Poutnice komentáře u knih
nejdřív jsem viděla film a ten mě zase tak moc nezaujal...když jsem zjistila, že je kniha, začala jsem se po ní shánět a sehnala jsem ji v okamžiku, kdy jsem viděla druhý díl film. Ze začátku jsem byla kapku otrávená, protože jsem se nemohla přenést přes horlivost překladatele, který přeložil i jména, která šla (Hurikán a spol.), u druhého dílu jsem nad tím už mávla rukou, ve třetím se nad tím ani nezamýšlela.
První část jsem přečetla během dvou dní a hned jsem si pustila znovu film, protože jsem chtěla srovnání - a že toho bylo. Když jsem v prvním kole film sledovala ještě míň než napůl, o nic jsem nepřišla. Druhý díl knihy už byl složitější. Díky němu jsem pochopila spoustu "výkřiků do ticha", kterých je film doslova přecpaný. A je to jen na jeho škodu, protože kniha je opravdu skvěle napsaná.
Třetí díl byl hodně složitý (ne na čtení, ale situací), měl spoustu záležitostí k dořešení a musím uznat, že všechno nakonec dopadlo nad očekávání dobře.
Kniha ve mě zanechala hluboký otisk - ne kvůli vztahům hlavních hrdinů, ne kvůli konci nebo začátku, ale kvůli samotnýmu příběhu. Rozhodně si ji pořídím (i když nejdřív se podívám, jestli v těch samostatných dílech přece jen nejsou jména ve svém původním znění)....
pořád mi byla něčím povědomá, pak jsem si uvědomila, že jsem ji kdysi dávno četla. To jsem ještě neměla ani potuchy o tom, jak opravdový ten příběh může být...nakonec ale "konec dobrý, všechno dobré" :)
Prvních několik stránek jsem jen přemýšlela, jestli na tohle přece jen nejsem už moc stará. April byla skoro slaboduchá, absolutně postrádala vtip, o inteligenci nemluvě. Pak se to ale rychle změnilo a kniha byla zajímavá i zábavná. Nesršela zrovna humorem, ale dobře se četla a měla spoustu překvapivých závěrů.
přečetla jsem v sobotu večer místo koukání na bednu - bylo to, jako bych sledovala film, jen jsem si mohla představit ty lidi podle popisu :) moc hezký
je zvláštní, jak se kniha mění spolu s věkem čtenáře. Narazila jsem na ni v dětském oddělení knihovny a půjčila si ji ze zvědavosti - kniha pro malé děti, ale dospělého nejen nenudí, ale dokáže mu i něco dát...
opět jsem se na konci knihy dozvěděla, co jsem celou dobu tušila - mám v ruce poslední díl serie a ještě ho čtu jako první :) po pravdě mě to moc nepřekvapilo, stává se mi to tak často, že jsem většinou mile překvapená, pokud je kniha samostatná.
Kniha se výborně četla, vlastně jsem ji četla dohromady asi šest hodin, a příběh byl neobyčejný. Vlastně jsem ještě nikdy neviděla románek, kde by "ten špatný" byl jednou z hlavních postav a nestál jen na okrajích jako nějaký přízrak. Je vidět, že si autorka dala záležet, aby vystihla skvěle postavu markýze, který se ničeho neštítí, a představila ho osobně, ne jen jako někoho, o kom se vypráví. Skvěle propracované - hlavně nenásilný přechod hlavního hrdiny od lotra k hrdinovi se povedl na jedničku.
rozhodně stojí za to si ji přečíst - nejde o to, jak zhubnout nebo jíst tak, abychom netloustli. Jde o celkový přístup k životu, nejen k jídlu, ale i dietám, reklamě, sobě samým. A dobře se čte (díky členění na tématické okruhy a taky formě dialogu).
ke konci knihy jsem si už říkala, že to zbytečně protahujou, pak ale přišla neformální večeře a oficiální představení našeho páru - a ta hádka byla naprosto precizně napsaná! Úžasný...kdyby se jen o kapku zkrátila hra na kočku a na myš, dala bych pět hvězdiček
mě se kniha líbila - bylo znát, že ji vypráví chlap/kluk. To, že ve mně budila nelibost, bylo způsobené jeho osobním uvažováním. Ne knihou samotnou, bylo mi prostě líto, jak uvažuje Bruno. Jsem ráda, že z toho nakonec "vyrostl", i když musel vypít tak hořký lék
jedním slovem: krása...!
