RADOST komentáře u knih
Knihu jsem četla v mládí, jako vdaná pracující matka dvou dětí. Srovnávala jsem, o co jsem dobrovolně přišla, když jsem místo studentského a kolejního života volila život rodinný a mateřství. Trochu jsem i záviděla. Ale dnes vím, že jsem tehdy volila dobře. Pokud mi něco v životě uteklo, bylo to v průběhu let vyváženo mnohým lepším.
Kniha se mi líbila, dojem ve mně zanechala.
Tato kniha mě před padesáti lety jako středoškolskou studentku velmi zaujala a přispěla k touze poznávat historii.
Útlá knížka Sládkových veršů s ilustracemi Mikoláše Alše. Takový malý poklad klasiky.
V naší knihovně je už přes šedesát let. Zřejmě to byla i povinná četba mých dětí, protože je na různých místech podepsaná každým z nich. Vyzkouším, zda osloví i dnešní generaci. Nedoufám v to. Ale na tuto báseň si vzpomínám i po těch desítkách let.
Okáč
Já jsem děvče okaté,
šatečky mám strakaté,
vypadám v nich celičká
jak ta lesní pěnička.
Já jsem děvče okaté,
tvářičky mám buclaté,
na nich jako růže květ,
a mne těší celý svět!
Humorná kniha.Četla jsem kdysi dávno její první vydání a nyní při probírce staré knihovny mě opět pobavila.
Nástup fašismu. Holokaust Židů. Terezín, Osvětim. Wintonovy vlaky převážející děti do bezpečnějšího Spojeného království. RAF. Norimberský proces. Život a politický vývoj v poválečném Československu.
Toto vše tato kniha poutavě zprostředkovává čtenářům líčením životního příběhu jedné anglické a jedné české rodiny. Kniha postrádá přímé popisy násilí a hrůz, ale přesto velmi působivě a bolestně zasáhne čtenáře. Varující kniha o bezpráví, zvůli, zmařených nadějích, plná smutku a psychických dilemat.
Tak to mě bavilo! Ze začátku jsem měla obavy, že to opět bude tuctový příběh zaslepené manželky, plně oddané svému rodinnému štěstí a manželovi - nejlepšímu muži na světě. Děj se však nevyvíjel tak předvídatelně. Nepostrádal nevysvětlitelné záhady, tajuplnost, dramatičnost a napětí. Líbil se mi i proces vnitřního zrání hlavní hrdinky. Jsem ráda, že jsem knihu předčasně neodložila a tento psychologický thriller pro ženy doporučuji.
Mateřská láska ohraničená tragédiemi. Pro její vylíčení si autorka připravila prostředí, které nebude čtenářovy myšlenky směřovat k ničemu dalšímu, například finančním a jiným běžným starostem. A podtrhla to i nepříliš obvyklým stylem. I přes tuto snahu jsem postřehla v mateřské lásce hlavní hrdinky a v chápání dceřina myšlení mnohé trhliny. Naivita a sebestřednost hlavní hrdinky, její dlouhodobá neschopnost hodnotit situace nejen ze svého úhlu pohledu, byla až unavující. Dějová linka byla předvídatelná již v první třetině knihy. A co mi tento natahovaný příběh o životě, lásce a smrti dal? Prohloubil mou nechuť k typickým hrdinkám ženských románů a utvrdil v přesvědčení, že příště musím výběru četby věnovat větší pozornost.
Druhý díl byl trochu slabší. Postrádal kouzlo překvapivého objevu. Sice se lépe četl a také se vracel k základním zjištěním z dílu prvního, ale už to bylo takové "obyčejné". Téma opravdu neotřelé. Tím mě oba díly zaujaly nejvíc.
Moravia zde skvěle popsal rozdíly v ženském a mužském chápání morálky, životních cílů a možnosti jejich dosažení.
"Děda se díval přes dvory a zahrady na Pálavu. Záviděl tomu kopci, že má ženské jméno a dívčí tvář a že tady bude věčně, jestli se země nerozpůlí."
Číst tuto novelu a vcítit se do dědy a vnuka, to bylo vskutku pohlazení po duši. Poetické, moudré, úsporné a přesto vše říkající.
