qwill komentáře u knih
otevřel si hospodu, ale chodili mu tam lidi......
ach jo, to abych měl strach otevřít si antikvariát....
Bylo nevyčerpatelné. Hýřilo výkonností. Našlo početní výraz pro vlastní nekonečnost: hojnost.
Zázračné rozmnožení rybiček a chlebů na poušti se dočkalo monumentální reprízy: zázračného rozmnožení cvočků, prken, dusíkatých hnojiv, pneumatik, rotačního papíru a všeho ostatního továrního zboží.
Nastala na světě neomezená hojnost všeho, čeho je lidem třeba. Všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti.
Dnes by napsal: všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti Informací.
Četl jsem první vydání v roce 1981...
S naším Ondřejem Neffem, Rusama Jefremovem a bratříma Strugackýma a s A.C.Clarkem patřil I.Asimov k mým základním autorům sci-fi . A že jsem jich v oné době přečetl......
Jo, ještě Stanislav Lem... a asi bych mohl pokračovat, ono se těžko vyřazuje. Ludvík Souček by se mohl cítit dotčen a to bych také nerad. Aha, a mého vůbec prvního autora sci-fi Jana Matzala Trosku a jeho kapitána Nema nemůžu vynechat.
Až teď si uvědomuju, jak jsme vlastně byli bohatí.....
nádherná knížka, srovnatelná s Rackem..... Velmi mě zaujalo, jak Leslie přibližovala Richardovi dílo jeho praprapraděčka - J.S.Bacha. Také jsem zkoušel poslouchat jinak....
Ale uvedu aspoň jednu ukázku, něco mi to připomíná......
Leslie byla ponořena do stránky 300. Četla něco z Knihy o pasivní solární energii: rozšířené profesionální vydání.
Já jsem zavřel Historii revolveru, odložil knihu na kupu Přečteno a vzal nejvrchnější svazek z hromady K přečtení.
Jak o nás knihy vypovídají, pomyslel jsem si. U Leslieiny postele: Sebrané básně od E. E. Cummingse, Souhrnná zpráva pro prezidenta, Abraham Lincoln Carla Sandburga, Jednorožci, které jsem poznal, Tento bezčasový moment, Nahnuté roky, Baryšnikov při práci, Američtí filmoví ředitelé, 2087.
U mně: Tančící mistři Wu Li, Povídky Raye Bradburyho, Letcovo dobrodružství, Vodnářské spiknutí, Mnohosvětová interpretace kvantové mechaniky, Západní jedlé rostliny.
Když jsem chtěl někomu rychle porozumět, stačilo se jen podívat na jeho poličku s knihami.
koňadra před časem napsal:
Krásne. Milé, nežné, veselé, pretkané krásnym anglickým humorom, možno o trošku menej suchým ako by sa na anglický patrilo, ale práve preto. Film už o poznanie ťažkopádnejší. Čítal som nejaké mudrovanie, že Jirotka sa nechal inšpirovať Troma mužmi v člne (o psovi nehovoriac). Asi áno, ale pre mňa svoj vzor v mnohom prekonal. Máte ťažký deň, ležíte chorý v posteli ? Saturnin vás z toho dostane ! A ... páni ... ruku na srdce - kto by nechcel vidieť jazvičku na kolene slečny Terebovej ? :-))))
--------------------------------------------
samozřejmě, že je Saturnin inspirovaný. Jeeves se ten pán jmenoval v Anglii a spoustu knih o něm napsal P.G. Wodehouse. A před Jirotkou.
Jenomže to vůbec nevadí a Saturnin je skvělá kniha.
A kde se asi vzal Pratchettův zeměplošský Jeefes? Některé postavy se dají rozvíjet donekonečna a pokaždé nadchnou....
(pozn.: v rukou Mistra)
Jeden z nejlepších autorů, které znám.... Sedí mi anglický humor, také to, že aby čtenář pochopil některé narážky, musí znát spoustu věcí z nejrůznějších oblastí. A Kantůrek mu to ulehčuje skvělým překladem. Ti dva si byli souzeni.
