RADOST
komentáře u knih
Zastřelte toho chromého koně
Václav Gruber
Žijeme své životy s vědomím, že všechno musíme stihnout a že máme dost sil na vše, co hodláme udělat. Autor přesvědčivě a citlivě vystihl přechod od hektického optimistického života k pomalému plynutí času a novým myšlenkám v situaci, kdy nás osud zaskočí. Budu žít? Jak mám žít? Stojí za to žít? Za sebe říkám - stojí za to přečíst tuto knihu.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Osvěžující vtipná četba. Pobavila mě nejen obsahem, ale také autorovým "chlapským" stylem.
Kurtizána a samuraj
Lesley Downer
Miluji takové románové "učebnice" historie, navíc s bonusem dobrého doslovu a kvalitního překladu.
Až umřeš, nikdo ti už nebude chtít sahat na prsa
Stanislav Beran
Výborně napsaně povídky o obyčejných lidech, většinou se "zpackaným" životem.Zamýšlejí se nad sebou, avšak pro svou nerozhodnost nenalézají cestu ke změně. Oceňuji autorův styl, jeho výstižné zkratkovité popisy, kterými skvěle navodí atmosféru a čtenář je najednou přítomen dění a ztotožní se s myšlením hrdiny povídky. Velmi talentovaný autor, mistr slova, ráda si přečtu jeho další díla.
Skvělá budoucnost
Catherine Cusset
Nevšední příběh. Kniha o vztazích v rodině, o emigraci, o státem diktované nesvobodě. Škoda, že autorka téměř chaoticky volila prolínání životních období. Vyprávění jejího příběhu v časové ose by bylo, dle mého názoru, působivější.
Barevné sny
Charlotte Vale Allen
Několik navzájem propletených životních osudů nutí čtenáře zamyslet se nad potřebou dobrého rodinného zázemí, příčinami i projevy domácího násilí, a také nad silou lidského ducha. Je opravdu těžké najít znovu odvahu plnohodnotně žít po přestálém násilí či zásahu těžké nemoci nebo s pocitem vlastní dávné zbabělosti. Dobrá kniha. Jsem ráda, že jsem se nedala odradit výtvarným zpracováním přebalu knihy. Evokuje ve mě "červenou knihovnu", slaďák - a o ten tu opravdu nejde.
Indická princezna
Javier Moro
V knize je vylíčen nejen životní příběh Anity Delgado, ale také život v Indii v první polovině 20. století a její vztah k Evropě. To považuji za její největší klad.
Horší už to nebude...
Iva Hlaváčková
Dobré téma, ale svým zpracováním a přefabulováním se příběh stal pohádkou pro dospělé na téma, kterak se zhýčkaná sebestředná sobecká a krutá princezna velmi rychle stala ve svých padesáti letech hodnou pracovitou všestranně nadanou empatickou babičkou. Četlo se to lehce, občas se ale vloudil prohřešek proti pravopisu nebo reáliím.
Mělké sibiřské hroby
Michael Krupa
Autor střídmě popisuje svou strastiplnou cestu z Polska do sibiřského gulagu a následný útěk přes Afganistán až do Británie. Výborně napsané svědectví o stalinismu i osobní síle. Přečtěte si!
Klid je síla, řek tatínek
Zdenka Fantlová
Hluboce smekám před paní Fantlovou. Obdivuji její životní sílu a kázeň. Ta jí pomohla přežít všechny válečné útrapy a také sepsat své vzpomínky. Muselo být hodně těžké při psaní vše znovu prožívat a přesto zůstat u holého líčení oproštěného od emocí.
Nechápu, jak toto všechno mohli lidé přežít. Nechápu, jak toto všechno mohli lidé lidem dělat. Jen vím, že lidé se nezměnili. I proto děkuji za tuto knihu, která poučuje i varuje.
Trest života
Joy Fielding
Dobrý příběh, nutí k zamyšlení. Lze po velké ztrátě překonat smutek a radovat se alespoň z toho, co zůstalo? Nebo je nevyhnutelné se skoro zbláznit, pomstít se, ubližovat sobě i těm, kteří zůstali. Zdlouhavost některých pasáží tady zřejmě byla záměrem, podtrhla tu nekonečnou tíhu a bezvýchodnost života po vraždě malé dcerky.
