RADOST komentáře u knih
Prostřednictvím svých vnitřních nezkreslujících zrcadel zde zralá žena podává téměř reportážní výpověď o svém životě. O společnosti. O lidech, se kterými pracovala a žila, o které pečovala. O tom, jaký, téměř schizofrenní, způsob přežívání a užívání si zvolila ona. Aby se nadále cítila potřebná, žádoucí, živá a užívající si. Posuďte sami, na kolik se jí to podařilo. Je to dobré čtení.
Fanatismus, nadřazenost a krutost přetrvávající téměř celé století. Hodně obětí, které vlastně jsou osvobozovány od zbytečného života... Možná právě pro tuto vražednou filozofii propojenou s náboženstvím mi kniha "nesedla". Historická linie byla obsáhlá, odpudivá a vlastně sloužila jen k pochopení dění v současnosti. Nebyla to kniha pro mně, dočetla jsem jen ze zvědavosti. A ani závěr mě nepřekvapil.
Nepřemýšlím nad tím, zda bylo či nebylo. Beru v potaz, že tak mohlo být. Velmi oceňuji tuto napínavou exkurzi do právnického světa, myšlení psychopatů, zoufalství a následků doléhajících na jejich oběti. Thriller o souboji inteligence a emocí.
Kniha milovaná mými dětmi i vnoučaty. A je to na ní znát. Ošuntělá, ale přesto ještě i dnes občas prohlížená.
Tak bohužel. I když je mi inspektorka Eva Clayová sympatická a vyhovuje mi i autorův styl, asi už v sérii nebudu pokračovat. Motivy i bizarnost vražd a propojení s náboženstvím a výtvarným uměním bylo nad mé možnosti chápání. Sice jsem se většinou orientovala, ale bylo mi to tak vzdálené, nepochopitelné a odpudivé, že raději budu věnovat svůj čas jiným knihám.
Silný a uvěřitelný životní příběh ženy, která nachází svou vnitřní sílu a svou hodnotu až po trpké zkušenosti z prvního manželství. Začíná znovu. Jde to vůbec? A jak? Psáno především pro poučení ostatních žen, aby předešly všemu tomu, co Helenu donutilo začít znovu.
Úsporný styl, jakási strohost a jednoduchost dodává dílu na působivosti. Doporučuji!
Zajímavý životní příběh člověka, který bojuje proti své slabosti. Jenže mě jaksi neoslovil. Omlouvám se za nižší hodnocení. Chyba není v knize, ale ve mně.
Dobré to bylo, ale ne skvělé. Jsem zvědavá na pokračování. Snad bude rychlejší a vyváženější. Všeho tam bylo trochu moc. Bylo zajímavé sledovat motiv a kroky trojkového vraha, postupy a členy vyšetřovacího týmu i nevraživost a boj o postavení v policejních složkách.
Fejetony, dobré i méně dobré. Ale mnohé na mě působily poněkud zastarale. Vzhledem k datu vydání se není čemu divit.
Vtipné? To ani náhodou! Tragický, hrozný a odporný obraz toho, když se dítě stane rukojmím sebelásky a opičí lásky jeho vulgární a dominantní šílené babičky. Napsáno přesvědčivě, ale v mém světě neuvěřitelné. V každém případě ale poučný náhled do méně obvyklých modelů rodinného života.
Зулейха, Zulejka - oběť vlastní rodiny i nové sovětské společnosti. Příběh její poroby i jejího zrání. S každým novým prozřením nabývá větší víru ve své schopnosti, vidí dál a hlouběji a stává se hrdou a silnou ženou. Příběh mnoha dalších. Hluboce se mě dotkl. Myslím, že každému čtenáři také otvírá oči.
Bizarní, šokující, napínavé, odpudivé, občas těžce pochopitelné. Ale bavilo mě to!
Čtivý příběh záhadného domu a jeho obyvatel. Propletenec postav. Dům i lidé v něm l spějí k záhubě. Ovládá je totiž samozvaný charismatický muž se svou družkou.
Co se tam skutečně dělo se dozvídáme spolu s dědičkou domu až po 25 letech. Jednání a podřízenost obyvatel domu jsou až nepochopitelné, i když dosti průhledné a předvídatelné. Závěr je ve stylu pohádky se šťastným koncem. Nebo ne? Možná bude další díl, jak napovídají náznaky v myšlení jednoho z aktérů.
