poutnik66 komentáře u knih
(SPOILER) Z této knihy mám celoživotní trauma. Četl jsem ji ve věku kdy je dítě hodně citlivé a povídka o slůnětí, které se si skotačí ve vodě, mává chobůtkem, raduje se ze života a má svou milovanou maminku, a pak umře, jsem obrečel. A nejen to zasáhla mě natolik, že už jsem tu knihu nikdy nedokázal otevřít.
Viktorka je neuvěřitelná ranařka. A tenhle cestopis jsem s chutí četl nejen kvůli cestopisné rovině, ale také jako příběh osobitého člověka s mnoha laskavými momenty, vtipnými historkami a moudrými postřehy.
Po dlouhé době King, kterého jsem přečet opravdu jedním dechem, a kdy jsem knihu odmítl odložit dokud jsem ji nedočetl. King v té nejlepší formě.
Kniha, která dokonalým způsobem propojuje vášeň pro dějepis a turistiku. Přes spoustu zajímavých informací i čtivá. Možná bych ocenil jako přílohu mapu s vyznačenými body, podle nichž by se daly plánovat trasy, ale to je jen drobnost.
Jedna z nejlepších knih z lékařského prostředí. Vytáhl jsem ji z knihovny jako první knihu letošní výzvy a znovu mě dokázala pohltit, dojmout, donutit k zamyšlení. Myslím, že její dočtení si ještě nastavím skvělou filmovou adaptací.
Jeden z mála "kingů", do jehož čtení jsem se musel nutit a dokonce se objevilo nutkání to vzdát a odložit nedočtené. A to navzdory zajímavému námětu, několika výborným a silným momentům i několika postavám, které jsem si oblíbil.
Je to zvláštní, ale už roky mi při čtení tohoto divadelního kusu moje vnitřní promítačka promítá Argana jako Jaroslava Marvana. :-)
Pohodové, místy zábavné čtení, navíc ze všech těch (nejen severských) návodů na lepší život, které se na nás v posledních letech hrnou mi tento jediný připadá smysluplný a ne jen jako modní vlna za kterou už chvátají davy nabuzených obchodníků, aby vám vnutili kdejakou pitomost bez níž prostě život lepší být nemůže.
Lze vzít skutečnou postavu vypočítavého sobeckého hajzlíka a udělat z něj hrdinu? Když umíte psát jako Keneally, pak ano. Silná kniha, u které mě rušilo jen vědomí toho, že skutečný Schindler měl s tím literárním jen pramálo společného.
Masakr. V roce 1984 jsem si říkal, on snad viděl naši současnost. V roce 2020 jsem si při repríze do výzvy říkal, on snad viděl i tuto naši současnost. A mám pocit, že za pár let si to budu říkat znovu.
Když jsem to četl v polském originálu, byla to jedna z mála knih, u kterých jsem se, já introvert, smál nahlas ve veřejné dopravě, bez ohledu na pohledy okolí. Český překlad tak rozhodně nepůsobí. Nejenže se vytratila ona lehká sebeshazovačná ironie, navíc je v překladu spousta chyb a mnohé přeloženo tak špatně, že to zabíjí veškerý humor.
Společně s filmem jde o nejkrásnější milostný příběh, který jsem kdy viděl, četl, slyšel. Kam se hrabe Romeo a Julie. Kniha s filmem se dokonale doplňují, co chybí jednomu, to dodá druhý, a naopak.
Hodně špatně napsané, místy kostrbaté tak, že je to téměř nečitelné.