R.E.M. komentáře u knih
Krásná publikace, milá zastavení v zámeckých i nezámeckých zahradách a parcích. Nádherné fotografie. Kvalitní, zajímavé, stylisticky a obsahově pěkně napsané texty.
Architektura od Jonathana Glanceyho zahrnuje až nečekané množství budov, prochází nejstaršími obdobími po současnost, od staveb vytvořených před naším letopočtem (až 3000 let př. n. l.) k nejmodernějším budovám dneška s futuristickými tvary. Představuje architektonické styly od starověku po současnost, věnuje se architektuře antického Řecka a Říma, Egypta, staré americké civilizace, starověkého Blízkého Východu, Egypta, Číny a Japonska, středověkým stavbám, současným veřejným a obchodním budovám… Neopomíjí ani chrámy a paláce, architektonicky významné kostely a sakrální místa, stejně jako hrady a zámky.
Na prvních stránkách čtenáře přivítají kapitoly Úvod a Úvod do architektury, dobrý počin se zajímavými informacemi a postřehy, ovšem trochu útržkovitými a chaotickými.
Kniha je rozdělena dílem podle času, dílem podle slohů na určitém území. Každá kapitola má před vlastním seznamem staveb úvodní charakteristiku slohu a období, velmi přehledně popsané prvky daného stylu, doplněné ilustracemi, a pak už následují jednotlivé stavby s obrázkem, legendou - datem a místem stavby, autorem a typem budovy a vlastním popisem stavby.
Autor při výběru jednotlivých „vzorků“ ovšem zapomněl, že kvalita bývá důležitější než kvantita. A tak mnohé budovy postrádají ilustraci a i prostor pro popis je velmi omezený. Výběr má také své nedokonalosti. Autor (Brit) zhruba od období středověku upřednostňuje architektonické perly západní Evropy a téměř opomíjí střední a východní Evropu, ovšem s několika výjimkami. Jonathan Glancey se v podstatě omlouvá za výběr už předem v úvodu, vysvětluje, že z existujících budov zahrnul zejm. ty, které navštívil. Přesto toto vnímám od autora, který je čestným členem Královského institutu britských architektů v Londýně, za určité ignorantství, povýšenost a možná i omezenost.
Kniha obsahuje jak informace o základních předpokladech pro úspěšnou přednášku (včas nachystané pomůcky k přednášce, vhodné osvětlení) až po tipy, jak reagovat na rušitele přednášky, negativní kritiky a hodnocení během ústního projevu. 3,5 hvězdičky nemůžu dát, tak tedy 4.
Krásné fotografie zahrad z nejrůznějších koutů světa, potěšení pro oko a prostor pro fantazii. Jen mi chybělo trochu kvalitnější a bohatější zpracování informací.
Název nelže. Skutečně roztomilé a dojemné zážitky ze školních tříd, z obou stran katedry. Zábavné, poučné. krapet nostalgické. Některé příběhy lehce poučují, další jsou nefalšovaně ztřeštěné a další, předpokládám - díky spisovatelské fantazií, až absurdní. Při čtení jsem se bavila a současně příjemně relaxovala.
Kniha, která se snaží předat čtenáři optimismus, naději, životní moudrosti, nějaká poučení. Příběhy občas protkne nadpřirozeno, andělé..., tyto letmé přesahy do nereálných světů bych vynechala.
Z trilogie se mi díl Černá růže líbil nejvíce. Romantické, půvabné, odpočinkové čtení obohacené o hororové a mystické (pohádkové) prvky.
Příjemná detektivka, ve které se Eva Dallasová a její tým snaží rozřešit dvě odlišné vraždy. Vtipné, sarkastické.
Setkání a vzniklé přátelství tří sympatických žen v atraktivním prostředí zahradnické firmy. Rozlehlý přepychový dům, dokonce s nevyzpytatelným duchem. A k tomu muži, nezajímaví, zajímavější i velmi charizmatičtí. V centru dění prvního dílu je mladá žena s malými syny, nacházející novou atraktivní práci a později i lásku.
Příjemné oddechové čtení, inteligentní romantika, 3,5 hvězdičky.
Příběh jak z divokého Západu, kde hlavní hrdina musí bojovat o farmu, i o svůj život. Čtivé, pohodové, místy vtipné.
Thriller, kde pomateně inteligentní mladý muž řeší nečekané problémy vraždou a pak zametá stopy vyzkoušeným způsobem. Dalšími vraždami. Čtenář hned od prvních stránek knihy sleduje myšlenky a plány pachatele, ale rafinovaně nedostane naservírováno jméno vraha na stříbrném podnose. A čtenář může dedukovat. Dílo Polib mne a zemřeš není oslnivé, je „jen“ průměrné dobré.
Kniha o nepochopení, hledání, ztrácení, šedivém stereotypu a nudě. To, co má asi největší zásluhu na udržení mé pozornosti, byla forma vyprávění. Pohled na jednu situaci očima jednotlivých aktérů. Velmi odlišné pohledy. Celkově se jedná o povedené dílo autorky.
Hezké vyprávění pro děti, pěkný a bohatý slovník, úžasné slovní obraty i půvabné ilustrace. Ilustrovaný sešit v délce vhodné pro čtení dětem před spaním. Poprvé jsem ji četla v dětství, podruhé svým dětem a potřetí teď, kvůli databázi knih. I jako dospělá, s dávno ztracenými střevíčky dětství, oceňuji fantazii a barevnost vyprávění Dagmar Martincové i výtvarnou stránku pohádky z dílny Václava Stárka.
Můj absolutní omyl. Čekala jsem vědeckopopulární publikaci, nějaké nové zajimavosti o vesmíru, nových objevech a dostalo se mi několika známých faktů zasypaných snůškou výmyslů a blábolů. Po několika přečtených odstavcích jsem se vrátila na začátek a přečetla si Prolog. Nevěřícně jsem si třeba přečetla "všeobecně známý fakt", že kolem planety Země krouží vesmírné lodě mimozemšťanů, nebo o dětech, narozených po roce 2000, které mají o 2 čakry více. Kniha je zdivočelým mixem kapky astronomie, historie a větším dílem astrologie, ezoteriky, fantazie a sci-fi. Děsí mě, že kniha byla zařazena na policích knihovny pod štítkem Astronomie.
Nevšední kniha, která nám přibližuje lidské osudy princezen, jejich radosti a strasti, lásku i bolest.