Posli komentáře u knih

Od knihy jsem tolik neočekávala, protože Hvězdy nám nepřály mě až tolik nechytly jako ostatní příznivce Greena. Myslím, že jsem asi jediná, koho Hledání Aljašky zaujalo více než Hvězdy.
Postavy jsem si tu zamilovala. Váleček mi byl sympatický od první chvíle – jeho záliba v posledních slovech, jeho pohled na svět… Aljaška však byla ještě lepší. Občas mi její náladovost někoho připomínala (jo, jsem taky hodně náladová :D). Každopádně Aljaška si mě získala svojí inteligencí, humorem a hlavně tajuplností. Její životní události ji dělaly ještě zajímavější. Myslím, že kdybych Aljašku opravdu znala v reálném světě, tak bych z ní občas chytila nerva a měla často chuť ji praštit, ale takhle mi přišla jako jedna z nejzajímavějších postav, s kterými jsem se doposud v knižním světě setkala. A bez Plukovníka by to taky nebyl žádný pořádný příběh!
Líbí se mi jak Green popisuje „obyčejný“ život. Na knize je úžasné to, jak se jeví jako prostý příběh, ale zároveň v něm nalezneme spoustu otázek, i filozofických.
I když mi bylo jasné, co se stane, když kniha byla rozdělná na části Předtím a Potom, tak mi to nijak nezkazilo mojí napjatost při čtení. Po smrti Aljašky to sice ve mně nevyvolalo žádné silné emoce, ale knížka nemusí být žádný nástroj na pravidelné pročišťování očních kanálků. Spíš jsem se pak zamýšlela nad otázkami ohledně ceny života.
Je pravdou, že druhá část byla slabší než první a několik stránek bylo naprosto zbytečných, ale i přesto knihu hodnotím velmi kladně. Nevím, co k této knize dodat, možná jen: V jednoduchosti je síla.

8 27.04.2014

Toto je kniha, kde hrdinové žijí s následky na celý život a neúplně šťastně až do smrti. Ale právě tak se mi to líbí, protože děj je skutečnější. Příběh nám pomáhá pochopit komu věřit, a i když se někdo schovává za stranou dobra, nemusí být i dobrým člověkem. Taky se mi líbí, že autorka do příběhu nezasadila až moc romantiky, ale spíš jenom náznaky a to podle mě příběh ještě víc obohatí. Nelituji v žádném případě času, který jsem nad touto knihou strávila. Série Hunger Games je pro mne velmi zajímavou trilogií.

Krásný doplněk k sérii Harryho Pottera, který nám bohužel nic neřekne. Bez vpisků by to nudné, ale takhle to tomu dodalo krásnou pottrovskou atmosféru.

5 08.02.2014

Brek jsem si ze začátku celkem oblíbila, ale časem mi začala lézt na nervy. Čekala jsem něco úplně jiného, ale nevadí. Sice nejsem na filozofické kecy zvyklá, ale nad tímto jsem se celkem zamyslela. Vždycky mě bavily jen části příběhu. Líbily se mi například jednotlivé zážitky a příběhy různých duší. Samotný pobyt v Šemaji mě moc nebavil a snažila jsem se to číst rychle, protože jsem u toho lehce ztrácela pozornost, tak jsem se radši snažila, abych to měla rychleji za sebou. Konec byl zajímavý a pěkný, ale musím se přiznat, že mi hned ze začátku nedošlo, co se stalo, protože jsem četla rychle a moc to nevnímala, ale pak jsem si pár posledních stránek znovu projela a bylo mi to jasné. Odpuštění nebo spravedlnost? Opravdu zajímavý příběh:)