Kdysi dávno. Je mi asi 14 let, se spolužačkami mám divadelní předplatné, jedeme autobusem do Ostravy na Manon. Bylo to krásné. Tam jely ukecané holky, ale zpět láskou, romantikou a krásou veršů okouzlené mladé ženy. Najednou jsme jinak vnímaly svět. Stala se z nás poupata těch růží, hozených do kostela...
Mnohokrát jsem se pak k tomuto dílu vracela a vždy se v mé hlavě rozezní:
Manon je motýl. Manon je včela....... atd. Dál si to přeříkejte sami, potěšte svou duši a oceňte krásu českého jazyka vetkanou do Nezvalových veršů.
Děj se odehrává ve třech časových obdobích a opravdu dlouho mi trvalo, než jsem alespoň zčásti začala chápat souvislosti. Ale od poloviny to už bylo velmi zajímavé. Podstata příběhu a spojení těch časových období už dávaly smysl a jádro příběhu mě překvapilo, fascinovalo. Děj nabyl na akčnosti. Hlubší zamyšlení nad utajovanými skutečnostmi působí hrůzostrašně. Ihned se začtu do druhého dílu. Jsem zvědavá, jaké pokračování si autor vymyslel. Nebo nevymyslel? Co když to není fikce?
V době, kdy mi byly tyto povídky vnucovány školou ke čtení a velebeny jako skvost české literatury, slavily již 85. narozeniny. Mou dětskou duši neoslovily ani dějem, ani nádechem historie, ani osobitostí jejich aktérů, ani autorovým jazykem, ani popisem Prahy, kterou jsem znala jen z několika pohlednic. To vše přišlo až v dospělosti, zralosti.
Apeluji na moudré šiřitele základů literárního vzdělání : Nevnucujte dětem něco, k čemu ještě nedozrály. Přináší to více škody než užitku. Stačí zmínka o existenci, ale žádný nátlak pod hlavičkou povinné četby, jak se dělo v mém dětství. Ne každý se k těm dílům později vrátí a zřejmě se už nezbaví prvního, nezaslouženě negativního dojmu.
Tuto knihu jsme měli doma. Zprostředkovala mi základní seznámení s českou poezií. Jako malá školačka jsem jí často listovala a vybírala i básničky na různé recitační soutěže. Kniha, ke které jsem se neustále vracela, se poděla nevím kam. Stejně jako mé dětství.
Zajímavé. Hra, která vyvozuje z jednotlivých poznatků možnou skutečnost. Jak časté v běžném životě. I naopak. Skutečnost lze zkoumat a rozložit tak, že se objeví i "věrohodné" indicie. Co na tom, že pravda bývá jiná.
Manželství je jako stavba. Některá se zhroutí, některá stojí pevně, některou naruší trhlina. Tak ji zalepíme! Jenže jak se nám v ní bude nadále žít? Nakolik to bude bezpečné a příjemné? Trhlina plodí další trhlinky, rozrůstají se jak plíseň, jsou jak pavučina, co uchvátí všechny obyvatele té stavby. Udržovat, opravovat nebo stavbu zbourat a vystavět jinou? A bude lepší, dá zapomenout? Nebo už navěky budou její obyvatelé cítit bolest, každý tu svou?
Kniha mě zaujala obsahem, sdělenými myšlenkami i jazykem.
Opět jeden z mých návratů do dětství. Něco na způsob čtení Před (na začátku života) a Potom (po prožití mnoha desetiletí). Porovnání: V dětství mě ty verše děsily, byly náročné, přesto mi mnohé utkvěly v paměti. Nyní dovedu ocenit autorovu dovednost, nacházím v nich hodnotu, ale stále mě děsí. První dojem prostě zůstává a brání dát nejvyšší hodnocení.
Četla jsem kdysi dávno, nyní si jen osvěžila. A opět na mě padla tíha morálky a společenských konvencí té doby a radost, že jsem se narodila o půlstoletí později.
Kniha splnila má očekávání - vzbudila emoce, přiměla k zamyšlení, dobře se četla a ničím neurážela mé čtenářské požadavky. Potvrdila, že život může v sekundě přivodit tolik zvratů, že nebudete poznávat své blízké ani sami sebe.
Občas nezaškodí trochu umírněné romantiky, zde navíc okořeněné historickými kulisami. Jsem ráda, že se nemusím podřizovat takovým omezením a konvencím, jak tehdy bylo zvykem a všeobecně akceptováno.