Pralinka1910 komentáře u knih
Název knihy jsem úplně nedala do kontextu s obsahem. Z počátku mi příběh připadal plytký, hlavní hrdinka trosku ukňučená a vypadalo to, ze na tomto místě na světě je každá žena sama nebo zhrzena partnerem. Postupně se, ale příběh vyvine docela zajimave, dostane spád a celé
to dobre skončí. Celkový dojem je příjemný.
Tato kniha je určena mlade generaci, takže pokud čtenáři resp. čtenářce sedne, tak mentálně patří do teto kategorie. Mne hodně příběh připomínal Nebezpečnou iluzi.
Spokojenost - příběh se lehce čte, je docela uveritelny a v podstatě dobre dopadne. Kuli špatným recenzním, po druhem díle zatím nesahnu, abych si nezkazila dojem.
Odrazovalo mne nízké hodnocení. Je zde sice několik nelogickych až skoro hloupých věcí, ale nejedna se o detektivku ani o literaturu faktu, takže autorka má tyto úlety právo. Vyvažují je čtive napsaný a neohraný příběh, který čtenáře ( spis tedy čtenářky) rychle pohltí. Kniha je určitě, v rámci žánru, který zastupuje, jednou z nejlepších.
Pracně dočteno jen kuli “aneb” v čtenářské vyzve. Volba to nebyla, bohužel, šťastná. Čte se bez zaujetí, možná tím, ze se nejedna o roman nebo povídku, ale o průvodce. Oceňuji dva poměrně vtipné postřehy ze začátku a kratičkou pasáž z konce, jak Ofelie vysedala z lodi. Knížka má smůlu, ze v současné době není svým obsahem úplně aktuální, ale zároveň ještě nemá dostatečnou historickou hodnotu.
Andresena jsem našla cíleně v rámci ČV, jako dánského autora. Kniha má dvě výhody - je velmi tenká, obsahuje pouze sedm pohádek a hlavně je nádherně ilustrovana. Je to snad nejkrásněji ilustrovana knížka, která mi kdy přišla pod ruku. Ovšem Andresenovy pohádky neumím ocenit. Jako dospělak nemám potřebu číst o oživlých předmětech a přemýšlet, který charakter odráží ktery z lidských nešvaru, a věnovat se nad knihou teto psychoanalýze. Dětem, kterým jsem pohádky cetla, se nelíbily, protože jsou velmi smutné. Cínový vojacek se roztaví v ohni, papírová panenka shoří, chyceny skrivanek umře v kleci žízní .... Takové čtení před spaním zakládá na divoké sny. Ale něco na H. Christianovi musí být, proto je celosvětově známy pohádkář.
Při svém prvním setkání s autorkou oceňuji rychle vtahnuti do neohraneho děje v atraktivním prostředí. Jen ten překlad je opravdu hodně kostrbaty.
Skvělá. Krásne obrázky, pěkne přeložená. Ransomovky zbožňuji.
Z Ransomovek nejdelší a mne bavila nejméně - ve srovnání s ostatními. Ale i tak skvěle čtení. Vydání s Burianovymi obrázky je lepší.
Kniha byla cenou v šachovem turnaji. Vzhledem k obalu jsme k ni přistupovali s despektem, ale nakonec se z ni vyklubalo vyborne večerní čtení na dobrou noc.
Příběh není špatný, ale autorku asi platili od stránky - příšerně rozvleklé.
Skvělá zimní Ransomovka - četla jsem vydání s Burianovymi nádhernými obrázky. Jediná z teto série má malý formát, ale kvalitou rozhodne malá není.
Knihu jsem náhodou objevila ve školní knihovně. Když jsem ji doma otevřela, zcela mne pohltila. A raketově vyletěla na první místo mezi mými oblíbenými tituly. Hned jsem se začala pídit po dalších dílech, hledat na mapě, kde se dej odehrává a dokonce se i učit anglicky . Za to jsem Ransomovi nejvděčnější. Ovšem to bylo hodne dávno. Samozřejmě jsem četla starší vydání, které mělo krásné černobílé obrázky a John byl John nikoli Jan. Po letech jsem ty staré díly začala shánět po bazarech. Dnes musím uznat, ze nechápu, co mne tenkrát na nich tak učarovalo. Knihy zůstanou natrvalo v me knihovně jako krásná vzpomínka na knižní dětství.
Oceňuji neotřepaný příběh, který čtenáře od samého začátku vtáhne do děje. Autorka se nezabývá téměř žádnými popisy prostředí ani charakterem hrdinů. Tím je příběh velmi svižný, s dobrým koncem. Za mne příjemné čtení.
Já jsem to bohužel nedala. Nelíbí se mi obálka ( to by se hodilo do CV), ale hlavně mi vadí nespisovné výrazy - pěknej místo pěkný apod. Možná, ze to mělo podtrhnout autentičnost ....
Je moc dobře, ze se takové knihy píší a ještě lépe, ze jsou lidé ochotní je číst. CF je nejčastější vrozená metabolická nemoc a na rozdíl od nejčastější vrozené somatické nemoci (Downův syndrom), není na první pohled patrná, a málokdo, o ni něco ví. Zaujalo mne, jak si Alice v knize musela obvazovat kotník, aby dokázala, ze není úplně v pořádku. To je vtipné a zároveň velmi smutné. Bohužel povědomí o CF je mezi lidmi u nás špatné. Neznám potupnejší pocit, než vysvětlovat učiteli, jaké má dítě s touto nemoci omezení a jaká musí dodržovat pravidla. Zároveň se snažit ignorovat posměšný úšklebek v pedagogově tváři, kterým jasně dává najevo své přesvědčeni, ze narazil na dalšího “ ujetého “ rodiče z kategorie těch, co plošné odmítají očkováni nebo podrobují své dítě bizardní dietě. A to jen proto, ze o CF nikdy neslyšel. Stejně jako většina lidí neví, ze každý 25. z nás je bezpříznakovým nosičem genu pro CF. Proto já nad touto knihou cítím hlavně vděk. Jsem totiž bohužel právě číslo 25.
Důstojně zakončený příběh Luisy, které každý čtenář musí držet palce a fandit její životní proměně.
Pěkne čtení. Není tak intenzivní, jako první díl, ale i tak moc fajn.
Nepamatuji se, kdy mi při čtení knihy nebo u filmu hrkly slzy do očí. Tato kniha to dokázala. Příběh je velmi dojemny. Každý z hlavních hrdinu má svou pravdu, nepokriveny názor na svět a svůj život, a přesto to dohromady nejde. Hluboké a krásné.
Krásný příběh. Ve srovnání s ostatními knihami autorky, je zde úžasně popsáno prostředí, ve kterém se hrdinové nacházejí. Úplně vidíte šedesátá léta ... přitom popis nijak neruší samotný příběh. To je opravdu spisovatelsky dar. Na začátku jsem jsem trosku ztrácela v časových linkách, ale to se postupně upraví. Nad dopisy plnými nejrůznějších citu, jsem si uvědomila, jak se vzájemně ochuzujeme, když si tak málo píšeme a vystačíme si se smskami a smajliky.