pokreslená komentáře u knih
Škoda, že nebyl pan Irovský Šimkovi k ruce místo Krampola...
Při cestě vlakem se člověk nad knížkou culí jak jelimánek, pohroužený do čtení div nepřejede cílovou stanici. Může snad být lepší záruka kvalitního humoru?
Po Příbězích sráče jsem čekala, že O(byčejný) život naváže na stejnou notu. Tahle knížka je ale o poznání víc odlehčená, jasná, srovnaná... vyjma jedné temné povídky, která se mě dotkla více, než bych chtěla, jsem měla úsměv na rtech po celou dobu čtení a ještě dlouho poté.
P. S. Není nad to se zasmát antihrdinově přístupu k ženám, když nejde právě o Vás :)
Na recenzi jako takovou nemám koule, takže komentář, krátce po přečtení a krátký.
Jsem lehce ovlivněna osobním setkáním s charismatickým autorem a některými jeho zážitky, jež se jeví s mými málem duplicitní. Je zvláštní pocit číst vlastní myšlenky od někoho jiného. I tak jsem
s to ocenit dílo jako čtivé, fascinuje mě oxymoron lehké tíhy v povídkách obsažený. Bez příkras, bez milosti, upřímně- tak autor vypráví a proto mě to neskutečně baví.