postoran-CZ
komentáře u knih
Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo (modrá obálka)
Jacek Rembiś
Konečně jsem se dostal k tomu, abych tento díl prošel. Naposledy jsem komiksově četl "Nářek čarodejnice", ze kterého jsem byl neskutečně zklamaný (jak jsem napsal v recenzi k danému komiksu - škoda peněz). Nicméně stejně mi po nějakém čase otrnulo a koupil jsem další zaklínačský komiks.
Tentokrát jde o zpracování dvou původních povídek. A dá se říct, že zrovna těch nejoblíbenějších - "Zrnko pravdy" a "Menší zlo". Vzhledem k tomu, že obě povídky znám, tak jsem věděl, co mám čekat. A asi se nemá smysl k nim nějak vyjadřovat. Takže ke grafické stránce - a ta se povedla. (Chce se mi říct že konečně!) Geralt vypadá jako Geralt a ne jako kulturista říznutý lumberjackem. Ostatní postavy taky dobrý. Sic teda Nivellena jsem měl trošku jinak zafixovaného z knih. Naopak třeba Renfri mi přišla lepší, než grafika v knihách. Takže grafika dobrý. A to je tak asi to hlavní, co člověk od komiksu čeká, ne?
Eldest
Christopher Paolini
(SPOILER) No ... Tak, jak jsem byl nadšen z prvního dílu, tak jsem si asi nastavil laťku očekávání pro díl druhý příliš vysoko, a jsem mírně zklamán. Ano, natahovat na 400 stran Eragonův výcvik (jako fakt se to dalo zkrátit!) a pak odfláknout největší válečný konflikt Alagaësie od dob války Elfů s Draky na "pár" stránkách, to je strašná škoda a pro mne zklamání. A další věc - nástup Murtagha a Dvojčat byl tak strašně očekávaný v podstatě od konce první knihy, že mi to přišlo (bohužel) až humorné, jakým "rádobyepickým" způsobem byli vráceni na scénu.
S tím výcvikem - úplně se mi vybavila podobná (dle mého názoru zbytečně natahovaná) pasáž z Kroniky Královraha - Kvotheho pobyt v zemi Fae.
No nic, už jsem rozečetl třetí díl, tak uvidíme, jak to bude dál pokračovat.
Eragon
Christopher Paolini
Dlouhou jsem se tady této sérii vyhýbal v domnění, že se bude jednat o "dětskou" fantasy. Začátkem roku jsem měl nějaké bodíky navíc na Edenred kartě, tak jsem zkusil koupit celou sérii (no nekup to, když byla v akci se slevou, že?). Nyní jsem se k tomu dostal a ... ono to bylo fajn, čtivé, odsýpající, záživné.
Eragon se místy jeví malinko hloupě a jedná zbrkle, ale i díky tomu byl tak nějak člověku bližší a lépe se s ním "spřátelil" (jaký příjmený rozdíl proti například Jorgu Ankratovi v první knize ze série Roztříštěná říše). Rozhodně lepší, než když je hned ze začátku uvědomělý a rozvážný a vše řeší s bravurou a grácií Jamese Bonda. Jeho postava se v příběhu vyvíjí, což je fajn změna oproti jiným hrdinským fantasy.
Každopádně kniha není úplně zakončena nějakým koncem, na který vlastně celou dobu čekáte, a nutí vás to otevřít hned další díl. Well played, Mr. Paolini! Naštěstí jsem pořídil všechny 4 díly, takže se do toho můžu hned pustit. A taky, že se tak stalo.
(A ano, vím, že nedávno vyšel pátý díl. Ten ještě nemám, ale je možné, že se mi taky objeví v knihovně.)
Převážně neškodná
Douglas Adams
Takže celá pentalogie dočtena. A musím bohužel napsat, že poslední dvě knihy jsem vlastně dočetl jen abych to měl dočteno. První kniha byla super. Ale postupně to uvadalo a uvadalo. Bylo tam rozhodně několik dobrých momentů, ale jako celek už to nebylo tak dobré. Ale rozhodně nelituji, že jsem se nakonec pustil po letech do celé série.
Život, vesmír a vůbec
Douglas Adams
Začínám mít pocit, že dochází invence. Vtipné nápady jsou stále (chválím!). Základ příběhu je fajn. Ale nějak se to táhne až nakonec zjišťuji, že čtu místy jen z povinnosti. Snad se čtvrtý díl povedl lépe.