Hotel na rohu hořkosti a štěstí
Jamie Ford
Zajímavá kniha. Vlastenectví, kolektivní vina, touha rodičů splnit své sny prostřednictvím dětí, diskriminace. Především však jímavý příběh dvou Američanů, kteří však pro původ svých předků za Američany považováni nejsou.
Kukaččí mládě
Magda Váňová
Dobré charakteristiky postav. Líčením jejich života autorka nastiňuje mnohé problémy současnosti. Kniha je celkem zajímavá, ale děj je překombinovaný, jména hlavních postav povětšinou exotická a nezvyklá, vše nakonec probíhá v jakémsi mikrosvětě. To vše ubírá ději na reálnosti. Méně by bylo více.
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Vančura se mi vždycky četl těžce a období, ve kterém Markéta žila, mě přímo odpuzuje. Není tedy divu, že se mi kniha nelíbila. Četla jsem jen z musu, povinná četba. Později jsme se školou šli opět povinně na stejnojmenný film, kritiky velmi oceňovaný. U mnohých scén jsem zavírala oči, film byl dlouhý, měla jsem z něj velmi stísněný pocit. Protrpěla jsem knihu i film a jsem ráda, že v dospělosti byl výběr četby nebo filmů ponechán jen na mém úsudku.
Jano
Fraňo Kráľ
Také jedna z knih povinné četby padesátých let. Smutná, o těžkém údělu, moc mě nebavila. Ale účel splnila, byla jsem ráda, že se mám lépe. Že žiji ve "šťastné době".
Víťa Malejev ve škole i doma
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Tuto knihu jsme měli doma, s bráchou jsme ji měli jako povinnou četbu. Nebyla sice tak dobrá jako Neználek, ale tehdy nijak neurazila náš čtenářský vkus. Klučičí příběh mě zaujal, bylo to výchovné a já tenkrát byla vzorná školačka.
Byl jednou jeden
Anna Janíčková
Samotná kniha mi v paměti neutkvěla - jen ten dětský pocit, že mnohým těm cizím pohádkám úplně nerozumím a tudíž nevěřím, že se to těm dětem v dalekých zemích líbí.
Brigáda v mateřské škole
Olga Štruncová
Ano, brigády všeho druhu provázely moje dětství a mládí. Jen ty ve školce mě minuly, neboť jako dítě "nepracující" matky jsem do školky chodit nesměla. To byla první životní nespravedlnost, která se mně velice dotkla a donutila mě přemýšlet nad světem.
Nicméně kniha se mi líbila. hlavně obrázky Ondřeje Sekory.
Prohřešek
Brandi Reeds
Tak to mě bavilo! Ze začátku jsem měla obavy, že to opět bude tuctový příběh zaslepené manželky, plně oddané svému rodinnému štěstí a manželovi - nejlepšímu muži na světě. Děj se však nevyvíjel tak předvídatelně. Nepostrádal nevysvětlitelné záhady, tajuplnost, dramatičnost a napětí. Líbil se mi i proces vnitřního zrání hlavní hrdinky. Jsem ráda, že jsem knihu předčasně neodložila a tento psychologický thriller pro ženy doporučuji.
Graciino tajemství
Jill Childs
Mateřská láska ohraničená tragédiemi. Pro její vylíčení si autorka připravila prostředí, které nebude čtenářovy myšlenky směřovat k ničemu dalšímu, například finančním a jiným běžným starostem. A podtrhla to i nepříliš obvyklým stylem. I přes tuto snahu jsem postřehla v mateřské lásce hlavní hrdinky a v chápání dceřina myšlení mnohé trhliny. Naivita a sebestřednost hlavní hrdinky, její dlouhodobá neschopnost hodnotit situace nejen ze svého úhlu pohledu, byla až unavující. Dějová linka byla předvídatelná již v první třetině knihy. A co mi tento natahovaný příběh o životě, lásce a smrti dal? Prohloubil mou nechuť k typickým hrdinkám ženských románů a utvrdil v přesvědčení, že příště musím výběru četby věnovat větší pozornost.