predseda4u komentáře u knih
Moje třetí setkání s Murakamim. Opět jsem zavřel knížku s celkovou spokojeností. Vyprávění ve dvou liniích se pěkně doplňuje – jednou vtáhne více do čtení dějová linka v současnosti, později naopak přebírá otěže snový svět. Snaha o exaktní vysvětlení přepisu paměti působí do dnešní moderní doby již trochu úsměvně. Od jistého zlomu ději „spadl řetěz“, thrillerové, až by se dalo říci akční pojetí příběh postupně ztrácí. A zůstává jen to magicko-melancholické… Je to špatně? Určitě ne! Jen jsem se s tím již setkal u Kafky na pobřeží...
Každému mu je asi jasné, že četba této knížky nebude žádná idyla. Pod zdánlivou slupkou amerického snu je něco nezdravého. Připravte se na to, že čtyři sta stránek četby nebude nic pro slabší povahy, ale kniha je určena pro ty z vás, kteří jste zvyklí si do kafe přidávat dvě lžičky kyanidu. Všemožné myšlenkové pochody a kličky autora, nelineárnost děje, to vše přidává na intenzitě náročnosti četby.
Mám pocit, že toto dílo je silně nadhodnoceno. Příběh, včetně postav, je plochý, pro náš národ ještě předvídatelnější, ničím novým. A aby to bylo zajímavější nesmí tam chybět lesbický sex. Vyloženě špatné to není, ale je to ten typ díla, které nedosahuje kvalit dle věnované publicity. Nebýt „charismatu“ naší brněnské vily, vyšuměl by román totálně do prázdna.
Třetí díl pokračuje ve stopách dílu druhého. Najdete v ní opět i část, která se časově odehrává před hlavním dějem po apokalypse. tahle část je ale mnohem více ohraničena a jedná se víceméně o román v románu. Nejdříve mě tato část, kvůli svému vytržení z děje, štvala. Později však svým, až trochu Murakamovským, melancholickým pojetím, mě až paradoxně mrzelo, že se vracíme k hlavní dějové lince. Píši tyto postřehy více než půl roku od přečtení a už si vlastně moc nerozpomínám na finále. Čtivost knížka opět nepostrádá a je solidním dovršením trilogie.
Opravdu hodně připomíná Malého prince. Není urážkou, že je "jednoduchoučká", "sluníčkovská"... Ono je potřeba také si občas přečíst něco optimistického, naplněného pozitivismem. Kratičká novela, kterou "zhltnete jedním srkem".
Druhý díl bohužel slabší než díl první. Stejná struktura jako u prvního dílu - první třetina ze současnosti, zbylá z budoucnosti. Zatímco u prvního dílu měla pasáž ze současnosti jasné opodstatnění, tady (i když se jedná o strhující děj) nemá pro další děj takovou nosnost. Nehledal jsem dopodrobna, ale mám pocit, že je zde i něco v rozporu s prvním dílem, pár nelogičností.
Před nákupem třetího dílu jsem knížku vzal podruhé do ruky a přistihl jsem se, jako u prvního přečtení po vydání, že jsem ji na několik dní často odložil. To se mi u prvního dílu nestalo. Jak už někdo zde poznamenal, těch postav je tam hodně, až moc. Konečný verdikt série však až po přečtení posledního dílu. I přes všechny výtky k druhému dílu se na ten třetí těším.
Hned od prvních stránek dokáže knížka neskonale vtáhnout čtenáře do děje. Moc se mi líbila zejména první část - apokalyptické putování "dvou cizinců" v marnivém světě. Když jsem četl knížku v r. 2012 poprvé, nedlouho před ní jsem četl McCarthyho Cestu. Hodně mi první pasáž evokovala právě tento apokalyptický román. Před koupí třetího dílu, jsem knihu vzal do ruky podruhé a ani po letech nezklamala, nedalo se od ní odtrhnou. Oproti druhému dílu. To už je však jiná kapitola:-)
Pro mě, zatím, nejméně "stravitelná" McCarthyho kniha. Začal jsem ji číst před dvěma lety, nedočetl, vrátil se k ní až nyní a začal číst znovu. Nejen dějově se jedná o nelehké čtivo, ze kterého vám bude jen těžko, hnusně, na zvracení... To ale nejsou výtky. S dvěma kostkami ledu do panáka kyanidu se musí při čtení McCarthyho děl počítat dopředu automaticky. Není asi moc jiných knížek, které by tak věrně vykreslili Divoký západ. O hvězdu méně za to, že mi přece jen chyběl nějaký hlavní (anti)hrdina a "hraničářská trilogie" mě oslovila mnohem více. Pokud s McCarthym začínáte, sáhněte raději po ní.