princeznaaura komentáře u knih
Moc mě nebavilo to mateřské povídání, ale jinak docela dobré, ještě se zde objevuje postava Mandy, která také vcelku ovlivňuje hlavní postavu, za to Gareth se v knize moc nevyskytuje. Ale směr jak se vše zamotává v práci a jak se s tím Taz popasuje, se mi líbil.
Je to takovy pelmel vseho ve zkratce, takove zablesky ze vsednich zivotu lidi,kteri byli osetreni a kousky ze zivota doktoru, kniha nenadchne,neurazi
Tato kniha byla soucasti nejlepsi svetove cteni,ale bohuzel jakmile nezaujmou 3 stranky,tak nectu, detektivky moc nevyhledavam.
Zcela zbytecna kniha, vybrali mi ji jako doporuceni,ale nechytla me ani trochu.
Och to me tak nudilo, az jsem se do cteni musela nutit. Nechapu to vysoke hodnoceni, S.Brown asi zas na chvili vynecham. Cervenou knihovnu jsem rovnou preskakovala.
Jako dobry, na me moc nerealisticke, ale stejne doporucuji.Cetlo se to samo. Cervene knihovny mohlo byt mene, o to je ta kniha nafoukla.
Zacatek knihy me nadchnul, bylo to zazivne a provokativni, patrani po nezname dedicce taky nemelo chybu, zbytecne bylo obraceni se na viru v Boha a pindy o nabozenstvi, dalsi nezazivna vlozka byla sumarizace cinu a penez jeho vypocitavych deti a exmanzelek, ale soudni preliceni o napadnuti posledni vule me naopak bavila,jak dokazi dobri pravnici nachytat vycurane svedky na svestkach. Prekvapivy byl i zaver dila, kdy jel pravnik zpet za dedickou do Brazilie, avsak obeznamen s tamni prirodou uz se na to nalezite vybavil.
Autorka umi vtahnout ctenare do deje, v knize se stale neco noveho deje, rozklicovavat se to zacne az od druhe tretiny. Negativne hodnotim - je tam az moc postav a mrtvol na takove malomesto.
(SPOILER) Krasojezdkyně - nezaujalo, nepřečetla
Tichý muž - nejvíce mě na této knize zaujalo a zapamatovala jsem si to jako hrůzné, že farmářům, kteří neměli na splátky bance a odbyt mléka, tak federální úředníci nařídili mléko vylévat anebo najela skupina i místních, aby se vyřádili při střílení jejich dobytka a zoufalí farmáři se museli dívat, jak jim vykopali jámu na pozemku, nahnali do ní dobytek a bez výčitek jej postříleli, jámu zahrabali. Dílo pojednává také o podnikající ženě, která měla penzion a vychovávala syna s autismem (dříve ještě nedefinovaná porucha), do penzionu se nastěhuje muž, který s jejím synem začal pracovat na rozvíjení jeho schopností a posouval ho tak dál než ona za celou dobu dokázala, do muže se zamilovala, ten také brojil proti vládním nařízením a bránil farmáře při postupu ozbrojených mužů. Pak se také stala vražda zamaskovaná jako sebevražda a lidi ve městě se začali bát, a když chtěl jiný muž znásilnit ženu, která vedla penzion, její syn ho zastavil, tichý muž vzal vinu na sebe, protože stejně věděl, že v brzké době umře na nemoc, své dědictví odkázal ženě, která mu v posledních dnech jeho života vnesla do života světlo.
Dům v Provenci - taková červená knihovna
Autor umi psat, nepotřebuje knihu nafukovat zbytečnými popisky, jde to i strucne a tempo pribehu se nikde neztrácí. Verim,ze v Americe se do takoveho marastu bez bydleni muzou lide lehko dostat, system je tam spis nastaveny pro bohate. To nas system je daleko solidnejsi a proto lidi bez domova nemame takove mnozstvi. Bohuzel i spousta lidi se do teto slamastyky dostane diky drogam, alkoholu ci vychozi rodinne pozice,proste takovy zacarovany kruh.
Tak já to mám tedy zcela naopak, že tuto autorku už ne. Příběh sám o sobě je dobrý, ale ten styl vyprávění mi teda fakt nesedí. Vadilo mně pojmenování policisty Glock, to jsem si vždycky myslela, že mluví o zbrani, co mně také vadilo byly popisky různých míst či osob, občas i nepodstatné, tak nějak jsem se s tím nedokázala ztotožnit, do 1/3 knihy jsem se vysloveně nutila, nějaké části přelítla, protože to bylo o ničem nebo zase naopak příliš detailní popis vraždy celé rodiny.
(SPOILER) Je to dobrá kniha, čte se rychle, nějaké pasáže typu předčítání knihy jsem přeskakovala, ale celkové pojetí se mi líbilo. Je to zajímavé v tom, že hrdinka slyší a vnímá rozhovory lidí, kteří se jí střídají u lůžka a vlastně neví, že je slyší. Náznaky zlepšování jejího vegetativního stavu přichází až s přesunem domů, kdy ale musí své tělo přinutit, aby reagovalo rychleji nebo jí hrozí smrt.
Ještě mě nezabíjej...100%
Trochu to pripomina jacka reachera, neohrozeneho hrdinu,kteremu to vzdycky vyjde. Pike ma v pribehu oproti reacherovi vicero pomocniku,kteri mu dokazi pomoct. Chtela bych ale v dnesnim svete videt takoveho člověka,ktery jde do konfliktu kvuli nezname osobe. Zle postavy jsou vice uveritelne, protoze jich v nasem svete bohuzel pribyva. Hrdinu nikoliv.
Autorka rozjíždí několik dějových linií (hlavní hrdinku Nell a jejího manžela, jejího dědu a chráněnce, tetu, bezdomovkyně, malého chlapce z lodi, spolupracovníky Nellinina manžela a taky vyšetřovatele, ale ti mají za úkol všechny postavy a střípky poskládat do celku.) Kniha se čte dobře, něco je tam navíc, celkový dojem z četby 80%
radši bych si přečetla tyto zkrácené verze, protože nemám ráda zbytečnou omáčku, ale v knihovně jsem našla "jen" celé svazky :-) Dřív než ti řeknu...4*