Abych byla upřímná, tak jsem vůbec nezachytila, že by kniha byla psaná dvěma autorkama - zjistila jsem to až po jejím přečtení. Zpětně se dá poznat, že část je odlišná, na druhou stranu jsem to tak připisovala náhlé změně hlavní hrdinky po zjištění, že je zamilovaná, že mi ani teď nepřijde, že by ji psaly dvě ženy, které nejen neměly společné myšlenky, ale taky se nikdy nemohly potkat. Já jsem ráda, že ji paní Dobbsová dopsala, protože to byl krásný příběh a jsem moc ráda, že jsem ho četla.
spojler! podle obsahu jsem byla nadšená a vážně jsem si představovala, že půjde o skutečnou komunikaci s druhou stranou...no to, že šlo jen o program mě neodradilo, naopak to získalo na zajímavosti.
Leč bohužel mě otravovala Meredith (dokud neumřela, pak kniha získala na zajímavosti a taky spád) - do něčeho Sama naveze a pak je na něj naštvaná, že je to jeho vina...a hned několikrát! A samotný Sam byl bohužel špatně napsanej taky...nechci se nijak dotknout schopnosti ženy popsat věrohodně myšlení a jednání muže, ale v tomhle případě se to moc nepovedlo. Sam by byl velmi sympatická baba, takhle je to jen "zbožné přání". Chci říct, takhle nějak si ŽENA představuje, že to chodí v MUŽSKÉ hlavě. To jsou věci, co mě na knize nebavily.
Z druhé strany ale musím uznat, že si Laurie dala ohromně záležet na detailech. Vážně klobouk dolů, takovou škálu reakcí, potřeb, vzorců chování, průřez generacemi, vnímáním reality...skvělé.
Ve výsledku teda...průměr. Z hlavních postav je nejlepší Dash (a to není úplně hlavní postava), ti dva jsou napsaní dost...no, asi se soustředila spíš na všechno kolem než na ně.
autorku mám moc ráda, tahle kniha od ní byla ale zatím nejlepší :)
na knihu jsem se těšila, podle popisu jsem byla hned zaujatá, takže jsem byla o to víc zklamaná, když jsem ji začala číst. Příběh je napsaný hezky a čtivě, ale mě osobně vůbec nevyhovují vložené historické popisy událostí, které probíhaly v době, kam je příběh zasazený. Úplně mě to odradilo, postupně jsem knihu úplně odložila a přestože by mě zajímalo, jak se příběh bude vyvíjet a skončí, nestačí to na překonání mého "odporu" k (pro mě) nezáživným historickým pasážím.
oddechovka...nic, co by vás chytlo do spárů a nutilo dočíst nejlépe hned teď
kniha je velmi vážná, alespoň pro někoho, kdo už podobnou situaci prožil. Pro ty ostatní může být nudná...
nejvíc mě okouzlily ty jejich dialogy, kdy vůbec nevnímali, že se s nima ještě někdo jinej baví :) to bylo fajn. A taky mě překvapilo že na konci nebylo napsán, jestli měli děti...
tenhle díl se zase vrací na úroveň prvního - alespoň co se té chaotičnosti dvojky týče. Jen teda ubrala na spádu, takže mě nic nenutilo sedět u knihy třeba do dvou jen abych jí dočetla. I když musím uznat, že mě autorka kapku namíchla, že přece jen nepočkala o chvilku dýl...přece jen i v 17 je na dítě brzy.
kniha je skvělá - respektive její příběh je skvělý, její zpracování má pár much, ale čte se velmi dobře a posledních asi 50 stráněk je adrenalin lepší než v kině. Dokonale sepsanej závěr!
Spoiler...opět přečteno jedním dechem (tentokrát jsem to stihla do jedný ráno). Ve skutečnosti jsem zvědavá na třetí díl, protože tenhle byl kapku...no, dělo se tam toho moc a nic nemělo dlouhého trvání, takže byla kniha překombinovaná. Taky Dick překvapil tím, že v prvním díle vyzněl dospěle a měl neuvěřitelně silné názory, ale teď cokoli delšího vypustil z pusy, vyznělo jako moralizování...aspoň při zpětným pohledu po přečtení knihy. Četla se hezky, ale na první díl neměla.
Co se ale nemůže autorce upřít, je její skvělá znalost charakteru blíženců. Klobouk dolů, trefujete se stále do černého :)
tak jsem se vrátila na skok do puberty...a prvních několik stran jsem toho litovala. Říkala jsem si, že jsem cvok, co jsem si od toho slibovala? No ale pak odjeli na tábor :D a od tý doby jsem knihu nepustila z ruky, než byla přečtená (ve dvě ráno, mimochodem)