Rade komentáře u knih

Viděla jsem divadelní představení - zážitek. A Melody Makers na scéně zlaté kapličky - skoro neuvěřitelné.
Výtečný Igor Orozovič v hlavní roli.

5 25.09.2015

Četla jsem Nikdo nikde od D. Wiliams (autobiografie dívky trpící autismem), Nejsem jako vy od Jodi Picoult; příběh Christophera je napsán tak, že můžeme krok za krokem sledovat myšlení autistického chlapce (Aspergerův syndrom? hodně podobné myšlení Jacoba v Nejsem jako vy).
Zatímco Nejsem jako vy byla docela strhující kniha s napínavou zápletkou, která ale zahrnovala i pohledy lidí okolo, tady se jedná o celkem „obyčejný“, ale o to podrobnější deník autistického chlapce, který popisuje svůj každodenní život, pocity, střety s jinými lidmi, rodinou… Pohled jen z jedné strany. Působilo na mě nesmírně depresivně, jak neuvěřitelně se míjí myšlení Christophera a jeho okolí, jak nelze najít porozumění, souznění, jak se lze pouze naučit mechanismům soužití bez možnosti vzájemného sdílení. Vztahy přes tlusté, neprůchodné sklo… Hodně těžké tohle zvládnout, zvlášť jedná-li se o blízkého člověka.
V deníku Christopher podrobně, logicky popisuje jednání okolí, svých rodičů, aniž by se však dostavilo porozumění … to mě hodně bralo. Snad nejvíc mi bylo nakonec líto toho nešťastného táty, který se tak moc snažil … a narážel na sklo autistického myšlení, aniž by ze strany syna šlo o nějakou zlobu, pomstu, ne, jen prostě Christopher nezaujatě a logicky – podle svých vlastních pravidel vyhodnotil situaci a řídil se podle toho.

15 24.09.2015

Tak to bylo něco! Zprvu opravdu celkem pohodový cestopis, ale pak...
Sevřená, téměř reportážní forma, napínavý děj letí a je stále hůř a hůř...
Žádní papíroví knižní hrdinové; velmi, velmi věrohodné. Za to 5*.

4 20.09.2015

Fajn detektivka, napínavá, zajímavé téma, samozřejmě plus za ty odborné lékařské vstupy. V té velké konkurenci "detektivkové literatury", v rámci které hodnotím, to vidím na slabší 4 *.

6 20.09.2015

Výborná, napínavá detektivka, která nás nutí číst a nepřestat… I když druhá půlka se mi zdála už malinko překombinovaná.
(Jen drobnost: malé nepochopení překladatele, nicméně pro děj nepodstatné, spíš pro zajímavost: na str. 238 - rok vydání 2005, nemá být „prodaly dům a odstěhovaly se na Nový Zéland“, ale „prodali dům a odstěhovali se na Nový Zéland“. Smysl je pak poněkud jiný…:-) )
Dále může být SPOILER.
Vydržet číst o tom dlouhém krutém mučení (ten malý prostor!) a nevědět jak to dopadne, to bylo pro mě docela náročné…
Trochu mi to připomnělo mou dětskou nechuť k pohádce O kohoutkovi a slepičce. Jak se úplně celou pohádku ten kohoutek dusí, a my nevíme, jak to dopadne…

6 17.09.2015

Fantazy možná, magický realizmus nevím; já bych řekla takové malé horory s docela drsnou nebo neuvěřitelnou pointou. Pro mě asi nejlepší Černý kocour, Život po Vánocích a Křídla smrti.
Hvězdička navíc za ty nápady, takové horší 4.

3 11.09.2015

Zajímavě popsaný tragický osud carské rodiny, kterou evropské příbuzenstvo vlastně hodilo přes palubu, pohled na drsný průběh bolševické revoluce a napínavé pátrání po ostatcích Romanovců.
Pozn. Moc nechápu, jak někdo může dát literatuře faktu, navíc sepsané uznávanou odbornicí na danou problematiku, hodnocení "odpad"...

4 10.09.2015

Téma podle mého gusta - tragický osud Romanovců, stalinské Rusko… (Zde doporučuji knihu E. Heresch, Vražda carské rodiny.)
Nicméně vlastní příběh mě malinko zklamal, postavy se mi zdály poněkud ploché a vztahy zjednodušené.
SPOILER:
Zvláštní konec: Po krátkém, takřka přátelském rozhovoru se Stalinem a po ukázání jedné nevěrohodné fotky se hlavní hrdina bez mrknutí oka vzdal svobody a přešel bez většího zaváhání do služeb druhé strany.

5 10.09.2015

Po dlouhé době 5 * bez zaváhání. Úžasný portrét člověka s Aspergerovým syndromem, jeho vnímání lidí kolem sebe, konflikty a vzájemné nepochopení s okolním světem, které může vést k fatálním důsledkům.
A některé rysy Jakobova chování, jeho strachy, fobie, nechutě, není to občas opravdu v každém z nás?

