postoran-CZ komentáře u knih
Knížka na doporučení a musím uznat, že po nějaké době opět dobrá trefa. Naprosto skvělé postavy (inkvizitor Glokta je prostě super!), které jsou vsazeny do zajímavého světa a které nikde moc jinde nenajdete. Okamžitě jsem se jal hledat další díly. Vypadá to na dobrou jízdu v dalších knihách. Rozhodně k tomu je dobře nakročeno.
Upřímně srovnání se Švejkem, kterého mám rád, mi tady dost silně pokulhává na obě nohy. Ano, obě knihy jsou to (proti)válečné satiry. Ano, v obou knihách se hlavní postava (ani nechci použít slovo hrdina) chová jako hlupák. Ale tady končíme.
Anglický humor má svá specifika a nemusí sedět každému. Takže ani kniha nemusí sedět každému. I mně to nakonec chvíli trvalo, než jsem se do toho dostal. Ale pak už to jelo.
Mimochodem, viděl jsem dříve film. Ale to se nedá s knihou srovnávat.
"Arťom, ty něboj sa. Hlavně nikam něubjegaj a normálně zůstaň v metro. My si tě najdeme. Konec hlášení v ruském jazyce." - Ale vážně. Jedna z mých prvních "postapo" knih, kterou jsem četl (jinak dříve sci-fi a teď spíše fantasy). Je to čtivé, ale někdy pro ne možná příliš roztahané.
Děj je tak trochu jako příběh hloupého Honzy, který se vydal do světa na zkušenou a shodou náhod se stal spasitelem. Hlavní postava - Arťom - je spíše pozorovatelem událostí, které se kolem něj a s ním dějí, spíše než jejich tvůrcem a usměrňovatelem. Jinak celé prostředí, do kterého je příběh vsazen, je dobrý a pro mne zajímavý. Ale ta dějová linka, kdy situace byla několikráte řešena systémem "deus ex machina", je pro mne trochu zklamáním. Další díly (nejspíše) neotevřu. Ale - nikdy neříkej nikdy.
P.S.: Chtěl jsem dát 3.5 hvězdy, ale to nejde. Takže proto jen tři.
P.P.S.: A pokud to někdo nepoznal, tak první věta je parafráze na oscarový film "Kolja". :)
Druhá kniha o Kirillovi, která mi přijde o něco slabší než první (ale na tři hvězdy to nebylo). Lukjaněnko se snaží v knize dovysvětlit svět, který před čtenářem otevřel v první knize. Ale nemohl jsem se po dočtení zbavit dojmu, že to pořád není uzavřené (myslím tím to vysvětlování, ne příběh samotný). Mírné zklamání mi přinesl závěr.
S komentářem jsem čekal na dočtení druhého dílu. Musím říct, že to srovnání s "Hlídkami" tam někde v hlavě pořád je a nejde se ho zbavit. Každopádně musím říct, že Lukjaněnko má co nabídnout. Nápad vícero paralelních světů a jejich původu je velice zajímavý. Musím uznat, že Lukjaněnko dokázal opět knihu zasadit do "ruského prostředí" tak, aby i události let minulých davaly smysl (v kontextu dané knížky).
V neposlední řadě musím vyzdvihnout jeho popis současné ruské společnosti (jak už se tu několikrát v komentářích zmínilo).
Nakonec dávám 4 hvězdy. Ale spíše by tomu slušelo 3,5 vzhledem k tomu, že Pěti sekyrám poručíka Hamáčka jsem dal taky 4, ale Terazky (jako kniha, nikoliv jako postava!) jeho kvalit nedosahuje. Není to špatné, to vůbec ne (a proto jsem nechtěl dát 3 hvězdy). Jen to už není jako ty dvě předešlé knihy, které jsem četl (a ano, Hamáček vyšel až později, ale četl jsem ho dříve). Čo bolo, to bolo. Jdeme na pivo k Jelínkům.
Kniha o "běžci", která není o běhání. Za mě dobrý. Přečteno během víkendu a nelituji, že jsem to otevřel a přečetl. Charlie Engel má jistě co říct a to, co v běhání dokázal je obdivuhodné.
Nad tímto komentářem jsem dlouho přemýšlel. S odstupem pár dní od dočtení jsem se rozhodl pro 2 hvězdy. Příběh samotný není špatně vymyšlený. Kniha je čtivá a odsýpá to. Ale po dočtení jsem se nemohl zbavit pocitu, že snad některé stránky chyběly nebo jsem je nechtěně přeskočil. Nerozumím, proč autor vkládal do knihy ty mezikapitoly. Čekal jsem, že se ty postavy nějak objeví v ději. Ale to se vůbec nekonalo. Trošku škoda, že více nebyly rozebrány postavy "nových bohů". Ačkoliv ony nebyly dostatečně rozebrány ani ty hlavní. Celkově z toho mám dost rozporuplné pocity. Škoda, po prvních cca 100 stranách, které sice byly strašně rozvláčněné, jsem doufal, že o to větší jízda to bude v závěru. Nebyla.
Treti Zemeplocha. A je to jak na houpacce. Prvni kniha (Barva kouzel) nic moc. Pak Muzi ve Zbrani (dobry, bavilo). A ted tato. Puvodne jsem mel v planu dat jen dve hvezdy. Ale nakonec necham tri. Za Smrte a Zuzanku (KVIK). Osobne z teto knizky mam pocit, ze kdyby byla rozdelena na dve casti, kdy jedna by vypravela pribeh Hudby s kamenim, a druha osudy Zuzanky a Smrte, bylo by to lepsi a zazivnejsi. Prave pribeh o Hudbe s kamenim tu knizku z meho pohledu strasne srazel. Bylo to nezazivne a strasne roztahane. Obcas ze zacatku to zachranovaly naznaky na "rockove" legendy, ale i toho uz byl clovek za chvili presycen tak, ze dalsi narazky uz vypadaly strasne nasilne a spise mi prisli ke skode nez k uzitku.
