Jak jsme slavili Velikonoce a další humoresky přehled
Jaroslav Irovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/147117/bmid_jak-jsme-slavili-velikonoce-a-dalsi-7PJ-147117.jpg
4
21
21
Autor této humoristické knížky rád přiznává svou inspiraci povídkami Šimka a Grossmanna a odkaz obou klasiků českého humoru rozvíjí dalšími šestnácti vtipnými povídkami, připomínajícími jejich vybroušený styl, ovšem s vlastními a originálními žertovnými nápady a situacemi. Postavičky z české vesnice, zarputile realizující všechny své pitoreskní plány a okamžitá hnutí mysli navzdory osudu i sobě samým, jistě pobaví nejen pamětníky příběhů Š+G, ale i čtenáře o generace mladší.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jak jsme slavili Velikonoce a další humoresky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Děkuji pane Irovsky,za tuto skvělou knihu,diky ní jsem se opět od srdce zasmála a na chvíli zapomela na svoji nemoc.
Na cestě do Prahy jsem si zkrátila cestu přelouskáním této darované knihy ;) a musím říct, že jsem se mile pobavila. Všechny povídky byly super, ale jedna, která se mi hodně líbila (připomnělo mi to hodně podobnou situaci, s mojí kamarádkou - tak, že jsem ji nečetla jen jednou, ale hned asi 3x) :D
Tak, že za mě můžu tuto knihu jen doporučit ;)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jak jsme slavili Velikonoce a další humoresky v seznamech
| v Přečtených | 24x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 6x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 2x |
Část díla
Jak jsem byl donucen absolvovat kurs autoškoly
2012
Jak jsem hlídal psa
2012
Jak jsem jel na dovolenou
2012
Jak jsem pobýval v psychiatrické léčebně
2012
Jak jsem pomáhal na stavbě
2012
Autorovy další knížky
| 2018 |  ... s duší beadníka |
| 2022 | Psí život |
| 2013 | Příběhy sráče |
| 2014 | O(byčejný) život |
| 2020 | Hrobař |
Tuto knížku jsem si koupil poté, co mě navnadily zdejší dosavadní komentáře. S velkým těšením jsem se začetl do úvodních stránek. První dvě tři povídky skutečně nebyly špatné, dokonce jsem se jednou nahlas zasmál. Vzhledem k tomu, že autor sám přiznává svou inspiraci povídkami Šimka a Grossmanna (které mám moc rád), mi úroveň zážitku zásadně povýšilo to, že jsem si při čtení v hlavě představoval hlas Jiřího Grossmana s tou jeho typickou dikcí.
S přibývajícími přečtenými stránkami mě ale začalo stále více otravovat, že pan Irovský se uchyluje k laciným rasistickým, politickým a sexistickým narážkám. O to by nešlo, nejsem z těch, které by politicky nekorektní humor pohoršoval. Právě naopak. Jenže v této knížce toho bylo nakladeno v takové míře a tak neuměle, že mě to znechutilo. Již zmínění Š+G něco takového neměli zapotřebí. Podle mě to nemá úroveň, stejně jako humor samotný. U dalších povídek jsem už k úsměvu, natož zasmání, nenašel nic. Irovský se snaží být tak třeskutě vtipný, že to pro mě vyznívá spíš křečovitě a trapně.
Přiznávám, že jsem knihu nedočetl. Musel jsem skončit v polovině. Víc času už jsem s tím ztrácet nechtěl.