Knihu jsem četla ve slovenštině, užívala jsem si krásu toho jazyka a vyrovnávala tím nenaplněná očekávání. Kniha totiž není výborná, z mého pohledu spíše průměrná.
Je to takové nemastné, neslané. Životní příběh Lídy byl vykreslen jen povrchně - tam se dalo více stavět. Spojení se současností vyznívá násilně a velmi nevěrohodně. Děvčata působí nereálně, snad z doby před čtyřiceti lety? Vadila mi také autorčina snaha o originalitu v popisných pasážích, mnohé ne příliš vydařené metafory.
Cením si ale poselství této knihy. Nabádá více se zajímat o život odcházející generace. Skrývá totiž mnohé specifické zážitky a poučení , která by mladým mohla být k zamyšlení i ku prospěchu.
Poutavě napsaná detektivka, zajímavá především postavou pachatele. Ten pro dosažení svého uspokojení vynakládá velké prostředky a um. Potřebuje se cítit mocným lovcem, pánem svého světa. Ten svět zabydluje zákeřnými tvory a oběti, které unáší, už dopředu oslabuje jejich vrozená slepota. Jednooký mezi slepými králem - vítězí ve svém mikrosvětě. V reálném životě je sám v pozici slepce, je podprůměrný, neúspěšný ve všech směrech.
Napínavá kniha, doporučuji.
Vrabčák. Sobecký, nezodpovědný, sebestředný, necitlivý až cynický požitkář. Snílek toužící po velkolepé vrabčí cestě a bezstarostném životě v Africe. Změní se někdy v dospělého Vrabce?
Kniha, jejíž děj a hlavní postavy odpuzují i přitahují zároveň. Drsný, syrový, upřímně obnažený osobní příběh mladého muže, který neví, co si počít se svým otcovstvím a se svým životem. Nečetlo se to dobře, ale přesto mě kniha zasáhla svou jinakostí a popisem člověka, kterému se snad podaří zbavit plytkosti vlastního bytí.
Co vede člověka k potřebě někoho motivovat, někým manipulovat, někoho ochraňovat? To je hlavní myšlenka této knihy. Přiznám se, že jsem od ní čekala více, ne zcela mě pohltila. Ale nutila mě přemýšlet nad situacemi, které nejsou v životě až tak výjimečné.
Život je složitý. Mnohé se vymyká našim představám a nevolíme ta správná řešení. Je mnohem jednodušší uzavřít se do svého mikrosvěta, v tomto případě ptačího, skrývat svá tajemství, mlčet. Pštrosí politika je pro ptačí lidi asi ta nejpřirozenější. Ale všeho do času.
Zajímavý příběh, mírně varující, ale nic světoborného.
Kniha mě hluboce zasáhla. Podobně jako kdysi Černobílý svět. Kniha o bezpráví páchaném ve smyslu vyšších cílů, společenských zvyklostí, předsudků. Připadá mi hrozné, že toto vše se dělo docela nedávno a v zemi s opěvovanou svobodou a možnostmi každého jednotlivce. Jenže něco podobného se děje vlastně stále a všude. Je pohodlné to raději nevidět a neřešit. Zvláště když vlastně ani nevíme jak.
Oceňuji, že je Bokovka vyprávěna z pohledu milenky i milence. Autorce se skvěle povedlo přiblížit myšlení obou aktérů. Protože opravdu každý z partnerů zákonitě musí vnímat vztah jinak. Žena chce naplnit svůj životní cíl a je přesvědčena o své výlučnosti, o svých přednostech. Nepřipouští si však nedostatek zkušeností z manželského života a svou naivní zaslepenost. Její pomstychtivé ego je velmi nebezpečné.
Muži často žijí v bublině svého omezeného vnímání každodenních úkolů a "maličkostí" v manželství. Snaží se vymanit z té malosti, omezenosti, nepochopení. Jejich životní cíle a představy nebyly zcela naplněny. Pociťují to jako zradu, kterou na sobě spáchali. Aktivně tedy hledají únik z jednotvárnosti. Pochopení a uznání nalézají u milenky.
Konce bývají všelijaké, tady je jen naznačen.