pucii komentáře u knih

Hned v úvodu jsem se úplně zamotala do postav a pak i děje. Takže - musela jsem si pak doprovodně pouštět seriál, ať se zorientuju. Patrně to není chyba knihy, pouze je v ní mnoho postav. Ale já bych si během čtení musela kreslit rodokmen a mapu :-) .

2 01.04.2018

Poměrně hodně lidí mi říkalo, že to je strašně mocná modlitba. A já nevím :-) . Přijde mi, že to takto posuzovat nejde. Člověk z ní nemusí mít nic, když ji čte bezhlavě takřka v mikrospánku, jen aby neporušil jeden den. Nebo pokud pochybuje o víře. Ale naopak může být obohacující, když se nad ní člověk zamyslí. Alespoň tak k tomu přistupuju já.

7 27.03.2018

Knížka může pomoci člověku zamyslet se nad dosavadním životem z jiné stránky a třeba mu i dodat radost a pokoj do života, nebo jeho smysl. A třeba tak i nevědomě pomoci jiným. Asi je více podobných knih, ale člověk nikdy neví, co koho kdy osloví.

Mé poznámky :-) :

Neustálým honem za úspěchem míjíme ty správné hodnoty.

Jak se chceš postarat o druhé, když se nedokážeš postarat sám o sebe?
Jak máš mít rád druhé, když nemáš rád sám sebe?
Jak máš být dobrotivým, když se sám necítíš dobře a pohrdáš sebou?

Jedna z mála věcí, které můžeme ovládat, je naše vědomí.
To, co je pro jedny tragédií, pro ostatní je příležitost. Záleží na interpretaci. V každém nezdaru je zárodek příležitosti, dar. Ať nás potká cokoli, je jen na nás, jak budeme reagovat. Vnější svět je odrazem našeho vnitřního světa. Neexistuje negativní zkušenost, ale pouze možnost k růstu. Bolest je učitelem. Jak mohu vědět, co je radost, když nezažju smutek? Abychom si mohli vážit dobrého, musíme zažít špatné. Ve všem, co prožijeme, je skrytá lekce, bez které bychom již nerostli. Bez bolesti bychom se v životě neposunuli. Zavřou se jedny dvěře a otevřeou se jiné.

Začni žít ze své představivosti, ne ze svých vzpomínek. Vše, co kdo vytvořil ve vnějším světě, začalo v jeho nitru, někde v plánu. Jsi více, než součet okolností.

6 26.03.2018

Kniha je děsivá tím, že je napsána podle skutečnosti. Vlastně se jedná o přepis magnetofonvých pásek vyprávění Christiany, doplněný o pohled její maminky, psychologa a dalších. Je zde popsán Berlín v období 70. let minulého století, prakticky chybějící zázemí pro děti a mládež, která se nudí a baví se ničením, krádežemi, fetováním. Také je zde poměrně velké množství rodin, které jsou zcela nefunkční, a poměrně jednoduchá cesta k získání drog, novnika, na kterou vláda nestihla pružně reagovat. Drogy si velmi jednoduše mohou opatřit i děti, mnohdy jsou ve fetování podporovány zvrhlíky. Vždyť kdo jiný by je tak levně ukájel? Takže se stává normou, že se prostitutkami stávají 12-i leté dívky, 14-i leté umírají na předávkování, 40% mládeže je drogově závislá a nexistuje terapie, která by reflektovala potřeby dětí. Ukazuje se, že zbavit se dorgové závisloti je zvláště pro děti prakticky nemožné.

Myslím si, že je moc pěkné, že byla kniha sepsána. A naopak odporné, že se někdo dokáže živit cizím neštěstím, budovat v lidech závislost rýžováním za drogy, podstrkávat je, zneužívat děti a podobně.

Určitě je velmi přínosné, aby si knihu přečetli jak rodiče, vychovávající děti, tak děti samotné. Příběh otevře oči a třeba pomůže jako prevence.

