PomněnkaPrvní komentáře u knih

Emmanuelle nenávidí seveřany a nenávidí také Zacha, vojáka a velitele policie, který spolu se svojí armádou okupuje jižanské New Orleans. Zach se špatně vyrovnává se skutečností, že ho přitahuje hlavní podezřelá na vyšetřovaném případě. A nedaří se mu dopadnout pachatele, protože s krutými modrokabátníky nechtějí obyvatelé okupovaného města spolupracovat. Knížka je napínavá, celou dobu budete dumat, kdo za tím stojí. A nepomůže ani autorka, která se Vás občas snaží svést ze stopy slepými uličkami. Romantiky a dlouhých zamilovaných pohledů si zde moc neužijete, ale problematický vztah Emmanuelly a Zacha je zde popsán hezky.

Jedná se o hodně dobrodružný děj, kdy hlavní hrdiny pronásledují kanibalové, britské námořnictvo, francouzští vojáci... A při tom všem se India a Jack k sobě pomalu přibližují a zjišťují, že si nejsou tak úplně lhostejní a že mají i cosi společného. Pohodové počtení se špetkou napětí, trochou romantiky, zrnkem erotiky a občasným vtipným dialogem.

Pozor dámy, nečekejte romanci v pravém slova smyslu. V příběhu je tolik bolesti a smutných scén, že to rozhodně není oddechovka z červené knihovny. Nutno ale říct, že autorka píše tak citlivě, že i šíleně smutné scény zvládnete, ačkoliv pro slzy nebudete chvílemi vidět na písmenka. Ale trpí zde zejména děti, takže slabší povahy ať zváží, zda to chtějí číst (myslím, že ještě dlouho budu mít před očima scénu, jak šestiletý chlapeček drží za ruku dvouletou sestru a zcela opuštěni se v londýnském přístavu dívají za odplouvající lodí, která odváží jejich matku, jediného člověka, kterého na světě měli...)

To byla první knížka od této autorky a moc se mi líbila. Oba hlavní hrdinové jsou sympatičtí a stateční, čtenář se občas zasměje. Nechybí romantika a najde se i pár milostných scén. A hlavně je knížka napínavá. Ta prchající scéna byla celkem dlouhá, ale tak napínavá a zábavná, že jsem nemohla jít spát. Rodina mě přesvědčovala, že budou prchat i ráno, ale já tu kapitolu prostě musela dočíst :)

Zajímalo by mě, kdo psal anotaci a co ten dotyčný považuje za romantickou lásku. Hlavní hrdinka je ve 13 letech unesena a zavřena za vysokými zdmi tureckého harému. Tam cca od 14 let rodí jedno dítě za druhým. O manžela se dělí s dalšími pěti ženami, dále příležitostnými milenkami a následně (až se stane sultánem) s mnoha a mnoha harémovými konkubínami. Autorka nám tvrdí, že se oba vroucně milují, ona ho až za hrob, on ji nejvíce ze všech žen a milenek, se kterými si užívá. A teď k hlavním hrdinům. O Cyře (tak byla Janet přejmenována) a jejím charakteru se dozvídáme více, o Selimovi už tolik ne. Spíš se dozvíte, jak je vybavena komnata, co má kdo na sobě, jak je ozdoben kůň, na kterém Selim jede atd. Spíš bych tuto knihu označila jako román než román pro ženy, neboť v těch to chodí tak, že čtenář s hlavními postavami sympatizuje, muže si většinou oblíbí... Tito dva hlavní hrdinové jsou až příliš naturalističtí z dob Osmanské říše. Naše milá a romantická Cyra neváhá objednávat vraždy nepohodlných osob, pomocí bylinek brání novým dívkám v Selimově harému, aby mohly otěhotnět (takže je nechá hnít za zdmi harému a ani jim nedopřeje to jediné potěšení v životě ženy (když nemají svobodu) - děti. Její milovaný Selim nechá dívce useknout dva prsty, protože hrála příliš veselou písničku a zpívala přitom falešně. Nechá zardousit a vhodit v pytlích do moře ženy a děti jeho staršího bratra, který uprchl z paláce...
Takže shrnuto a podtrženo - nečekejte romanci ani romantickou lásku. A nečekejte ani historický román, protože ačkoliv se asi o to autorka snažila, je v něm tolik nepřesností a nepravd, že by historickým románem nazýván být neměl.
Za sebe musím říct, že náhled do tureckého světa a smýšlení je zajímavý, ale knížku zatím v polovině odkládám a prozatím dočítat nebudu. Nyní mám období oddechovek a romantických hrdinů z červené knihovny. Zkusím tedy něco jiného od Bertrice Small, třeba najdu, co hledám. A možná se časem k této nedočtené knížce vrátím a kdo ví, možná svůj komentář upravím...