Moje druha kniha ze Zemeplochy (prvni byla Barva kouzel). Ac jsem myslel, ze uz se k Pratchettovi nevratim, musim rict, ze to nebylo spatne a cetlo se mi to velice dobre. Tak treba zkusim dalsi...
Příjemný satirický humor (trochu mi připomenul Z. Šmída), u kterého se asi nebudete smát, až se za břicho popadat, ale rozhodně nebude litovat. Jen je asi potřeba mít aspoň lehké znalosti problematiky a historie. Pak si myslím, že máte o zábavu postaráno.
Btw: pár krátkých úryvků použito při přednáškách pro stř. školy o Čs. legiích. :)
Druhá kniha dle mého názoru lepší první. Vzhledem k tomu, že čtu hlavně na cestách a v MHD, tak těch (téměř) tisíc stran je šílené na tahání (pevné vazby od nakl. Triton). Nicméně horší bude asi čekání na další díl(y). :(
*** POZOR - MOŽNÝ SPOILER ***
Co se týče Kvotheho, tak ten kluk mne v některých pasážích strašně štval svým chováním (pobláznění Dennou), ale pak mne zase mile překvapil (pobití banditů a falešných Ruhů). Souhlasím s názorem níže, že první část měla zústat součástí první knihy. Ta část knihy, kde byl Kvothe v říši Fae byla pro mne stráááášně utahaná a nudná. Nicméně předpokládám, že bude mít pro další vývoj významný dopad (setkání s Ctaehem).
Závěrem - velmi by mne zajímalo, kolik ještě knih má Rothfuss v hlavě, vzhledem k tomu, kde druhá kniha skončila.
Moc pěkně zpracovaná fantasy. Ač teda dlouhá (to jsem ještě neměl v ruce druhý díl :) ), tak příběh pěkně odsýpá a čte se to svižně. Nicméně v některých místech mě hlavní hrdina (Kvothe) pěkně šte, protože se chová naprosto hloupě (nemyslím to jako kritiku knihy, pouze konstatuji). Rothfussův svět, postavy a atmosféra má rozhodně něco do sebe.
Ke knize jsem se dostal nahodou na doporuceni od kolegyne. Prvnich cca 80 stran to bylo takove ... ehm ... nijake. Nejak jsem se do toho deje nemohl dostat. Ale pak se to docela rozjelo a ja to behem chvile docetl.
Gaiman ma rozhodne zajimave napady. Myslenka alternativniho "Londynu" mi prijde paradni. Rozhodne by ji mohl rozvest i dal a dat prostor dalsim postavam. Prostor na druhy dil v zaveru knizky tam urcite byl.
A postavy najemnych vrahounu Croupa a Vandemara maji neco do sebe. Dival jsem se i na kousek toho serialu BBC, ale tam se jim ty postavy moc vychytat nepovedli. Urcite si to pred prectenim nepoustejte. :)
Za mne super knizka. Do deje jsem se dostal ihned a drzela me az do konce. Film prisel az po precteni, takze muzu (opet) rict, ze kniha je proste lepsi. Brown tady pracuje s fakty a domnenkami tak obratne, ze vam ty veci vlastne davaji smysl. A to sifrovani, to melo neco do sebe.
Nemuzu si pomoct, ale nektere situace mi pripadaji, ze se jiz deji. Takze ta blizka budoucnost, kterou Grant zminuje, se nam blizi mozna rychleji, nez si sam autor myslel. Btw: kniha byla napsana v r. 2003. Jde to rychle. :(
V podstatě se jedná o několikero D-FENSových weblogů. A tak se ta kniha musí brát. Ona totiž postupem času ( v některých místech) utíká aktuálnosti. Na druhou stranu, některé pasáže tesat do kamene. Ty budou platit vždy, protože zm*dů se nezbavíme. Nikdy.
Hrajete v karty? Hrajete Mariáš? Pak je to kniha pro Vás. Milý, nevtíravý, ale přesto zábavný Poláčkův humor, který je zabalen do karbanického prostředí. Většina příběhů nebo aspoň hlášek se musela minimálně jednou přihodit každému, kdo si někdy Mariáš zahrál. Tam jdou vidět léta praxe, dřiny a odříkání nad volbou barvy.
Uf. I přes varovné recenze níže jsem se do toho pustil. Chyba. Tahle kniha byla ... divná. První část byla úplně mimo. Popis období ekonomického úpadku, který v podstatě neměl vliv na misi k druhé rámanské lodi, naprosto zbytečný. Stejně tak jako některé další příběhy postav. Výběr kosmonautů pro tak důležitou misi, že by byl tak neskutečně stupidní - tomu jsem nemohl uvěřit až do poslední strany. Navíc konec naprosto nijak uzavřený. To, jak skončila některá část posádky vůbec nebylo zmíněno. Tohle prostě není Clarke. První kniha byla super, ale tohle ... Dost silně zvažuju, jestli se do třetího dílu pustím. Nevím, jestli na to mám odhodlání.
Tu knihu jsem chtěl přečíst. Ale ten styl, jakým je napsána, kdy se skáče od prózy, přes dokumentární popis až k "novinovým útržkům" mi přišel divný a vůbec mi to nesedlo. Byl to spíše boj to dočíst, vzhledem k tomu, že konec jsem znal již z učení na maturitu.