Přerovnáno I: příběhy přerovských strážníků
Miroslav Komínek
Knihu jsem minulý rok podpořil na Donio, před vánocemi přišla a až nyní jsem se k ní dostal. Přelouskáno během pár čtení. Obsahuje 100 příběhů "ze života" přerovských strážníků. Já osobně jsem spokojen a těším se na další příběhy. :)
Beren a Lúthien
J. R. R. Tolkien
Další z řady knih rozšiřující nádherný svět Středozemě. Podobně jako předešlé svazky, které vydal smrti svého otce vydal Christopher, je i tato kniha soupisem všeho, co kdy JRRT o dané problematice napsal.
V knize tak najdeme několik verzí příběhu Berena a Lúthien, stejně tak jako poznámky k příběhu a doplňující texty, kterými Christopher Tolkien "uvádí do problematiky".
Co musím pochválit a vyzdvihnout je překlad. S těmi veršovanými pasážemi si dali překladatelé Filip Krajník a Martin Světlík opravdu práci a výsledek je více než skvělý. Pánové, tleskám vám! Krásná práce!
Příběhy ze Zeměmoří
Ursula K. Le Guin
Nevím, nevím, ... ale já jsem těm povídkám prostě nepřišel na chuť. Čaroděj Zeměmoří jako takový to má u mě dobrý. Ale tohle mi nesedlo. Nějak jsem si nemohl s těmi postavami sednout.
Jiný vítr
Ursula K. Le Guin
A tohle je krásné zakončení celé ságy. Opět se nejedná o nějaký "překotný úprk dějem", ale o pozvolné vyprávění příběhu. Bohužel arcimág Ged už zde vystupuje pouze jako vedlejší postava, která se v ději objeví na začátku a následně už jen ve zmínkách. Příběh se, podobně jako v Tehanu, točí kolem mladé (nyní již vlastně dospělé) Tehanu a novém Králi Lebanenovi.
Tehanu
Ursula K. Le Guin
Pokud by se dala tato kniha shrnout jedním slovem, tak to slovo bude "komorní" (jak už tu několikrát zaznělo). Ale komorní není nudné. Ten příběh si tak postupně plyne až k samému závěru. Je to příběh ženy, která se snaží ochránit svoji svěřenkyni. A částečně i příběh Krahujce, který zhrzený vlastní bezmocí víceméně hledá sám sebe.
Nejvzdálenější pobřeží
Ursula K. Le Guin
Další příběh Čaroděje Krahujce. Nyní je o dost starší a již je z něj arcimág na Roke. Vydává se do západních dálav hledat původ problémů ztráty magie.
Kniha je částečně i reakcí spisovatelky na dobu, ve které vznikla. Úvahy nad drogami, otrokářstvím, nerovností. Tím vším prochází jako vinoucí se vlákno hledání Krahujce a jeho společníka prince Arrena po původu ztráty magie. Cesta, která končí až na "nejvzdálenějším pobřeží". Až tam musí dorazit, aby pochopili, co se děje. A proč.
Pád Númenoru
J. R. R. Tolkien
Dávám za 4. Ale Eru je mi svědkem, že to je jen kvůli Pádu Gondolinu, kterému jsem to dal za 4 také. (A vlastně nevím proč přesně.)
Tím nechci říci, že to je špatná kniha. To absolutně ne! Ale prostě tam není ta "příběhovost" (podobně jako u Pádu Gondolinu). Jedná se vlastně o chronologický soupis Briana Sibleyho všeho, co kde (JRR a/nebo Christopher) napsal(i) o Númenoru. Dozvídáme se jak o jeho slavném začátku a daru Eldar, tak i o jeho neslavném konci a pomoci Nepříteli. A mezitím i pár příběhů k dobru z dějin "Tolkienovy Atlantidy".
Vše doplněno (opět) fantastickými kresbami Alana Leeho. (Aha, vlastně proto 4 hvězdičky!) :)
Závěrem je snad jen nutno dodat: "Pánové, opět vám patří můj velký dík za možnost poznání dalších příběhů Středozemě!"
Trnový císař
Mark Lawrence
Jorgu, máš to za čtyři. S odřenýma ušima, ale máš to tam.