5 04.09.2013

Kniha byla nádherná. Ještě dlouho na ni budu vzpomínat. Moc dobře nemůžu posoudit to, jak autor píše, protože jsem to četla v angličtině, kterou nemám na nijak vysoké úrovni, ale bez těch vsuvek by to nebylo ono. Krásně tam zapadaly a vždycky mi to připomnělo, kdo je vlastně vypravěčem. Věta v anotaci: „I Smrt má srdce,“ to vystihuje. Smrt byla úžasným vypravěčem. Liesel jsem si oblíbila už od první chvíle a stejně tak i Rudyho. Autorovi se povedlo vykreslit tyhle postavy tak, že se snad nikomu nemohou znechutit. Nikdy jsem moc nečetla knížky zaměřené na válku, ale po tomhle jsem prostě sáhnout musela. Sice to je zaměřené pouze na život obyčejných lidí v době války, ale přesně tady poznáme, že válka se dotkla všech. Liesel měla zrovna tu smůlu, že dokonce se jí dotkla několikrát a ještě k tomu velmi krutě. I když jsem od začátku knihy věděla, co se stane, posledních pár stránek bylo tak smutných, že jsem zadržovala slzy. Zusak napsal Zlodějku knih tak, že si každý uvědomí, jak hrozné životy měli lidé, kteří zažili tak strašné období jako je válka.

5 29.04.2013

Ze začátku mi přišly Střípky duší jako průměrná kniha nebo hůř. Říkala jsem: „Hm, duchové, hm, milostný trojúhelník…“, ale nakonec jsem se prostě do knihy začetla a zahodila jsem předsudky. Lenzi mi sice občas lezla na nervy, ale nakonec jsem si oblíbila i jí. A Alden? Stačí jediné slovo a to je prostě boží. U hlavního nápadu knížky jsem si opravdu nejdřív nebyla jistá, ale autorka se vyznamenala a neudělala z toho žádný kýč. Některé maličkosti mi sice přišly ohrané, ale nic co by knížce více ublížilo. Zak se mi za začátku líbil a nejdřív jsem byla naštvaná, že ho Lenzi opouští, ale na Aldena jsem se za chvíli přeorientovala. To mi opravdu nedělalo problém:D

5 05.04.2013

Ze začátku mně Pýcha a předsudek moc neoslovila, dialogy se táhly, ale postupem času si mě jednotlivé postavy začaly získávat. Elizabeth je úžasnou hlavní postavou, která svou inteligencí převyšuje všechny ženy v románu. Moc se mi líbila postava paní Bennetové - trapné matky, bez které by příběh ztratil pár vtipných okamžiků. Co se týče pana Darcyho, tak jsem si ho oblíbila hned na začátku. Sice jsem pak o něm začala pochybovat jako Elizabeth, ale nakonec si mě zas získal. Toto byla moje první kniha od Jane Austenové a už jen hledám skulinku času, ve které bych se mohla pustit do další knihy od této autorky.

4 08.02.2014

I když normálně nečtu psychologické thrillery, tak tento příběh se mi velmi líbil. Bylo to něco jiného než jeden z řady obyčejných thrillerů. První část knihy, kdy Shelley vyprávěla o šikaně, mě bavila mnohem víc. Po zavraždění muže už příběh neměl takový spád jako na začátku, ale stále mě bavil. Knížka ve mně zanechala spoustu emocí a námětů k přemýšlení. Co bych asi udělala, kdybych byla Shelley? Je to kniha, která poukazuje na to, čeho všeho může být člověk schopen, i když bychom od něj nic podobného neočekávali. Musím uznat, že nějaké věci, by se ve skutečnosti prostě stát nemohly, ale i přesto působil příběh reálně. Od kniha jsem čekala sice úplně něco jiného, ale i tak se mi líbila. Kniha je určena pro dospívající, ale doporučila bych ji i starším, protože si myslím, že si v ní najdou něco, co je zaujme.

