reccal komentáře u knih
Epická bitva nejen o vlastní životy a bradavický hrad, ale o samotný svět čar a kouzel, který velice důvěryhodně a pozvolna rozkládá psychiku a život všech zúčastněných. Nevěřit nikomu, za každou cenu se snažit ochránit rodinu a blízké a spolehnout se jedině sám na sebe. A na věcičky z té parádní tašky, co nosí Hermiona.:)
Úžasné, vrchol autorčiny tvorby.
Geniálně a velmi detailně napsaný díl, oproti ostatním jasný jako Polárka se Sluncem dohromady. Rowlingová předvádí přímo akrobatický výkon na horské dráze osudu dospívajícího čaroděje, kterému dává osud jednu facku za druhou. Navíc se trpělivě čekající nebezpečí prolíná i do reálného světa. Musím uznat, že jsme se dostali od pohádky přes thriller až k poměrně kvalitnímu psychologicko - hororovému ladění.
Jajajaj... kdyby těch 800 stran bylo zajímavých, jednalo by se o skvělého nástupce skvělých dvou dílů předešlých. Fénixův řád je ovšem zajímavý jen v první půlce a to především díky štábu Fénixova řádu, a pak to jde hodně rychle do.... z kopce. A přitom Umbridgeová je perfektní, zejména ve filmu. Dočteno se zaťatými zuby, aniž bych vlastně moc chápala, co čtu.
Poměrně obsáhlá knížka, která se ale přečte za dva večery, tedy pokud obětujete večeři a spánek:) Skvělý děj, výborné nápady a především onen turnaj tří škol vás prostě nenechají vydechnout, natož se vyspat. A pak se všichni diví, proč ráno do školy lezou zombíci. Cedrika Diggoryho bych klidně zapíchla už v půlce knihy, ovšem s Krumem a Kulovým Bleskem bych se chtěla setkat osobně.
Můj neoblíbenější díl celé série, a to jak v knižní, tak ve filmové podobě. Nic není tak, jak se zdá být, po školních pozemcích se potulují příšerky v hábitech a studenty pro změnu učí vlkodlak. No prostě super! A obraceč času je úžasný vynález:)
Joanne nám maličko přitvrdila, Harry už není jen jedenáctiletý zobák,ale plnohodnotný student kouzelnické školy. V tomto díle jednoznačně nejlepší setkání s kolonií pavouků a setkání se samotným Voldemortem zamlada. Jednu výtku bych ovšem měla - bazilišek, ačkoli se nacházíme v kouzelnickém světě, kde je všechno možné, rozhodně není had, i když mezi plazy patří. Když si k tomu přidám poměrně neefektivní závěrečnou bitvu, tento druhý díl pro mě ztrácí dech.
V dnešní době něco jako povinná četba - a nikoli pro děti a puberťáky. Vzhledem k tomu, že se do série po mnoha letech rozhodl začíst můj táta, kterému je dávno přes padesát a v jehož knihovně stojí převážně Ed McBain a Wilbur Smith, začínám i já vzpomínat na první setkání se zeleookým klukem, který umí mluvit s hady (já se svými hady taky občas mluvím, že by náhoda?:) ). První cesta k bradavickému hradu, první zaklínadla, první kamarádi a první potíže. Jak romantické, jak naivní a nádherně pozitivní.
První díl je oproti ostatním ještě skutečnou pohádkou.
Podle obálky jsem čekala dechberoucí děj. Po 50 stránkách jsem knihu postavila zpět na poličku a tak tam stojí už dva roky. Bohužel mne ničím neuzajala, snad jen ona myšlenka popravy nešťastníků proudem. A to je sakra málo.
Poslední stránky dočteny dnes 1:29 ráno, a to jen proto, abych zjistila, že moje pečlivá věžička stavěná z desítek příběhů a situací byla kompletně zbořena několika závěrečnými stranami. Měla jsem pocit, že jsem v tunelu a dýchám plyn z unikajícího potrubí a začínám magořit. Prostě neskutečná pecka! Jen co má člověk pocit, že všechno bude na pár stránek v pořádku, tak šup, nečekaný, a leckdy poměrně brutální zvrat, a další ze svých teorií můžu škrtnout.
Zítra dorazí druhý díl a už se nemůžu dočkat.
Silnější příběh, první životní starosti, pády a pohlazení. Skvělé.
Až na krátké věty, které dokáží dovést k nepříčetnosti, moc pěkné čtení.
Kniha mě nechytla tak, jak jsem čekala. K hlavnímu hrdinovi jsem si absolutně nevytvořila žádný vztah a líto mi bylo jen jeho utopené manželky.
Rychlé šípy jsou prostě klasika, a je mi šumák, co si myslí ostatní. Tak nádherně nezkažené charaktery, tak krásně prostý, ale přitom nesmírně důležitý boj dobra se zlem. Pravda, třetí díl je malinko překombinovaný, ale na čtivosti to rozhodně neubírá. Zářící stálice v mé knihovně, na kterou občas tu a tam dopadne nostalgický pohled s přáním, aby bylo hodně věcí jako dřív.
Retrospektivou do svých pubertálních let musím uznat, že to není špatný počin. Vyprávění v pohledu několika osob je rozhodně zajímavé.
Na Pětku jsem narazila náhodou a nikdy žádnou jinou knížku krom této nečetla. Musím ale uznat, že příběh je vcelku promyšlený, postavy se chovají reálně a záchrana unesených lidí je vlastně jedná velká prča.
Poslední knížka v sobě nese trochu té příjemné nostalgie...jen škoda toho skoku, kdy se tři knihy odehrávaly v jednom ročníku a najednou druhý, čtvrtý a pátý. Klidně bych uvítala i sedmý díl s předsedkyněmi Pat a Isabelou.
Můj neoblíbenější díl série, Claudine je dvěma slovy roztomilý svéráz. S chutí bych do toho bazénu skočila taky a otravnou matku strhla s sebou:)
Konečně se dočkáváme poměrně reálného scénáře, a sice tehdy, kdy unesou nafintěnou bohatou slečinku a požadují výkupné. Nezasahuje ani národní garda, ani NCIS, ale jen partička internátních slečen v čele s bývalou krasojezdkyní. Tleskám lehkosti, se kterou je tento díl napsaný.
Dívky ve třídě jsou jedna šťastná rodina, nikdo si nezávidí ani lepší oblečení, ani superhypernejlepší telefony, natož aby se snad pomlouvaly a šikanovaly. Dnes utopie, tehdy velké dobrodružství.
Ideální pro mladé slečny, celá série je psaná vtipně, čtivě, jen ty postavy by nemusely být tak moc černobílé:) I dnes po těchto knížkám moc ráda sáhnu.