11 26.03.2018

Ani nevím, jak to tu všechno napsat. Ta kniha na mne velmi zapůsobila. Ať už popisem doby ze záznamů, možností nahlédnout, co vše museli snášet lidé, kteří se ukrývali (nejen strach, nouzi o jídlo, léky a věci, nedostatek peněz a nemožnost si je vydělat, ale i konflikty se spoluukrývajícími se, hádky, ponorka, nemožnost mnoho let vyjít na vzduch, nutnost být stále potichu, boj se zlodeji). Velmi mne potěšilo, že i Anna mívala potíže se svou prostořekostí, mnohdy doplatila na svůj názor. Občas jsem se v ní viděla. A asi proto na mne velmi zapůsobila, jak dokázala se svou povahou bojovat a snažit se být lepší. Těší mne, že se stala vysněnou spisovatelkou, slavnější, než by kdy tipovala. Tragedie je, že i po tom, čím vším si museli projít, šli stejně na smrt, a to chvíli před koncem. Ale asi právě to dodalo deníku tu jedinečnost. A při pomyšlení na ty, co riskovali svůj život pro ukrývání Židů, nenacházím slov.

11 01.02.2018

Toto je asi nejděsivější kniha, kterou jsem kdy otevřela. Obsah je mou noční můrou, nejraději bych ho zapomněla a jen doufám, že se nikdy nezrealizuje. Nicméně, obdivuju Orwella a jeho vize.

Doposud jsem nebyla více motivována chodit k volbám a zajímat se o politickou situaci :-) .

16 18.12.2017

Myslím si, že může pomoci při učení jak se modlit, jak/o co vlastně prosit a v důsledku i pomůže naslouchat a nacházet správnou cestu. Ale samozřejmě nejde to samo - je to jen návod a v praxi je to dost o sebezapření.

3 07.11.2017

Trochu mi při čtení běhal mráz po zádech. Člověk si vůbec neuvědomí, kolik nástrah kolem něj je. Obdivuji Lewise, že takovou knihu napsal a k úvodu ještě připojil něco ve stylu, že se jedná o jeho zkušenosti, myšlenky, selhání, že nebylo třeba nic studovat.

5 29.01.2017

Stále jsem si lámala hlavu, kde bych na stromě ráda bydlela. Asi to byla nějaká horní větev s terasou. Teď bych brala suterén bez schodů.

1 29.01.2017

Jo, tak po přečtení této knihy jsem upustila od velkého snu "stát se popelářem" a začala snít o tom, jak pasu ovce :-) . Moc se mi líbila!

Dítě v ní vidí pohádku, dospělý zdánlivě jednoduchý, ale přesto tak hluboký příběh.

Některé věci jsou dětem samozřejmostí. Jen dospělí, hnáni povinnostmi, zapomenou, co je vlastně pro život důležité, a ženou se za něčím beze smyslu.

9 29.01.2017

Kniha nepatří mezi oddechovou literaturu. Spíše je určena k zamýšlení se nad sebou samotným a práci na sobě. Obsahuje návod, jak pracovat se svým hněvem, který nejen ničí naše vztahy, ale vnitřně užírá nás samotné.
Pro mne je kniha velmi náročná, čtu ji již delší dobu. Ne, že by se špatně četla, ale mnohdy je velmi těžké přijmout to, co se v ní píše, a následně to aplikovat. Ačkoli nepochybuji, že je to velmi přínosné.

5 30.04.2016

Kniha měla velký úspěch. Příběhy jsem předčítávala na skautských táborech holkám před spaním, pak jsme měly chvilku a každá ze skautek se mohla vyjádřit, co si o příběhu myslí. Výklady jsem pak četla jen těm skautkám, co chtěly....

4 30.04.2016

Pro mne byla kniha velmi povzbudivá, možná až inspirativní. Holka, která neudělala vůbec nic převratného, nežila v nijak špatné době, umřela velmi mladá, a přesto její život nebyl marný. Někdy mne až mrazilo, co vše si ona dokázala odříci. Pro mne snad zcela nemožné, ačkoli mi nic nebrání....

2 30.04.2016

Pro mne byla kniha přínosná, k zamyšlení se. (Není to typ knihy, do které se člověk začte a nedokáže se odtrhnout, spíše přečte kousek a nějakou dobu trvá, než jej vstřebá.) Kniha je však na mne velmi náročná a některé části jsem ještě nedokázala pochopit - budu se k ní muset vrátit. Nicméně je nadčasová.

4 30.04.2016