Moc hezké... Jarret se postupně mění z lehkomyslného sukničkáře na zodpovědného gentlemana a neobjevuje v sobě jen city k Annabel, ale také smysl pro povinnost. Mezi oběma hrdiny to krásně jiskří a najdou se i dialogy, které Vás rozesmějí. Těším se na další pokračování této série, další obětí intrikánské babičky bude Jarretova sestra Minerva (série bude pokračovat /a snad se brzy dočkáme českého (resp. slovenského) vydání/ třetím dílem v originále nazvaným How To Woo a Reluctant Lady, čtvrtým dílem v originále nazvaným To Wed a Wild Lord (blíže poznáme Jarretova bratra Gabriela) a pátým dílem v originále nazvaným A Lady Never Surrenders (blíže poznáme Jarretovu nejmladší sestru Celii).

Příjemně strávený čas u této knížky. Moc humoru tam není, romantiky více, erotiky ještě více. Děj je celkem poutavý, autorka staví na klasických snech všech naivních žen a dívek - že když potkají neodolatelného darebáka a sukničkáře, podaří se jim ho změnit. V románu z červené knihovny moc pěkné, ale v životě s tím dámy raději nepočítejte :o)

Pěkná knížka, milý příběh, někdy jsem ale Abby obdivovala, že má tolik trpělivosti poté, co jí všechno Spencer prováděl a jak se k ní choval. A jeho bráška Nat z toho na můj vkus taky vyvázl docela snadno. Touto knížkou končí série Swanleovy staré panny. Sabrina Jeffries píše hezké a odpočinkové knížky, ale myslím si, že dlouho mi v paměti nezůstanou. Už nyní mám problém si uvědomit všechny hlavní postavy předešlých knih série, natož jejich charaktery a dějové zápletky.

Clara je až příliš neopatrná, uprostřed noci se sama vydá do temných zákoutí Londýna, vyhrožuje zločinci - no naštěstí je jím Morgan, ze kterého se vyklube tajný agent. Ale jeho minulost tak čistá není, proto si netroufá doufat, že by někdy mohl Claru získat. Romantiky je zde dost, erotiky taky trochu. Vtipných scén zde moc není, ale knížka je čtivá, nudit se nebudete.

Hodně jsem se nasmála, když se Julie snaží usvědčit Sebastiana, že je vlastně únoscem a srovnává ho se světáčtějším bratrem, čímž Sebastianovi šíleně hraje na nervy i ješitnost. Když Sebastianovi sdělí, že "jeho polibek nebyl špatný", Sebastian vidí rudě :o) První polovina knížky je o tom, jak ze Sebastiana dostat přiznání, druhá je o tom, jak se Sebastian snaží Julii získat pro sebe. Nudit se nebudete, knížka obsahuje vše, co obvykle romance pro ženy mají.

Knížka má vše, co má červená knihovna mít. Napětí, romantiku i erotiku. Občas se i zasmějete. Daniel je velký sympaťák a po prvním díle se čtenář lehce ztotožní i s Helenou. V překladu mi ale vadilo, že byl Daniel často označován za "mladíka", když je to třicetiletý chlap jako hora, který převyšuje většinu mužů.

Při čtení se pobavíte, zasmějete, trošku seznámíte s Shakespearem... Kniha má spád, obsahuje romanitku i erotiku, místy jsem i zaslzela, takže splnila to, co jsem od červené knihovny očekávala :o)

Pohodové čtení, žádné dějové zvraty. Kniha si poklidně plyne, nudit se u ní nebudete, ale aspoň ve mně nějaký hlubší dojem nezanechá. Dozvíte se něco málo o Skotsku, co jste ještě v jiných ženských románech pro ženy asi nečetly (svatby, ovce, whiskey...).

