RADOST komentáře u knih

Občas bychom si měli připomenout, že nejsme pány tvorstva, ale součástí přírody, která nás může zaskočit, překvapit, zlikvidovat. Kniha nastiňuje jednu z možných alternativ. Těším se na další díly této trilogie.

4 12.08.2012

Mistrovsky napsané dílo! Pomalé plynutí děje, celková rozvláčnost, která nutí dnešního čtenáře až k netrpělivosti, nesmírně přispěly k dokreslení charakteristiky postav i života v Japonsku v době před vypuknutím 2. světové války. Vcítit se do tradičního způsobu myšlení a "odevzdanosti" žen není pro současného čtenáře vůbec lehké. V kontextu s dalšími knihami o historickém i současném Japonsku si uvědomuji velkou sílu a odhodlanost žen, kterým se podařilo docílit emancipace a přitom zůstat Japonkami, hrdými na historii i tradice své země.

4 25.05.2012

Žijeme své životy s vědomím, že všechno musíme stihnout a že máme dost sil na vše, co hodláme udělat. Autor přesvědčivě a citlivě vystihl přechod od hektického optimistického života k pomalému plynutí času a novým myšlenkám v situaci, kdy nás osud zaskočí. Budu žít? Jak mám žít? Stojí za to žít? Za sebe říkám - stojí za to přečíst tuto knihu.

4 21.04.2012

Osvěžující vtipná četba. Pobavila mě nejen obsahem, ale také autorovým "chlapským" stylem.

4 12.04.2012

Miluji takové románové "učebnice" historie, navíc s bonusem dobrého doslovu a kvalitního překladu.

4 02.04.2012

Výborně napsaně povídky o obyčejných lidech, většinou se "zpackaným" životem.Zamýšlejí se nad sebou, avšak pro svou nerozhodnost nenalézají cestu ke změně. Oceňuji autorův styl, jeho výstižné zkratkovité popisy, kterými skvěle navodí atmosféru a čtenář je najednou přítomen dění a ztotožní se s myšlením hrdiny povídky. Velmi talentovaný autor, mistr slova, ráda si přečtu jeho další díla.

4 01.04.2012

Nevšední příběh. Kniha o vztazích v rodině, o emigraci, o státem diktované nesvobodě. Škoda, že autorka téměř chaoticky volila prolínání životních období. Vyprávění jejího příběhu v časové ose by bylo, dle mého názoru, působivější.

4 03.03.2012

Několik navzájem propletených životních osudů nutí čtenáře zamyslet se nad potřebou dobrého rodinného zázemí, příčinami i projevy domácího násilí, a také nad silou lidského ducha. Je opravdu těžké najít znovu odvahu plnohodnotně žít po přestálém násilí či zásahu těžké nemoci nebo s pocitem vlastní dávné zbabělosti. Dobrá kniha. Jsem ráda, že jsem se nedala odradit výtvarným zpracováním přebalu knihy. Evokuje ve mě "červenou knihovnu", slaďák - a o ten tu opravdu nejde.

4 18.02.2012

V knize je vylíčen nejen životní příběh Anity Delgado, ale také život v Indii v první polovině 20. století a její vztah k Evropě. To považuji za její největší klad.

4 15.02.2012

Dobré téma, ale svým zpracováním a přefabulováním se příběh stal pohádkou pro dospělé na téma, kterak se zhýčkaná sebestředná sobecká a krutá princezna velmi rychle stala ve svých padesáti letech hodnou pracovitou všestranně nadanou empatickou babičkou. Četlo se to lehce, občas se ale vloudil prohřešek proti pravopisu nebo reáliím.

4 20.01.2012

Autor střídmě popisuje svou strastiplnou cestu z Polska do sibiřského gulagu a následný útěk přes Afganistán až do Británie. Výborně napsané svědectví o stalinismu i osobní síle. Přečtěte si!

4 06.01.2012

Hluboce smekám před paní Fantlovou. Obdivuji její životní sílu a kázeň. Ta jí pomohla přežít všechny válečné útrapy a také sepsat své vzpomínky. Muselo být hodně těžké při psaní vše znovu prožívat a přesto zůstat u holého líčení oproštěného od emocí.
Nechápu, jak toto všechno mohli lidé přežít. Nechápu, jak toto všechno mohli lidé lidem dělat. Jen vím, že lidé se nezměnili. I proto děkuji za tuto knihu, která poučuje i varuje.

4 09.12.2011

Dobrý příběh, nutí k zamyšlení. Lze po velké ztrátě překonat smutek a radovat se alespoň z toho, co zůstalo? Nebo je nevyhnutelné se skoro zbláznit, pomstít se, ubližovat sobě i těm, kteří zůstali. Zdlouhavost některých pasáží tady zřejmě byla záměrem, podtrhla tu nekonečnou tíhu a bezvýchodnost života po vraždě malé dcerky.

4 05.12.2011

Zajímavá kniha. Vlastenectví, kolektivní vina, touha rodičů splnit své sny prostřednictvím dětí, diskriminace. Především však jímavý příběh dvou Američanů, kteří však pro původ svých předků za Američany považováni nejsou.

4 08.10.2011

Dobré charakteristiky postav. Líčením jejich života autorka nastiňuje mnohé problémy současnosti. Kniha je celkem zajímavá, ale děj je překombinovaný, jména hlavních postav povětšinou exotická a nezvyklá, vše nakonec probíhá v jakémsi mikrosvětě. To vše ubírá ději na reálnosti. Méně by bylo více.

4 18.09.2011

Vančura se mi vždycky četl těžce a období, ve kterém Markéta žila, mě přímo odpuzuje. Není tedy divu, že se mi kniha nelíbila. Četla jsem jen z musu, povinná četba. Později jsme se školou šli opět povinně na stejnojmenný film, kritiky velmi oceňovaný. U mnohých scén jsem zavírala oči, film byl dlouhý, měla jsem z něj velmi stísněný pocit. Protrpěla jsem knihu i film a jsem ráda, že v dospělosti byl výběr četby nebo filmů ponechán jen na mém úsudku.

3 21.08.2021

Také jedna z knih povinné četby padesátých let. Smutná, o těžkém údělu, moc mě nebavila. Ale účel splnila, byla jsem ráda, že se mám lépe. Že žiji ve "šťastné době".

3 21.08.2021

Tuto knihu jsme měli doma, s bráchou jsme ji měli jako povinnou četbu. Nebyla sice tak dobrá jako Neználek, ale tehdy nijak neurazila náš čtenářský vkus. Klučičí příběh mě zaujal, bylo to výchovné a já tenkrát byla vzorná školačka.

3 21.08.2021

Samotná kniha mi v paměti neutkvěla - jen ten dětský pocit, že mnohým těm cizím pohádkám úplně nerozumím a tudíž nevěřím, že se to těm dětem v dalekých zemích líbí.

3 20.08.2021

Ano, brigády všeho druhu provázely moje dětství a mládí. Jen ty ve školce mě minuly, neboť jako dítě "nepracující" matky jsem do školky chodit nesměla. To byla první životní nespravedlnost, která se mně velice dotkla a donutila mě přemýšlet nad světem.
Nicméně kniha se mi líbila. hlavně obrázky Ondřeje Sekory.

3 20.08.2021