Knížky jsem četl několikrát a teď právě si vybírám části, týkající se Knihovny Neviditelné univerzity a Knihovníka.....
Pro ty, které čtení nenadchlo, bych doporučil zfilmované - Barva kouzel+Lehké fantastično (naprosto dokonalá postava turisty Dvoukvítka, o Zavazadlu nemluvě) ,Otec prasátek (exceluje SMRŤ), Zaslaná pošta je také dobrá.
A naprosto skvělé a dokonalé je divadelní provedení Soudných sester a Maškarády v podání herců v Divadle v Dlouhé.
Píseň o Paní Ježkové nemá chybu....
František má rád Kateřinu! A Miloše snad ještě víc - donutil ho k práci!!
Saturnin na vedleší koleji!
A k tomu tak nějak bokem sekundují protagonisté původního díla.....
No ale celkem to ušlo, pobavil jsem se.
Není to Pratchett sám, jede v tom s Gaimanem. Ani Kantůrek s tím toho víc nesvedl.
Přesto dávám pět hvězdiček - oba jsou dobří, ale Gaiman píše čím dál víc americkým způsobem a na těch jeho knížkách je to poznat. Nejsou špatné, čtu je, hvězdičky dávám, doporučuju, ale moje krevní skupina je Pratchett.
ani nevím, kolikrát jsem ji četl - a před dvaceti lety dětem po večerech i nahlas, než se naučily číst a celou sérii si pak přečetly už sami.
Filmové zpracování je neskutečně skutečné... a docela věrné. Pět hvězdiček je málo.....
nějak se v tom poznávám, autor v předmluvě píše:
.... nyní, když jsem dosáhl věku padesáti šesti let (což je, jak píše Dostojevskij v Idiotovi, věk, "kdy podle dnešních názorů pravý život teprve začíná"), jsem se vrátil ke svému ranému ideálu, a ačkoli se nemohu nazývat knihovníkem v pravém smyslu slova, žiji mezi neustále se rozrůstajícími regály knih, jejichž hranice se začínají krýt či splývat s domem samotným.....
mluví mi z duše
Až budu starým mužem, budu černý oblek mít
a šedou vázanku
až budu starým mužem, budu místo vody pít
lahodné víno ze džbánku.
Koupím si pergamen a štětec a tuš
A budu mlčet jako mlčí ti kdo vědí už . . .
Starý muž . . .
Tuto knihu věnuji svému bratru
Larrymu,
který mě vždycky povzbuzoval, abych se dal do psaní,
a ze všech nejvíc se radoval,
když se mi něco podařilo.
„To dítě se zbláznilo, slimáky po kapsách!“
Lawrence Durrell kolem roku 1931
„To dítě se zbláznilo, škorpioni v krabičce od sirek!“
Lawrence Durrell kolem roku 1935
„To dítě se zbláznilo, prodávat v obchodě se zvířaty!“
Lawrence Durrell kolem roku 1939
„Ten kluk se zbláznil, být hlídačem v ZOO!“
Lawrence Durrell kolem roku 1945
„Ten člověk se zbláznil, prolézat džungle plné hadů!“
Lawrence Durrell kolem roku 1952
Ten člověk se zbláznil, pořídit si vlastní ZOO!“
Lawrence Durrell kolem roku 1958
„Ten člověk se zbláznil. Pozvete si ho na návštěvu a on vám do vinného sklepa strčí orla!“
Lawrence Durrell kolem roku 1967
„Ten člověk se zbláznil!“
Lawrence Durrell kolem roku 1972
Poručík vyjmenoval nyní Švejkovi všechny vlaky, které po rychlíku odjely do Budějovic, a položil mu ootázku, proč zmeškal ty vlaky.
"Poslušně hlásím, pane lajtnant," odpověděl Švejk dobromyslně se usmívaje, "že mne mezitímco jsem čekal na ten nejbližší vlak stihla ta nehoda, že jsem pil za stolem jedno pivo za druhým."
