Posli
komentáře u knih
Přišlo mi, že se něco zajímavého dělo až na konci knihy. Ze začátku to vypadalo docela pěkně, i přesto, že mi to trochu připomnělo Stmívání... Lena, krásná dívka se zvláštními schopnostmi a její podivná rodina a Ethan obyčejný kluk. Pak se ale celé ty dny táhly. Přišlo mi jako kdyby neměly autorky o čem psát a na konci knihy je konečně něco napadlo. Celá kniha mi přišla taková neoriginální. Ethana jsem si moc neoblíbila. Takhle se přece nemůže chovat kluk, takhle se chová holka. Nejvíc jsem si oblíbila postavu pana Ravenwooda. Konec mě nijak nepřekvapil. Něco takového jsem si myslela, že se stane. Nejvíc se mi asi líbil nápad s medailonem. Nevím proč, ale u toho jsem si zas vzpomněla na medailon (viteál) z Harryho Pottera. Ze zvědavosti jsem si v knihovně půjčila druhý díl, a tak doufám, že mě překvapí a bude lepší než tento díl.

Příběh je velmi poutavý. Celou dobu mě držel přitom, že zprávy dívkám posílá Alison, ale na konci se zjistí, že je mrtvá. Je to velmi napínavá kniha. Po téhle knížce jsem začala koukat i na seriál, a teď se nemůžu zbavit závislosti na Pretty Little Liars:D


Nikdy jsem nevěděla, co se stane. Kniha vás napíná od začátku až do samotného konce. Celých 380 stránek přemýšlíte o tom, jak celá trilogie skončí a nakonec vás závěr překvapí, že nemáte slov. Rozhodně jsem si takovýto konec nepředstavovala. V tomto díle jsem si oblíbila Sabine. Sice se občas chovala, jakoby nemyslela, ale potom, co si vytrpěla se ani nedivím.


Eragon je velmi pěkný příbeh, kde je spousta napínavých momentů. Moc se mi líbí, jak Paolini popisuje vztah Safiry a Eragona. A ani mě moc netrápí, když v příběhu vidím podobnost s Pánem prstenů.


Postavy úžasné, příběh nádherný, děj napínavý… Ze začátku mi trvalo než jsem se do knihy začetla, pak už to šlo jako po másle. Jen mě tak u toho konce napadlo, jestli tahle kniha nedodá lidem, kteří jsou na tom podobně, odvahu vzít si život. Autorka odvedla vynikající práci a určitě se s chutí pustím do jejího dalšího díla.


Ze začátku se kniha trochu vlekla, ale ten konec… S postavami jsem soucítila a krásně se to četlo. Jelikož to je moje první kniha od Sparkse, která mě nadchla, tak se určitě pustím i do dalších.


Je to knížka velmi krátká, kterou jsem přečetla za den. Autor vložil do pohádkového děje několik zajímavých myšlenek, nad kterými musí čtenář přemýšlet. Zároveň mi ale přijde, že se nedozvíme nic nového a nad originalitou jeho myšlenek pochybuji. Z knihy jsem si vzala, že člověk by měl jít neustále za svým snem. Stále přemýšlím nad tím jestli s autorem souhlasit nebo ne.


Military literatura nikdy nebyla mým šálkem kávy, ale přesto jsem si tuhle knihu přečetla, protože už jen díky názvu na mě zapůsobila. Zaujalo mě téma a samotná operace a chtěla jsem se dozvědět něco víc. Bylo to napsané tak, že mě to bavilo a příběhy míjely až jsem se nakonec dostala k samotnému zabití bin Ládina. Život člena týmu Seal mě zaujal – každodenní výcvik, operace… Ti lidé musí být nejspíš blázni a možná právě proto, klobouk dolů!


Tak je tu něco nového v tomhle žánru. Po upírech a vlkodlacích nastoupili draci. Vítám je vřele, až na to, že si doposud moc přesně nedokážu představit, jak ta drakie v přeměně vlastně vypadá. Willa jsem neměla ráda už od začátku, ale to by to ani nemohl být příběh, kdyby Jacinda chtěla zůstat s Cassianem. Jacindu jsem si celkem oblíbila i přes její prudérní povahu, která mě občas začínala štvát. Jinak to bylo takové jednoduché a čtivé. Stále se tam něco dělo a hned v úvodu jsme se dostali do příběhu. Po zajímavém konci jsem neváhala pustila se do dalšího dílu. Chtěla bych dát 3,5


Krásné, krátké a humorné básně, které jednoduše dokáží pobavit, ale i zamyslet se nad různými záležitostmi v našem v životě. Díky ironii a vtipům si nad básněmi můžete krásně odpočinout.