Člověk přečte hodně knížek, ale toto dílko Vám zůstane v paměti a navodí pocit klidu, když si ho vybavíte. Autor vypravuje tak, že to úplně vidíte před očima, ty hromádky žaludů, ty mladé stromky...

Moc milé a vtipné čtení.

1 07.05.2013

Knížka je hodně poučná, psaná lehkou a vtipnou formou, takže u ní vydrží i "nečtivci". Každá rada nebo informace je podložená nějakým argumentem nebo výzkumem, takže i kritik a rejpal (jako já) bude spokojen, že mu jen nevnucují názory (toto dělej, toto říkej, toto nedělej...), ale že mu vysvětlí, proč to tak je, že se s tím čtenář ztotožní a říká si: "že mě to nenapadlo dřív". Musím se ale přiznat, že se k této knize musím vracet, protože ne všechno si člověk zapamatuje, nebo prostě zapomíná používat v praxi. Ale je to opravdu dobrý rádce - nyní když uvidíte muže "zírat do ohně", nerozčílí Vás to, ale budete chápat, proč to tak je. A už Vás ani nebude tolik vytáčet to zběsilé přepínání kanálů dálkovým ovladačem televize, protože budete v obraze ;)

Tak to je moje velká srdcovka ještě z doby náctiletosti, kdy jsem potají babičce kradla harlequinky a místo učení jsem se někde zašila a četla je. Příběh je z červené knihovny celkem klasický, krásná žena a arogantní, ale neodolatelný muž. Linet to vidí jednoznačně, že Max je netvor, ale nebyla by to červená knihovna, kdybychom pozvolna nezjišťovali, že to není tak černobílé. Ale naprosto nejúžasnější (a v harlequinkách skoro nevídané) jsou reálie. O Benátkách jsem se díky této útlé knížečce dozvěděla hrozně moc a když jsem několikrát v Benátkách byla, mohla jsem ze svých vědomostí čerpat (takže zapomeňte na gondoly, Benátčané k plavbě používají vaporetta ;)

No dobře. Za pár dní se chystám na podzimní návštěvu Benátek znovu. A tak jsem si asi po 15 letech tuto knížku chtěla přečíst opětovně. A abych byla úplně spravedlivá, musím svůj komentář upravit. Benátky jsou popsány krásně, dýchá na Vás ta atmosféra a pokud je to místo, kde jste ještě nebyli, určitě Vás to zláká. Ale příběh samotný je slabý. Asi je to i tím, že je to krátká harlequinka, do které se příliš nevleze. Ale největší průšvih jsou hlavní hrdinové - Max je tak povýšenecký, panovačný, ani normální dialog se s ním vést nedá. A Linet je tak zoufale naivní!

Kdysi v náctiletosti jsem to pro zajímavost četla, abych se o "satanistech" (o děckách v černém, které si tak říkaly) něco dozvěděla. Můj dojem z toho byl docela pozitivní. Žádní čerti ani ďáblové. Pobavila mě ta myšlenka, že Satan opravdu existuje, neboť celá věc s Bohem je postavená na boji proti satanovi :o) Kniha nikoho nenutí být satanistou, nehrozí (neslibuje ;) ohně pekelné ani jiné tresty, když se vydáte vlastní cestou s jiným názorem. Z desatera vyplývá, že nesmíš ubližovat ostatním, ale musíš se zachovat tak, abys byl šťastný ty sám. Pro přehled o všem možném nevidím důvod, proč si to nepřečíst.

Toto ale bylo (aspoň pro mě) velké šlápnutí vedle. Pan Bukowski je můj oblíbenec ještě z mladších let (mladších než mladých ;), ale toto jsem opravdu nedala. Myslím si, že povídky mu nesvědčí, víc mi pasují delší díla, kde se může věnovat důkladnějších popisům situací, podrobnějším rozborům charakterů jednotlivých postav atd. Toto na mě dělá dojem, že vydavatel něco rychle chtěl, tak pan Bukowski do sebe obrátil láhev něčeho a něco napsal. Kdo jste na Bukowskiho zvědaví a teprve s ním začínáte, opravdu nesahejte po těchto povídkách. Zvolte třeba román Ženy.

Druhý díl už mě nepřesvědčil, abych ho dočetla a sháněla se po dalším. Místy hodně rozesměje, to ano, ale ty perverznosti a některé situace, které prostě autorovi nemohu uvěřit, mě od dalšího čtení odradily.