fázi připraví o prožitek z cesty a nalezení oné skryté zahrady. Kniha je bohatě protkaná prchavými obrazy, skrytým pohybem v nejpevnější hmotě- včelou v jantaru.Pásmo dechberoucích, poklidných plynutí. Budu citovat, protože tato věta skvěle vystihuje celou knížečku:" ..zakonzervovaný Okamžik, který je schopen přetrvat " čas".
Sešitek věnovaný místy až sarkasticky kritice současného vkusu. Úvahy jsou však v mnoha plné paradoxů a kontrastů, zjištění jsou někdy překvapivá a úsměvná. Knížečku jsem zavírala s počínající sebereflexí.
Eseje v živé zkušenosti, tak lze jednoduše popsat tuto knihu. Zvláštní, ojedinělá, chvílemi bizarní. Rébus nad kterým musíte dlouze přemýšlet.
Symbol statečného zápasu za svobodné vyjádření vlastní pravdy. Fiktivní reportáž z vězení v Kostnici je historicko-beletristickou prací, ze které je znát autorův velký obdiv k Janu Husovi. Celek je sympatický tím, že se autor oprošťuje od standardního ideálu a popisuje jeho vývoj z omylného, vypočítavého inteligentního mladíka v rozvážného a moudrého zastánce pravdy.
K naprosto vyčerpávajícímu komentáři Pumla mohu jen přidat pár vět.
Zpověď autora maluje zároveň i osudy obyvatel sedmého kontinentu, jejich vyjímečnou dobrosrdečnost a hrdost. Celá kniha je opředena vůní pomerančovníků a už jen pro malebnou krásu Kréty je ji škoda nepřečíst.
V tomto románu se naplno projevil autorův humanismus. Samotný příběh ve své osnově není až tak originální, ale to mu neubírá na pravdivosti, překvapivosti, napětí a čtivosti.
Ucelená kniha pro všechny milovníky umění, ať už profesně či jen laicky, ze zájmu. Pokladnice informací, studnice poznání, bezesporu jedna z perel literatury dějin umění.
Skvostná kniha kombinující nádherný sloh se spoustou archaismů, filozofující nad bytím, bohem a přinášející skutečně geniálně alibistické resumé.