Třetí díl vede Jorga směrem do Vídeňky, kde se má konat další Sněm. Jorg se opět chová prchlivě a nebojí se jít přes mrtvoly. Ale pořád to panu Lawrenceovi funguje. Neříkám, že to je nějaká ultrakrutopřísná fantasy, že je to nějak skvěle zpracované, to ne. Nejspíš za pár měsíců či let na toto úplně zapomenu a Jorga mi budou připomínat jen tři knížky na poličce. Nicméně nezlobím se, že jsem se do toho pustil. Nechť tě provází síla, Jorgu.
Trnový král
Mark Lawrence
Hmm ... Tak jsem nakonec po dalším dílu sáhl. Resp. sehnal, koupil, založil, přesunul, vytáhl, přečetl.
Nyní již král Honorous Jorg Ankrat je pořád stejný parchant, jako byl princ předtím. Jen je o něco starší. Lawrence nepolevil v "krvelačnosti" a mrtvolami se doslova brodíte.
Kupodivu, Jorg mi v tomto druhém díle přišel tak nějak zajímavější a zábavnější, než v díle prvním. Nevím proč. Možná si to jen špatně pamatuju, jelikož od prvního dílu je to více jak půl roku.
Nicméně "Deus ex machina" stále poletuje na Renearskou vysočinou a řeší vše, co Jorg natropil. Což je trošku škoda. Tak uvidíme, co přinese třetí díl.
Příliv temnoty
Aaron Rosenberg
Jedná se o další pokračování předešlého příběhu (Poslední strážce), na který přímo navazuje. Temný portál byl otevřen, Stormwind ovládli Orkové a ženou se dál za svým cílem - dobytí Azerothu. Zbytky Stormwindkého vojska a obyvatel prchají do Lordaeronu, kde se jim dostává azylu díky králi Terenasovi. Nicméně je nutné se Hordě postavit a proto je svoláno zasedání všech panovníků svobodných území a jsou vysláni poslové i k dalším obyvatelům Azerothu - elfům a trpaslíkům.
Mezitím černokněžník Gul'dan spřádá plány, jak dosáhnout absolutní moci. Zatímco velitel Hordy Ogrim Doomhammer se snaží dobýt další a další území pro Hordu, aby se Orkové mohli přesunout z umírajícího Draenoru.
Začíná druhá válka mezi orky a lidmi ...
Mimochodem, v knize se poprvé setkáváme s některými dobrými známými - Uther Lightbringer, Sylvanas Windrunner, Jaina Proudmoore, nebo také mladý princ, syn krále Terenase - Arthas.
Chválím "přeskakování" příběhu mezi Hordou a Aliancí. Čtenář si tak nečte pouze jednostranný příběh obránců Azerothu, nebo naopak zase jen příběh orkských válečníků na cestě za dobytím území, kam by se společně mohli přesunout z Dreanoru.
Nečekejte od toho žádnou sofistikovanou knížku plnou krve a intrik. Jako oddechová literatura a pro fanouška Warcraftích her na doplněné lore je to však "must read".
Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
Ach jo ... Tohle bylo utrpení, ale konečně po hóóódně dlouhé době dočteno. A to slovo "konečně" bych klidně podtrhnul. Až se mi snad chce napsat: "díky mistru Kápě, že je to za mnou".
Nevzpomínám si, kdy naposledy se mi kniha četla takto těžce. Jestli vůbec někdy? Možná je to tím, že spíše čtu častěji po krátkých úsecích, možná jsem to prostě nepochopil, jsem nepozorný čtenář, nebo já nevím co ... Ale tohle dílo bylo pro mne opravdu vše možné, jen ne zábavné.
Kniha nabízí pro někoho možná mnoho postav, ale to bych neřekl, že je její problém. Nevím proč, ale napadla mne například série První zákon od Abercrombieho, kde se dalo sledovat taky několik dějových linek a postav. Takže v tom ten problém pro mne nebyl. Tak v čem tedy to bylo? A právě při úvahách nad tím, k čemu bych to přirovnal jsem na to přišel.
Ty postavy jsou nudné. Vlastně jsem se s žádnou z postav nedokázal zžít natolik, abych si k ní vytvořil vztah, který by mne nutil číst dál a dál, abych se dozvěděl, co se bude dít dál. Děj tak pro mne prostě poskakoval od jedné dějové linky ke druhé. Dějové linky se prolínali, ale čtenář jen tuší, že se prolínají. A je vám to vlastně jedno.
