postoran-CZ
komentáře u knih

"Ale pro tuto chvíli, pro tvou chvíli, musíme dál hrát své role. Všichni musíme platit. Teprve pak budeme mít šanci začít znovu."
Díky Medivhu. Díky Khadgare. Byli jste skvělí! Třetí kniha Warcraftu a jsem nadmíru spokojen. A budeme pokračovat i dále. Nicméně po Dni Draka a Vládci Klanů to zkusím vzít chronologicky a nikoli podle toho, jak byli knihy vydávány, jelikož to není z hlediska příběhu popořadě. ... Takže "Zrod Hordy" - brzy se uvidíme!


Asi nemá smysl komentovat "knížku", od toho je recenze na Hustej nářez jako samostatnou knihu dostatečný prostor. Snad jen to, že pokud jste nečetli předem knihu, tak vám to možná může připadat trochu chaotické, jelikož si myslím, že tam chybí spousta věcí a rozhovorů, které v knize jsou. Ale to by tato publikace musela být nejspíše minimálně dvakrát taková.
Po grafické stránce super. Velmi povedená práce paní Kiliánové. Postavy byl zcela jasné a dokonce mi ani nevadil jejich vzhled, jako jsem to měl například s jinými knižními adaptacemi (ať už komiksovými či filmovými). Možná je to tím, že od mého dočtení série o boji mezi upíry a mimozemšťany už uplynulo pér let a tak si nějak nevybavuju, jakou jsem měl vlastně v hlavě vizi postav. Ale musím říct, že do Uhříka se paní Kiliánová trefila úplně přesně. :)

Postapo není úplně věc, kterou bych pravidelně četl, ale přesto jsem tuto knihu chtěl zkusit. Téma i námět velice zajímavé. Podobně jako v Glukhovského Metru to vypadalo na začátku zajímavě. Ale nakonec ... Nakonec jsem se tím nějak nemohl pročíst. Druhá půlka mi připomínala spíše soupis úvah autorů vložený do monologů jednotlivých postav.
Bohužel jen tři hvězdy, více dát nemohu.


K pokračování příběhu bratra Vélina jsem byl na základě zdejších recenzí mírně skeptický. Nicméně první kniha byla taková, že mne to nenechalo nechat pokračování jen tak ležet na poličce. A jsem rád, že jsem to neudělal.
Trošku mne rozmrzelo rozdrobení na více příběhů, které mi ze začátku čtení vadilo. Nicméně pak se příběh rozjel a rozdělení příběhu začalo dávat více smysl.
Co se týče postav, tak samotný Vélin je pořád něco jako kříženec Mirka Dušína a El Cida. Frentis je skvělý, zatímco Kenis je ... Kenis. Lyrna je v konečné fázi celkem fajn. Ale Reva! Reva se mi líbila, jak byla napsána a jak se její postava dějem vyvíjí. Ačkoli jsem jí ze začátku nemohl přijít na jméno, tak na konci jsem na ni nedal dopustit. Jsem zvědavý, jak bude její (a nejen její) příběh pokračovat dále.


Pokračování ságy začíná tam, kde končí Dědic impéria. A končí tam, kde začne třetí díl. Není to nijak ucelené. Prostě musíte skočit hned do trojky.
K samotné knize nezbývá než dodat, že Thrawn je pořád super záporák. Snad mne bude síla provázet i třetím dílem.


Po grafické stránce milé překvapení. Obsahově taky super. Za mě pět hvězd.


Tak já tu první recenzi teda napíšu. :) Před touto kronikou jsem přečetl i Kroniku bolševismu. Té jsem dal 5 hvězdiček. Tady ovšem musím jen za 4. Textová část byla z mého pohledu oproti "bolševismu" slabší. Komiksová část opět kreslířsky na výbornou. Já ty kresby pana Duška mám prostě rád a líbí se mi.
Takže ... "Úsměv, blonďáci". :)


Kronika Bolševismu ... Komančům bych dal odpad, ale knize dávám 5*. Textová část je skvěle zpracována a výborně podána. U komiksové částí mi nemálokrát ucuknul koutek úst. Některé hlášky se opravdu povedly. :)
Dál už asi nemá smysl se rozepisovat, vše popsal callahanh ve svém komentáři níže.


Zajímavá kniha. Taková dost houpačka. Prvních cca 50 stran super úvod. Pak úpadek, který mi přišel spíš jako nějaká vata. Následně zase dobrá pasáž návratů do minulosti, aby se to opět utopilo v opakujících se a předvídatelných situacích. Naopak posledních sto až stopadesát stran zase dobrý.
Trošku jsem měl strach z toho neustálého střídání popisů v příběhu (zápis z deníků, emaily, dopisy, atd.), ale nakonec to bylo naopak oživením knihy a více mne to vtáhlo do děje.
Sumasumárum není to špatná kniha. To určitě ne. Jen by to možná mohlo být stáhnuto na cca 500 stran (a pořád by to neztratilo nic z příběhu a čtivosti).
--- VAROVÁNÍ: SPOILER ---
Osobně jsem byl zvědavý, jak se autoři vypořádají s kauzalitou v rámci cetování v čase. A dá se říci, že se jim to víceméně povedlo až na jednu věc, která je vlastně tím tahounem druhé části knihy (a hlavním vyústěním příběhu) - pokud by se Gráinne podařilo zamezit vědeckémnu pokroku, tak by nejspíše nedošlo ani k vytvoření ODD, a tedy ani Gráinne by nemohla být Vyslána dopředu, aby tomu zabránila. Tudíž by k tomu pokroku došlo, ale to by zase znamenalo, že Gráinne se může dostat do přítomnosti... Ale co. Je to přece Sci-Fi. :)


