PWM
komentáře u knih

Škola robinsonů je od počátku tak průhledná a její děj tak rozverný, že je patrné, že si zde Verne tak trochu dělá legraci sám ze sebe a svých dalších knih. Mladý, cílevědomý, po dobrodružství toužící, ale strašlivě přihlouplý americký skautík jsou spolu se zástupcem degenerované Evropy zataženi do bláznivého dobrodružství, jehož absurdnost je patrná na každém kroku, přesto ho ani jeden neprohlédnou…
Tahle hravá kniha mi ukázala autora v novém světle, a zatímco Robur Dobyvatel mi jeho knihy nadlouho zhnusil, tak Škola robinsonů zájem opět oživila…


I když je možné některé povídky hodnotit výše, než jiné, je nutné vyzdvihnout fakt, že povídky jsou poměrně rozmanité, ačkoli samozřejmě ani zdaleka neobsahují všechny hlavní proudy SF. Čtenář, pro kterého SF není nijak známou oblastí, zde díky pečlivému výběru autora může najít směry, které mu vyhovují více a směry, které méně. A již to bohatě stačí, aby kniha byla opravdu přínosná a stojí za přečtení.


Příjemné oddychové čtení, spíše slabší v sérii. I když se oprostím od „zneužití“původního soudce Ti, je tohle jen klasická detektivka a nenabízí nic zajímavého ani nového, jak tomu bývá u jiných knih obvyklé.


Kdysi to musela být úchvatná kniha, dnes je již poněkud zastaralá a tak je spíše pro ty, kdo chtějí vědět něco o minulosti radiologie. Na knihu pro laickou veřejnost poměrně explicitní a naturalistická.
Varování: Nedávejte knihu číst svým zvídavým dětem, nebo třeba dopadnou jako já a pokusí se ve své naivní pitomosti podle v knize obsažených vysvětlení sestrojit katodovou trubici a využít místní trafostanici k jejímu napájení… (já měl tedy štěstí, oni mít nemusejí)


Vůbec tomu nerozumím, takový zmetek a tak moc ho prostě musíte milovat. Asi jsme trochu masochisti, ale Karkulín je prostě úžasný antihrdina s bouřlivými příběhy a spoustou veselých dobrodružství. Je to asi takový obtloustlý „James Dean“ z dětské knížky… Pro mě spolu s Ronjou jedna ze dvou nejlepších knih Astrid Lingrenové.