Tohle je druhá kniha, kterou jsem četla od Gaimana. Sáhla jsem po ní, protože se mi líbil Hvězdný prach a chtěla jsem si přečíst nějakou jeho další knihu. Nikdykde u mě předčilo Hvězdný prach úžasným způsobem, a proto jsem ráda, že jsem se pustila do čtení. Ze začátku mi to přišlo jako taková pohádka, ale jak se příběh odvíjel, ponořila jsem do děje. Postavy byly úžasné. Croup a Vandemar jsou zkrátka ti praví zlosyni a Richard je dokonalá hlavní postava. Nejvíc jsem si asi oblíbila markýze – správný hrdina v každé situaci. V knize jsem taky našla plno zvratů a vtípků, někdy i morbidních. Musím ale říct, že mi to občas přišlo až moc absurdní a sem tam se objevil nějaký ten kýč, ale myslím si, že to příběhu nijak moc neublížilo.


Po knize jsem sáhla, protože ji mám na seznamu povinné četby a musím říct, že tahle je zrovna jedna z těch zábavnějších. Kvida jsem si sice moc neoblíbila, ale určitě je zajímavou hlavní postavou. Zaujala mě třeba část, kdy si Kvido psal deník. Nasmála jsem se u ní a připomněla mi jednoho z mých kamarádů. Do humorného vyprávění stále více prosakuje komunistický režim, a tak máme možnost poznat, jak se s ním každá postava vyrovnává po svém.


Je to moje první kniha od Agathy Christie a moc si mi líbila. Nalákala mě k tomu, abych si přečetla i její další díla. Bylo to nádherně propracované a vymyšlené. Konec byl opravdu překvapivý.


Byl to asi nejzajímavější díl z těch tří. Oblíbila jsem si Lidii a Kaitlyn už mě neštvala tolik jako v minulých dílech. Rozuzlení bylo zajímavé, a proto asi u mě vítězí tento díl.


Předposlední utkání patří mezi nejlepší díly série. Je to stále napínavější a zajímavější. Už se ale občas začínám ztrácet v postavách. Vždycky si musím vzpomenout, kdo dotyčný vlastně je.


Po knize jsem už toužila dlouho před vydáním a málem jsem skákala radostí, když jsem ji objevila v knihovně. Musím říct, že jsem to čekala více strašidelnější. Po první kapitole to vypadalo slibně. To mi i z toho ducha běhal mráz po zádech. Pak kniha ale obrátila a šlo to postupně dolů. Dělalo mi problém to, že si ducha představuji jako z Harryho Pottera. Průhledné a nehmotné, dělalo mi problém zvyknout si na duchy jako na obyčejné postavy. Pak se mi moc nelíbil překlad. Buď už to bylo zvláštně napsané nebo se to překladateli nepovedlo, sice to byl čtivý styl, ale moc mi nesedl. Ale určitě se mi líbilo, že autorka popisovala většinou pouze důležité chvíle. Také musím říct, že ich-forma vyprávěná klukem nebyla špatná. Nejvíc se mi z té knihy líbil nápad. Od knihy jsem čekala mnoho a úplně všechna má očekávání nesplnila, ale i tak je povedená.


Začala jsem knihu číst pozdě večer, jelikož se mi ještě nechtělo spát. Po dvaceti stránkách jsem vlastně zjistila, že nevím, o čem to čtu. Druhý den jsem tedy začala znovu. Abych příběh vnímala, musela jsem se plně soustředit. Humoru jsem našla v knize pramálo. Kdybych tuto knížku neměla k maturitě, nejspíš bych jí nikdy nedočetla. První půlka knížky mě vůbec nebavila, ale druhá půlka už byla lepší. Knížka tedy rozhodně nebyla nejhorší.


Poezii moc nemusím, ale Kytice mě kupodivu bavila. Nejradši mám asi Vodníka a Polednici. Dřív jsem teda tuto knížku nemusela, protože nám ji pořád vnucovali ve škole, ale časem jsem jí sama přišla na chuť.


Tento díl byl takový táhlý a byl horší než první díl. Zábavný byl až konec. Když přišlo na bitvu mezi Eragonem a Murtaghem už jsem knihou byla pohlcená. Myslím si, že je kniha lépe napsaná než první díl, ale po dějové stránce rozhodně není lepší.


Začátek byl sice pozvolný, ale nakonec mě kniha vtáhla do děje. Líbí se mi, jak autorka umí přiblížit chudobu i blahobyt.
