Poutnice komentáře u knih
poslední díl byla jako třešinka na dortu...já bych se tam tak chtěla podívat!!! Nemohla bych být taky na chvíli čarodějka? (alespoň čarodějka v těhle knihách?) :)
tentokrát to bylo ještě lepší, protože se neřešily jen takový ulítlý kraviny (puberta každým coulem), ale už šlo chvilkama i o vážné věci. A neuvěřitelně úžasný a famózní závěr! Za to si zaslouží Miri sama o sobě pět hvězdiček!
stále se bavím královsky. Sice jen o kapičku míň než v prvním díle, ale rozhodně ne tak málo, abych se s chutí nevrhla na další díl :)
já vím, já vím - jsem na to stará. Ale já jí vážně našla v oddělení pro dospělé :) a smála jsem se dost...často i hodně. Takže jsem se hned vrhla na další díly. Ona totiž sranda musí být (a je jedno, jestli je vám jedenáct a kniha je pro vás určená, nebo jste už dávno za pubertou)...
zatím nejslabší kniha, co jsem od autorky četla...a přesto je na čtyři hvězdičky :)
film jsem neviděla, kniha mě lákala dlouho a nakonec? Nic moc si z ní nepamatuju, což mě na jednu stranu nepřekvapuje, protože jsem od Viewegha četla víc knížek a moc mi nesedl jeho styl. Příběhy má dobré, ale tak nějak...no nevím. Není to špatný, ale abych se k tou vracela, to zase taky neeee
protože jsem na knihu slyšela jen chvalozpěv, tak jsem byla poměrně zklamaná. Neřekla bych, že sršela humorem a vtipem, ale jako náhled do života na slepičí farmě, v téměř lidskou rukou nedotčené části Ameriky, byla poměrně čtivá.
jsem na tom stejně jako kneznaliba :) našla jsem ji doma v knihovničce, tak jsem si řekla, proč nezkusit a nakonec jsem si autora na nějaký čas zamilovala...přestože je to už dlouho, co jsem je četla, vím, že knížky mají své neodolatelné kouzlo. Gentlemani každým coulem, statečné silné ženy, které nakonec přivítají chlapskou náruč...romantika...krásné prostředí...jak říkám: mají kouzlo
Celkem mě překvapilo, jak se v knize k sobě Rhett a Scarlett vrátili. Vlastně tomu nic moc nenasvědčovalo, pak se najednou na konci zjeví Rhett pomalu v blýskavé zbroji a zachrání Scarlett před téměř jistou smrtí, vyznají si lásku a láska až do smrti může pokračovat. Každopádně kniha má několik velmi hezky napsaných částí, a i když opět film nekoresponduje s knihou až tak moc, zůstává pro hodně lidí (žen) příběhem pravé lásky
nečetla jsem Jih proti Severu, přesto si nemyslím, že by to pro souvislost děje bylo nezbytné. Scarlett se dá číst i jako samostatný příběh. Ve filmu je její osobnost méně komplikovaná a rozhodně příjemnější. V knize se nejdřív musíte vyrovnat s faktem, že je to rozmazlená fiflena, která je zvyklá dostat vždy to, co chce. A tentokrát prostě nebude po jejím. Příběh je napínavý a hezky se čte
Knihu jsem četla už dávno, ale do teď občas vzpomínám na její příběh. Je to velmi poutavý příběh ženy, která je od dětství až do dospělosti neustále pod něčí kontrolou. Pořád jí někdo určuje, co má dělat, jak se má oblékat a chovat, až toho nakonec má dost a konečně se začne "hledat". A najde... to je to nejlepší
kéž by se našlo víc lidí, co má odvahu bojovat - a kéž by to konečně vedlo k nějakýmu velkýmu třesku! Jsem ráda, že holčička bojovala a vyhrála. Doufám, že se jí povede dobře a splní si svůj sen, stát se právničkou a pomáhat podobně stiženým holčičkám.
stejně jako tolikrát jsem na knihu narazila náhodou - chtěla jsem najít něco nového, něco, co by mě zaujalo a rozšířit si tak perimetr autorů. V tomhle případě to byl krok vedle. Nemůžu říct, že by povídky byly vyloženě otřesný, jsem přesvědčená o tom, že mají nejen své čtenáře ale i fanoušky - já jsem knihu ani nedočetla. Málokdy se mi stane, že bych rozečtenou knihu odložila, většinou ji aspoň ze zvědavosti dočtu...no tohle ve mně žádnou neprobudilo. Přečetla jsem jen prvních pár povídek, které jsou sice kratičké, ale pro mě nečitelné, těžko se do nich vůbec začtu, natož aby mi dávaly nějaký smysl...
tohle je taková klasika, že jsem se na škole strašně těšila, až se do ní začtu :) jaký bylo moje překvapení, když jsem se jí poměrně dlouho prokousávala! Ale příběh je skvěle napsanej, myslím, že jsem četla právě tu původní neupravenou verzi a i tak jsem ji nezahodila jako nepřečtitelnou (ani jsem neměla nutkání)
je to jedna z mnoha knih, které se píšou podle skutečných životních příběhů o tom, jak se zachází s dětmi a ženami ve východním světě.
vtipný to je...ze začátku...ale nějak mě to přesvědčilo o tom, že další knihy číst už nemusím
četla jsem ještě než jsem měla dítě, tolik odvařená jsem nebyla, ale je pravda, že některý hlášky jsou nesmrtelný a vzpomínám na ně, když tak koukám na toho svýho Prevítka :)
stejně jako u nás Hrabala, nemusím ani Bukowskeho. Dostala jsem se k němu hlavně proto, jak si ho pochvalovali starší spolužáci, ale k srdci mi nepřirostl. Možná je to tím jazykem, možná všudypřítomným alkoholem, životním smutkem hraničícím s depresí nebo neotesaností hlavního hrdiny...možná jsem byla moc mladá, když jsem od něj četla pár knih, možná se k němu ještě zkusím vrátit teď, když už mám střední školu daleko za sebou.
Jako oddechovku bych ji nehodnotila. Po dlouhé době to byla kniha, u které se člověk zamyslel, zastavil a poslouchal. Nebylo to jen o hudbě, bylo to hlavně o problémech, příběh, který se děje denně hned několika (desítkám?) lidí na světě. To, že to bylo psané o holce na střední škole, neubírá tématu na vážnosti, naopak ukazuje, že i "děti" mají problémy a není to jen o tom, co si vzít na sebe, jak se vyhnout písemce nebo obejít domácí vězení. Skvěle napsaný, naprosto prožitý společně s hrdinkou, ale i sestrama, Owenem. Ještě jednou: klobouk dolů.