RADOST komentáře u knih
Napínavé čtení, které má spád a odvede vás od všedních myšlenek. Ovšem nesmíte začít přemýšlet. Protože pak vám začne vadit nevěrohodnost, nepřesnost, neoriginálnost, nelogičnost a v neposlední řadě i jakási nesmrtelnost několika postav. Přesto doporučuji k přečtení a za poutavost a čtivost dávám tu čtvrtou hvězdičku.
Velmi působivé svědectví o praktikách stalinismu, o utajovaném násilí a bezpráví, vedle kterého jsme žili, ale o kterém jsme neměli ani tušení. Tak silné byly mocenské páky, tak velký byl strach. Díky této knize se nyní seznamuji s informacemi o dějinách Litvy . Doporučuji napřed přečíst poznámku autorky, teprve potom knihu samotnou.
Okouzlila mě tato milá, moudrá a vtipná knížka o mužském a ženském pohledu a jednání, o znalosti partnera. Inteligentní humor a mistrovská práce s češtinou, to jsou hlavní kvality této knihy. Pan Horníček opravdu uměl.
Krásná kniha o zákeřné plíživé nemoci. Kniha plná empatie, lásky, úvah a postřehů. Poznat příznaky alzheimerovy nemoci je náročné pro nemocného i jeho okolí a všichni najednou se stávají její obětí. Co nemůžeme porazit, s tím se musíme naučit žít.
Snažit se pochopit myšlenkové pochody nemocného, nepřestat si ho vážit, nadále ho milovat , pomáhat mu, zajistit mu vyhovující péči -- prostě ho milovat, i když to už není úplně on a i když vás nepoznává. Z vlastní zkušenosti vím, jak je to bolestné a těžké. Děkuji autorovi za tuto citlivou knihu, za její poselství. Oceňuji bohatost jazyka i práci překladatele Tomáše Dimtera.
Úžasné, silné, emotivní, poučné. Bílá vlčice i Všechny sny světa jsou skvěle a poutavě napsanou freskou životních osudů a povah a zároveň průvodcem historií velké části Evropy v letech 1918 až 1955. Knihy ve mě zanechaly hluboký dojem i nové historické poznatky. A také odkaz: (cit.,str. 466) "Dát jméno těm, kdo neměli hrob. Vytáhnout mrtvé z jejich nicoty. Neboť zapomínat se nesmí. Ani na oběti, ani na jejich vrahy. Nikdy."
Prostřednictvím svých vnitřních nezkreslujících zrcadel zde zralá žena podává téměř reportážní výpověď o svém životě. O společnosti. O lidech, se kterými pracovala a žila, o které pečovala. O tom, jaký, téměř schizofrenní, způsob přežívání a užívání si zvolila ona. Aby se nadále cítila potřebná, žádoucí, živá a užívající si. Posuďte sami, na kolik se jí to podařilo. Je to dobré čtení.
Vrabčák. Sobecký, nezodpovědný, sebestředný, necitlivý až cynický požitkář. Snílek toužící po velkolepé vrabčí cestě a bezstarostném životě v Africe. Změní se někdy v dospělého Vrabce?
Kniha, jejíž děj a hlavní postavy odpuzují i přitahují zároveň. Drsný, syrový, upřímně obnažený osobní příběh mladého muže, který neví, co si počít se svým otcovstvím a se svým životem. Nečetlo se to dobře, ale přesto mě kniha zasáhla svou jinakostí a popisem člověka, kterému se snad podaří zbavit plytkosti vlastního bytí.
Kdysi dávno. Je mi asi 14 let, se spolužačkami mám divadelní předplatné, jedeme autobusem do Ostravy na Manon. Bylo to krásné. Tam jely ukecané holky, ale zpět láskou, romantikou a krásou veršů okouzlené mladé ženy. Najednou jsme jinak vnímaly svět. Stala se z nás poupata těch růží, hozených do kostela...
Mnohokrát jsem se pak k tomuto dílu vracela a vždy se v mé hlavě rozezní:
Manon je motýl. Manon je včela....... atd. Dál si to přeříkejte sami, potěšte svou duši a oceňte krásu českého jazyka vetkanou do Nezvalových veršů.
V době, kdy mi byly tyto povídky vnucovány školou ke čtení a velebeny jako skvost české literatury, slavily již 85. narozeniny. Mou dětskou duši neoslovily ani dějem, ani nádechem historie, ani osobitostí jejich aktérů, ani autorovým jazykem, ani popisem Prahy, kterou jsem znala jen z několika pohlednic. To vše přišlo až v dospělosti, zralosti.
