razzex komentáře u knih
Rozsáhlé starší dílo věnující se nejen nejznámějšímu gladiátorovi historie. Zpočátku poměrně vláčné, jelikož zahltí čtenáře desítkami a desítkami jmen, pojmů, míst a tak vůbec se poměrně dlouho věnuje popisu okolí a tehdejší doby, což neznamená, že je to na škodu, nicméně na můj styl příliš táhlé.
Pasáž popisující samotné tažení otroků i dialogy mezi postavami jsou zajímavé ale místy nepůsobí přesvědčivě, spíše naivně.
Navzdory své rozsáhlosti je kniha i na své stáří velmi čitelná a je také doplněna o rozsáhlou mapu tehdejší Itálie a Říma.
Trochu zvláštní sci-fi román, který zkoumá lidské myšlení, psychiku, a vůbec další aspekty lidského chování. Solaris mne zpočátku zaujal. Prázná vesmírná stanice, nikde nikdo, neobydlená planeta s živým oceánem - prostě slibný start. Později byl ale děj takový vláčný, hodně se zastavoval u opravdu dopodrobna vypracované historie planety, nebo u historie o vědcích a různých věděckých závěrů. Podle mě toho bylo až moc. Druhá stránka příběhu se zaměřuje výhradně na psychiku hlavní postavy a jeho myšlenkové pochody, když se snaží přijít na to, co se to kolem něj vlastně děje. Místy bych knížku označil klidně i za horor. Ze závěru jsem byl zpočátku dost zklamaný, ale v retrospektu jsem si uvědomil že je to vlastně zakončení, které se trefuje přesně do stylu knihy. Pokračování se asi nedočkáme, ale rozhodně si myslím, že by stálo za to.
Podle oblíbenosti prvního dílu se divím, že tu nejsou žádné recenze či komentáře, to přece nemůžu nechat jen tak! Druhá kniha navazuje na pro mne celkem nudný konec dílu prvního a nese se ve stejném duchu, kde autor všechno dlouze popisuje odbornými termíny a prezentuje strukturu jeho chápáni onoho "učení". To ovšem netrvá dlouho. Kniha poměrně brzy přejde do starého známého vyprávění. Musím říci, že Oddělená skutečnost mě dokázala upoutat a zaujmout více, než kniha předchozí, která velmi do podrobna popisovala různé směsi. Zde příběh dostává obrátky. Jsou představeny další postavy - přátelé dona Juana, včetně jeho rodiny, resp. vnuka, a dozvídáme se i něco málo o jeho životě. Carlos na cestě poznání prožívá další nemyslitelné a záhadné zážitky, které mu don Juan pomáhá rozšifrovat. Když jsem u prvního dílu říkal, že se mi líbí lehký humor dona Juana, v druhém díle se mi zdá, že humor ještě graduje viz pasáže níže.
„A co můžu dělat, abych žil jako bojovník?“ ptal jsem se.
Sundal si klobouk a drbal se na spáncích. Upřeně se na mě zadíval a usmíval se.
„Ty to máš rád vždycky pěkně vysvětlený, co?“
......
„Ty ale opravdu umíš mluvit a nic neříkat, viď,“ smál se don Juan.
Abych to tedy shrnul - pokud po nezáživném konci první knihy váháte, jestli přečíst nebo nepřečíst, tak určitě přečtěte. Kniha je plná zajímavých úvah a věcí, nad kterými stojí za to zapřemýšlet.
Učení dona Juana je bezpochyby kniha, která si zaslouží, aby jí člověk dal šanci. Už od začátku mi ale bylo jasné, že toto téma resp. styl, jakým je kniha napsána, nesedne každému. Kniha je rozdělena do dvou částí. V první z nich je obsažen samotný příběh, druhá z nich by se dala brát jako nějaká věděcká zpráva či protokol. Příběh je zajímavý, mystický a někdy dokonce i vtipný. Samozřejmostí je to, že obsahuje i jistou moudrost, kterou si člověk může vzít k srdci. Hrozně se mi líbil fakt, že kniha celou dobu jede v nějakém tempu a duchu (naučném, pohodovém), ale ke konci, kdy hlavní hrdina stojí proti "diableře", jsem byl napjat více, než u kteréhokoliv thrilleru. Druhá část knihy je analýza celého učení za celou jeho dobu. A řeknu to na rovinu - je to celkem nuda. Pokud zrovna neplánujete stát se čarodějem, část knihy, která popisuje analýzu, je pro Vás celkem zbytečná, a nic Vám nedá. Ale knihu jako takovou si rozhodně nesmíte nechat ujít.
Musím říct, že mne tato kniha zklamala. Slabší příběh, hlavní postava mi také moc sympatická nebyla, zachránil to až pro mne celkem nečekaný konec. 3*
Ze začátku jsem se musel přemáhat, později se to trochu rozjelo. Na mě kniha byla až moc psychologická a moc zkoumala vztahy dvojčat.
Písečný muž nasadil laťku hodně vysoko. Stalker se ovšem nenechal zahanbit. Kepleři dokázali, že i když se kniha netočí jen kolem vyšetřovatele Joony, může být pořád velmi poutavá a napínavá. Ale musím přiznat, že i já jsem nedočkavě vyhlížel, kdy Joona vstoupí do příběhu. Nečekal jsem návrat závislého polykače pilulek a hypnotizéra Erika, ale bylo to příjemné překvapení, když uvážím, že je to postava s jehož životem jsme se úzce seznámili v Hypnotizérovi. Zakončení příběhu bylo překvapující. Jsem zvědav, jestli Joona bude na dalším případu třeba jen vypomáhat Margot/jinému vyšetřovateli, nebo jestli jej zprostí viny. #FreeJoona
Z prvních třech knih o oddělení Q je tato kniha jednoznačně nejlepší. Zápletka s náboženským podtextem, napětí, akce, a pomalu rozvíjející se záhady kolem hlavních postav dodává knize svižné tempo a nutí čtenáře pokračovat v hltání jedné stránky za druhou. 5*
Rozhodně nejlepší kniha o Eziovi. Objevování tajemství z časů Altaira z knihy Tajná křížová výprava (očima Ezia) skvěle padlo k celkem svižnému příběhu s lehce emotivním koncem. Obzvlášťe silným momentem bylo "setkání" dvou největší asasínských velmistrů. Fanouškům doporučují shlédnout 20-ti minutový film s názvem Embers interpretující poslední dny Ezia jak jsou uvedeny v této knize.
Nakonec jsem se nechal ovlivnit společností a chopil jsem se prvního dílu této série a musím říct že jsem mírně zklamán. Severské detektivky resp. detektivky od severských autorů pro mě ze zkušenosti jsou již zárukou dobrého počtení, ale tento styl psaní mi nějak nesedl. Možná jsem namlsaný od Larse Keplera a Adler-Olsena, ale v této knize jsem prostě ani jednou nezažil, že bych byl nějak napjatý a čekal co se stane. Možná je to tím, že se jedná o první díl série. Uvidíme. Netopýra bych označil jako takovou oddychovku.