Můj drahý Tasemníku,
Na Tvé poslední zprávě o stavu pacienta mě nejvíce zneklidňuje to, že on už nedělá tolik pevných předsevzetí jako při svém původním obrácení. Píšeš, že už neplýtvá sliby o věčné ctnosti, ani nečeká, že mu bude poskytnuta „Milost“ na celý život; že jenom doufá v její nepatrný denní a hodinový příděl, aby mohl zápasit s pokušením toho dne a té hodiny! To je velice nepříjemné.
Teď mě napadá jen jedno. Tvůj člověk je teď pokorný; už jsi ho na to upozornil? Každá ctnost nám připadá méně hrozná, pokud si jí člověk je vědom, a obzvlášť to platí o pokoře. Ve chvíli, kdy bude skutečně chudý v duchu, propašuj do jeho mozku příjemnou myšlenku: „Propánakrále, já jsem pokorný!“, a téměř vzápětí se v něm objeví pýcha – pýcha na vlastní pokoru. Pokud si toto nebezpečí včas uvědomí a tuto novou formu pýchy zdolá, ať je pyšný zase na to – a tak dále, kolikrát jen budeš chtít. Ale nezkoušej to příliš dlouho; mohl bys v něm probudit smysl pro humor a míru. Pak by se Ti jenom vysmál a šel si lehnout.
Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob
Tetování?" vzkřikla Doubravčina matka, "řekl jste tetování? A ve vězení jste náhodou nebyl?"
Přiskočil až k ní, aby ji uklidnil. "Ne, to na mou duši ne, já to dostal podmíněně."
Paní učitelka se zvrátila dozadu. Opustilo ji vědomí.
"Ale jen skrz traktor," zvolal Honza zoufale.
"Skrz traktor," zopakovala babička zdrceně nepřípustnou vazbu a obrátila oči v sloup.
"Skrz traktor," pípla prababička pobaveně,"skrz traktor." A zrak jí obestřela blanka.
Otec s úžasem pohlédl na uzemněné ženy a na mladíka, který je dovedl zbavit slov. Do pohledu se mu vkradl obdiv.
v pětadvaceti se mi dostala do rukou.... hned jak vyšla. Paráda. A pořád je....
dobře je celý děj knížky popsán v knížce Buch:
Blíže nezjištěný poškozený si stěžoval, že se jim ztratila kráva. V tom spočíval příběh.
Strana jedna začínala velmi slibně:
Kdepak je má kravička?
Je tohle má kravička?
Dělá na mě "béé!"
To je ovečka!
Není to má kravička!
Pak, jak se zdálo, se autor bezpečně zmocnil materiálu, s nímž pracoval...
V diskuzi ke knížce je tady toho mnohem víc, I když už to přesahuje rámec dětské knížky....
Jedna z mých prvních šachových knih..... ale to jsme četli ještě v ruštině....
Je dobré znát Nimcoviče a Tarrasche, aby člověk aspoň trochu tušil, kolik zásad neustále porušuje.
třetí a poslední:
Jestliže Alexandrijská knihovna byla symbolem naší touhy po vševědoucnosti, pak web je symbolem naší touhy po všudypřítomnosti; knihovna, která obsahovala všechno, se stala knihovnou, která obsahuje cokoliv. Alexandrie sama sebe skromně považovala ze střed kruhu ohraničeného poznatelným světem; web, podobně jako definice Boha pocházející z dvanáctého století, vidí sám sebe jako kruh, jehož střed je všude a obvod není nikde.
no vida, další knížka o knihovnách.. a o dvou takových knihovnomolech:
Bouvard a Pécuchet - oba stateční badatalé se pročetli mnoha učenými knihami o zemědělství, literatuře, chovu dobytka, lékařství, archeologii a politice, pokaždé s neuspokojivým výsledkem. Flaubertovi dva klauni však přišli na to, co jsme vždycky věděli, ale zřídkakdy jsme tomu věřili: že nahromadění vědomostí není ještě vědění.
Bouvardovo a Pécuchetovo usilování je nyní téměř skutečností, když se veškeré vědění světa zdá být zde, blikající za vábivou obrazovkou....