Apeluji na moudré šiřitele základů literárního vzdělání : Nevnucujte dětem něco, k čemu ještě nedozrály. Přináší to více škody než užitku. Stačí zmínka o existenci, ale žádný nátlak pod hlavičkou povinné četby, jak se dělo v mém dětství. Ne každý se k těm dílům později vrátí a zřejmě se už nezbaví prvního, nezaslouženě negativního dojmu.
Knihám pro ženy se obvykle vyhýbám. Jsem ráda, že tentokrát jsem udělala výjimku. Je to citlivě napsaná současná kniha o skutečném životě. O přátelství, lásce, životních prioritách,o cílech, nepředvídatelných situacích. A především o citech, o rozdílu mezi přežíváním a prožíváním. Krásný příběh, který přináší i poučení.
Dobré to bylo! Dlouhé, ale nepředvídatelné a napínavé až do konce. Během let pokračuje nejen téměř odložené vyšetřování, ale i běžný život hlavních postav. I ten skrývá hodně překvapivého a umožní nám poznat příčiny jejich jednání.
Opět spokojenost s obsahem i audionahrávkou. Tentokrát o tom, že i zkušený profesionál se může plést. V práci i osobním životě. Ale je důležité, aby si to včas uvědomil a nenadělal škodu ukvapeným nebo nesprávným závěrem.
Po první třetině knihy jsem si říkala, že všechno jsem už odhalila a o čem probůh teď bude autor ještě psát. Ale příjemně mě překvapil. Odkryl minulost hlavních postav, poskytl náhled do jejich v mládí pošramocené psychiky a rozvinul hlavní téma: Nenaplněné mateřství. Příběh neztratil napětí a dal i podnět k zamyšlení.
Příjemné oddychové čtení, které mnohdy vyloudilo úsměv, občas údiv, někdy i soucit a obdiv. Autorce děkuji za zprostředkování pocitů při poznávání života v tak odlišné zemi.
Dobře napsaný horor ze života obyčejné střední školy v obyčejném městě. Horor o jinakosti, která vede k vyčlenění a šikaně. O jejích příčinách, pocitech pachatelů i oběti, oboustranné gradaci a zdrcujícím vyústění.
Při čtení zaujme a navíc nutí k zamyšlení. Ty odlišné a šikanované každý z nás už někdy potkal a možná si i přiložil své polínko. Proč se to děje? Proč jsou jiní? A čeho budou schopni, když najdou sílu s tím skoncovat?
Kniha o smutku, o úniku z traumat, o nezvyklém řešení, o zabřednutí ve vlastních snech. Všechny hlavní postavy jsou mi nesympatické hlavně pro svou neschopnost rozumně jednat. Muži pro svou poddajnost, slabost a sobeckost. Ženy pro zahleděnost do svého vysněného světa, nahrazujícího zraňující skutečnost. Květa je vlastně silná žena. Ale svou sílu zaměřuje naprosto špatně. Ona má přece dceru, vnuka, má o koho pečovat a s kým se radovat. Ale plánovitě, šíleně, se upne na dům a všechna příkoří, co v něm zažila. Ve vyprávění Ptáčkovi žije svůj nový příběh - tak jak měl správně vypadat ten její opravdový dosavadní život. Zároveň tím zraňuje rodinu dcery - to jediné, co pro ni má smysl do budoucna. Naprosto nedomyslí možné důsledky svého jednání. Spíše uvažuje o polapení dalšího posluchače, aby svůj smyšlený život mohla znovu vyprávět. Ze všech postav měla Květa nejvíce možností žít dobrý život - namísto toho ustrnula v minulosti. Stejně tak jako stará Vietnamka i japonští manželé.
Autorka popisuje životní situace, do kterých se dostává každý z nás. Dobře, že se většinou nechováme stejně, jak hrdinové této knihy. Je špatné zalézt do Doupěte! Je třeba žít.
Další dobrá Dánovka. Tentokrát taková komornější, klidnější, jednodušší. Bez korupce, politiky a jiných rušivých vlivů. Zaměřuje se více na nutnost všímat si detailů, nepodceňovat maličkosti, nespoléhat se na znalost lidí, ale na fakta. Potvrzuje známou pravdu, že když dva dělají totéž, nikdy to není totéž.
To byla zábavná a poutavá knížka, několikrát jsem se k ní vracela. Moc se mi líbila.
Profesionál - nejen ten podvodník, který využívá svého působivého vzhledu a znalosti lidské psychiky, ale i interpret audionahrávky Jiří Zavřel. V tomto spojení to byl opravdu skvělý zážitek z 87. revíru. Doporučuji.
Zvláštní vyšetřovatel a jeho neústupná pomocnice, brutální vraždy, svižné pátrání po pachateli. Moc se mi to líbilo.
Zamýšlím se nad tím šílenstvím pachatele i těch všech, kdo se vědomě stali jeho příčinou či spouštěčem. Pro mě nepochopitelné, ale jako četba to bylo zajímavé.