reader.007 komentáře u knih
Za tuhle knihu by B.C. zasloužila pořádných pár polínek přihodit pod kotel, protože poselství pro čtenáře, chci říci čtenářky, je následující:
Milé vdavekchtivé kikiny, chraň vás ruka Páně zajímat se o minulost vašeho nastávajícího! Do jeho avantýr, nebo dokonce nemanželských dětí je vám kulové, tak se hlavně hezky vyspěte, ať na svatbě vypadáte k světu. Nějakým zjišťováním okolností a charakteru byste si pěkně pošramotily začátek šťastného manželství. Musí vám STAČIT, že si bere přece VÁS.
Jak řekla moje dcera, je to "blbost" a já dodám, že "hlavně pro skalní fanoušky postav vetřelců, kterým jednoduše nestačí pouštět si filmy neustále dokola". Napětí se nekoná skoro žádné, zato je tam hodně drsnejch vejtahů.
Co se týče děje (následuje spoiler), jednoduše jde o to, že Vetřelci zamořili Zemi a jak se je tak lidi snaží zlikvidovat, vznikne báječný trh pro obnovu planety na kterém se, stejně jako na každé válce, dá bezvadně vydělat, notabene když nějaký koumes přijde na to, že se z emzáků dají navíc dělat príma drogy. No to přece stojí za těch pár (milionů) mrtvých... Pardon že nejásám.
Jestli se nemejlím, kniha v originále se jmenuje Kdopak by se bál černého muže. Přiznávám, že mi to neříká nic, ale asi to bude nějaká německá slovní hříčka související s peklem. A tomu je teda hrdinka většinu děje hodně blízko, většinou vlastním přičiněním. Abych nespoilerovala, řeknu jen, že mi styl psaní byl hrubě nepříjemný, stručně bych ho popsala jako "telegraficky zkratkovitý", přesto se mu nedá upřít velká sugestivnost, ať už to bylo v popisu rodinného zázemí, života v děcáku, prvního sexu, vraždy novorozeněte... ale při čem se mi udělalo nejblběji, bylo líčení interrupce...
Do téhle knihy se dcera zamilovala v knihovně a mnohokrát si ji půjčila. Sice dyndala že ji chce mít doma, ale zůstala jsem neoblomná: Jednak máme knížek s tvořením doma už hromadu a navíc mi většina receptů v TOMTO balení přijde jako marnění času a plýtvání surovin. Například fialkový sirup je hnus k nepožití, což nakonec uznaly i dcery, jen co ho vyzkoušely...
Kniha má kvality i hodnotu časopisu typu Žena a život (nebo podobných). Za mne říkám, že je to škoda papíru i času, který jsem u ní strávila, přestože ho nebylo mnoho.
Ale jestli si některá čtenářka potrpí na špatné svědomí, že její manžel vydělává víc než ona a navíc souhlasí s názorem, že je nefér, aby zakrněla u pečení koláčů, stlaní postelí a pletí záhonů, pak najde v autorce spřízněnou duši.
Mám ji sice v žalostném stavu, ale verše jsou naštěstí čitelné a u těch jsme se smáli v rodině všichni. Na paní Štíplovou je spoleh, její básničky bych se ve škole učila s radostí.
Jako u všech knížeček v sérii: množství užitečných návodů, jak ukrátit dlouhou chvíli s pomocí drobností, které najde doma nebo snadno sežene každý: nitě, papíry, pár hadříků, vyfouklá vajíčka, kartonové krabice...
To vše doplněné tradičně vtipnými verši L. Štíplové, které opět vynikají bezchybnými rýmy i rytmem.
Návody jsou ideální pro děti předškolního a mladšího školního věku.
Zloděj vodník z vodovodu
v koupelně nám dělá škodu:
leze v noci z potrubí,
krade pastu na zuby.
Sice chválím snahu zpopularizovat přírodu a odstranit předsudky vůči zmijím a nebezpečí které představují, ale i tak musím říct, že se autoři tentokrát moc nepředvedli. V porovnání s "čapí" jedničkou v edici je tu informací poskrovnu.
Tak si to shrneme: Půvabná mladičká hrdinka, matčina smrtelná autonehoda, hrabivý otčím svévolně nakládající se schovančiným jměním, zlá nevlastní sestra, její švarný a nic netušící "nápadník", vlastní otec ztracený v cizině... taky tam vidíte ten potenciál? Já teda jo, ale autorka to bůhvíproč sesmolila na maximálně dvouhodinové unuděné houby s octem. Škoda papíru který na to padl.
Tak jsem to chtěla vychválit, jaký je to skvělý úvod dětí do světa optiky a oni mi to na konci tak zkazí. A to ten poslední odstavec tak hezky začal... Uznejte sami:
"Zrcadlo, lupa, dalekohled i mikroskop jsou znamenitými pomocníky našeho zraku. Ale nejdůležitější ze všeho jsou naše oči. Jimi poznáváme všechny krásy světa i mnohá jeho tajemství. Oči nelze ničím nahradit. Šetřme je proto. Vždyť je tolik potřebujeme. A slibme si, že nebudeme kazit oči čtením za šera a při svíčce, čtením v kodrcajícím vlaku a autobusu."