Nadšení z prvního dílu (pro mne) vyprchalo. Bohužel sestupná tendence v sérii se projevila přibližně od půlky knihy Tak nějak už mi přišlo, že je jen snaha o natažení příběhu. Pročítaje poslední stránky jsem přemýšlel nad třemi hvězdami, ale nakonec čtyři. Jednak pro to rozhodl závěr knihy a jednak tři hvězdy jsem dal horším příběhům než je tento.


Moje první kniha ze světa Warhammer. Hry jsem nehrál a vlastně jsem s tímto universem neměl do teď žádné setkání. A možná právě proto mne to nějak výrazněji neoslovilo. Jako oddechová četba, proč ne. Ale že bych to vysloveně hltal a chtěl hned otevřít další knihu, to už zase ne. Ale jeden nikdy neví, třeba se k další knize za nějaký čas, až se mi to rozleží v hlavě, dostanu.


Po (z mého pohledu) skvělé sérii "První zákon" jsem se dostal k této povídkové sbírce, která měla do tohoto světa patřit. Těšil jsem se na "staré známé" (Logan, Jezal, Glokta, ...), ale dostal jsem z nich jen část a velmi omezeně. Hlavní postavy jsou jiné. Trošku škoda. Než se člověk vůbec s nějakou postavou aspoň trošku seznámí, povídka končí. I když v mnoha případech slovo končí odkazuje spíše na ukončení kapitoly, než děje. Konce jsou většinou otevřené. A vlastně i začátky. Za mne lehké zklamání, proto jen ty tři hvězdy.


Na tuto knížku jsem se dost těšil. Bohužel po dočtení se nemohu ubránit pocit lehkého zklamání. Po grafické stránce je to paráda, ale co se týče vyprávění příběhu... Pokud bych příběh skupiny kolem bratrů Mašínů neznal z dřívějška, tak bych se v ději dost ztrácel . Občas jsem se musel vrátit na předchozí stránku, abych se ujistil, že navazuji na dějovou linku správně. Možná je to i tím, že jsem původní knihu nečetl.


Dlouze jsem přemýšlel, jak toto ohodnotit. Snad jen to, že na této sbírce je celkem pěkné shrnutí na konci o skutečných osudech komiksu a Rychlých Šípech v proměnách doby.
Mé dětství bylo na "foglarovkách", ale tohle mne fakt neoslovilo. Z některých komisků jsem tak nějak nepochopil, "co tím chtěl básník říci".


Škoda, že Tobin nenapsal nový příběh a jen použil část Bouřkové sezóny. Jinak graficky opět "palec hore".


Druhá kniha o Kirillovi, která mi přijde o něco slabší než první (ale na tři hvězdy to nebylo). Lukjaněnko se snaží v knize dovysvětlit svět, který před čtenářem otevřel v první knize. Ale nemohl jsem se po dočtení zbavit dojmu, že to pořád není uzavřené (myslím tím to vysvětlování, ne příběh samotný). Mírné zklamání mi přinesl závěr.


Treti Zemeplocha. A je to jak na houpacce. Prvni kniha (Barva kouzel) nic moc. Pak Muzi ve Zbrani (dobry, bavilo). A ted tato. Puvodne jsem mel v planu dat jen dve hvezdy. Ale nakonec necham tri. Za Smrte a Zuzanku (KVIK). Osobne z teto knizky mam pocit, ze kdyby byla rozdelena na dve casti, kdy jedna by vypravela pribeh Hudby s kamenim, a druha osudy Zuzanky a Smrte, bylo by to lepsi a zazivnejsi. Prave pribeh o Hudbe s kamenim tu knizku z meho pohledu strasne srazel. Bylo to nezazivne a strasne roztahane. Obcas ze zacatku to zachranovaly naznaky na "rockove" legendy, ale i toho uz byl clovek za chvili presycen tak, ze dalsi narazky uz vypadaly strasne nasilne a spise mi prisli ke skode nez k uzitku.


V podstatě se jedná o několikero D-FENSových weblogů. A tak se ta kniha musí brát. Ona totiž postupem času ( v některých místech) utíká aktuálnosti. Na druhou stranu, některé pasáže tesat do kamene. Ty budou platit vždy, protože zm*dů se nezbavíme. Nikdy.


Hrajete v karty? Hrajete Mariáš? Pak je to kniha pro Vás. Milý, nevtíravý, ale přesto zábavný Poláčkův humor, který je zabalen do karbanického prostředí. Většina příběhů nebo aspoň hlášek se musela minimálně jednou přihodit každému, kdo si někdy Mariáš zahrál. Tam jdou vidět léta praxe, dřiny a odříkání nad volbou barvy.