„Líbí se mi ta představa: Asperger je v člověku něco jako příchuť. Já ho mám v sobě ve větší koncentraci, ale kdyby se provedly testy, zjistilo by se, že každý v sobě má stopy Aspergera.“

11 07.09.2015

Hodně působivé… Jak by taky ne, vzhledem k okolnostem a smutnému konci skoro celé rodiny. Depresivní ilustrace holocaustu. Co může být autentičtějšího než skutečný deník skutečné oběti?
No a tady vidím trochu problém: Trochu se mi zdá, že k Deníku AF se přistupuje jako k běžné literatuře, je hodnocena, komentována, někdy kritizována (viz některé komentáře níže)... Ale vždyť to byl soukromý deník, který si ta holčička psala sama pro sebe, schovávala, aby si ho nikdo nepřečetl, a který se jen čirou náhodou našel a Annin otec dal pak souhlas ke zveřejnění… Skutečnost, že jde o tajné, intimní zpovědi, které rozhodně nebyly určeny pro budoucí zveřejnění, by měl mít každý při čtení na mysli.

Hodně zajímavá a uvěřitelná teorie. V této souvislosti upozorňuji na zajímavou knihu F. Novotného Prsten od vévodkyně (ve které se mísí historie, současnost, osudy Boženy Němcové, celé je to ale v dost nezvyklém rámu fantasy).
Ke komentáři kika 13: No jo, není to detektivka, která by rozuzlení měla mít, je to holt skutečnost a tam jsme někdy na rozuzlení krátcí....

5 01.09.2015

Docela líbilo. Shodou okolností jsem před měsícem četla (již opakovaně) knihu Heleny Sobkové Tajemství Barunky Panklové, která se podrobně zabývá možným původem Boženy Němcové a předkládá důkazy pro uvedená tvrzení. Autor, který z této teorie vycházel, má prameny dobře nastudované, takže se nejedná jen o nějakou vymyšlenou fantasmagorii. A i když nejsem milovnice fantasy, tady mi to přišlo docela povedené a dobře poskládané, včetně prolínání přítomnosti a minulosti. Skousla jsem i hlavního hrdinu estébáka, protože to mělo smysl, jen tu znalost Hegelovy filosofie jsem mu moc neuvěřila...

6 01.09.2015

Napínavé - to rozhodně, drsné - to rozhodně, plné zvratů a překvapení, to rozhodně...
Ale mohlo by se v reálu skutečně takto odehrát?
4* minus.

4 27.08.2015

Hodně zajímavé, zpočátku jsem byla nadšená a zdálo se mi na pět hvězd, ale pak mi příběh přišel přeci jen trošku "přitažený za vlasy". Nicméně působivé, člověka donutí přemýšlet o spoustě věcí…
Líbilo se mi, že knížka obsahuje takové drobné životní pravdy, které si vlastně člověk běžně neuvědomuje… Třeba to, že většinu špatných zpráv zahajuje drnčení telefonu.
A zajímavá je – příběhem prolínající - stručná historie vynálezu telefonu a příběh A.G.Bella.

3 25.08.2015

Vydáno v roce 1970 jako poslední záblesk uvolněného roku osmašedesátého. Dnes, v době svobodně šířených názorů a navíc internetu, asi už nelze moc docenit, v době normalizace ale výtečný zdroj svobodných necenzurovaných informací o české literatuře v letech 1918 - 1968. Revoluční na ní bylo i to, že bořila do té doby nedotknutelné, školou memorované "pravdy". Mnohokrát čtená, ohmataná součást mojí knihovničky...

4 24.08.2015

"Moje" vydání má datum 1963. Tuhle úžasnou encyklopedii jsem v dětství milovala, a opakovaně se k ní vracela.

3 18.08.2015

Četla jsem kdysi jako dospívající, scéna kdy dospělý Toni zvedá ze země svou v minulosti zavrženou matku, patří pro mě ve vzpomínkách k hodně silným literárním zážitkům.

7 17.08.2015

Detektivka ze 17.století - kupodivu, aspoň pro mě překvapivě - dobrá a čtivá.

5 16.08.2015

Dost zajímavá kniha, nad kterou člověk ještě dlouho přemýšlí. Smutný příběh stárnoucí ženy, která se pod tlakem dominantní samozvané pečovatelky duševně i tělesně hroutí a vzdává se - snad až příliš snadno...
Jen ten milostný vztah mi tam nějak nepasoval, i když i ten mi připadal, jako taková prchavá snová záležitost...
Přiznám se, že konec mi nebyl úplně jasný.

4 15.08.2015

S Kájou Maříkem jsem se seznámila až jako dospělá, kdy moje děti dostaly snad všechny (!) díly (od příbuzné, která vzpomínala, jak krásné čtení to v dětství bylo…)
Ano, jistě, na knížky z dětství asi vždy vzpomínáme s nostalgií, ale pro mě střet s Kájou Maříkem v dospělém věku bylo jedno obrovské zklamání…. (a přiznávám, že i moje syny nechal naprosto chladnými). Ano, jiná doba, jiné mravy, ale proč jsou knížky, které ani po desetiletích neztratí svoje kouzlo?
Ale jak čtu níže v komentářích, pro ty, co Káju četli v dětství, zřejmě kouzlo nikdy neztratil...