Ale vážně... je to opravdu moc šikovná knížka pro malé děti a na svůj stručný obsah je nabitá snadno pochopitelnými informacemi i názornými obrázky. Jen tak mimochodem: já jsem své oči pokoušela všemi jmenovanými odstrašujícími způsoby a zatím drží, děkuju za optání ;-)
V téhle knížce jsou bezvadně přebásněné nejznámější anglické koledy, včetně mé nejoblíbenější "I Saw Three Ships". Starší děti ji podle knížky velice rády pějí celoročně a tatínka může trefit šlak :-))
Nedokážu sice posoudit, jestli je to mezi záplavou současné fantasy literatury nějaký unikát, ale je to už nějaký pátek co mi přestaly imponovat princezny Disneyho typu a tak kvituji s povděkem, že jsem v nějaké knize našla i takovou, které nezářily oči hlavně když se jí zasvítilo baterkou do uší.
To neustálé "vykrádání" různých pohádkových klišé mě ohromně bavilo a to přesto, že jsem knihu začala číst hlavně abych šla "dobrým příkladem" - dcera ji totiž původně odložila jako příliš "pohádkovou", i když podezírám ji, že za a) ani pořádně nezačala číst, za b) nemá smysl pro humor a konečně za c) je příliš nakažená obdivem ke knihám jako je třeba série 7. smysl, kde se hrdinové berou smrtelně vážně.
No ale uznejte, dá se odolat slovu "jeliman" už v anotaci?
Doufám že Albatros vydá i další díly série...
Když začnu od konce, musím přiznat že jsem trochu zklamaná, protože ten mi přišel trochu moc kách a pohádkový, nicméně většina knížky je velmi milá, prodchnutá nesmírnou láskou k živé přírodě a i když kolísá mezi nadměrnou pohádkovostí (třeba až příliš přátelská divoká zvířata) a skoro syrovým postojem k hlavním hrdinům, nejde jí upřít velmi přátelskou atmosféru, kterou bych popsala asi jako "tak by to na světě mohlo dobře dopadat, kdyby lidé měli hlavy na přemýšlení a srdce k lásce stvořené". Trochu mi atmosférou připomíná Annu ze Zeleného domu.
Když jsem byla hodně mladá, tedy zhruba v 16ti, moc se mi tyhle Maupassantovy povídky líbily, skoro mě fascinovaly a přečetla jsem spoustu dalších. Dnes mě ale spíš děsí, jak moc si lidé, kteří sdílejí jednu rodinu, můžou ubližovat.
Škoda že se mi nepodařilo sehnat na čtení verzi s originálními ilustracemi. Filcíka mám sice ráda, ale tady je to obrovský přehmat. Úplně to kazí dojem z knížky.
Edit: tak už ji máme doma taky a to s těmi původními ilustracemi, dcerka si ji hrozně přála a byl to dárek, ALE!! nedá mi to, abych si tu vztekle neuplivla: jak si může nakladatelství Mladá fronta dovolit takovou nehoráznost, a vytisknout (ne nalepit) na obálku reklamu na film, který jde do kin. A to na obou dílech! Hovada! Jako pardon, ale to muselo ven... nesnáším když mi někdo cpe nevyžádanou reklamu, tím spíš, že si za to ode mne nechává ještě platit.
To bude asi tím děvenky, že mi není 10 a navíc chovám stále naději, že pro děti školou povinné a gramotné by neměl být problém pochopit příběh, i když má 10 stran namísto 3 a je psán poněkud zastaralou mluvou.
Bohužel pamatuji doby, kdy i ve Čtyřlístku vycházely obrázky s lepší pointou než má celá tahle kniha. Ale hodina se tím zabít dá...
Ať koukám, jak koukám, ať hledám, jak hledám, já tam žádnou křesťanskou symboliku nevidím. Po překvapivě dobrém prvním díle je tohle ale o dost slabší. A mimochodem obrázky v českém vydání z roku 1991 jsou hrozné až otravné.
Na tohle asi můj smysl pro humor opravdu nestačí. Přibylo kouzel, dětičky jsou ještě rozcapenější než v díle č. 3, ale alespoň už odpadla část maminek ve stylu "ten náš mazánek sice může lhát, krást, demolovat a skákat dětem ze sousedství po hlavách, ale v jádru je to dobráček od kosti a opovaž se na něj, tatínku, vzít rákosku. Bít děti je barbarství".
Jsem ráda, že jsem začala příhody paní Láryfáry číst (a hodnotit) postupně po jednotlivých knížkách a ne v souborném vydání. Jednak proto, že jsem nepřišla o půvabné ilustrace předchozích dvou dílů, ale hlavně proto, že je nemusím hodnotit všechny najednou. Tento díl je totiž oproti předchozím o dost slabší a "pacienti" hlavní hrdinky se z pouhých malých nezvedenců mění na nesnesitelné, ulhané spratky a co je horší - jejich maminky v zaslepené slepice, které by své mazánky nechaly v klidu růst jako dříví v lese a nejspíš by si maximálně někde v koutku poplakaly nad tím, jak jim jejich drobečkové ničí dům i společenský život, kdyby jim někdo čirou náhodou neporadil tu zázračnou medicínu... Mám-li to shrnout: myšlenka, že KAŽDÉ dítě lze vést jedině po dobrém a že za sebevětší provinění si nezaslouží ani minimální trest, mi přijde poněkud... pokřivená.