Knížka byla pěkná, ale nic víc. Taková průměrná knížka. Ničím mě neohromila ani mi nepřišla nějak moc originální. Už dopředu jsem si domyslela, co se bude dít. Roba jsem si oblíbila, ale Kaitlyn moc ne. Aspoň že mě autorka potěšila tím, že si Kaitlyn nevybrala Gabriela. Je to potížista, co s nim? A líbí se mi autorčin styl, jak píše. Určitě si přečtu další díl a doufám, že bude lepší než tenhle.

4 10.02.2013

Kniha se velmi dobře čte a je krátká. Velmi smutný moment byl, kdy Routa umřela Katniss v náručí. Nejvíce jsem si oblíbila postavu Cinny. Podle mě kniha přibližuje blahobyt i chudobu a čtenáři začínají přemýšlet o životě v zemi Panem. Film se mi teda vůbec nelíbil v porovnáním s knihou.

4 04.02.2013

Nápad s mimozemšťany se mi velmi líbí, ale v mém případě příběh zkazilo to, že jsem si nenašla oblíbenou postavu, Obě dvě hlavní hrdinky (host a hostitelka) mi byly od začátku nesympatické. Vůbec netuším proč, ale nezměnilo se to ani postupem knihy. Neoblíbila jsem si ani Iana, ten mi přišel tak starostlivý, že bych ho v některých částech knihy někam poslala. Nejradši jsem asi měla Jeba, ale ani toho jsem si nějak zvlášť neoblíbila. Nejzajímavější mi přišel prolog a první kapitola a pak až prostředek knihy. k hlavním hrdinkám knihy jsem si vypěstovala skoro až nenávist a musím se přiznat, že mi bylo líto, že nezemřely. Vůbec netuším, kde se to ve mně vzalo. Zapomněla jsem na nudné popisy Meyerové, takže to mě odradilo ještě víc. Ne, že by se to nedalo číst, ale kniha neměla žádný spád. určitě je to zajímavý nápad - dvě dívky a jedno tělo. Společně s mimozemšťany mi to přišel jako nejzajímavější nápad z celé knihy. Mnoho recenzí píše, že kniha je velmi hezká a čtivá, ale já nemůžu souhlasit. K této knize jsem nenašla žádné velké sympatie, ale zase se nedá říci, že bych se u knihy vyloženě nudila tak, že bych jí musela odložit. Byla jsem přesvědčená, že ji musím dočíst. Kniha mě tedy zklamala.

4 02.02.2013

Druhý díl pro mě byl mnohem lepší a zábavnější než první. Postava Xemeria byla úžasná a dost příběhu přidala. Gwendolyn zde byla vtipnější a příběh se tak moc hezky četl. Jen tak dál!

3 21.05.2016

Kniha mě oslovila už jen podle názvu, a proto jsem si ji ihned půjčila v knihovně. Kniha splnila má očekávání. Dozvěděla jsem se spoustu věcí a žasla nad tím, co se jinde ve světě děje. Začetla jsem se a jen jsem kulila oči z toho, jací jsou lidé v pracovních táborech. Už jen to, že pro Sina už nikdy nebude možné žít pořádný plný život, je srdcervoucí.
Jediné, co bych této knize, kterou by si měl každý povinně přečíst, je to, že autor to podával spíše jako holá fakt – jako referát okopírovaný z Wikipedie, a ne jako silný příběh. Kdyby z toho udělal obyčejný román, tak by se mi kniha líbila ještě víc.

3 08.09.2014

Ze začátku jsem si říkala, že by to mohlo být celkem dobré. Sice se to četlo dobře a rychle, ale přišlo mi, že to vedlo od ničeho k ničemu. Bylo to takové roztahané a 360 stran bych tomuto dílu nevěnovala. Přijde mi, že kniha nemá stanoven žádný cíl a bylo to, jako když někomu vplujete do života a občas se stane něco zajímavého. Konec mě až tak nezaskočil, a proto ani neuvažuji, že bych si někdy přečetla druhý díl.

3 25.08.2013

Lakomec se mi četl rychle a bavil mě. Nad některými vtipy jsem se opravdu pousmála. Od knihy jsem moc neočekávala, tak nejspíš proto mě tolik potěšila.