Osobně jsem nakonec překvapen, že jsem se kousl a těch +/- 600 stran nakonec dočetl. Ale asi to bylo kvůli tomu, že jsem prostě celou dobu čekal, jestli se to nějak nezlepší (vzhledem k tomu, jak vysoká hodnocení to tady má). Jestli to pro mne nakonec přece jen nezačne dávat smysl. Bohužel. Nestalo se. Posledních 50 - 100 stran jsem četl už vlastně jen proto, že mi bylo líto (ano, psáno s malým "l") to nechat na poličce nedočtené.
Závěrem je nutno říct, že Erikson ten svět má moc pěkně vymyšlený. Fakt jo! Nebál bych se dokonce tvrdit, že je i velice zajímavý (a proto jsem dal aspoň ty dvě hvězdičky). Ale ty postavy a styl vyprávění to celé tak strašně shazuje, že celá ta krása přichází vniveč. Bohužel. Na další pokračování asi nebudu mít "morál" a nechám Malazskou říši Malazskou říší a přesunu se do nějakého jiného fantasy světa.
Zrod Hordy
Christie Golden
Tak jestli má Thrall pět hvězdiček, tak jeho tatík nemůže zůstat pozadu. A lup tam Durotanovi plnou. Paní Christie Golden ten Warcraft prostě psát umí.
Děj nás provede tím, co se stalo na Draenoru, původní zemi Orků a jak se dostali do Azerothu. Dějově je první knížkou v příběhu Wacraftu. Ale nesmutněte, že máte již něco přečteno. Já mám za sebou 3 knížky (Den Draka, Vládce klanů, Poslední Strážce) a určitě to nevadí. :) Ale jestli chcete brát Warcraft knížky chronologicky, tak tady začínáte. A pokud tady začínáte, tak Christie Golden vám ukáže, že se oplatí sehnat i další knihy a ponořit světa Warcraftu nejen skrze obrazovku počítače, ale i skrze knihy, kde se budete setkávat se "starými známými".
Atuánské hrobky
Ursula K. Le Guin
Omlouvám se, Arho, ale za 4 to není. Na ty dosáhl tak tak Krahujec. Tak uvidíme, jak si povede Krahujec v dalším díle.
Jinak Atuánské hrobky jsou takové nezajímavé místo. Divné. Rádoby strašidelné, ale vlastně tam nic není. Nic se tam neděje. Být tahle kniha úvod do universa, tak nevím, nevím, zda bych měl náladu v dalším díle pokračovat. Na druhou stranu, ty knihy jsou tak útlé, že vlastně proč ne ...
Jonathan Strange & pan Norrell
Susanna Clarke
Výborný příběh, krásné vyprávění (a hlavně překlad - tleskám vám, pane Janiši!). Ale proč je to pro pána krále (Havrana?) tak dlouhé? Vyprávění se pak zbytečně táhlo a táhlo. Závěr byl dobrý (cca posledních 300 stran) a hodně mne nutil do čtení. Ale to předtím ... A ty poznámky pod čarou odkazující se na poznámky pod čarou jinde. To už mi hlava nebrala. Až si říkám, zda by té knize nebylo ku prospěchu ji trošku provzdušnit a zkrátit na nějakých rozumných cca 600 stran.
Ale i přes délku jsem nakonec spokojený.
Pozn.: Vzhledem k tomu, že jsem původně uvažoval nad třemi hvězdičkami, tak jsem se raději podíval, čemu jsem dal "jen" 3 a ... tahle kniha by si v tom případě zasloužila 4. Tak je tam má ... Ale paní Clarková, máte to na hraně. ;)
Poslední strážce
Jeff Grubb
"Ale pro tuto chvíli, pro tvou chvíli, musíme dál hrát své role. Všichni musíme platit. Teprve pak budeme mít šanci začít znovu."
Díky Medivhu. Díky Khadgare. Byli jste skvělí! Třetí kniha Warcraftu a jsem nadmíru spokojen. A budeme pokračovat i dále. Nicméně po Dni Draka a Vládci Klanů to zkusím vzít chronologicky a nikoli podle toho, jak byli knihy vydávány, jelikož to není z hlediska příběhu popořadě. ... Takže "Zrod Hordy" - brzy se uvidíme!