3 15.07.2013

Po knize jsem sáhla, protože jsem ji měla v seznamu maturitních knih a doufala jsem, že to bude jedna z těch zábavnějších. Bohužel, musím říct, že opak je pravdou. R.U.R. jsem četla po Moliérově Lakomci, u kterého jsem se bavila a četla ho s chutí. Tady jsem se prokousávala dialogy a dalo mi práci udržet pozornost. Vůbec jsem se nemohla do příběhu vžít. Čapek sice do příběhu dal několik zajímavých myšlenek, o kterých člověk pak přemýšlí, ale nemůžu říct, že bych kvůli této knize nemohla spát.

3 14.07.2013

Kniha mě zaujala až ve třetí části. První dvě mě moc nebavily a byla jsem trochu zklamaná. Třetí část to dohnala. Přišlo mi zajímavé, jak se nakonec Winston stal oddaným Velkému Bratrovi. Dlouho jsem ještě přemýšlela o Angsocu. Celý režim je tak dokonale vystižený, že už si připadáte jako byste v něm žili a začínáte mít obavy, jestli vás nesleduje Ideopolicie. Tuhle knihu doporučuji, možná právě proto, že je tak depresivní a varuje před tím, co by se klidně mohlo stát.

3 10.07.2013

Líbilo se mi, jak byl příběh napsán. Ta lehkost a humor do toho příběhu pasovaly. Sice mi občas přišlo divné, když R říkal, že nevnímají počet dní atd. a o pár vět dál se psalo: Za tři dny…R jsem si opravdu oblíbila a dost jsem mu fandila. Ze začátku mi trochu vadila Julie, ale nakonec se z ní taky vyklubala fajn postava. Prostě knížka na oddech.

3 28.04.2013

Ze zvědavosti jsem si v knihovně půjčila druhý díl a doufala, že mě překvapí. Na začátku jsem málem umřela nudou. Až tak v půlce knížky to začalo být aspoň trochu zajímavější. Přišlo mi, že v knize snad nedělali nic jiného než, že běhali po Podzemí. Ethana už po tomhle díle vůbec nemám ráda. Byla bych radši kdyby zůstal s Liv. Lena mi nepřijde nijak úchvatná, aby s ní musel být. Tenhle díl byl lepší než ten předchozí, ale stejně jsem se nemohla dočkat, až to konečně dočtu. Takový příběh bych opravdu na 480 stran nerozváděla. Příběh mě do děje nevtáhl, takže jsem to četla dokonce šest dní. U konce jsem si jenom řekla: „ A na tohle jsem fakt čekala celou dobu? Tak to je teda super.“ Takže musím říct, že druhý díl mě mile nepřekvapil, i když byl lepší než první díl.

3 17.02.2013

Přišlo mi, že se něco zajímavého dělo až na konci knihy. Ze začátku to vypadalo docela pěkně, i přesto, že mi to trochu připomnělo Stmívání... Lena, krásná dívka se zvláštními schopnostmi a její podivná rodina a Ethan obyčejný kluk. Pak se ale celé ty dny táhly. Přišlo mi jako kdyby neměly autorky o čem psát a na konci knihy je konečně něco napadlo. Celá kniha mi přišla taková neoriginální. Ethana jsem si moc neoblíbila. Takhle se přece nemůže chovat kluk, takhle se chová holka. Nejvíc jsem si oblíbila postavu pana Ravenwooda. Konec mě nijak nepřekvapil. Něco takového jsem si myslela, že se stane. Nejvíc se mi asi líbil nápad s medailonem. Nevím proč, ale u toho jsem si zas vzpomněla na medailon (viteál) z Harryho Pottera. Ze zvědavosti jsem si v knihovně půjčila druhý díl, a tak doufám, že mě překvapí a bude lepší než tento díl.

3 09.02.2013